Katja komentáře u knih
Milá oddechovka, která neurazí. Ale kdyby byla o polovinu kratší, tak se také nebudu zlobit.
Nejúžasnější kniha o nejodpornějších činech. Hutné čtení, které vás bude nutit knihu zaklapnout snad každou druhou kapitolu, ale už to nepůjde. Vypravěčský talent Petry Klabouchové vám to nedovolí a vy knihu budete muset dočíst. Jak moc jsem autorce v průběhu čtení (a poslechu) děkovala, že všechnu tu hrůzu proložila i postavami, které srší humorem a čtenář si díky nim alespoň na pár stran odpočine od toho zmaru. Rozdělení knihy do krátkých kapitol, které přeskakují v místech a času, neubírají na přehlednosti příběhu. Naopak díky nim narůstá ve čtenáři napětí až do konce. Tato kniha je jednou z těch, po které dlouho nebudete chtít číst nic jiného ze strachu, že už žádná nebude takhle 'bestiálně skvělá'.
Tohle byla snad ta nejprotivnější kniha, jakou jsem kdy četla. Četla jsem ji dlouho. Četla jsem ji stěží. A celou tu dobu jsem se snažila pochopit, proč knihu vůbec autorka psala? Ano, ve vědě je platová situace globálně mizerná. To se dá ale přeci vyjádřit i jinak, nebo na jiných platformách, a ne tím otrávit jinak poměrně zdařilou knihu.
PS: ještě, že Hope nedělá vědu v ČR, to by byla kniha nepublikovatelná.
Krátké, svižné, příjemné čtení na jeden nebo dva večery. Ale pro mě tohle není kniha, kterou bych ve své knihovně potřebovala, nebo se k ní dokonce vracela.
Vazne je tohle Nesbo? Vazne jsem precetla jednim dechem takovou "uchylarnu" z prostredi, ktere navic bytostne nesnasim? Vazne se mi to chvilema i libilo? Vazne mi chce autor namluvit, ze na tohle norska policie skocila? Otazky. Same otazky...
Nový přehled biologie, který je svým konceptem bohužel spíše velmi zastaralým, než li novým. Svému účelu poslouží středoškolákům snad jen kapitoly o fylogenezi orgánových soustav, které jsou fakticky správně, navíc s kvalitní obrazovou složkou. Naopak nejhorší kapitolou je ale jednoznačne Molekulární biologie. Ta studentům nemůže dát absolutně nic jiného než li zmatek v hlave. Místo toho, aby se autor snažil vysvětlit principy centrálního dogma molekulární biologie, zahlcuje studenta střední školy šílenými nákresy syntéz, ne/doreplikování 3´konců DNA atd. Nechápu úplnou absenci alespoň odstavečku o metodách jako je PCR, nebo třeba už "stoleté" transmisní elektronove mikroskopii, bez které by spousta fotografií v knize vůbec nebyla. Tento přehled je jedním z důvodů, proč ze středních škol vycházejí biologové, kteří jsou schopní se nadrnčet obrovské množství informací, ale základní principy a pochody jim zcela unikají a není to jejich chyba.
Souhlasím s raborem a Janou do posledního slova.
Pokud si opravdu chcete přečíst něco o psychologii, kde se celá kniha nebude točit pořád dokola, nebude obsahovat smajlíky a ilustrace, které vám po čase začnou připomínat toho iritujícího zeleného skřeta z TV, tak moje rada zní: jděte do knihkupectví a vezměte do ruky tuto knihu. Nalistujte předposlední stránku. Vidíte seznam doporučené literatury? Jednu z těch knih si vyberte. Marťana vraťte zpět do regálu a kupte si tu druhou knihu.
Tak tohle je přesně ta kniha, kvůli které si jdete dřív lehnout, abyste pak mohli do ranních hodin číst. Probíráte se množstvím mrtvol - zmražených, zpola sežraných psem a zpola uříznutou hlavou, ale téměř to nevnímáte, protože daleko silnější je příběh za tím. Příběh, kde není postavy, kterou budete chvíli nenávidět a chvíli milovat. Žádný škatulkování do bad boyů a sluníčkových lidiček. Od každýho trochu, pořádně protřepat a zamotat čtenářovi hlavu. Kniha o zlomené duši, zradě, lásce i naději, ale hlavně o odpouštění a nových šancích.
Souhlasím s komentáři níže - tohle opravdu není Harry Hole. Tohle je něco daleko daleko hlubšího.
Z počátku se mi kniha neuvěřitelně táhla, ale když jsem se prokousala k ústřední zápletce (nebudu více spoilerovat), názor jsem změnila. Neokoukané téma, starý dobrý Mikael a Lisbeth, ze které Lagercrantz konečně přestal dělat 40 kilového robokopa. Příběh má spád, ale přes to se v ději neztrácíte, vše do sebe tak nějak hezky zapadá. S označením thriller bych ale váhala. Švédským téměř národním problémem posledních let jsou imigranti, a tak ani zde nechybí, pro mě naprosto zbytečná, paralelní dějová linka, která na tuto problematiku naráží. Na to si ale budeme do budoucna muset zvyknout, a nebo přesedlat na jiný žánr.
Krásná ukázka toho, jak se dá kniha s vysokým potenciálem zazdít rozpačitým zpracováním. Samotné téma a osobnost pana Markoviče jsou totiž skvělým odrazovým můstkem. No a pak se to autorovi nějak zvrtlo... Rozumím tomu, že autor chtěl zachovat autentičnost rozhovorů, ale i sebekvalitnější rozhovor by měl posléze projít korekturou (při nejmenším vyškrtáním slovní vaty). Nešťastná se mi zdá i kombinace vyprávění a rozhovorů. Je to takové nijaké, sem tam slátané a kapitola od kapitoly horší.
Namlsaná z Velké ryby, pustila jsem se do další knihy od Wallace. Neobyčejná dobrodružství jsou ale v podstatě zcela obyčejným příběhem o někom, kdo může být klidně váš soused. Umím si příběh představit zfilmovaný. Pustila bych si ho v neděli po obědě, ale knihu mezi své oblíbence nezařadím. Milé, příjemné čtení, které neurazí, ale ani nenadchne.
Nejslabší díl celé série. Essa je unavená, zničená a ta deprese pak dýchne i na čtenáře. Ale i to k životu patří. Opět kladně hodnotím popis prostředí - piráti, únosy lodí, hawala.
Hned ze začátku se všichni asi shodneme, že srovnání s Lisbeth Salander byl nejspíš ne/podařený marketingový nápad vydavatele. Ty dvě mají společnou snad jen androgynní postavu, jinak asi nic. Je vidět, že autorka v prostředí, které popisuje, opravdu žila a to je, dle mého názoru, hlavní přidaná hodnota všech dílů série. Nečtete totiž jenom nějakou dobrodružnou beletrii, ale odnášíte si i reálie navíc. Postavu Essy/Michelle/Vanessy (probuh proč zrovna jmeno Vanessa, které evokuje blond krasku s kalifornskym prizvukem?!) jsem si i přes mnohá "ale" zamilovala. Pod tou tvrdou skořápkou, o které se nás autorka snaží celou sérii přesvědčovat, je něco mně osobně velmi blízké. I proto hodnotím kladně. PS: a taky pro postavu Franciska :))
Očekávala jsem náročné a úmorné čtení. Jaké překvapení přišlo už po pár stránkách. Bylo to snad poprvé, kdy jsem četla knihu, kde mi nebyla sympatická ani jedna z postav, a přes to ji hodnotím kladně. Kniha mě zkrátka nadchla. Možná právě proto s jakou skepsí jsem k ní přistupovala.
Harry Harry, tys mi teda dal zabrat! Předchozí díly lze číst nechronologicky, ne však Policie. Tady se znalost Přízraku předpokládá. Udělala jsem velkou chybu, když jsem předchozí díl nečetla, a tak jsem se v postavách tu a tam ztrácela, googlila obsah Přízraku, abych se v ději lépe orientovala. Ale stálo mi to za to. 600 stran se zprvu tvářilo jako pořádná výzva, ale díky zběsilému tempu, kde akce střídá vraždu a zároveň mílové skoky z místa na místo, to uteklo jako voda. O žádné z kapitol nemohu říct, že by byla slabší než druhá, a tak bylo těžké knihu odložit.
Někoho, kdo se již v myslivosti či lovecké kynologii orientuje, kniha podle mého názoru moc nenadchne - nepřináší žádné velké poznatky či nové informace. Jedná se spíš o takové milé, nenáročné čtení na jeden večer.
Nebudeme v tom hledat nejakou velkou hloubku. Tohle je kniha na dovolenou, do tramvaje atd. Kniha, ktera ma bavit, rozesmat a nezadat mozkovou cinnost ctenare. A to splnuje na jednicku! Navic me osobne dej vtahnul, bavil a nepustil az do konce - tam jsem mimochodem zustala s pusou dokoran a bezela hned pro druhy dil.
PS: audioverzi knihy nepovazuju za moc povedenou. Emmi je namluvena s velmi neprijemnym akcentem "ala mrcha",ktery dle meho gusta je az prehnany a pribehu skodi. Ona ta Emmi zacne cloveka stvat, i kdyz knihu cte. Audioverze ale dava primo nulovou sanci k tomu si ji alespon malicko oblibit.
Kazda kniha chce ten spravny cas. Proto rozumim negativnim i pozitivnim reakcim nize.
Pokud prisla v ten pravy cas zrovna vam, pak budte stastni, protoze je jedna z tech, ktera ma ve sve moci nastavit vam zrcadlo, ukazat jake to je byt tim, kdo miluje vic nebo (o co hur) nekoho, kdo od nej milovan byt nechce. Rozumite kazde vete, vcetne tech, ktere jsou psany mezi radky, souhlasne prikyvujete a v duchu dekujete, ze jste na takovou knihu vubec narazili. Neni to roman o lasce, ale o nadeji. O tom, jak ta plana nadeje boli a o tom, jak jedinym resenim je nechat nadeji vyhladovet a pohrbit nekde hluboko.
Pokud ne,budte taky stastni - v podobne situaci se pravdepodobne nenachazite, a pokud jednoho dne nedejboze budete, uz vite kam sahnout pro ono "zrcadlo".