kallisto
komentáře u knih

Zatraceně nakrmený nášup, dramatické a uvěřitelné zakončení legendární skandinávské série.
Jen jsem se ani po těch třech dílech nedokázala srovnat s těmi "chlebíčky".. Smörgås je prostě obložený chleba, díky překladu jsem se každou chvíli propadla do pražských pasáží kolem Václaváku, holt jsem prostě neurotik, co se týká překladů..


Nejhlubsi na tehle, na prvni (a kazdy dalsi) pohled ciste humoristicke knizce, je presah spodniho proudu samotne uvahy nad "pestovanim zivota". Jak nesmirne humanni, a zivot a cloveka oslavujici, je kazdy odstavec. Zdanlive psani o tvoru, ktery "ponejprv zacina nahore zadkem a posleze se rozsiruje do ctvera koncetin pevne zakotvenych v zahonu", vysila poklonu zivotu samotnemu, lidske existenci vubec. Doporucuji, pokud jste na knizku narazili v ramci povinne cetby, zkusit nahlednout za tu uzasnou (a mozna i zdlouhavou, pokud vam vsechny ty nazvy kyticek nic nerikaji) popisnost zahradnikova pinozeni a cetli i mezi radky. Ta utla knizecka je oslavou zivota samotneho, s nadhledem, humorem a misty i zcela otevrene :) Pokud jste tohle precetli i se vsemi temi vsuvkami az sem, date to! :)


Mantra do budoucna: Už nikdy, NIKDY, nebudu koukat na film dřív, než přečtu knihu. Vždycky je lepší, akorát se mi pak ve fantazii mydlí představy charakterů s herci.. hodně let jsem si musela díky tomu počkat, než se do série pustím.. a stejně to bylo málo.. stejně pět hvězd.


Něžné, laskavé vyprávění, které je nenásilným úvodem do základů buddhismu.


Bizarni fantasmagorie, repetitivni, sem tam okoraly drobek zajimave myslenky, vzacne vyskyt vtipneho prirovnani, ale naprosto bezucelne oplzle. Snad jen ty uvody k jednotlivym kapitolam byly usmevne.
Jako by se Kotleta pokusil napsat variaci na Hrisne lidi mesta prazskeho..
Kdyby to alespon nebylo tak priserne slizke, pripominalo by to trochu Sedmikosteli posazene do obrozenecke doby..
Tady jsem vazne sahla vedle.

Skvele popsane prostredi a atmosfera, rada zivych scen a disneyovsky vykreslenych charakteru. Vlastne ta knizka dost pripomina scenar a nedivim se, ze to zahy po vydani nekdo natocil. A asi se na to i rada podivam, pokud dokazali ve filmu prostredi zobrazit tak zive a laskyplne, jako v romanu. Ale mesic po docteni tak nejak zustal po samotnem pribehu jenom pach naftalinu a prachu a vzpominky na popsanou prirodu.
Asi to na me bylo prilis pateticke.


Když příběh plyne, věci se dějí a člověk pochopí, ze za příští zatáčkou čeká jen další "Zase smolík, kámo, to se nestane...".
Vzhledem k tomu, že jsem k příběhům Mo Hayder přišla tak nějak "odprostředka", vím, že si s tím autorka vystačí na nemálo dílů.. jsem ovšem zvědavá, kdy mě to začne vyloženě ***t, zatím je to jen jako řada nepodařených orgasmů, už už a před vyvrcholením zase prdličky...
A i přesto mě to zatím baví.. Jako detektivky s makabrózní tematikou a temnou hlavní linií, která tak nějak vrcholí překvapivě už v druhém díle, jsou čtivé, představitelné, na hranici, ale ještě pořád ne úplně vymknuté z kloubů. Tak trochu jako běžně zahnědlý život.. děje se to a člověk se s levárnami z menu deus ex machina tak nějak smíří, i s tím, že už to prostě pořád bude tak nějak p******m navrch.. a ano, pokud Vás pohoršuje moje recenze, budou vás pohoršovat asi i ty příběhy..


Díky bohům za audioknihy, moje oči už by dnes asi takovou nálož nedaly, díky tomu mi ale celý poslední týden po několika dekádách opět vyprávěl Taito svůj příběh, zasazený v kulisách starověkého Egypta, ve fenomenálním přednesu páně Františka Dočkala (zpracovalo studio KTM).. Ten příběh je rozsáhlý, dlouhatááánský, ale v úvahu je třeba vzít fakt, že jde o literární zpracování skutečného archeologického nálezu. Bez zaváhání jsem si jej už napoprvé zařadila do skupiny "klasika", tím spíš, pokud se čtenář zajímá o historii Egypta. Je to unikátní literární zážitek.


Audio: Ladislav Mrkvička
Nedokážu sepsat recenzi, co by měla hlavu i patu, jsem příliš zmatená z dojmů z toho příběhu. A i když ve mě přetrvává určitá pachuť Švejkoviny, která na mě na chvíli vyskočila, když se příběh přehoupl přes nástup bolševika, je hlavní postava příběhu tak lidská, se všemi svými patosy, zbabělostmi, domnělými vítězstvími i poetičností, tak nesmírně lidská, až to zalyká a děsí, dojímá i odpuzuje.


(SPOILER) Moje náctileté Já by bylo z téhle knihy na větvi. Žehubol jsem na ni narazila až ve věku, kdy už od příběhu očekávám jakous takous konzistenci, klišé mi skřípe mezi zuby jako písek a patos čpí zatuchlinou šatny v posilovně. A ten konec? Tedy, když ho člověk nevezme doslovně a omluvně jej přijme třeba jako popis zhroucení psýché hlavního hrdiny, který má indikativně už od počátku pár kuliček v ložiscích navolno, tak to jde.


Audiokniha
..jen bohové písmenek vědí, jak příšerně mě rozčilovaly snad všechny charaktery tohohle příběhu. Nemít v povaze buldočí potřebu "dokončit", po druhé kapitole už by letěla knížka z okna..


Kingův Ústav je trochu jako party.. poetický, téměř beatnický začátek nad první sklenkou whiskey, jak se večer začínají zvyšovat oktany v krvi, společnost nabere rytmus, drajv a švuňk, za půlnocí už se začíná rozpoutávat běsná psychedelie, a nad ránem, s kocovinou za krkem, čtenář v dohasínající noci sedí na zápraží a první paprsky slunce hojí bolehlav, co tepe ve spáncích.. to celé protkané poezií dětského pohledu na svět, včetně těch nejpříšernejších věci, co by se neměly dít ani dospělým, natož dětem.. Kingův vhled skrz dětskou perspektivu je nejsilnejší faktor jeho tvorby. Je to něco, co činí jeho knížky s dětskými protagonisty naprosto unikátními.
Odposloucháno jako audiokniha v podání Martina Preisse a je to zatraceně dobré!


Ta kniha se mi nelíbila. Ten příběh mě zanechal hnědě frustrovanou. Oslintal mi duši a pak jí ožvýkanou vyplivnul na zem. Bože, jak strašně moc se mi to nelíbilo! Tak strašně, že si to těch pět hvězd zaslouží, krucinál, i když k autorovi s mírnou hořkostí musím poznamenat, že "koně se přeci také střílejí"... Ale podruhé, podruhé už se na tu silnici nevrátím.


(SPOILER) Nejak asi nejsem schopna napsat smysluplnou recenzi v momente, kdy prekladatel i nasledny korektor totalne selhali.. jinak pribeh dobry, lehce Hannibalovsky, popisny tak nejak lacine za hranou, ale charaktery nedelaji zadne vylozene psychologicke vykruty a par prekvapeni se v pribehu taky najde.. a po dlouhe dobe i prijemne zmateni z momentu "tak kdo to, doprcic, byl?" :)


Něžné, laskavé vyprávění, které je nenásilným úvodem do základů buddhismu.


To je tak, když si dáte pár panáků, smícháte trochu Bonda, McGyvera a Chucka Norrise, posypte špetkou Deadpoolovského humoru a zůstanete věrný klučičím agentským fantaziím.
Když to nebudete brát smrtelně vážně, budete se bavit.
Audiokniha namluvená panem Stránským je ultimátní zpracování takhle mile ujetého příběhu.


Každá autobiografie je obrazem, jež maluje jeho autor, resp. vede ruku, jež do obrazu vepisuje nuance. Lidská paměť, zejména ve chvílích těžkého stresu, sama hranice mezi "skutečností" a "prožíváním" posouvá. A přesto i s vědomím nutné vnitřní cenzury se příběh neliší od těch, které známe z úst disidentů různých režimů - protože vláda monarchy se, bohužel, zase tolik od totality neliší, byť by byl sebeosvícenější.
Navzdory progresu, které Maroko za vlády Hassana II. dosáhlo, jakkoli spornému, měl do diktátora jen krůček a jen stěží se bráním jeho srovnání s kroky, které podnikl ve stejných letech Kaddáfí.
Rozhodně je dobré před přečtením knihy mrknout na geograficko-politickou situaci v Maghrebském regionu, aby se člověk dostal trochu do obrazu.
Příběh sám o sobě svědčí o neskutečné vůli k životu, kterou si v sobě lidské bytosti nesou jako kód k přežití.


Nepopiram, ze se mi pribeh pred ocima odvijel perspektivou sci-fi filmu z 90. let.. nepopiram ani, ze neco malo scen melo v me predstavivosti atmosferu prvniho dilu serie kultovnich Vetrelcu.. nepopiram dokonce, ze jedna scena na me vyplazla Gaimanovsky jazyk. Nepopiram, ze pribeh nahlizeny divakem po prevychove modernimi sci-fi filmy (kde cynismus vladnich rozhodnuti uprednostnujici narod pred jednotlivci drti nadeje hrdinu) vyznival misty detsky naivne. Nepopiram, ze by si kniha zaslouzila novejsi, modernejsi preklad.. ale ksakru, byl to navrat do let dospivani, kdy jsem podobne pribehy skrmovala po desitkach. A byl to navrat nezne sentimentalni a bylo to bakelitove mile.
A jeste k prekladu, trvalo mi jeste dva (sic!) dny, nez mi doslo, z ceho pochazi nazev lokalni flory.. takze se timto hluboce omlouvam prekladateli; ac je v konstrukci jazyk teto knihy trochu zapraseny, neni na nem pranic odbyteho.


Audio - Český Rozhlas (ku poslechu do 10.1.2022)
Je to něžné, smířené, špičkující, místy syrové, odhalené na nerv a díky tomu prostě upřímné, melancholické navzdory. Trochu jako ruka zkušeného milence chvíli hladí, tady zatahá za nervy, onde dloubne do citlivého místa, už dlouho jsem se neocitla v tak živém příběhu.
(PS: zpracování ČRo je vynikající!)


(SPOILER) Audiokniha - ČRo
Taková milá pohádka / fantasy v moderním fráčku. Jen mě děsí, že se toho dříve či později zhostí některý z veletvůrců současné televizní produkce, a zprzní to do formátu seriálu. Budou to dávat v neděli večer, a bude to špatné, a nacpou do toho všechny ty bezva počítačové triky, které fakt neumíme, a herci budou prkenní tak, že z nich polezou třísky..
