kallisto komentáře u knih
S každou další stránkou, kapitolou a knihou se mi do mysli vkrádá přirovnání k sérii Pendergast Prestona a Childa. A tu jsem téměř nekriticky milovala. V této knize se příběh obrací více "do sebe", jednotlivé linie se do sebe začínají prolínat, obraz navývá jemnějších valérů, než byly původní základní barvy, jež kolorovaly první díly. Ústředním tématem není v podstatě "nevyřešený" případ, na kterém Caffrey tentokrát spíš nepracuje, než pracuje, ale osudy protagonistů, které byly v předchozích knihách zatím jen načrtnuté, nebo v nich zely díry nevyřčeného. Po slabším minulém díle už to zase nabralo na tempu, opět se objevují autorčiny oblíbené momenty "no nene". Za mě spokojenost :)
Slabší než první dva díly, zajímavý most k Panence (6. díl, kterým jsem sérii neplánovaně začala). Mám ty Hayderové charaktery docela ráda, proplétají se jednotlivými příběhy a dělá to příjemně ucelený dojem. Tak trochu jako seriál. Takže hurá na další díl, snad zase popadne dech, který jí u Rituálu došel.. ať žije binge-reading.. Read and chill :)
Když příběh plyne, věci se dějí a člověk pochopí, ze za příští zatáčkou čeká jen další "Zase smolík, kámo, to se nestane...".
Vzhledem k tomu, že jsem k příběhům Mo Hayder přišla tak nějak "odprostředka", vím, že si s tím autorka vystačí na nemálo dílů.. jsem ovšem zvědavá, kdy mě to začne vyloženě ***t, zatím je to jen jako řada nepodařených orgasmů, už už a před vyvrcholením zase prdličky...
A i přesto mě to zatím baví.. Jako detektivky s makabrózní tematikou a temnou hlavní linií, která tak nějak vrcholí překvapivě už v druhém díle, jsou čtivé, představitelné, na hranici, ale ještě pořád ne úplně vymknuté z kloubů. Tak trochu jako běžně zahnědlý život.. děje se to a člověk se s levárnami z menu deus ex machina tak nějak smíří, i s tím, že už to prostě pořád bude tak nějak p******m navrch.. a ano, pokud Vás pohoršuje moje recenze, budou vás pohoršovat asi i ty příběhy..
(SPOILER) Nejak asi nejsem schopna napsat smysluplnou recenzi v momente, kdy prekladatel i nasledny korektor totalne selhali.. jinak pribeh dobry, lehce Hannibalovsky, popisny tak nejak lacine za hranou, ale charaktery nedelaji zadne vylozene psychologicke vykruty a par prekvapeni se v pribehu taky najde.. a po dlouhe dobe i prijemne zmateni z momentu "tak kdo to, doprcic, byl?" :)
Audiokniha
..jen bohové písmenek vědí, jak příšerně mě rozčilovaly snad všechny charaktery tohohle příběhu. Nemít v povaze buldočí potřebu "dokončit", po druhé kapitole už by letěla knížka z okna..
Audiokniha - Vysílání Českého rozhlasu
Už dlouho jsem neabsolvovala nic tak bezútěšného. "Syrové" je zatraceně slabý výraz. A to jsem si jen chtěla nad chvíli odskočit od jiného, značně rozsáhlého příběhu, který se začal stávat trochu monotematickým.. teď mám chuť si hodit mašli..
Chodemmimo, k zamyšlení je i volba Rozhlasu pro ženu vypravěčku, fakt by mě zajímalo, co je k tomu u příběhu s většinovým obsazením mužských charakterů, včetně toho hlavního, vedlo..
Díky bohům za audioknihy, moje oči už by dnes asi takovou nálož nedaly, díky tomu mi ale celý poslední týden po několika dekádách opět vyprávěl Taito svůj příběh, zasazený v kulisách starověkého Egypta, ve fenomenálním přednesu páně Františka Dočkala (zpracovalo studio KTM).. Ten příběh je rozsáhlý, dlouhatááánský, ale v úvahu je třeba vzít fakt, že jde o literární zpracování skutečného archeologického nálezu. Bez zaváhání jsem si jej už napoprvé zařadila do skupiny "klasika", tím spíš, pokud se čtenář zajímá o historii Egypta. Je to unikátní literární zážitek.
Komorni pribeh, s trochu otrepanou, ale funkcni zapletkou, ktery jede ve sviznem tempu, a cestou se ani moc nevymyka z kloubu.. asi bych se obesla bez vyletu do oblasti milostneho zivota hlavni hrdinky, ktery je prinejlepsim "komplikovany", ale ucel letniho cteni k vode bez nutnosti hlubsiho soustredeni plni bezezbytku..
Kingův Ústav je trochu jako party.. poetický, téměř beatnický začátek nad první sklenkou whiskey, jak se večer začínají zvyšovat oktany v krvi, společnost nabere rytmus, drajv a švuňk, za půlnocí už se začíná rozpoutávat běsná psychedelie, a nad ránem, s kocovinou za krkem, čtenář v dohasínající noci sedí na zápraží a první paprsky slunce hojí bolehlav, co tepe ve spáncích.. to celé protkané poezií dětského pohledu na svět, včetně těch nejpříšernejších věci, co by se neměly dít ani dospělým, natož dětem.. Kingův vhled skrz dětskou perspektivu je nejsilnejší faktor jeho tvorby. Je to něco, co činí jeho knížky s dětskými protagonisty naprosto unikátními.
Odposloucháno jako audiokniha v podání Martina Preisse a je to zatraceně dobré!
Audio - Český Rozhlas (ku poslechu do 10.1.2022)
Je to něžné, smířené, špičkující, místy syrové, odhalené na nerv a díky tomu prostě upřímné, melancholické navzdory. Trochu jako ruka zkušeného milence chvíli hladí, tady zatahá za nervy, onde dloubne do citlivého místa, už dlouho jsem se neocitla v tak živém příběhu.
(PS: zpracování ČRo je vynikající!)
Ta kniha se mi nelíbila. Ten příběh mě zanechal hnědě frustrovanou. Oslintal mi duši a pak jí ožvýkanou vyplivnul na zem. Bože, jak strašně moc se mi to nelíbilo! Tak strašně, že si to těch pět hvězd zaslouží, krucinál, i když k autorovi s mírnou hořkostí musím poznamenat, že "koně se přeci také střílejí"... Ale podruhé, podruhé už se na tu silnici nevrátím.
(SPOILER) Audiokniha - ČRo
Taková milá pohádka / fantasy v moderním fráčku. Jen mě děsí, že se toho dříve či později zhostí některý z veletvůrců současné televizní produkce, a zprzní to do formátu seriálu. Budou to dávat v neděli večer, a bude to špatné, a nacpou do toho všechny ty bezva počítačové triky, které fakt neumíme, a herci budou prkenní tak, že z nich polezou třísky..
"..protože milovat je snazší.."
ústřední věta z téměř poslední stránky..
a pocit, že jsem se po těžký kalbě přišla sama sobě k sobě na návštěvu vypovídat nad velkým hrncem čaje s deckou griotky a medu.. s podezřele nateklým nosem a pocitem, že to chce horkou vanu a na pár hodin chcípnout..
A přesto jsou ty karamelky z pytlíku téhle knížky jemné, něžné, ironické, mají nadhled, hned v další chvíli si sžíravě dělají legraci z vlastní hlavy vražené mezi půlky.. je to syrové a kyselé jako lák od okurek, trošku zaprášené a připomíná to oblíbenou kuchyňskou utěrku, která už by potřebovala vyprat..
Je to velký panák intenzivní atmosféry a určitě si zaslouží nějaký ten návrat za dlouhých podzimních a zimních večerů.
Něžné, laskavé vyprávění, které je nenásilným úvodem do základů buddhismu.
Něžné, laskavé vyprávění, které je nenásilným úvodem do základů buddhismu.
Milé a laskavé vyprávění o lásce k poušti, ke zvířátkům, o srdci otevřenému dokořán, v kulisách severní Afriky.
Čistě z komparativních důvodů jsem k překladu z roku 1957 přibrala i aktualizovanou verzi z roku 2011. A bez ohledu na výhrady, které k tomuto překladu můžu mít, jsou recenze této knihy bezmála nespravedlivé.
Snad že je na vině absence krásné předmluvy, která byla v původní knize, že si možná někteří čtenáři neuvědomí, že se jedná o STŘEDOVĚKÝ TRAKTÁT a že zatímco čtenář alespoň částečně vyspělý a nezávislý na rodičovském proviantu dokáže roztomilou nemotornost doby temna naznat "nadčasovým", protože docení co všechno a za jakých okolností se snažil autor sdělit (zde skutečně, skutečně chybí ta Hrbkova předmluva, protože bez znalosti geopolitcké, náboženské a filozofické situace se skutečně může příběh zdát naivní).
A ten donekonečna opakující se refrén robinsonády je otlučený jak stará panenka po babičce, to už shledávám silnější analogií příběh Tarzana, jehož vychovaly opice, a nakonec nejen z českých luhů a hájů i příběh Smolíčka Pacholíčka (nemáte-li gazelu, dejte tam jelena)..
Dosti však žertů. Pokud jste někdy v průběhu střední školy tuhle knihu vyfasovali do povinného čtení, vybodněte se na tuhle verzi, to nejdůležitější tam chybí.. je to pohádka jako z 1000 a 1 noci, a stejně jako z nich (nakonec ani sbírka 1000 a 1 noc nejsou pohádky pro děti, ať se o to PR překladatelé a společnost snažili dlouhá léta) nepřinese ponaučení, pokud nebudete znát kontext, v jakém vznikla.. sáhněte po verzi z 57. roku.. tahle knížka totiž není o "muslimování", to je kniha o SAMOSTATNÉM přemýšlení nad životem, o logické části myšlení, o tom, že byly doby, kdy lidé museli na deskripci a řešení situace přijít SAMI, bez použití Google.. je to pobídka ať má čtenář hlavu otevřenou, ne vždy se dá řešení najít na první dobrou... a varování, že někdy sice hlava otevřená můžete být, ale společenská situace kolem vás vám nevolí mít otevřenou i papulu.. a to je po těch 40+20 letech temna v naší zemi strašně důležité.. používat mozek a nebát se ptát a hledat řešení..
Kniha, o jejíž znovu-přeložení do jazyka Českého se pokusili v roce 2011. Může být, že nový překlad je lépe stravitelný pro moderního pohodlného čtenáře, mě však dal tento překlad pana Hrbka více prostoru k myšlenkovým variacím.
Navíc je tento překlad z roku 1957 je doprovázen nesmírně podrobným a moudře zvoleným popisem geopolitického prostředí, ve kterém původní traktát vznikl.
Samozřejmě, že v dnešní době je téma Platónsko/Aristotelského poznávání světa kolem sebe výrazně narušeno a urychleno stupněm, ve kterém už se nachází současná věda a znalosti lidstva; moderní technologie, které nám dokáží zprostředkovat na pár ťuknutí odpověď překonávají rychlostí světla logické (i nelogické) úvahy nad smyslem života, vesmíru a vůbec (42, sic!). Přesto ale na mnohé otázky člověčí stále nedokáží zmíněné zdroje prozatím odpovědět, a i když osobně nevěřím, že odpovědí je organizované náboženství /tím méně kterékoliv z těch tří zásadně ovlivňujících tzv. západní kulturu/, a byvše člověkem věřícím v něco "nad tím vším" a stejnou měrou fanouškem sci-fi a fantasy a vědy samotné, s respektem přijímám stavbu příběhu (který vznikl ve středověku a v refrénu rozličné podoby se ozývá v literatuře dodnes) za jeden z dílků, z nichž mohu vybírat při svých životních rozhodnutích.
Audio: Ladislav Mrkvička
Nedokážu sepsat recenzi, co by měla hlavu i patu, jsem příliš zmatená z dojmů z toho příběhu. A i když ve mě přetrvává určitá pachuť Švejkoviny, která na mě na chvíli vyskočila, když se příběh přehoupl přes nástup bolševika, je hlavní postava příběhu tak lidská, se všemi svými patosy, zbabělostmi, domnělými vítězstvími i poetičností, tak nesmírně lidská, až to zalyká a děsí, dojímá i odpuzuje.
Audio | Slušně gradující, mrazivá záležitost. Měla sice pár technických nesrovnalostí v ději, ale nebolelo to příliš.
Je pro mě velkým objevem, tenhle pán Karika, protože to nepotrvá mnoho knih a bude pro mě Pán Karika. Nejsem si jistá, jak moc spokojen by byl, kdyby to slyšel tváří v tvář, ale pro mě je to autor svižně kráčející v rytmu Kingovských tradic.