Kamil2
komentáře u knih

Robert Merle vystavil skupinu lidí extrémním podmínkám post apokalyptického světa a pak pomalu nechává promlouvat skrze slova charaktery jednotlivých lidí - ty dobré i ty špatné. Jejich boj o každodenní přežití a marné čekání na pomyslné světlo na konci tunelu vtáhne do děje. Je naivní si myslet, že se v podobných hrůzách lidé semknou a budou držet pospolu. Stejně jako v jiné Merleho knize Ostrov i tady je zřetelné, že největším sokem člověka, je zase jen člověk.


Atmosféra vyprahlé australské pustiny v podobě nekonečného sucha, spalující slunce v jehož žáru se odkrývají temné charaktery obyvatel městečka Kiewarra a tajemství po letech vyplouvající na povrch. Jedna z nejlepších knih co jsem v roce 2018 četl. Pro mne nečekané překvapení.


Thrillery s napětím a nečekanými zvraty mám rád. Ne, nejsou to knihy, které se stanou klasikou literatury, ale účel pro který je čtu plní dokonale. Sérii s Kim Stoneovou dám nejspíše celou. Téma zneužívání dětí je hodně citlivé, ještě že ten příběh vznikl jen v hlavě autorky... i když reálný život podobně těžkých příběhů bohužel nabízí bezpočet. Z hlediska čtenáře jsou Ďábelské hry skvělou napínavou a zvrácenou fikcí, z hlediska lidského doufám, že se v životě s podobnými przniteli dětí a sociopaty nepotkám.


Přečíst si tuhle knihu bylo pro mne jako pohladit svoji duši. Příběh člověka, který našel sám sebe a smysl svého života až mezi indiány, prostě pohladí (alespoň obrazně).


Thrillery čtu rád a přečetl jsem jich kvanta. Splní svůj účel a zapadnou v záplavě dalších. Mnoho z nich jsem hodnotil pěti hvězdami a přitom si za pár měsíců nedokázal vzpomenout o čem vlastně byla. Vím, že tahle bude také jedna z nich, ale plně splnila svůj účel - čtivý svižný thriller, při jehož čtení zejména poslední třetiny knihy jsem si musel držet klobouk na hlavě, taková svižná jízda to byla.


Při čtení této knihy, jsem marně mezi řádky vyhlížel alespoň to pomyslné světélko v podobě naděje na konci tunelu. Těžký a krutý příběh, který by se měl stát povinnou četbou. Pod dojmem této knihy si musím položit otázku proč má zlo tolik podob a proč je člověk člověku schopen přinášet tolik bolesti a utrpení. Poučení pro ty, kteří si denně stěžují na to, jak špatně se mají.


Ale joooo...v rámci žánru solidní nadprůměr, který si zaslouží punc bestselleru. Dějová linka s deníkem byla zvrácená a dala mi nahlednout až na samou podstatu zla a zároveň mě přitom bavila... vyšetřování má spád, zvraty a otevřený konec a ani chvilku nenudí. Skvělý debut.


Tak tomuhle říkám pohlazení na duši. Není nad to mít nejvěrnějšího přítele člověka doma.


Pokoušet se napsat komentář k této knize je z mé strany téměř bezpředmětné, protože mnohem lepší komentáře tu napsali mnozí předešlí čtenáři. Za mě jen - King je král, král je King...


Člověk je na vrcholu evolučního vývoje na naší planetě, pánem tvorstva, tím kdo ovládá dění na Zemi...skutečně? Co když se tahle neměnná konstanta náhle promění v naši noční můru..., co když se šimpanzi, orangutani, gorily budou na nás chodit dívat do ZOO, tak jako se chodíme dívat mi na ně. Co když nás budou vodit na vodítku, jako mi vodíme naše psi. Co když nás budou zkoumat a dělat na nás vědecké testy, tak jako mi je zkoumáme a testujeme. Šílená představa, ale k té stačilo, aby se evoluční vývoj vydal jiným směrem a v ZOO mohla být dnes směrovka "pavilon lidí".


Geniální náhled do dvou zvrácených duší. Děsivé, nechutné, morbidní...ale skvělé.


Pilíře země jsou z mého pohledu tak trochu kontrovezní - až moc černobíle vybarvené charaktery postav dodávajíc jim spíše pohádkový rozměr (dobro/zlo) a naproti tomu spád, intriky...velice povedné část střídající tak trochu pasáže nad kterými jsem pozvedal obočí...ne nechci být hnidopich, udržet vysokou laťku na tolika stranách nedokáže žádný autor. Mě nejvíce bavili pasáže o stavbě chrámu a pak posledních cca 200 stran, kdy jsem se nemohl od čtení odthnout. Těch pět hvězdiček není jen pro autora za knihu, ale i pro každého čtenáře, který se nezalekne objemnosti knihy. Kdo chce hledá mouchy,já jsem si knihu přes všechny kritické připomínky vychutnal.


Miloval ji natolik, že se nezdráhal ženu svých snů unést, věznit a mučit. Nenáviděla ho natolik, že se nezdráhala využít příležitosti ho uvěznit a mučit...a nakonec spolu šťastně a spokojeně žili až do smrti....

Stejně tak jako spousta čtenářů jsem viděl nejprve film. Válka očima malého kluka, který těžko mohl chápat co se okolo něho děje a proč se tak děje. Děsivé rozuzlení příběhu vnímám jako poselství všem lidem, aby nikdy nedopustili opakování hrůz druhé světové války. Kniha by měla patřit mezi povinnou četbu.


V poměrně krátkém časovém úseku jsem přečetl všechny knihy od tohoto autora a jedno jim nelze upřít - čtivost, spád, napětí, ALE vše jede podle naprosto stejné "šablony". Proto mají u mne jeho knihy klesající hodnocení - nepřichází s ničím novým, tedy vyjma vymýšlení těch nejbrutálnějších způsobů zabíjení. To je ale trochu málo na to, aby po čase u mne jeho knihy nezapadly v zapomnění. I přes mírnou kritiku dávám čtyři hvězdy:-)


Po delší době jsem opět sáhl po knize Chrise Cartera. Autor se drží svých zajetých kolejí, které mu zaručují u čtenářů úspěch. Atmosféru umí vytvořit tak hustou, že by se dala krájet a ještě by trochu zbyla. Napětí doslova leze k každé stránky a jeho knihy jsou hutné, nemilosrdné a čtenáře nutí neustále číst dál a dál. Ne nejedná se o světový bestseller, který si budu pamatovat roky, ale svůj účel splnila tahle kniha dokonale.


Skvělé čtení, které nenásilnou formou dovolí nahlédnout pod pokličku černobílého světa údajně nejdemokratičtější země světa. Autorka ve mě zanechala hluboký dojem.


Utajovaný projev sice nedosahuje kvalit předchozí autorovy knihy Dítě č. 44, ale dobře se mi četla a mělo to napětí a spád. Místy byl příběh sice nepravděpodobný, až přitažený za vlasy, ale čert to vem :-)


Moji pozornost si tato kniha získala reklamním sloganem, že se jedná o strhující mix Dana Browna, Stiega Larssona a Arthura C. Doyla. Bez mučení se přiznám, že většinu knih si stahuji nebo půjčuji, ale tuhle jsem prostě chtěl mít. A tak jsem si jako jednu z mála koupil. A moje hodnocení? Odkrývání pravdy, na kterou dvě století usedal prach, mě zatraceně bavilo.


150 stran před koncem jsem to vzdal, což bylo to nejlepší co jsem mohl s touto knihou udělat....
