Kakho-Oto diskuze u knih

Celkem čtivé paměti, ve kterých Josefa Slánská vzpomíná na život s Rudolfem Slánským, zejména na demonstrace a krátká věznění za první republiky a pobyt v Moskvě během druhé světové války. Druhá část pamětí je věnována období od listopadu 1951, kdy byli Slánský i jeho žena zatčeni. I když na rozdíl od manžela nebyla popravena, už nikdy neměla normální život. S osudem se poprala dobře, v čemž ji pomáhala skutečnost, že měla syna a dceru. Ztráta první dcery, která byla na konci roku 1943 v Moskvě unesena, musela být pro Slánské strašnou ranou. Líbí se mi, že vydání z roku 2018 disponuje přílohami v podobě dobových dokumentů, ve kterých byl Slánský nejprve oslavován a poté zatracován. Rovněž kvituji části napsané Liborem Svobodou a Igorem Lukešem, kteří se vyjádřili k pamětem i k době, kterou memoáry Slánské popisují. Lukeš správně poznamenal, že k řadě zajímavých věcí se Slánská vůbec nevyjádřila, mj. postoj k paktu Ribbentrop-Molotov, popis událostí okolo odmítnutí Marshallova plánu, převzetí moci komunisty v únoru 1948 apod.

08.12.2023

Přehledná práce o vládním vojsku, které bývá někdy neprávem líčeno jako kolaborantské vojsko. Ve skutečnosti šlo spíše o loutkovou armádu, jež měla budit jakési zdání autonomie protektorátu. Vládní vojsko mělo maximálně 7000 osob, vojáci měli jen pušky a pistole, důstojníci šavle. Pro Němce se jednalo o nespolehlivou složku, což se potvrdilo nejen v Pražském povstání, ale již rok před tím - v květnu 1944 bylo jedenáct praporů z dvanácti přeloženo na sever Itálie. Tam na 700 vojáků uteklo, někteří z nich k italským partyzánům, jiní se dostali do Švýcarska a Francie. Spousta z nich se pak dostala k naší západní pozemní armádě a zapojila se do bitvy u Dunkerque. Ti, co v Itálii neutekli, byli odzbrojeni, hlídáni a nasazeni jako pracovní síla. Navíc jim bylo vyhrožováno, že v případě jejich útěku bude potrestána jejich rodina v protektorátu. V rámci vládního vojska bylo minimum kolaborantů a základ tohoto vojska byl vytvořen z části rozpouštěné čs. armády, aniž by proti tomu mohli vojáci něco udělat. Ti, co do vojska vstoupili později a dobrovolně, tak často učinili z toho důvodu, aby se vyhnuli pracovnímu nasazení v Německu.

1 24.05.2020