kata5121
komentáře u knih

Překlad je hrozně špatný a kostrbatý - nevím, jestli je tak napsaná i v originále, ale možná by stálo za to to zjistit. Nedá se číst jako beletrie - během čtení se mi stávalo, že mě některé kapitoly úplně minuly - a vrátila jsem se k nim naprosto překvapená třeba až po roce, kdy se mě jejich obsah v reálném životě aktuálně týkal - a teprve tehdy jsem je pochopila. Přála bych si, aby tuhle knížku měla doma každá žena, která se hledá. Není to s ní úplně snadné, ale to, co se knížka snaží předat, stojí za každou minutu čtení.


Naprosto skvělá věc. Není to beletrie, je to návod. Témata se opakují a prohlubují co stránku - a je to tak napsáno záměrně, aby se člověku/ženě skutečně vštípil systém, jakým funguje. Nikomu nic nevnucuje, jen navádí k hledání vlastní cesty. Jsem Mirandě neskonale vděčná za to, že něco takového vytvořila.


Jednoduše young adult fantasy román. Kdyby mi bylo 16, asi by se mi extrémně líbil, teď mě bohužel hodně vytáčela hloupoučká hlavní hrdinka a klasicky patetický milostný trojúhelník. Krčila jsem nos zástupným studem co dvě stránky. Každopádně jsem i tak knížku dočetla, protože hlavní zápletce se určitá "nekoncepčnost" upřít nedá. Škoda, že spisovatelka víc nerozpracovala část s carským Ruskem.


Náročné čtení na patnáctiletou hlavu. Musím se k ní zase vrátit.


Tahle knížka ve mně zanechala to šílený mrazení do dneška. A to jsem ji četla asi před osmi lety.


Asi jedna z mých prvních detektivek. Vzhledem k tomu, že nejde zrovna o můj oblíbený (nebo načtený) žánr, asi mi moc nepřísluší vynášet velké soudy. Je to svižné, čtivé, zápletka překvapí... Ale je to ten typ knihy, ke které se už nikdy nevrátím.


Tenhle svět miluju, asi víc, než ten reálný, ale tohle byl tak trochu přešlap.
Chtěla bych to možná vidět na divadelních prknech.


Já to miluju. Prostě to miluju! Prvních asi 50 stran, do setkání s Geraltem, jsem si říkala, že to dočtu jen z povinnosti. Přece jen - jako milovník fantasy jsem nemohla Sapkowskiho vynechat. Pak se ale všechno otočilo o 180 stupňů a já se nemohla dočkat chvíle, kdy budu smět ve čtení pokračovat. Jdu shánět další díl!


V knížce nejsou jen ty skvělé povídky, ale je jich tam dost na to, abych dala pět hvězd. King prostě jede.


Úplný šílenství, ta knížka je úžasná, ale tak mrazivá, že se neohřejete další měsíc potom, co ji dočtete. Jenom mě trochu zklamal konec, ale to je prostě King.


Carrie mě zatím jako jediná vůbec nenadchla. Ano, bylo to děsivé, ale na mě asi nějak moc zvláštně.


Pytel kostí mě opravdu dostal. Někdo říká, že je slabší - ale není! Pamatuju si do dneška, že jsem tu knížku nemohla odložit.


Má nejoblíbenější ze všech od paní Wilsonové, dodnes si ji pamatuji :) musím ji někde sehnat.


Tuhle jsem měla taky opravdu hodně ráda. Její styl psaní jsem opravdu milovala.


Tuhle knížku jsem četla asi ve třinácti, ale pořád ji mám schovanou v knihovně. Posuzuji jen podle toho, jak jsem ji měla ráda tenkrát - znovu už se do ní asi nepustím. Od paní Wilsonové jsem toho tenkrát načetla mnoho - a tenhle kousek patřil snad ještě s Lolou k mým nejoblíbenějším.


Tuhle sérii nemůžu hodnotit - zamilovala jsem se do ní ve 13 letech - a to obrovsky a "neodvolatelně" (jak říkal Edward) a četla stále dokola. Teď ve dvaceti jsem to zkusila znova - a už to samozřejmě nebylo ono. Je to vlastně pořád krásný příběh - a vždycky bude mít v mojí knihovně místo - ale třináct už mi není. Z hrdinky Belly (jak jsem jí viděla ve 13) se stala sobecká pitomá potvora a Edward je pro mě zas až moc plochá a nereálná postava. Ale malá holka může snít - a velká holka si zase občas může vzpomenout, jak kdysi snila :)