Margot Friendlander

Nové komentáře u knih Margot Friendlander

Útěk z Berlína - S židovskou hvězdou v kapse

„Úvodní kapitoly se mi líbily, ale trochu to trvá, než dojde k ukrývání mladé Židovky. Tato část tvoří pouze prostřední třetinu knihy. Margot se skrývala cca na deseti místech v Berlíně a okolí, někde vydržela pouze noc, např. místnost s postelí plnou štěnic (brrr), dlouho nevydržela ani u mladé ženy, protože se ukázalo, že tato chce Margot využít k zpestření sexuálního života svého a svého přítele. Ještě jednou se Margot stalo, že po ní jedna z ukrývatelek chtěla sex, ale tato pochopila Židovčino odmítnutí. V některých úkrytech byla Margot zapojena do výpomoci v domácnosti či jiných prací. Po téměř roce a půl schovávání byla chycena zásluhou činnost židovských lovců Židů (sic!). Velmi zajímavá je také následující část knihy, která líčí roční pobyt Margot v Terezíně. Podařilo se jí dožít se konce války, zatímco většina její rodiny zemřela právě v Terezíně a především v Osvětimi. Kniha se skutečně velmi dobře čte, téma je sice velmi smutné, ale o holocaustu existují stohy brutálnějších a depresivnějších knih. Vzpomínky Margot Friendlanderové jsou takové "civilní", což určitě není na škodu. V příběhu vystupují i Němci, kteří byli alespoň nějak ochotni pomoci pronásledované židovské komunitě.“... celý text
— Kakho-Oto

Útěk z Berlína - S židovskou hvězdou v kapse

„Čtivá, smutná kniha (jako každá na toto téma).“
— Pauvka

Útěk z Berlína - S židovskou hvězdou v kapse

„Příběh židovské dívky,která se snažila přežít válku.Hodně smutné.Je tam popsán i její život po válce.“
— Ála1968

Útěk z Berlína - S židovskou hvězdou v kapse

„Poutavý životní příběh s odvážným nasazením židovské dívky, která se snažila dodržet matčina poslední slova ,, Pokus se přežít" Kniha si mě získala také popisem života po válce a jeho opětovným vzestupem. Shlédla jsem rovněž dokument, jinak to zkrátka nešlo. Velký obdiv hlavní hrdince, doporučuji!“... celý text
— Tauriela

Útěk z Berlína - S židovskou hvězdou v kapse

„Díky naší rodinné historii, kdy nám babičky vyprávěly, co se dělo v období obou světových válek, jsem do knih s tímto tématem ve svých 15 letech vrhla takřka po hlavě a protože těchto knih neustále přibývá , mám pořád v čem ležet a tím i porovnávat. Tato kniha - podle mě – patří k těm hodně zdařilým. Hodně dobře zdařilým. Fotografie, které jsou přiloženy jen dokreslují atmosféru a nenechají vás na pochybách, že to , co teď čtete, je naprostá realita. O to hůř. Po dočtení jsem zpětně koukala na své kamarády a říkala si, který z nich by mi tak asi v této situaci pomohl a který by mi dveře neotevřel . Dost schíza, přesto svým TOP přátelům věřím, že by mi ty dveře otevřeli všichni. A co já????? Otevřela bych přátelům, kdyby byli v ilegalitě a mně za to, že jim umožním přespání bude hrozit trest smrti – copak mně, ale celé mé rodině…. rodičům, sourozencům…. a dokonce i dětem a vnoučatům….Zcela upřímně…. Nevím. Nevím, kam se poděla statečnost mých předků, kteří se za statečnost dostali do Mathausenu a nikdy nám nevyprávěli, co se tam dělo. Nechtěli. Bylo to až tak hrozné, že se vzpomínky snažili vytěsnit. Tahle kniha, psaná s odstupem doby, dokazuje, jak moc dolehly útrapy války na lidskou psychiku a jak moc se odrazila na celé jedné generaci, která ztratila dětství a mládí. Připadlo mi a možná je to jen můj hloupý dojem, že autorka je daleka jakéhokoli citu, zatímco čtenářům tečou slzy po tvářích, ona jede, jak mašina …bez zaseknutí, bez jediného zaváhání na vás prostě valí ty hrůzy a když už si myslíte, že hůř být nemůže , tak bez nadechnutí přečtete další odstavec a musíte se jít kouknout z okna a přesvědčit se, že žijete v naší době, že vám nikdo ve čtyři ráno nezabuší na dveře a nesebere k výslechu, že v ledničce máte máslo a mléko a k snídani si uděláte bílé kafe a půjdete s dětmi na hřiště. Rozhodně mě kniha dostala na kolena a byla jsem na nich hodně dlouho.“... celý text
— Damato

Přejít na knížky autora