kattyV
diskuze
Taky tomu nerozumím, mě nikdo nevyzývá a mám profil už řadu let. Koukla jsem se na váš profil a obrázek mi připadá úplně v pohodě, takže bych se nejspíš obrátila na moderátory a zeptala se, v čem je problém.
ještě jsem koukla na svůj profil a podobně jako Naias jsem pod ní objevila - změnit fotku. To ale přece není žádná výzva ke změně, natož nějaké nucení ke změně, to je pouhá možnost změny, pokud bych změnit chtěla.
Tedy, dneska mám opravdu problém s charakteristikou oné knihy. Já ji četla, ale opravdu na ni nevzpomínám jako na: "vzpomínám si na evropskou krajinu plnou slunce a příběh o přátelství dvou malých dívek."
Přemýšlím o ní jako o knize plné chudoby a násilí a velmi sporného přátelství. Pravda, odehrávající se na jihu Evropy.
Platí to, i když je kniha v množném čísle? Pokud ano, pak Město snících knih. https://www.databazeknih.cz/knihy/zamonie-mesto-snicich-knih-141027
\má tu výhodu, že nemá knihu jen v názvu, ale je kompletně celá o knihách.
Moc díky, to je myslím přesně ono. Knížku jsem četla kdysi dávno, ale ráda si ji připomenu. MYslím si, že to bude správné místo i čas.
Já bych ještě ke skvělému výčtu dobrých knih přidala jednu novější - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Prosím, poraďte. Potřebovala bych se něco dozvědět o životě na skotském venkově někdy v období před druhou světovou válkou. Případně něco o náboženství v tomto místě a čase.
Nemyslím tím odborné pojednání, ve formě románu to jistě bude stravitelnější. Svým ypůsobem mou představu splˇují knihy Jamese Harriota - s tím drobným problémem, že Yorkshire není ve Skotsku, já jen, že mi jde spíše o atmosféru, než o detailní popis faktů. Díky.
Výborné jsou také knihy Kena Folletta - Pilíře Země - Anglie 12. století, Na věky věků - Anglie 14.století a Pád titánů - Anglie, Rusko, Německo a Amerika na počátku 20. století. Ta poslední kniha je prvním dílem trilogie, druhý právě vyšel , jmenuje se Zima světa. Mám ho položený na polici a chystám se na něhoi, jen co dočtu royečtou knihu. Už se těším. Všechny jeho knihy se čtou výborně. ale přiznávám, že v oblasti historických knih je mým favoritem už zmíněný Gordon.
Připojuji se k doporučení Stoletý stařík, který vylezl oknem.... Tedy ve sto letech už je člověk alespoň věkem senior, ne? Povahou hrdina, tedy senior fakt nebyl. Další knihu bych doporučila Zimní slunovrat od R. Pilcherové. http://www.databazeknih.cz/knihy/zimni-slunovrat-50222 Vím, že má pověst autorky přihlouplých romantických červenoknihovnových knih, ale pár jjich románů je výborných. Pověst ji zkazily spíše filmy. podle jejich knih točené. Ty jsou vesměs fakt slabé.
Hezká zahrada. Jen se obávám, že momnetálně jsou to jediné kytky, které teď máme šanci vidět rozkvétat. Na mé zahradě se choulí několik zmrzlých krokusů a sněženek a lepší to nejspíš nebude ani v nejbližších dnech. Ach jo. Jaro, kde jsi? No nic, alespoň jsem za víkend přečetla jeden a půl knihy.
Po pravdě řečeno, tato diskuze mne přiměla k zamyšlení, co jsem těm svým dtem vlastně četla, když byly úplně prťavé. A zjistila jsem, že si to vlastně nepamatuji. A že jsem se něco načetla. V paměti mám leporela, ale tam jsme si spíše prohlíželi a pak knihy říkadel a básniček. Třeba Brousek pro tvůj jazýček. Ale opúravdu to bylo, když měly míň než tři? Vážně nevím.
Daleko lépůe si pamatuji věk o něco vyšší, tam měly úspěch veškeré knihy od Astrid Lingreové nebo třena Kocour Mikeš. V každém případě jsem se držela toho, že budu číst to, co bude bavit děti i mne. To je myslím docela důležité, protože číst něco, co nebaví mne je otrava a číst něco, co nebaví děti je týrání neviňátek. I tak se najde celá kupa krásných knih.
Nezbývá než souhlasit s výše uvedeným. Pokud jde o mne, knihy, které si koupím si elkem pečlivě vybírám - čtu recenze, vyhlížím knihy oblíbených autorů, pomáhají i komentaáře čtenářů tady. Tam mne obálka neovlivní, jdu po obsahu.
Když si půjčuji knihy v knihovně, tam se obálkou řídím více, prostě, vezmu do ruky knihu, která mne nějak zaujme. Ale stejně se pak podívám, o čem kniha je, než si ji půjčím.
Ale z hezké obálky mám samozřejmě radost. Naposledy se vybavuji knihu Pomalý valčík želviček. Knha vcelku dobrá, čtivá, ale zase žádný zázrak. Obálka, podle mne, velmi povedená. Podobné to bylo i u prvního dílu této knihy - Žluté oči krokodýlů.
Takže to mám tak napůl. Jsou knihý, které mám ráda a na obalu nesejde. Jsou knihy, kde obal předčí obsah. Když se to sedje, je to malý zázrak.
K výše uvedeným bych ještě přidala knihy od Ivanky Deváté. Ale záleží na věku sestry. Podle mého to není pto teenagery, dospělá ženská se nejspíš bude bavit.
Ke Zprávě od nebožtíka se tedy určitě připojuji :o))). Je výborná.
Já musím sama za sebe říct, že už jsem ze severských detektivek unavená. Některé jsou výborné (např. Milénium), ale časem se mi začaly zdát všechny děsně depresivní a pochmurné. Detektivové jsou alkoholici a ztroskotanci a mají tolik duševních problémů, že se divím, že ještě nespáchsli sebevraždu. (Samozřejmě malinko nadsazuji, ale ne moc.) Ostatně, zmíněný Gulbranssen taky není moc pozitivní čtení. Asi to bude těmi dlouhými nocemi.
Takže, pokudn nechceš propadnout depresím, doporučuji knihu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Ten mne opravdu pobavil
Myslím si, že vztah k filmu bývá velmi ovlivněn tím, zda před jeho zhlédnutím člověk četl knihu. Takže se vždy bojím filmových verzí svých oblíbených knih a často bývám zklamaná, což by se možná nestalo, kdybych před tím nečetla knihu. Nicméně pár filmů se určitě povedlo. Namátkou třeba Přelet na kukaččím hnízdem, Postřižiny i Slavnosti sněženek, už zmiňované Jméno růže a Černobílý svět. Přidala bych ještě svého oblíbeného Saturnina a myslím, že i Pán prstenů se nemá za co stydět.
Na druhý pól bych yařadila třeba film Den trifidů, to bylo strašlivé i bez ohledu na to, zda někdo tu knihu četl nebo ne. Taky Scarlet se mi nelíbila. Chápu, že do filmu se nemůže vejít vše co do knihy, co nechápu, když si tvůrci filmů přidávají do filmu naprosto zbytečné záplatky, které v knize vůbec nebyly a naprosto promění celkové vyznění. Prostě, když je film o úplně něčem jiném. (Jo, ještě mne naštve, když v jinak docela povedené detektivce Mrtvá v knihovně podle Agathy Christie změnili postavu vraha. Proč sakra? To nemělo snad jiný smysl, než naštvat diváka, který knihu zná.)
Já vím, že to není v jedné knize. A vůbec to není stručné... Ale za úplně nejlepší knihu pro nás laiky považuji Toulky českou minulostí. Já je používám tak průběžně. Když narazím na nějakou dějěpisnou událost, o které bych se ráda dozvěděla více, tak prostě vytáhnu z knihovny příslušný díl, nalistuji...a pak vím tolik věcí, že mi jde až hlva kolem. A jsou napsány vážně hodně čtivě a zajímavě.
Souhlasím s s-readerem. Kniha je od toho, aby se četla. Není to svátost nebeská, takže v mé knihovně se snadno poznají ty knihy, která čtu častěji. Prostě, ty nejohmatanější jsou ty nejlepší. Tedy až na některé výjimky jako obzvlášť krásné výpravné knihy. Ty čtu s velkou opatrností, ale obal nesundávám ani u nich. Především proto, že se mi sundaný obal pravidelně pomačká více než ten nesundaný.