kamibe komentáře u knih

Tak jsem si tu napsala takový příjemný komentář - sama pro sebe, a když jsem ho po čase dopsala a zveřejnila, neobjevilo se tu nic. Prostě zmizel! Možná zmizel podobně, jako zmizí všechny moje otázky a v komunikaci se pak už jen budu dívat a naslouchat. Ale to nejprve potřebuji dosáhnout podobného zenového pohledu na svět, jako je to v závěru této knihy.

30.04.2018

Mám ráda populárně naučné knihy, které píší odborníci tak dobře a čtivě, že se do nich může zahloubat i člověk, který se v oboru nijak nevyzná. Je tu spousta souvislostí i s jinými obory lidských činností, takže je dobře vidět, jak na světě opravdu všechno se vším nějak souvisí. Dnes jsem kapitolu o grafitu a diamantu využila v lekci pro učitele na kurzu RWCT. A dokonce učitelé odborníci se tu dozvěděli něco pro ně nového.

Šla jsem si ji koupit. Jsem opravdu ráda, že jsem ji poznala. Už se těším, jak ji budeme s vnoučkem číst a jak se u toho budeme usmívat i smát nahlas. A pak si přečteme i tu druhou, která mě inspirovala. Moc mě těší, že se jsem našla takovéhle milé a vtipné knihy, které nás velké taky baví, když je čteme malým.

22.11.2017

Hledám knížky pro děti, abych je mohla doporučovat na seminářích. Knížky, které mají kromě příběhu taky vtip a aspoň nějakou hloubku. A tato knížka má obojí. Navíc je vtipná tak, že se směje i dospělý. Takové knihy miluju. Jsem ráda, že mi ji knihovnice přistrčila. Ještě teď se usmívám a určitě se budu pídit i po první knížce o Olivii.

17.11.2017

Pamatuji si, že před mnoha lety jsem ji četla s velkým potěšením a tenkrát bych určitě dala pět hvězd, tak jsem si to chtěla zase dopřát. Na počátku jsem se bavila velmi dobře, některé hlášky mě hlasitě rozesmívaly a Jiránkovy ilustrace tomu dávají korunu. Miluju ho. Pak mě však u pracovního vyučování, výtvarné výchovy a matematiky překvapilo, že už se mi to tolik nelíbí. Nakonec ovšem musím konstatovat, že už jsem si svou radost z této knížky kdysi odžila a bylo by tedy nespravedlivé, abych kvůli tomu, že teď už mi to tolik nesedlo, srazila hodnocení na třeba jen 4 hvězdy.

03.05.2017

Asi jsem neměla číst tuhle knihu po Kratochvílových Puntíkářích. Neubránila jsem se srovnávání. Tady mi to tak příliš k smíchu nepřicházelo, i když se nějaká místa také vyskytla. Styl mi nevyhovoval, možná je to odlišnou kulturou, nějak mi vadil i způsob psaní nespisovnými jazykem, což ale chápu, desetiletý kluk mi nebude vypravovat svoje zážitky spisovně! Možná si přečtu ještě jeden díl. První?

26.04.2017

Přečetla jsem ji hlavně proto, abych byla v obraze a věděla, co si děti často půjčují a co rády čtou. Nedivím se, že sáhnou po této a dalších knihách ze série Rošťák Bertík, neboť děti mají rády legraci, bláznivé nápady, spravedlnost a překvapení. Toho všeho se v knihách Alana MacDonalda dočkají vrchovatě. Navíc je určitě bude bavit to, že textu je na stránce jen tak akorát a je bohatě protkán velmi výraznými ilustracemi.
Hlubší myšlenku pro sebe jakožto dospělého čtenáře bych mohla vidět možná v tom, jak ošidné je polemizovat s dětmi o pořádku v jejich pokojíčkách a také jak stále vymýšlíme a vyslovujeme výhrůžky, když něco nepůjde podle nás, a tedy se v podstatě dopouštíme manipulativního jednání.

26.02.2017

Možná je tato kniha dokladem toho, že každý příběh má své vypravěče a podle vypravěče pak celý příběh zní.
Četlo se mi to celkem dobře hlavně díky členěným a číslovaným odstavečkům v nedlouhých kapitolkách.
V konci však musím říci, že asi nejzajímavější pro mne byly poznámky v závěru. V jedné z nich se píše, že existuje i takový výklad, že Jidáš je ke zradě vyzván samotným Ježíšem, „jenž chce být osvobozen od svého lidského těla. Tento výklad textu je v souladu s gnostickými tradicemi.“
A taky se tu dočítám, že o oněch pověstných a stále znovu tradovaných třiceti stříbrných je zmínka jen v jediném Evangeliu (podle Matouše) a jde zcela jistě o nedorozumění. Hmm. A vida – jak skálopevně je to usazeno v lidských myslích – až do dnešní doby.
V podobných textech mi stále vadí, když narazím na nějakou gramatickou chybu.

04.06.2016

Mám takové knihy ráda, i když tahle pro mne znamenala celkově dosti obtížné čtení. Získal si mě ale počáteční příběh o dědečkovi, kterému se autor tolik chtěl pochlubit vším, co zná. Jak ho pak dědeček překvapil!

28.03.2016

Další z knížek, které jsem přečetla kdysi. Logoterapií jsem byla velmi zaujata. Autorka zdůrazňuje největší potřebu člověka - potřebu smyslu toho, co dělá, toho, co se děje. Jak poznání smyslu dokáže, aby člověk jaksi přesáhl sám sebe. Mám moc ráda takové nadějně postupy v lidském chápání a konání.

19.01.2016

Také jedna z dávno přečtených knih. Jak mě to tenkrát poutalo! Dokonce jsme měli za úkol pro kolegy vytvářet jakési referáty o zajímavých knihách a tato byla jedna z nich - jak si mohou žáci lépe pamatovat!

19.01.2016

Knihu jsem si koupila, už když vyšla v MF. Přečetla jsem ji dvakrát, což se mi nestává tak často. Ráda čtu příběhy o lidských podivnostech. Život s podobnými lidmi je jistě náročný a rozhodně bych nechtěla takový zažívat, ale čtu o tom hodně ráda a je to pro mne lepší čtení než detektivky, které jsem kdysi s oblibou četla taky.

14.01.2016

Musím dát plné hodnocení a napsat komentář, přestože jsem teprv na straně 152. Tahle kniha se mi dostala do rukou při zajímavé příhodě. Upoutal mne název, hlavně slovo teorém! Čekám detektivní zápletku a možná by se mnohým nemuselo líbit, jakou oklikou a čím vším se k ní autor prodírá. Ale v tom je právě to kouzlo. Myslím, že milovníci matematiky budou tuto knihu zbožňovat. Souhlasím s Amadys - díky takto podaným vědám by mohli mnozí studenti získat lásku i respekt ještě za dob studií oněch předmětů. Ovšem číst si o tom ve zralém věku je taky půvabné.

29.12.2015

Nabitá kniha! Jen jsem zírala, kolik nejrůznějších znalostí musela paní Braunová asi načerpat. Je pro mne zajímavé číst příběhy některých lidí a ráda jsem se s nimi seznámila, ale vyznat se v rodovém stromu každého z uvedených, to se mi nedařilo a ani jsem po tom netoužila. Ovšem nejvíc ze všech mě upoutal příběh o Radoslavu Bangovi. Miluju, když se seznámím s něčím, o čem jsem předtím neměla ani tušení. Tak jsem si našla něco na YouTube a s chutí si to poslechla.

13.12.2015

Povedená kniha. I když jsou v ní vážné příběhy. Vím totiž, že se dětem opravdu líbí.

Tuhle knížku jsem nečetla, poslouchala jsem ji, když mi byla čtena. A to byl taky moc pěkný zážitek. Holčičky chtějí být krásné, ale jejich maminky to někdy přehánějí.

13.12.2015

No, zpočátku jsem nečekala, že by mě to nějak mohlo zajímat, ale v průběhu je to čím dál napínavější a to největší překvapení je fakt překvapení, které pro puberťáka musí být docela těžké ke skousnutí. Ale život je prostě takový, jaký je, a když ho tak nebudeme brát, škodíme jen sami sobě.

13.12.2015

Četla jsem ji zprvu jen proto, abych byla v obraze, ale nakonec musím uznat, že mě pěkně vtáhla.

13.12.2015

Také tuto knihu jsem četla jen proto, abych byla v obraze a věděla, co současná mládež ráda čte. Oceňuji nápad - spojení jakési vlastní tvorby na téma Máchova života s tím, že se čtenář dozví o Máchovi víc než ve škole. Nejspíš bych ji jako gymnazistka ráda četla. Teď už však to není můj nejlepší šálek kávy.

04.11.2015

Zajímalo mne, jakým stylem píše paní Březinová knížky pro starší děti. Vlastně jsem si tu knihu přečetla jen proto, abych věděla, co mohu doporučovat učitelům na seminářích dílen čtení. Osobně jsem podobné knihy četla už dávno a nejvíc na mě zapůsobila ta s opravdu nechutným názvem Dušemrdi, protože je to skutečný příběh. Pro sebe si musím hledat už opravdu výrazně jinou četbu. I proto dávám jen poloviční hodnocení.

04.11.2015