kata5121 komentáře u knih
Je zvláštní známkovat hvězdičkami něčí deník. Komentáře jako "čekali jsme toho víc" a "byla to docela nuda, poslouchat jak vypráví o obyčejných věcech" mi připadají úplně mimo mísu. SPOILER - Je to deník malé holky, který končí tím, že ji i její rodinu odhalí a odvezou do koncentračního tábora. Kde ještě by mělo být nějaký další "vzrůšo a děj" ? To, že malá holčička dokázala i přes naprosto příšernou životní situaci řešit maličkosti, jako jestli se jí tenhle kluk líbí nebo ne, je pro mě osobně to, z čeho mám ještě teď husí kůži.
Hlavně kvůli prvnímu a druhému filmu bych možná dala i 4 hvězdičky. Protože jsem filmy viděla jako první, knížky pro mě byly spíš jen takovým milým doplněním - a i přes absolutní jednoduchost a obyčejnost psaného textu jsem si je oblíbila. Žádného Martina nebo Sapkowskiho jsem u teen fantasy ani nečekala, ale ten poslední díl to tak hrozně zazdil, že jsem už víc oči přimhouřit nemohla. Takže 3.
Tuhle část jsem milovala, musím ji bezpodmínečně zase sehnat :)
Památka na nějakou druhou, třetí třídu? Už ani nevím, co se tam dělo, ale hezký pocit zůstal.
Svižné, čtivé, bohužel stále aktuální a depresivní as hell.
První King, který se mi kdysi dostal do rukou - a otevřel mi tak cestu k dalším :) Ano, není to žádná nenáročná jednohubka a četla jsem ji s přestávkami poměrně dlouho, ale stálo to za to. Ta atmosféra, ten strach..
Další knížka, ke které se moc ráda vrátím - když o tom tak přemýšlím, asi hodně brzy.
Vžít se do kůže Winstona mě skoro stálo několik probděných nocí. Tuhle knížku by neměl vynechat nikdo - ani lidé, kteří příliš nečtou. Měla by patřit do každé povinné četby. Husí kůže i pár měsíců po přečtení.
Víc rozporuplnou knížku jsem asi nečetla. Na jednu stranu je opravdu skvělá, propracovaná, neuvěřitelně emotivní.. A na druhou stranu jí fakt nenávidím. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi to za ty noční můry stálo, nebo ne. Přitom knih s touhle (a drsnější) tématikou mám za sebou dost - nechápu, proč zrovna tahle na mě takhle působí.
Styl vyprávění, samotná postava vypravěčky (vypravěček) - to všechno vás vtáhne do děje, takže přestanete vnímat okolí. Jednoduché, ale zároveň napínavé a překvapivé. Nemůžu ale dát víc než 3/5, protože jsem prostě četla desítky lepších knih a mně z nějakého důvodu bližších příběhů. V knihovně ji mám, čtení jsem si užila, ale znovu už se k ní nevrátím.
Nejhorší na čtení takových knih je uvědomění si, že onen autor už nikdy nic dalšího nenapíše, protože už není na tomhle světě.
Dechberoucí knížka, asi ani nemá cenu popisovat - Ortenova korespondence s matkou, básně, zápisy z deníku.. Každý, kdo si dnes stěžuje na špatnou životní situaci by si ji měl přečíst.
První kniha od něj, která se mi dostala do rukou - a otevřela mi k tomuhle neuvěřitelnému autorovi cestu :)
To, že Inkoustové srdce má pokračování jsem zjistila úplně náhodou po mnoha letech, takže jsem samozřejmě byla nadšená. Stejný pocit jako jednička to nezanechá, ale je to prostě rozvinutí Inkoustového světa - takže za mě téměř plný počet.
Neuvěřitelná kniha, z nějakého důvodu na mě zapůsobila nejvíc ze všeho, co jsem kdy četla. Po prvních několika stranách si připadáte tak pohlcení do příběhu - a tak moc ten příběh milujete, že ani nechcete, aby už skončil. Poprvé jsem ji četla jako knihu z knihovny a potom se ji přes 5 let snažila sehnat - a před dvěma měsíci se mi to konečně podařilo. Jsem hrdá majitelka Knihy ztracených věcí! :)