kástečkou komentáře u knih

Kniha pro mne byla mírným zklamáním, a to hlavně z důvodů, které tu již byly opakovaně zmíněny - chování postav v mnoha případech neodpovídalo prostředí a charakteru celého příběhu. Chybělo mi propojování současné dějové linky s "průhledy" do uplynulých 13-ti lety u Matky. Bez nich totiž příběh působí tak, že Mirabelle fungovala celou dobu u Matky bez potíží a vždy považovala Matku za absolutního "boha", zatímco s úderem jejích 13-ti let se jí zčistajasna aktivovala superschopnost přenést do té doby pouze teoretické znalosti do praxe. To znamení "lusknutím prstu" Mirabelle najednou dokáže přemýšlet v souvislostech, kriticky myslet, vnímat svou identitu a především skutečně prožívat empatii vůči další živé bytosti, se kterou neměla nikdy reálnou zkušenost)...
Stejně tak ultrarychlá proměna Clarabelle byla těžko uvěřitelná v kontextu opakovaně podávaných dávek nějakých sedativ/psycholátek a dívčiných reakcí na Mirabelle...
Chování Matky bylo z mého pohledu mnohem lépe uchopitelné a odpovídající hlubokému rozvratu mysli. Zároveň mne několikrát napadlo, zda už to není spíše zhmotnění nějaké "persony" (soubor vícero charakteristik), než jednoho konkrétního člověka. Již dříve zmiňovaná "nesmrtelnost" mi to spíše potvrzuje...
Kniha by si zasloužila větší péči při zpracování, vůbec by mi nevadilo postavu Olivie proměnit pouze v nějaký odkaz v deníku či vyškrábaném nápise na zdi, pokud by se to promítlo v kvalitnějším a více návazném/realistickém popisu postupných změn v myšlení a porozumění světu ze strany Mirabelle a Clarabelle.
Také okrajová postava zpustlého chlápka se psy a "tajemstvím" v baráku a kůlně mi přišlo už spíše jako pokus o fascinaci...
Celkově bych to tedy shrnula na 50%. Nápad a motivy jednotlivých postav super, ale zpracování nic moc. Věřím, že by kniha zaujmula spíše laiky a mladé dospělé, které baví "čím víc psycho, tím lepší".

4 03.11.2022

Mám z doby vlastního dospívání a hledání odpovědí na spoustu otázek. Coby ex-student BiGy a později pracovník s mládeží jsem si k autorovi budovala vztah i jinak než jen skrz stránky knih (a to především jako k člověku, který dokáže oslovit mladé lidi, dělá smysluplnou práci, kterou prostupuje Boží požehnání, a ctí hranice svobody), ale Tančící skály (s přebalem prvního vydání ;) ), ale Tančící skály byly a jsou to první, co mne napadne, když jméno M.O. Váchy uslyším.
V knize se velmi hezky rozvíjí myšlenky nejen o vzniku života, a jako bonus dochází k vnitřnímu ujištění, že je vpořádku nevědět, ale věřit. Knihu vnímám jako radostné poselství a pozvání ke zvídavosti, základu naší lidské podstaty!

3 10.01.2021

Kniha je laskavým a živým důkazem o moudrosti starších. Líbí se mi síla ženského kruhu, intuice a právě té laskavosti k chybování mladších.
Kniha v sobě nese poselství celému Světu, nevtíravě, neultimátně. Žádné vyhrožování když něco, tak něco...
Stejně jako spousta dalších směrů kniha poukazuje na zbídačený stav naší Planety a lidstva, avšak člověk při čtení nemá pocit, že by se měl okamžitě oddělat nebo že už nezmůže nic. Toho si na knize cením nejvíce!

2 10.01.2021

Jedna z nejsilnějších a nejpůsobivějších knih o mateřství a výchově, co jsem kdy četla. Napojení na vnitřní intuici, pocit blaženého "vím co dělám, a je to OK"...

3 10.01.2021

základní kniha pro práci s mládeží ;)

10.01.2021

Jak to hezky mysticky začalo, tak to hezky fantasmagoricky skončilo. Nemohu si pomoci, ale po přečtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že autor psal a psal, pak najednou zjistil, že je dalece za limitem k tisku, a došlo k radikálnímu zkracování a sestavování nového zakončení, které lze z textu vykřesat.
Drogové mámení kvůli věčnému mládí? Ne - e....
Velké plus ale za historické informace a vzbuzení zájmu o historickou architekturu, podnítilo to ve mě zájem a ledasco jsem si od doby přečtení vyhledala i navštívila:)

1 10.01.2021

Setkání s postavami z Jerúldelgera bylo podobně mrazivé a asi ještě o něco víc nekompromisní. Opět četba jedním dechem!

2 10.01.2021

Během čtení jsem v sobě pociťovala zcela protichůdné pocity. Hnus z toho, že se takové věci dětem dějí, a radost z toho, že se o tom dá psát přijatelnou formou.
Tuhle knihu považuju za výborný prostředek k nastartování procesu vyhojení vlastních traumat a bolesti nejen u mladistvých a dospívajících, ale i u nás dospěláků, kteří si s sebou životem tahají nějakou tu nespravedlnost.
Přestože se jedná o fiktivní příběh (jehož fiktivitu vidím nejvíce v překombinování všech možných útrap, které si dovedete u 13-leté dívky vymyslet), jsou v něm zasazené střípky témat, se kterými se potkávám mmj. ve své práci s mladistvými, kteří si leckdy prošli zneužíváním či jiným omezováním na svobodě.
Samotný fakt, že TIP na tuhle knihu jsem dostala od mladé ženy, se kterou pracuji, je pro mne známkou smysluplnosti jejího vydání!
Několikrát jsou tu jako rušivé zmiňované kapitoly věnující se obnovování společenského života hlavní hrdninky. Z mého pohledu (a opět i pracovního) to velmi příjemně rozmělňuje syrové vzpomínání a vyvstávání traumatických prožitků Angie (potažmo čtenáře/ky). Obsah věnující se třem liniím (přítomnost hojení - rodinné vztahy, terapie přítomnost sociálního znovuzačlenění - spolužáci a přátelé, a minulost - vzpomínky jednotlivých osobností v Angie) dohromady dává syté svědectví o tom, že LZE HOJIT i obrovské rány na duši, a že NENÍ NUTNÉ CELÝ ŽIVOT S SEBOU TAHAT SVOJE TRAUMATA, která neumožňují plnohodnotný život.

7 10.01.2021

Kniha mne doslova pohltila, četla jsem a četla...Cesta vlakem z Brna do Plzně loni, několik hodin klidu a četby. Kromě samotného příběhu jsem nasála místní atmosféru a dozvěděla se spoustu drobností z běžného života v Mongolsku (jídlo, tradice, komunikace). Knihu jsem koupila ve spěchu v obchůdku na nádraží zcela bez očekávání, něco mne k ní jen intuitivně přilákalo...a bylo to osudové! Od doby, co jsem ji přečetla, jsem ji už "vnutila" dalším třem lidem, a všichni byli nadšení. V moři kriminálek z prostředí severu nebo USA je tohle prostě jedinečné!

2 10.01.2021

Úchvatná obrazomalebná kniha, kterou můžu číst i teď, když mi je přes třicet;). Atmosféra je podmanivá, a člověk vidí spoustu paralel/ charakterů i ve skutečném reálném světě (plném nočních můr). Když jsem četla poprvé s dcerou, bylo jí pět. Velmi mne překvapilo, že se vůbec nebála, vše jí do sebe zapadalo, a společně s Candy prožívala celé dobrodružství.

2 10.01.2021

Povedeně vykreslená atmosféra, počínání některých postav (včetně Nazíry) pro mne bylo chvílemi neuvěřitelné, ale zapadlo do dějové linie. Živá četba, vyvolávající spoustu představ a obrazů. Nikdy jsem se o tématiku nábožensky podkreslených útoků nezajímala, ale tato kniha mne nadchla!

10.01.2021

Po prvních několika kapitolách jsem pociťovala téměř odpor k typicky šablonovité rodinné situaci, a z toho pramenící vývoj narušeného "vraha". Stejně odpudivě na mne působily i vzpomínky profesora Bottse. Kombinace dvou postav, procházejících šerem (každý vlastním způsobem hledající nějakou útěchu a úlevu a zarámování do náročené reality), byla pro mne coby čtenáře až moc prvoplánovitá. Násilí v rodině, zanedbaná péče, přehlížení a citový chlad rovná se stvoření psychopata. Autorčin slovník, popisující procesy a myšlenky ať už identity vraha nebo profesora Bottse, je ohraný. U profesora mi zoufale chyběly i nějaké "normální" myšlenkové procesy, než pouze neustálé návraty do svého dětství. Z praxe vím, že kdyby fungoval pouze v těchto vzorcích, učit na ZŠ nezvládne ani omylem. Potenciál přitom právě osoba profesora Bottse má naprosto skvělý! Kdyby se více rozpracovaly i "běžnější" myšlenky a chování, čtenář by si mohl více povolit fantazii. Takto, při stálém opakování a prohlubování nezpracovaných (nebo spíš nezpracovatelných?) událostí z dětství, to člověka doslova táhne po jasně vymezené cestě.

Zvrat v posledních dvou kapitolách byl ale o to víc efektivní, a proto dávám 50%.

1 08.09.2019