Kattie
komentáře u knih
Alef
Paulo Coelho
Paulo, který ve svých knihách lidem radí, jak se mají koukat na život najednou sám neví. Ztratil náboj. Nic mu není dobré. Je apatický, nerudný a sobecký. No proč ne? To je přeci život. To, že někdo píše knihy, co se lidem líbí ještě neznamená, že je světec. A proč o tom také nenapsat? Paulo mě vlastně překvapil. Protože kniha vypadala úplně jinak, než jsem čekala.
SPOILER !!!
Čekala jsem, že bude vyprávět o místech, které navštívil, o lidech, které potkal, že víc popíše Rusko a jeho obyvatele, ale místo toho se upnul k pár postavám, které ho doprovázejí, a většina knihy se odehrává ve vlaku. Čekala jsem, že duchovní cesta, kterou podstoupí bude nějak poučná, ale on vlastně jen zneužil dívku, která mu byla v první chvíli lhostejná, a pak protivná, k oodpuštění jí donutil, nespal s ní jen proto, protože pro ní měl jiný účel, žebral a peníze pak dal šamanovi, který ho zpočátku absolutně nezajímal atd. Paulo se v knize nepopsal v tom nejlepším světle, možná mi až přišlo, že to dělal schválně. Ale přesto, že mě svou povahou a skutky štval, kniha to byla dobrá. Určitě ve mě něco z toho příběhu zůstalo, a bylo to zas trošku něco jiného.
Ztracený symbol
Dan Brown
"Šifru..." jsem četla až po shlédnutí filmu, po ní jsem zhltla knihu "Andělé a démoni", a ta se mi líbila víc - možná proto, že jsem jí četla bez předchozích prozrazení děje filmem, a myslela jsem si, že "Ztracený symbol" už jí nepřekoná. Zpočátku to tak i vypadalo, ale pak mě to chytlo a byla jsem překvapená, že mě to neomrzelo, pořád mě to bavilo. Dokonce tak, že jsem si ještě objednala "Anatomii lži" (už je na poště :)) a moc se těším na "Inferno", které dostanu k svátku.
To že tam některé "akční scény" byly, přitažené za vlasy, jak tu někteří píší, až mi připomínaly špatný německý krimi seriál, to Brownovi odpouštím, protože ten zbytek to stokrát vyváží :).
Podívej! Příroda
Tomasz Samojlik
Nádherná knížka. Rozdělena na 4 roční období. V každém období se seznámíme s oblastmi jako je například jehličnatý les, listnatý les, mokřady, hory, pole a louky, město a podobně. Na velkých stránkách jsou formou komiksu představena zvířátka, květiny a stromy, se kterými se můžeme setkat. Ilustrace jsou doplněny bublinami ve dvou barvách. Jedny nás seznamují se zajímavými informacemi a druhé to doplňují velice vtipnými průpovídkami samotných zvířátek. Čteme průběžně už tři roky a stále nacházíme něco nového. Průpovídky baví i nejmenší děti a ty starší postupně mohou rozšiřovat své znalosti pomocí informačních bublin. Pokud máte rádi sérii Jaro, Léto, Podzim, Zima a zároveň se chcete pobavit a dozvědět se něco o přírodě, bude to něco pro vás :).
Holčička v růžové
Irina Klomp
Milá knížka pro menší holčičky :). Půjčila jsem v knihovně, nečekala jsem takový úspěch. Dcera jí chtěla číst každý večer, někdy i dvakrát za sebou :). Asi proto, že je příběh srozumitelný, růžový a barevný :).
Růža - Zachraňte princeznu!
Johan Troïanowski
(SPOILER) Nádherné barevné ilustrace. Příběh má zajímavý začátek a konec dejme tomu, ale pokulhává mi dějově v průběhu knihy. Jako kdyby autor vymyslel začátek a konec, zadal si, že chce děti zapojit úkoly (ty mi tam přišly až násilné a zbytečné) a pak se soustředil především na obrázky. Postavy skvělé, ale dějově nedotažené. SPOILER: Například setkání s obrem a trpaslíky, dalo se více propracovat. Nebo hledání sourozenců s hadem přes různé postavy prapodivného města. Také mohlo mít více nápadu než "nevím, jděte dál". Hvězdy dávám tedy především za ilustrace.
Porsche - Velká knížka pro malé vypravěče
Stefan Lohr
Pro kluky co milují auta asi dobrá kniha s ilustracemi z výroby a vývoje, ale zklamala mě první dvoustrana, kde se kniha odkazuje na některé obrázky, kde by mohly být náměty k vyprávění trochu přizpůsobeny věku a i přesto by se tam dalo zakomponovat něco, aby se děti něco dozvěděly.
Na stavbě se třemi prasátky
Petra Bartíková
Celkem vtipný nápad jak rozšířit dětem slovní zásobu. Pohádka o třech prasátkách integrovaná do knížky o stavění domečku.
Auta a stroje - kolečková knížka
Jordi Busquets
Dětem se líbil nápad s tím, že každá dvoustrana má v místě kol díry a kola na obálce jsou tak složená z kol dopravních prostředků v celé knížce.
Svez mě taky!
Anna Kabelová
Hláška "co mám s vámi dělat" se u nás ujala, postavičky pěkné, ale chyběl mi tam závěr. Kraťoučká knížečka pro nejmenší.
Doba ledová. 4, Země v pohybu
neznámý - neuveden
Pokud ke knize existuje film, tak jsme ho neviděli. Hodnotím tedy knihu samotnou. Ilustrace neodpovídají přímo aktuálnímu ději, jen ho lehce dokreslují. A text je zmatečný, popisuje pouze útržky nějakého příběhu. Já si asi umím představit, jak to asi bylo myšleno, vzhledem k tomu, že už mám nakoukané nějaké filmy, ale pro děti to bylo nesrozumitelné. Obecně mám problém s tímto typem knih z knihovny Disney. Přijdou mi odfláknuté, útržkovité a nelogicky poskládané. V krajské knihovně jich máme tolik a mně to skoro přijde plýtvání papírem. Přitom by s ten potenciál dal využít a mohly by vznikat krásné knihy.
Speedy, závodní autíčko: Napínavý závod
Nadja Fendrich
Syna, který miluje auta to samozřejmě bavilo. Navíc má rád všechny knihy, kde jsou postavy na začátku na prvních stránkách vyzobrazeny se jménem a on si je tak lépe zapamatuje. Mně se trošku špatně četl text. Vždy měním hlasy a u některých knih mi je jasné, kdo co bude povídat, ale tady jsem to nějak nezvládala předvídat a i ten slovoslet mi nějak nelezl přes pusu :). Příběh takový průměrný, typický, jakých už bylo napsáno hodně, ale dětem se zavděčí. Je to jen na půjčení z knihovny - domu si ji určitě nekoupíme, ale další díly si půjčíme rádi.
Procitnutí v nové realitě
David Wilcock
Kniha je čtivá. Pozor, má minimálně dva díly. O druhém se dozvíte v závěru knihy a nečekejte tedy v tomto prvním díle všechno, co je slíbeno v popisu na zadní straně. Opět, jako u knihy "Klíč zvaný synchronicita" mi přišlo, že autor tu synchronicitu vidí úplně ve všem a spojí si všechno se vším. Čímž netvrdím, že synchronicita neexistuje. Některé sny jsou zajímavé a četla jsem to opravdu spíše jako oddechové vyprávění. Ale jestli tomu všemu věřím? Nepopírám to, že se Wilcockovi ty věci dějí, ale skeptikovi zde nepředloží nic, co by ho přesvědčilo. Je to kniha o mladém klukovi, který je přesvědčený, že je mimozemšťan. V minulé knize si zas myslel, že je inkarnací známého může. Zkrátka mi přijde, že si moc přeje, aby byl něčím výjimečný a hledá symboly, které ho v tom utvrzují. A jeho minulost, kdy nikdy nikam nezapadal a ještě kouřil marihuanu, jeho fňukání, když odchází z domu a musí pracovat, to mu moc na sympatiích nepřidává. Respektive to zapadá do skládanky, že si v životě přišel nedoceněný a proto se snaží cítit se lépe skrz to, že si myslí, že je něco výjimecneho. Třeba je výjimečný a má pravdu. Ale třeba se jen snaží sám sebe o tom přesvědčit. V knize stále opakuje, že přečetl přes třista knih o UFO a stále hovoří v superlativech, že učinil velkolepý objev a podobně, přitom většinou cituje objevy jiných badatelů z knih. V knize má prý podle popisu na zadní obálce odhalit své spojení s božím principem. V prvním díle se všechno odehrálo pomocí snů, které se mu zdály. Na konci knihy se hovoří o druhém díle. Takže jsem nepochopila, zda to navázaní komunikace s mimozemšťany už mělo být to jeho snění o mimozemšťanech nebo jestli ještě něco bude v druhém díle knihy.
Max a Viki ve světě záhad
Magdaléna Turnovská
(SPOILER) Holčička Viki má maminku ze Slovenska a tatínka z České republiky - hovoří dvěma jazyky. V knize jsou pak na skoro každé stránce slovenské věty a pod čarou je český překlad. Jako nápad seznámit děti se slovenštinou - palce nahoru, je to první taková kniha, na kterou jsem narazila. Ale pokud to byl autorky cíl, děti seznámit se slovenštinou, nerozumím tomu, proč to dělá takovým stylem, že hned v počátku knihy chlapecká postava Max říká Viki, aby mluvila česky, když je v Česku. Pak se mu zdá sen o tom, jak je ta slovenština těžká a v průběhu knihy opakovaně Viki opravuje s vykřičníky, aby mluvila česky. Zkrátka to tam je podáno tak, že Maxovi slovenština vadí. Proč prostě nemohli říct na začátku, že holčička raději mluví slovensky, nechat to být a Max ji mohl v pohodě rozumět, protože spolu tráví dětství, když je takový rozumbrada a velký kluk, narozdíl od trdla Viki. Také jsem od knihy čekala více pátrání a složitější zápletky. Pamatuji si z dětství dobrodružné knihy, kdy děti byly opravdu bystré, vydávaly se do přírody a zažívaly opravdu tajemné záhady. Tady se všechno odehrává doma nebo na zahradě. SPOILER: Například první záhadou je hovínko na vstupních schodech. Max je náhodou doma a vyfotí pejska mobilem. V další kapitole v noci slyší tajemné kroky a pak, když jim kuna překouše kabely v autě, tak to zhodnotí tak, že to asi byla kuna. A když zas v jiné kapitole najdou mrtvého ptáčka ve zbořené budce, tak jim vysvětlení podá pán, který jim montuje novou budku - řekne jim, že to byl strakapoud. Pro sedmileté čtenáře to už dle mého názoru tak velké záhady nebudou.
Mimoni – Sněží
Brandon T. Snider
Nějak mi to nesedlo. Přišlo mi to nelogicky poskládané, o ničem.
Jak se žabák oženil se sloní slečnou
Patrick K. Addai
(SPOILER) Africké příběhy, alespoň z toho mála, co jsem četla, jsou jiné, takže to, co bych pravděpodobně příběhu vytkla, by možná vycházelo z toho, že žiji v jiné kultuře. Ale na druhou stranu jsou africké pohádky, které mě nadchly. Tato mezi ně nepatří. Žabák byl velice urputný a vydal hodně energie, aby dosáhl vysněného sňatku a slonice na konci vypadá šťastně :), ale vyhrožování, kterým toho dosáhl, se mi nelíbilo. Hvězdičku navíc dávám za závěrečnou pointu.
Na zahradě
Markéta Pilátová
(SPOILER) Knížky z Meandru mám ráda a jsem zvyklá, že jsou takové "jiné", ale tato se s mým vkusem nepotkala. Ilustrace jsou hezké, ale příběh je zvláštní. Nepochopila jsem, jestli mělo být veverky vzpomínání (po pádu ze stromu na hlavu) nějak poučné, když tam jedla oříšky a nechtěla borůvky nebo když si po čase vzpomněla, že nemá ráda vodu? Nebo vtipné v tom ohledu, že je veverka "tornádo" a neposeda? Někdy mi přijde, že je těch dětských knížek už nějak moc. Vedle skvostů, jako je třeba Dobrodružství pavouka Čendy, pak některé knihy trochu blednou.
O záhadném semínku
Barbora Vajsejtlová
Jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových knížek. Příběhy jsou nápadité, milé a veselé. Z příběhů se děti blíže seznámí s ovocem a zeleninou, v každém se něco naučí - například to, že brambory rostou pod zemí, že je brokolice plná vitamínů, rajčata a okurky mohou být pěstovány ve skleníku, či že je velká úroda spojená se spoustou péče a práce. Najdou zde ale i klasické pohádkové ponaučení, například jaká povaha se nevyplácí a že každý má na světě své místo. Čtu před spaním se čtyřletým synem a dvouletá dcera poslouchá a prohlíží si obrázky. Jedna z knížek, kterou doporučuji zařadit do domácí knihovničky.
O marnivém koníkovi
Pavla Hanáčková
(SPOILER) Asi jsem měla větší očekávání od "příběhu plného zábavy a napětí" :). Kdyby kniha nebyla pohyblivá, ztratila by velký podíl své hodnoty. Na rozdíl od například od Magnuse (kniha ze stejné edice), který by byl zábavný i bez pohyblivých částí (ty mu jen dodávají další kouzlo). Jako kdyby knize chyběla jedna stránka. Myšlenka mi přijde vynikající. Chobotnice v závěru je pěkná. I žralok má skvělý úsměv.
SPOILER: Závodní kůň chce být mořským koníkem, ale zjišťuje, že to není tak růžový život, jak si představoval, ale přijde mi to takové nedotažené.
Slavnost obrů
Max Bolliger
Příběh je pěkný, ilustrace také. Nižší hodnocení dávám z toho důvodu, že je velká konkurence a existují lépe domyšlené knihy s lepší pointou. Půjčit z knihovny ano, domů na častější čtení k nám ale nepřibyde.
Vombat Jirka zachraňuje
Eva Papoušková
Vzhledem k tomu, že vombata Jirku známe z dětského časopisu, včetně jeho kamarádů, tak jsme zvyklí na opakování slova "vombat" a víme, že se prostě mámě říká vombat máma a tátovi vombat táta - tak si to prostě autorka určila a nemám s tím problém, že se to tam často opakuje. Co se příběhu týče, tak je to založeno na tom, co se opravdu děje. Lesy hoří a vombatí nory slouží i ostatním zvířatům, která je využívají jako ochranu. Pravděpodobně bez aktivního zapojení vombatů, ale přeci jen je to pohádka. Knihy měly asi za cíl vombata, jako zvíře, trochu představit a nakombinovat to s nějakým pohádkovým poučným příběhem. Knížky s Jirkou jsou takové trošku zvláštně pojaté a přečetli jsme je jen jednou. I jim škodí, že je na trhu velké množství propracovanějších a originálnějších příběhů.
