kamibe komentáře u knih

Podobných knih jsem přečetla už vícero, tak jsem si říkala, cože mi může tahle ještě přinést. A přinesla.
Upozorňuje totiž například na takový "detail", jako je rozpoznat okamžik, kdy se obyčejný rozhovor promění v klíčový. Také nás učí rozpoznávat naše interpretace jevů, tedy Příběhy od faktů. Dále je zde důležitá informace o tom, že lidé v případech, že se jim něco nelíbí nebo nezdá, volí buď nesouhlasné mlčení nebo otevřenost s dávkou agresivity. Ale že existuje lepší možnost - být otevřený a zároveň uctivý. A na mnoha případech to čtenáře učí. Velmi zajímavá byla pro mne kapitola Ano, ale, neboť v ní byl na praktických příkladech ukázán onen krizový bod a také, jak v podobném případu komunikačně správně reagovat. Velmi návodných je sedm bodů, jak projít klíčovými rozhovory:
1. Zaměřit se na to, co skutečně chci a odmítnout Bláznovu volbu
2. Všimnout si bodu, kdy se hovor mění v klíčový - rozpoznat, kdy mám tendenci k mlčení nebo k agresi
3. Zajistit bezpečí - je-li třeba, omluvit se, napravit nedorozumění, zajistit společný úmysl
4. Oddělit fakta od příběhu - zvlášť pozor na "chytré příběhy" (ty, v nichž přeháníme svou nevinu a které nám umožní cítit se dobře - jako oběť), pak se vrátit k tomu, co chci
5. Oznámit své stanovisko - ptát se, zda jsem otevřený k názorům ostatních, zda mluvím o skutečném problému a zda své názory vyjadřuji sebejistě
6. Prozkoumat stanoviska druhých - ptát se, zrcadlit, parafrázovat, povzbuzovat, shodovat se, budovat, srovnávat
7. Přistoupit k činu - ptát se, jak provedeme rozhodnutí, co kdo a do kdy udělá a jak budeme kontrolovat plnění
Opravdu výborná kniha, protože učí řešit každodenní problémy v komunikaci, tedy ve vztazích - a na tom závisí, jak se v životě dobře cítit.

1 19.01.2016

Zase dobrá knížka o dětech pro děti. A zase s nějakým nenápadným ponaučením.

1 13.12.2015

Tuto knížku jsem přečetla s velkým potěšením. Velmi si vychutnávám autorčin styl psaní, smysl pro barvité detaily i schopnost vymyslet všechny zápletky. Skvělá je postava Povídalky a k zamyšlení poslouží homunkulus Muší nožka. Je to s ním jako s některými lidmi - jenom neochvějná víra v to lepší v nich jim vlévá do srdce pocity, s kterými si zpočátku nevědí rady, ale které je nakonec promění v lepší bytost. Líbí se mi také autorčiny obrázky. Vždycky jsem milovala zdobná první písmena nových kapitol, a když jsou tu malé obrázečky, které napovídají na obsah kapitoly, je to pro mne stejně příjemné.
Jediné, co bych drobně vytkla, jsou občasné chyby. Ale sama vím, že když kontroluji nějaký text a zaujme mě, docela snadno chybu přehlédnu. Proto se dívám shovívavě na všechna ta vynechaná nebo zaměněná písmena, chybějící slovo nebo chybnou vazbu aby jste namísto správného abyste.
Takže dávám pět hvězd, neboť je to celkově opravdu překrásný příběh.

1 14.11.2015

Dala jsem si to jako pohádku před spaním. Takovou trochu znechucující, ale přesto vtipnou - jak to tak Dahl umí! Navíc umocněnou skvělými ilustracemi pana Brychty. Usínalo se mi parádně.

1 31.10.2015

Osobně mám ráda knihy podobného rázu. Je to odlehčené vědecké pojednání, které může strávit podle mého docela každý. Hotel Nekonečno je fakticky skvělá představa a autorovi se tak povedlo ukázat dětem několik matematických zákonitostí takto příjemně a hravě. Škoda, že jsem ji neznala, když jsem učila děti na národce matiku.
...
V dubnu 2019 ji čtu znovu. A s potěšením. Nacházím v ní další a další inspirace. A to mě baví.

1 12.10.2015

Na této knížce jsem ocenila nejvíce to, jak vypadá. Je to opravdu krásné provedení. Nápaditá obálka černé barvy s průsvitkou ve tvaru rakve, růžovostříbrné filigránské ozdoby, stříbrná ořízka, uvnitř příjemné členění krátkých kapitol s jasným a snadno dohledatelným začátkem a oceňuji i to, že je název kapitoly vždy uveden v horním pravém rohu liché stránky. Překvapením pro mne bylo, že je vytištěná v Číně. Řekla jsem si, že ráda vidím, že tam umějí udělat i takhle hezkou věc.
Samotný příběh jsem četla snad opravdu jen proto, abych si odpočinula od jiného, vesměs náročnějšího čtení. Jako nejnosnější bych označila kapitolu Poslední vůle.
Některými citáty ze začátků kapitol jsem obohatila sbírku citátů na jednom webu.
A protože tu mezi komentáři čtu, že druhý díl je povedenější, možná po něm za čas sáhnu.
Autorčiny hlášky, které se mi opravdu líbily:
* Osud je nejlepší obranný mechanismus.
* Vztah k někomu nebo něčemu vychází obvykle z víry, že vás to něco nebo ten někdo naplní. Vztahy nás udržují při životě.
* Nechat něco plavat může být ta nejtěžší věc na světě.
* Pro většinu lidí je nejdepresivnější přiznat si porážku nebo selhání.
* Být někým, kým nejste, je vyčerpávající.
* Lítost. To nejsmutnější slovo v každém jazyce.
* Život je jedna volba za druhou.
* Když si sednete a pořádně se nad tím zamyslíte, musíte dojít k jediné, upřímné myšlence: No a co?
* Pamatuj - jen proto, že něco můžeš udělat, neznamená, že bys to měla udělat.
* Nejde o to, co jsme měli, ale co jsme dali. Nejde o to, jak jsme vypadali, ale jak jsme žili. A nejde jen o to, aby se na vás druzí pamatovali. Jde o to, dát jim k tomu dobrý důvod.

1 24.08.2015

Knihy podobného rázu se nedají číst najednou, ba ani postupně. Dají se číst, alespoň pro mne to je nejpřijatelnější způsob, jedině jakýmsi náhodným otevíráním nebo plánovaným listováním.
Některé zajímavosti si možná člověk jen přečte a zapomene, některé si zapamatuje, protože ho nějak osloví, ale pořád to je vlastně jenom velmi obsáhlý výčet zajímavostí.
Jako nejprospěšnější mi připadala kapitola 23, konkrétně strany 225 až 228, neboť se tu popisuje způsob, který by mnohým ženám (a samozřejmě párům) učinil život mnohem krásnější. Nejspíš známe některé obligátní pozice, ale do doby, než jsem si prolistovala tuto knihu, jsem o pozici CAT neslyšela zhola nic.

1 31.07.2015

Takovými cvičeními projít, tak se fakt už ničeho nebojím. Ale vůbec si neumím představit, jak bych vydržela potmě sedět v chladné jeskyni. Zmrzla bych. Na hada bych si taky netroufla. Vcelku však beru, že když člověk projde podobnými zkušenostmi, je potom běžný život tak trochu úsměvný.
Mám výhradu - opravdu si nemyslím, že by ji při přeskoku široké spáry nestáhl ten těžký bágl dolů do propasti. Toto místo mi připadá silně nepravděpodobné.
Je dobře že vychází více podobných knih na podporu ženství.

1 23.06.2015

Krásná kniha plná životní moudrosti. Je to pěkně napsaný a nakombinovaný příběh, v němž zůstává na samém konci ještě i prostor pro další otázky. Je sympatické, že v závěru je shrnutí nikoli v podobě výtažků mouder z jednotlivých kapitol, ale v podobě dalších otázek mířících do hloubi duše.
Na počátku se nabízí srovnání s knížkou Pět jazyků lásky. Tady si autor vystačí se čtyřmi dialekty lásky. Líbí se mi, jak každý přirovnal k některému živočichovi - kanárek, zlatá rybka, kočka a štěně. To se dobře pamatuje.
Navíc jsem ocenila několik velmi zajímavých historických faktů.
A nejvíce ze všeho mi mluví z duše ta dokonalost vzájemného ovlivňování i (a někdy hlavně) v detailech.

1 16.06.2015

Tuhle knihu jsem milovala. Líbil se mi ten mix. A slohové práce žáků byly často velmi hezké.
S velkou chutí jsem četla všechny možné knihy, které mi přišly do rukou, hlavně když byly o školním prostředí. Tahle je výjimečná svým humorem, i když někdy trochu smutným.

Kniha stará 40 let, navíc vydaná v minulém režimu. Nemusí to však vadit tomu, kdo hledá inspiraci pro práci s dětmi.
Kromě nepřeberných her, aktivit a kratochvílí je plná báječných povídání dvanácti známých spisovatelů: J. V. Pleva, K. Lhoták, H. Šmahelová, S. Rudolf, E. Petiška, M. Florian, K. Michl, V. Čtvrtek, A. Pludek, V. Čtvrtek, A. Pludek, B. Říha, J. Tomeček a M. Horníček vypráví některou ze svých pohádek či povídek nebo povídají o tom, jak oni sami si jako děti hráli.
Mně osobně byla kniha velkým pomocníkem při chystání dětských táborů nebo sobotních výprav do přírody. Ve dne jsme hráli hry, luštili hádanky. Pohádky či příběhy se daly číst večer u ohně před odchodem do stanů.

1 08.06.2015

Velmi dobrá knížka pro děti. Ráda jsem si ji přečetla, i když už dávno nejsem dítě. Schovám ji pro někoho.

Určitě jsem kdysi přečetla i tuhle, jinak bych ji v knihovně nenašla.

1 06.06.2015

Při prohlížení knihovny mi zase přišla do ruky tato knížka. Vladimír Levi byl svého času můj ikonický autor. A komunikace mě zvláště zajímá, především ta s dětmi, tak si tuhle knihu zase přečtu znova.

Je opravdu s podivem, kolik věcí (hmotných i nehmotných) dokázal předpovědět jeden jediný člověk.
A to ještě ani není rok 2889!

Knihu jsem četla v době, kdy Merlem uváděné velikonoční datum mělo teprve nastat. Pamatuju si, že mě to tehdy trochu vzalo. Četla jsem to po cestě domů při chůzi, tolik jsem se do toho tehdy ponořila. Číst znovu bych to však nechtěla.

Když jsem kdysi dávno tuhle knihu četla, byla pro mne úžasná. Velmi jsem se do ní ponořila a zůstala v mé paměti doposavad. Vím, že bych ji tehdy ocenila na 100 %. Ale nevím, zda bych si k ní sedla ještě jednou.

1 06.06.2015

Žádná oddychovka! Buď vás to "sežere", nebo to zavčasu odložíte!

"Největší řeky tečou v podzemí" - stará moudrost, citovaná v této knize, ukazuje na naše zaměření ven a jen občasnou ochotu pohlédnout i do svého nitra. zajímavá kniha pro ty, kdo ví něco a reinkarnaci. V knize jsou mnohá cvičení, kterými lze dát do lepšího stavu své tělo a ducha.
Líbila se mi věta:
"Naše děti nám nejsou nic dlužné, stejně jako my nejsme nic dlužní svým rodičům."

1 06.06.2015

"Můžete mladými zůstat tak dlouho, jak dlouho budete mít disciplínu udržovat si zdravé tělo a ducha."
To je citace ze závěru této knížky, které je sice už přes dvacet let, ale bude mít v sobě šťávu ještě dalších nejméně padesát. Už jenom když si přečtete o hře "jako kdyby", musíte se usmívat a dostanete novou chuť dělat věci jinak. Je to knížka, která vás nutí do akce.