Kateriska
komentáře u knih
Čtyřka: Divergentní povídky
Veronica Roth
Co se týče Tobiasova pohledu na věc, celkem se mi líbil. Přišlo mi, že autorka už nemusela psát o setkáních s Tris. Pouze by mohla knihu ukončit prvním setkáním ústřední dvojice. Hodně postav a v nich těžká orientace jsou jedním z největších nedostatků celé trilogie i této kolekce povídek. Veronica Roth určitě není nejlepší autorkou tohoto žánru, ale dokázala aspoň knihy celkem dobře napsat z pohledu Tobiase a Tris. Čtyřka je takovým bonusem, který ovšem svojí kvalitou předčí podivnou Rezistenci.
Cujo
Stephen King
King umí psát jednoduše s postupem velké gradace. Některé části knihy jsou ovšem na druhou stranu velmi zdlouhavé. Avšak tento horor je velmi realistický, a proto je také velmi dobrým dílem tohoto žánru.
1984
George Orwell (p)
Toto dílo je pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších děl literatury 20. století. Předkládá nám pravdivý obraz společnosti, která jednou může být krutou realitou. Ze začátku mě 1984 velmi bavilo. Pochvalovala jsem si, jaký je to můj žánr a jak se to hezky čte. Jak ale kniha plynula, uvědomovala jsem si, že mě román občas začne nudit. Je zde i plno věcí, které do teď nechápu. Některé části jsou zbytečně moc zdlouhavé a složité, některé zase useknuté v tom nejlepším a odbyté. Tím myslím například konec, který je zvláštní a absolutně přerušený. Bylo mi hodně divné, že kniha skončila tak, jak skončila.
1984 pro mě bylo velké čtenářské zklamání. Od tak opěvovaného kousku jsem čekala rozhodně víc.
Papírová města
John Green
John Green je tím autorem, o kterém stále slyšíte. Ať už ve škole, v kroužku nebo na chatu… Green mi byl už tak známý a velebený, že jsem si od něj prostě musela přečíst nějakou knihu. Hvězdy nám nepřály jsou románem, u kterého už ze zpráv vím, jak skončí. Rozhodla jsem se proto vsadit na žhavou novinku, která zrovna vycházela u nás v ČR. Abych si to udělala těžší, rozhodla jsem se číst tuto knihu v angličtině. Ono se to hezky povídá, číst v angličtině, zopakovat si gramatiku a naučit se nová slovíčka, ale byl to hlavně ze začátku pořádný boj.
Četla jsem tuto knihu se zvýrazňovačem v ruce a podtrhávala si neznámá slovíčka. Kdysi jsem slyšela, že se do knih nemá kreslit. Já jsem si prostě z knihy udělala takový malý studijní materiál. Bohužel v Papírových městech bylo neznámých slovíček opravdu hodně (a zdá se mi, že si pamatuji slabou čtvrtinu). To samozřejmě nic nebrání v tom, že Green píše velmi zajímavě. Co se týče slovíček, k těm se plánuji vrátit a všechna si je poznačit.
Nyní k tomu, jak se mi Papírová města líbila. Ze začátku jsem se opravdu nenudila, kniha byla nádherně čtivá a úplně jsem hltala každou další stránku nočního dobrodružství. Střední část románu byla dobrá. Líbilo se mi, jak se hlavní hrdina dostával do různých slepých uliček a řešil záhadu zmizení. V poslední části knihy je hodně vtipu, občas ale trochu otravného a nudného. Green také používá celkem břitký humor, který je ovšem pro mladé lidi z velké části typický. Konec je hodně filozofický, ale to bylo to, co se mi na této knize nejvíce líbilo. Co jsem se dozvěděla, tak filozofické konce jsou asi Greenovou zvláštní specialitou, ve které opravdu vyniká.
+ konec
+ obálka
+ dobrodružství
- břitký, někdy otravný humor
Máj
Karel Hynek Mácha
Velmi se mi líbily rozsáhlé popisy přírody, ale bohužel se mi zdá, že jinak mě Máj moc nezaujal.
Za soumraku
Stephen King
Po ix měsících jsem konečně dočetla svoji první anglickou knížku - Za soumraku. Musím říct, že se mi toto Kingovo dílo celkem líbilo. Nejvíce mě zaujala povídka Maturitní odpoledne a Utíkej, Káčo, utíkej.
Léto na druhý pokus
Morgan Matson
Kniha Morgan Matson patří k tomu lepšímu, co dnešní trh plný dívčích románů nabízí. Děj je takový reálný, jako kdyby vám celý příběh vyprávěla vaše kamarádka. Líbí se mi jak Morgan popsala pouze jedno léto, které člověku absolutně změnilo život. Děj je zasazen do nádherného místa - k jezeru. Příběh je poutavý a svým způsobem krásný. Akorát mi vadilo to, že na konci příběhu je vše tak nějak uspěchané. Byla to ale první kniha, která mě kdy v životě rozbrečela.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Samozřejmě že jsem na základce už pár balad přečetla. Ale až nyní jsem se do Kytice "pustila" celkově. Líbí se mi to, jak jsou balady seřazené i jejich celkové vyznění. A prostě obdivuji Erbena, jak toto nezaměnitelné dílo české literatury napsal.
Evžen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
Pěkné dílo, hlavně se mi líbily rozsáhlé popisy přírody.
Šampion
Marie Lu
Šampion je nejslabší díl celé série. Stále má větší potenciál příběh psaný June. Zdá se mi, že kniha má v sobě méně čtivosti než předchozí díly. Autorka přidala více akčních scén, a některé pasáže jsou psané nevhodně stručně. U některých částí, zvláště z pohledu Daye, jsem se někdy nudila a přišly mi zdlouhavé. Postavy se stále chovají celkem věrohodně, ale zdá se mi, že to vše skončilo sice zajímavě, ale trošku zvláštně. Celkem mě naštvala první část epilogu, který je takovým podivným výtahem. Marie Lu vše ukončila moc rychle a s předstihem, jako by jí to už nebavilo psát. Někdy bych June nejradši nafackovala, ovšem zase někdy přemýšlím, jak bych se zachovala na jejím místě. S postupem času a počtem stránek jsem přestala přemýšlet nad pěti hvězdičkami.
Fenomén
Marie Lu
Po nadšení z Legendy jsem se před pár dny pustila do druhého dílu Fenomén. Stále mě překvapuje styl psaní Marie Lu. Tajemství vám odhaluje postupně, nevychrlí na vás vše hned. Velmi se mi líbí postava June a musím přiznat, že kapitoly z jejího pohledu se mi četly lépe. Jedná se o povedené dystopické dílo. Pokud to chcete srovnávat s průkopníkem Hunger Games, myslím si, že můžete. Někdo může argumentovat, že Marie Lu kopíruje, ale víte, je to důsledkem žánru. V hororu na vás také vždy někdo vybafne, v romantickém filmu se někdo zamiluje. Pokud rádi odhalujete tajemství, myslím, že se vám Fenomén bude líbit. A také děkuji autorce, že mi málem přivodila při čtení knihy infarkt. Tolik tajemství a překvapivých okamžiků jsem dlouho nikde neviděla.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Skleněný pokoj je úžasné dílo. Sama jsem byla překvapena z čtivosti a toho, jak mě téma vily Tugendhat zaujalo. Vřele doporučuji!
A tak mi unikají
Beth Revis
Svým způsobem velmi smutná novela. Bylo mi líto Seléné. Beth Revis nám na pár stránkách ukazuje to, jak se člověk může navždycky změnit...
Legenda
Marie Lu
Legenda mě doslova uchvátila. Je to příběh plný překvapení a zvratů. Viz v kolonce Recenze, kde jsem napsala snad vše, co šlo napsat.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Stoletý stařík je kniha, kterou jsem si doslova vysnila. Velmi se mi líbila anotace a samotný název. Před tím jsem přečetla Analfabetku a musím říct, že Stařík se mi líbil méně. Je to tím, že by prospělo, kdyby kniha byla kratší. Občas je děj vcelku zdlouhavý. Některé pasáže mě nebavily, některé ano. Občas jsem se těšila, až konečně tu kapitolu budu mít za sebou. Musím se přiznat, že jsem se asi po půlce díla velmi těšila, až dospěji k samotnému konci. Jonas Jonasson píše neobvyklým a zajímavým stylem a jeho myšlenkové pochody v knize jsou originální. Před Analfabetkou jsem žádnou podobnou knihu v životě nečetla. Byla to příjemná "sprška" jiného příběhu, než na které jsem zvyklá. Přesto musím Staříkovi dát pouze tři hvězdičky za to, že v knize pro mě převažovalo více zdlouhavých pasáží. Zdá se mi, že druhá kniha Analfabetka je vyspělejší a pro mě dějově hezčí a lepší. Těším se na další knihy od tohoto autora a přeji mi plno dalších svěžích nápadů, které obzvláštňují současnou literaturu.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Na Jonase Jonassona jsem slyšela doslova "pět ódy". Když jsem dostala tuto knihu společně se Staříkem, byla jsem velmi zvědavá a do novější Analfabetky jsem se hned pustila. Kniha je barvitá, hluboce zajímavá a zábavná. Hlavní hrdinové jsou doslova lapačkami na různé nečekané náhody. Jelikož je v knize mnoho postav, ke konci jsem se v ději, postupně pomalu ale jistě, začala ztrácet. A nějak jsem nepochopila ten konec.
Trošku mě mrzí, že autor více nerozvinul osobnost Nombeko, když kniha nese "název" její osoby. Přesto se mi kniha celkově líbila. Ještě bych vytkla, že autor více nepopsal Nombečiny matematické schopnosti, když už je to v tom názvu. Avšak, počítání polštářů bylo velmi zajímavé :-)
Aliance
Veronica Roth
Když na vás na sociálních sítích a dalších webech "vykouknou" spoilery, je opravdu těžké si samotnou knihu užít. Přestože jsem věděla, že konec je nečekaný, dílo jsem si vychutnala a nemohu se s celou trilogií rozloučit. Aliance se od Rezistence liší nejen tím, že autorka vyspěla a konečně vrátila samotné Tris tu jedinečnou osobnost, která jako by v druhém díle naprosto zmizela. Myslím, že změna stylu psaní kapitol knize jen prospěla a zdramatizovala ji. Aliance má ten nejdůstojnější konec, který mohla mít.
V komentáři na Rezistenci jsem se obávala toho, co Aliance přinese. Přinesla toho hodně. Autorka zdaleka nemá úžasný styl psaní, ale lepší se. Pět hvězdiček by bylo moc, za již zmíněný důstojný konec dávám čtyři hvězdičky. Přesto bych ale chtěla ještě jednu knížku, což se mi asi nesplní.
