Kami33 komentáře u knih
Zatímco první díl mě až tolik neuchvátil, tento druhý byl naprosto super.
Mrakoplaš s Dvoukvítkem pokračují v cestě. Setkáváme se se skvělým Cohenem. Pro mě zábavnější než Barva kouzel a už se do Pratchetta začínám zamilovávat.
Mám ráda tuto autorku, ale jsem ráda, že tato kniha není první, co bych od ní četla. Myslím, že se to moc nepovedlo. Hlavní hrdinka naivní. Milostná zápletka (a to se omlouvám) až trapná. A upřímně, proč to ta skupina péáček vlastně dělala a na co vlastně přišla zmizelá studentka? Možná jsem při čtení nedávala pozor. No a konec? Pardon, ale nebylo to jasné?
Moje první autorova kniha a zatím tedy nevím, nevím :-). Jdu na druhý díl a pak si rozmyslím, co dál. Čte se dobře, děj odsýpá, ale ...
Mrakoplaš s Dvoukvítkem cestují po Zeměploše a poznávají jí. Dvoukvítek s nadšením turisty, Mrakoplaš s obavami. Místy jsem se trošku ztrácela, abych se za chvilku zase našla. A čas od času jsem se zasmála. Celkově jsem byla trochu rozpačitá... a po dočtení jsem ihned sáhla po dalším dílu. Takže ano, má to své kouzlo.
Lucas Davenport ve výborné formě. Čtivé, zábavné a napínavé.
Lucas Davenport je pořád stejný a přece v každé knize trochu jiný. Komu se série líbí, nebude zklamán. Mě se líbí.
Tlustý Charlie to nemá jednoduché. Ale kdo má? Charlie postupně zjistí spoustu nových věcí ... o svém otci, bratrovi ... a celý jeho život se změní o 180 stupňů. Následují výpravy do jiných světů a nakonec se vše v dobré obrátí. Skvělé.
S povídkami je to vždy trochu těžší. Nikdy nemůžete být spokojeni se všemi (nebo skoro nikdy). Já osobně jsem některé pouze přelétla očima a už si ani nevzpomenu, jak se jmenovali. Ale jiné byly skvělé. Takže za pět * to není, ale za čtyři určitě.
Za mě moc hezká pohádka se vším všudy. Možná jen pan Croup a pan Vandemar jsou na pohádku poněkud drsnější typy (i když...). Přečetla jsem za chvilku a byla jsem nadšena.
Mám moc ráda knížky s Willem Trentem a proto i tahle se mi moc líbila. Jsem ráda, že Will konečně začíná vědět, co chce.
První jsem četla Smrtící bílou, teď Hedvábníka (já vím, že to není správné pořadí, ale v podstatě to ničemu nevadí). Zde jsem měla trochu zmatek v osobách, ale jinak se mi kniha líbila.
Oceňuji, že tentokrát vraha zatkl někdo jiný než Hunter. A jinak za mě opět super.
Souhlasím s předchozími komentáři o pomalejším rozjezdu, ale pak samozřejmě super jako vždy. U Cartera se mi líbí, že když se vám jeho styl líbí, v žádné knize vás nezklame. Nebo alespoň u mě to zatím platí.
Dostala se mi do ruky, i když jsem nečetla předchozí díly, tak jsem to zkusila. Nemůžu srovnat zda tento díl je lepší nebo horší než předchozí, ale mě se to líbilo. Sice poměrně obsáhlé, na to že se tam toho až zas tolik neděje, ale je to psané čtivě, takže mi to nevadí. Hlavní hrdinové sympatičtí, trocha humoru, napětí... Takže jdu zjistit, co bylo předtím. Jo a vůbec nevadí, že člověk neví, co předcházelo.
Oblíbení autoři, hezká, čtivá knížka. Podle mě asi lepší než Hypnotizér a Paganiniho smlouva. Stejně napínavé jako Písečný muž. Ale třeba bych to viděla jinak, kdybych četla díly tak, jak mají jít za sebou. Každopádně za mě super.
Knížka se četla dobře. Určitě tu je prostor ke zlepšení. Jak ve vykreslení hlavního hrdiny, který sice neustále zdůrazňuje, jak je společensky neobratný, ale moc se to neprojevuje. Hledání mrtvol vypadá jako hodně lehký geocashing, motiv vraha vlastně neznámý, konec poměrně neuvěřitelný ... no je toho dost. Ale … na druhou stranu děj má spád, není nutné listovat knihou zpět, protože jak ono to vlastně bylo?... Takže za mě vlastně dobrý.
Joona Linna je poměrně sympatický (někdy až moc dokonalý :-), ale proč ne?) a knížky s ním mě baví. Líbila se mi i tato.