kattyV komentáře u knih
V knize se prolínají dvě dějové linie - vznikající vztah mezi mladou ženou a starším významným Autorem a příběh, odehrávající se v nové knize Autora. Nevím, proč v anotaci tolik zmiňují Karolínu Světlou, protože tu tam autorka podle mne zapletla trochu neorganicky a vlastně trochu zbytečně. dělá v tom jen zmatek. Hlavní hrdince se totiž v okně opuštěného domu "zjeví" jakási tvář. Autor jí naznačuje, že by to mohla být Karolína Světlá, pak máme pocit, že by to mohla být hlavní postava z jeho nového románu a nakonec se ukáže, že je to vlastně ještě úplně jinak.
Historické knihy čtu ráda, Karla IV. mám taky v oblibě, ale toto mi přišlo dost hloupé. Prostě průměrná červená knihovna v historickém hávu.
Asi bych to ani neměla přiznávat, ale Švejka prostě nemám ráda. tenhle humor mi připadá přihlouplý a nemám chuť se jím zabývat. Kamenujte mne kdo chcete, je to prostě tak
Opravdu hezké čtení, jen pořád nechápu název kniha - je to nepříliš dlouhá povídka. Ale za to autor nepochybně nemůže. Příběh určitě dává smysl. Pro mne je to poselství - pokud ti něco vadí, tak nekritizuj a něco dělej. Kousek po kousku, velmi neokázale můžeš věci změnit. Neboj se a jdi do toho. Jen neočekávej, že to někdo ocení. Kvůli tomu to přece neděláš, nebo ano?
No jo, jistě, že jsem četla babičku. A chápu, že ve své době to byla nosná kniha důležitá pro českou literaturu i české ženy. Ale že bych z ní kdy byla odvázaná, to ne. To už mám raději Divou Báru.
Napínavá kniha je rozhodně více než středověká detektivka. Připadá mi na čtení docela těžká, pokud tedy člověk nepřeskakuje rozsáhlé náboženské disputace. Vlastní pátrání je ale dost napínavé a v některých okamžicích jsem měla chuť přeskakovat stránky z jiného důvodu - docela jsem se bála. Nad některými názory některých mnichů dnes ale musíme kroutit hlavou - smích, že je zlo a hřích?
Mám neobyčejně ráda tuto autorku, pro děti jsou snad všechny knížky krásným čtením. Toto je jedna z těch opravdu smutných, ale přesto krásných. Určitě stojí za přečtení. Jen bych ji asi nečetla úplně malým dětem. Těm se bude více líbit Lotta z rošťácké uličky, Pipi nebo Děti z Bullerbynu.
Jindřich z Lipé se stal díky Vaňkové mou oblíbenou historickou postavou a láska k Elišce Rejčce mým oblíbeným milostným příběhem.
Dvanáct povídek budeme chroupat jako zatraceně hořkou čokoládu. Potkáme se se stářím, osamělostí, smrtí i neschopností některých lidí poradit si se životem. Povídky s trpkým a jaksi nechtěným humorem vypráví jejich zaskočení hrdinové.
Pamatuji si, že jednu dobu se mnou tato kniha cestovala týden co týden na chalupu a taky na každou dovolenou. Že by to byl důvod, proč mám dodnes kočky raději ne psy?
Ta knížka mne dost zklamala. Dostrala jsem ji loni k vánocům prokousala jsem se první polovinou a prostě jsem jí nebyla schopná dočíst. Přemyslovský rod mám docela dobře načtený v podání Vaňkové, ale ta začíná až Přemyslem Otakarem II., takže jsem si chtěla rozšířit obzory. Ale Vondruška mne nudil, takže se mi to nepovedlo.
Typický Gordon, s tím rozdílem, že hlavní postavou není lékař, ale pěstitel vína. Ale urputnost, s jakou jde za dosažením svého snu, a nezdolnost hlavního hrdiny, je stejná jako v jiných knihách.
Náramně vtipná detektivka o polské spisovatelce, která se náhodou připlete do cesty jedné zločinecké bandě. Jako jediná totiž zná umístění skrýše, ve které je schována hromada diamantů. Joanna bandě prchá nejprve na luxusní jachtě ( v životě tím nejela, natož aby to řídila). Používá k tomu atlas a zdravý rozum a palivo přepočítává na vany. Poté, co ji znovu chytí se prokutá z hladomorny pomocí háčku na háčkování. Pronásledování pokračuje, Joanna se zaplete ještě do mnoha problémů, aby nakonec všechno dobře dopadlo.
Z knížky jsem si odnesla metodu sladké debilky - způsob chování, kterým chytrá Joanna ovládá "chytré" muže a donutí je dělat to, co ona sama chce. Docela to funguje i reálném životě :o)))
Sherlocka Holmese mám docela ráda, i když z dnešního pohledu zas nejsou jeho příběhy zase tak moc promakané. Zvláště když jde o povídky. Ale Pes Baskervillský byl napínavý a ponurá atmosféra anglických blat tady byla dobře vykreslená.
Výborná detektivka ze starého Egypta. Nepotkáte tu žádné známé historické postavy, o faraona nezavadíte, ale autorka používá dobové reálie se znalostí věci, což knihu činí velmi věrohodnou. A zápletka plná závisti, i přátelství, licoměrnosti i odvahy ukazuje, že lidé jsou stále stejní.
Kniha není založena ani tak na textu, jako na krásných fotografiích. Vzhledem k rtomu, že jsem v Ostravě vyrostla, jsem si ji docela užívala, protože vím, že blízké okloí Ostravy je leckdy až překvapivě krásné.
Asi moje nejoblíbenější kniha tohoto autora. Člověk střídavě fandí všem hrdinům, kteří jsou tak jiní, než lidé v jejich okolí. Je vidět, že i genialita může být tak trochu handicap. Nejmarkantnější je to na příběhu Isabely, která se ve třech letech naučí číst a jen trochu později ji nadchne fyzika. Toho se okamžitě chytne její otec - neúspěšný kandidát této vědy, který prostě touží po geniálním dtěti, Obětuje pro ni manželství, vztah k synovi i svůj vlastní život. Jen proto, aby svou geniální dceru o její vlastní soukromý život téměř připravil. Isabele se nakonec ale podaří vydobýt si svůj vlastní svět a spolu s Nobelovou cenou získat i cenný vztah.
I osudy ostatních hrdinů bojujících o "nobelovku" jsou zajímavé. Na každém z nich je ale vidět, že cena za "cenu" může být vysoká a nejčastěji se za ni platí osamělostí. Zachovat rovnohávu mezi vědou a vztahy může být zatraceně těžké.
Nesmírně půvabné cikánské pohádky, které jsem v dětství milovala. Kouzlo knize přidávaly i ilustrace Míly Doleželové, její obrázky mne fascinovaly. Všechny dívky měly obrovské oči. Kreslila jsem je pořád dokola.
Půvabnéi humorné popisy slunné Provence z pohledu malého kluka. Většinou se budete smát a občas se dojmete.
Silná kniha o tom, že smrt je vlastně laskavá. Smrt lidi nezabíjí, to oni sami si ubližují. Ona je jen pohoupe v náručí a odnese někam jinam.