Kateriska komentáře u knih
Carrie byla třetí knihou, kterou jsem od Kinga přečetla. Podařilo se mi narazit na pár ošklivých spoilerů, ale přesto jsem si knihu užila až do poslední stránky. Líbí se mi knihy, ve kterých je hlavní hrdinkou mladá dívka, co je stará skoro stejně jako já. Pomáhá mi to lépe se vžit do postavy. Překvapilo mě to, že King do knihy přidává i další literární žánry. Přesto je příběh souvislý a podivně mrazivý až do posledního řádku. Obdivuji Kingovu bohatou slovní zásobu i to, že hlavní hrdinkou učinil dívku, přestože je sám muž a hned na začátku ukazuje klasickou situaci, se kterou se všechny potýkáme. Všechny postavy jsou výborně napsané. Asi se všichni neshodneme na tom, jak vnímat náctiletou Carrie. Mě osobně jí ale bylo líto a přála jsem jí všechno dobré. Prozradím, že šílenství v příběhu se postupně stupňuje, čtenář se do knihy vžije a různé pohledy na celou situaci mu pomáhají vše lépe vnímat. Já jsem si připadala jako nevinný a nezvaný pozorovatel, který stojí kousek od místa činu.
Kniha se četla lépe, než jsem očekávala :-)
Bože, to bylo napínavé až do úplného konce. Ještě teď se třesu.
Od této knihy jsem očekávala mnohem víc. Dílo bylo nezáživné a téměř bez děje. Věřím, že někomu se tato kniha moc moc líbí, ale u mě tomu tak opravdu nebylo. Jedna hvězdička za pár hezkých pasáží v knize.
Knihu jsem si chtěla už delší dobu přečíst. Film jsem zatím neviděla, ale chtěla bych se na něj podívat. Kniha je docela krátká, ale je psaná velmi náročným stylem, který určitě nesedne každému. Ukazuje na klasické chování lidí. Na jejich ješitnost a závist. Možná se někomu bude zdát, že je to bezchybný svět bohatých, ale není tomu tak. Pod vším pozlátkem je holá beznaděj a prázdnota.
Od Velkého Gatsbyho jsem čekala rozhodně víc. Postavy jsou zajímavé, ale jejich osudy měly být ještě více rozvinuty. Také se mi zdá, že jsem k tomu příběhu nedospěla a moc ho nechápu. Bude určitě stát ještě jednou za přečtení, ale nyní dávám pouze tři hvězdičky.
Lauren Oliver je zajímavá autorka. Každá její kniha je jiný literární žánr. Chvíle před koncem se mi nestrávila zrovna nejlépe. Delirium byla jedna z nejúžasnějších knih, které jsem kdy četla. Tam se autorka vrhla i do pokračování a kvalita trilogie se postupně snižovala. Zdá se mi, jako by se Lauren ještě nenašla. Velmi ráda popisuje zajímavé detaily příběhu, což dělá málokdo. Rozsáhle popisy prostředí v Panice ale nevylepší plytkost příběhu.
Je to příběh o lidech, kteří jsou ochotni riskovat. Možná to trošku připomíná Divergenci, ale není tomu tak. Tady se nejedná o žádnou válkou proti společnosti, ale o riskování a životech obyčejných dnešních lidí. Ústřední postavy jsou zajímavé, každá je jiné povahy. Oliver z zajímavých charakterů postav moc nevytěžila. Stále ji spíš zajímají okolní popisy, než ústřední „hrdinové“. Když už se na stránkách objeví nějaká akční scéna, je to odbyté a rychlé. Konečný citát, „že vždy bude světlo“ konfrontuje s postavou Dayany, které Panika vzala nohy.
Podle mého je soutěž Panika vcelku reálná, ale hloupá. V knize se objevuje blbost dnešní doby, kdy lidé chtějí všechno a jejich tvrdohlavost nezná mezí.
Alchymistu jsem dostala k Vánocům od mé mamky, která si myslela, že mě tato kniha bude opravdu bavit. Je to filozofické dílo, plné úžasných lidských myšlenek. Ale, že bych z toho byla zase tak moc "odvázaná", to se říct nedalo. Kniha je celkem krátká, ráda bych příběh trochu rozvinula. Také by se nedalo říct, že by mi hlavní postava přirostla k srdci. Nebudu moc kritizovat, dávám zasloužené čtyři hvězdičky. Rozhodně to není kniha, která sedne každému. Je pro náročnějšího čtenáře. Udělejte si názor sami :-)
Knihu jsem si koupila už asi před rokem a dlouho jsem se do ní nemohla pustit. Teď jsem se k ní konečně dostala a jsem překvapená, vzrušená a ohromená. Australská spisovatelka se ve svém psaní od prvního dílu opravdu zlepšila. Děj je strhující a napínavý. Stále se něco děje.
Kniha má jednu malou nevýhodu. Zdá se mi, že je nedokončená. A já marně toužím po dalším díle.
Zajímavé drama, které určitě stojí za přečtení :-)
Neskutečně působivý příběh lásky, který zůstane navždy klasikou, která je možná ještě krásnější a zajímavější než Romeo a Julie.
Tato kniha obsahuje varování, že lidé jsou stále bezmocní a zmanipulovatelní. Rozhodně stojí za přečtení.
Tento román jsem četla z doporučení, ale také i trochu z donucení kvůli škole. Až po vypůjčení jsem se dozvěděla, že autor získal za toto dílo Nobelovu cenu. Když jsem knihu otevřela a přečetla si prvních pár stránek, začala jsem se bát. V knize je plno pojmů, které už dnešní člověk nezná. Bylo pro mě nezbytné, abych si nalistovala slovník pojmů na konci knihy a často se k němu vracela. Kdyby tam nebyl, byla bych úplně bezbranná.
Po počátečním malinkatém "zhrození" jsem zatla zuby a pokračovala dál. Příběh se začínal vyvíjet, stejně jako postavy. Na mé tváři se s postupným listováním roztahoval nadšený úsměv. Nejvíce mě zhrozila krutost, se kterou Nero trestal křesťany. Tahle část ve mně zanechala hluboký šrám.
Jako kdyby spisovatel v té době žil. Muselo dát obrovskou práci napsat Quo vadis.
Rozsáhlé psychologické dílo, které odráží nejen hrůzný života za druhé světové války, ale i další příběhy, které postavy v knize navzájem propojují takovým neobyčejným způsobem, že se dostanou čtenáři pod kůži a jen tak na ně nezapomene. William Styron napsal román takovým stylem, že do svého Stinga vložil tolik života a citu, což dokáže jen málokdo.
Krásná knížka, která obsahuje plno nádherných myšlenek. Toto dílo by si měl přečíst každý člověk. Malý princ je ztělesněním čistoty a krásy, přestože vypadá křehce, jeho myšlenky jsou stejně silné jako jeho víra. Je to kniha, kterou jsem si měla přečíst už jako dítě. Na můj vkus, je Malý princ moc krátký a tak mu uděluji čestné čtyři hvězdy. Kniha stojí za další přečtení, tak snad se k ní ještě někdy vrátím a třeba své hodnocení zvýším na pět hvězd :-)
Neuvěřitelně reálný, syrový a krutý příběh o přežití. Spisovatel popisuje příběh, jako by se mu opravdu stal. Bohužel bych ale uvítala trochu rozvinutější děj.
Tak jsem to konečně dočetla asi po půl roce :-) Jde vidět, že Ruth Rendell svůj příběh velmi dlouho promýšlela. V knize se objeví plno rozličných postav. Dílo je zajímavé, ale občas zdlouhavé. Autorka čtenáře napíná až do úplného konce, který se mi moc líbil a knihu jsem zaklapla spokojená. Nicméně jsem ale asi ještě nedospěla k podobné literatuře. Ruth plně využívá místa děje - ulice Portobello. Dávám tři hvězdičky.
Tuto knihu jsem si chtěla přečíst. Polovina lidí ji absolutně miluje a druhá ji absolutně nenávidí. K jakému táboru se tedy přikloním já?
Nechápu, jak se toto "veledílo" mohlo stát absolutním hitem. Nedávno jsem byla v jednom knihkupectví v Brně. Stály tam vysoké komínky Padesáti odstínů svobody. Je až škoda, že kvůli tomuto bylo zničeno tolik lesů všude po světě. Kniha nemá vlastně absolutně žádný děj. Nevím, jestli mám vinu svalovat na český překlad, jelikož jsem originál nečetla, ale: Slovní zásoba autorky je žalostně malinká. Pokud si myslela, že mě pobaví její takzvanou vnitřní bohyní, tak se absolutně mýlila. Pan Šedý je despota a toto story je tak šíleně nereálné, až se mi chce brečet. Lituji ženy všech věkových generací, které pana Šedého obdivují a přejí si ho k Vánocům, nejlépe zabaleného do šedého balícího papíru a nahého.
Až se s obtíží prokousáte k samotnému závěru, zjistíte, že se tam překvapivě konečně něco děje a slečna Anastasie dostává rozum. Ale pravděpodobně ne nadlouho... Vždyť to má ještě dva díly. Ach jo.
Trošku jsem se nechala unést anotací. Kniha díky ní vypadá opravdu dobře a dobrá opravdu je, až do posledních stran, které jsou totálně přeslazené a konec je absolutně useknutý.
Půjčovala jsem si tuto knihu jen kvůli Romeovi a Julii, ale nakonec jsem si přečetla i Tartuffe. Dílo Shakespearovo mě ale moc nezaujalo, očekávala jsem od toho více. Nicméně, komedie Tartuffe mě velmi příjemně překvapila :-)