kata5121 komentáře u knih
V knížce nejsou jen ty skvělé povídky, ale je jich tam dost na to, abych dala pět hvězd. King prostě jede.
Tuhle jsem měla taky opravdu hodně ráda. Její styl psaní jsem opravdu milovala.
Další knížka, ke které se moc ráda vrátím - když o tom tak přemýšlím, asi hodně brzy.
Styl vyprávění, samotná postava vypravěčky (vypravěček) - to všechno vás vtáhne do děje, takže přestanete vnímat okolí. Jednoduché, ale zároveň napínavé a překvapivé. Nemůžu ale dát víc než 3/5, protože jsem prostě četla desítky lepších knih a mně z nějakého důvodu bližších příběhů. V knihovně ji mám, čtení jsem si užila, ale znovu už se k ní nevrátím.
Nejhorší na čtení takových knih je uvědomění si, že onen autor už nikdy nic dalšího nenapíše, protože už není na tomhle světě.
Dechberoucí knížka, asi ani nemá cenu popisovat - Ortenova korespondence s matkou, básně, zápisy z deníku.. Každý, kdo si dnes stěžuje na špatnou životní situaci by si ji měl přečíst.
Úplný šílenství, ta knížka je úžasná, ale tak mrazivá, že se neohřejete další měsíc potom, co ji dočtete. Jenom mě trochu zklamal konec, ale to je prostě King.
Carrie mě zatím jako jediná vůbec nenadchla. Ano, bylo to děsivé, ale na mě asi nějak moc zvláštně.
Pytel kostí mě opravdu dostal. Někdo říká, že je slabší - ale není! Pamatuju si do dneška, že jsem tu knížku nemohla odložit.
Má nejoblíbenější ze všech od paní Wilsonové, dodnes si ji pamatuji :) musím ji někde sehnat.
Tuhle knížku jsem četla asi ve třinácti, ale pořád ji mám schovanou v knihovně. Posuzuji jen podle toho, jak jsem ji měla ráda tenkrát - znovu už se do ní asi nepustím. Od paní Wilsonové jsem toho tenkrát načetla mnoho - a tenhle kousek patřil snad ještě s Lolou k mým nejoblíbenějším.
Víc rozporuplnou knížku jsem asi nečetla. Na jednu stranu je opravdu skvělá, propracovaná, neuvěřitelně emotivní.. A na druhou stranu jí fakt nenávidím. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi to za ty noční můry stálo, nebo ne. Přitom knih s touhle (a drsnější) tématikou mám za sebou dost - nechápu, proč zrovna tahle na mě takhle působí.
To, že Inkoustové srdce má pokračování jsem zjistila úplně náhodou po mnoha letech, takže jsem samozřejmě byla nadšená. Stejný pocit jako jednička to nezanechá, ale je to prostě rozvinutí Inkoustového světa - takže za mě téměř plný počet.