kayu
komentáře u knih
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Kniha je méně čtivá než populární Svědectví o životě v KLDR, ale i tak bych ji doporučila všem, kteří se o toto téma zajímají.
Nezdárný syn
Rainbow Rowell
Na pokračování jsem se těšila, ale nakonec na mě knížka neudělala moc velký dojem. Sice se dobře četla, ale děj mi přišel spíše průměrný a ničím speciální. Nejzajímavější postavou z celé knihy je podle mě Baz, a líbila se mi část, kde se setkal s dalšími upíry a dozvěděl se o svém druhu nové věci. Doufala jsem, že tohle téma bude více rozvedeno, ale třeba k tomu bude prostor v dalším dílu.
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Myslím, že slovy ani nedokážu vyjádřit všechny emoce, které jsem při čtení téhle knížky cítila. Některé pasáže se mnou rezonovaly natolik, že jsem si je musela číst několikrát dokola. Charlie mi přirostl k srdci a rozhodně na jeho příběh jen tak nezapomenu.
Oba na konci zemřou
Adam Silvera
Přečteno jedním dechem za jeden den. Moc se mi líbí myšlenka celé knihy, která nutí člověka k zamyšlení nad vlastním životem. Myslím, že více zapůsobí spíše na mladší čtenáře, které vyzívá k tomu, aby svůj život žili na plno a nebáli se zkoušet nové věci. Od konce jsem čekala něco více dojemnějšího, ale i tak jsem během posledních stran měla slzy na krajíčku.
Samotné zpracování knihy mi přišlo spíše průměrné, některé části byly slabší, ale celkově to byla příjemná kniha, kterou bych určitě doporučila.
On
Elle Kennedy
Od knížky jsem moc neočekávala, ale nakonec to bylo docela příjemné čtení. Děj byl snadno předvídatelný a bylo jasné, jak to všechno nakonec dopadne, ale i tak mi konec dokázal vykouzlit úsměv na tváři. Líbilo se mi, že se v knize střídaly pohledy obou kluků, a my tak viděli, co se každému odehrává v hlavě. Erotických scén tam bylo tak akorát, i když jejich popis na mě moc nezapůsobil, a vzhledem k žánru knihy by si zasloužily trochu víc rozmanitosti.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
Zvláštní knížka, se zvláštním příběhem, na který jsem vůbec nebyla připravená. Nemůžu ale říct, že by se mi nelíbila, protože i přes náboženské téma, které mi téměř nic neříká, mi kniha něco dala.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Čekala jsem od toho možná trochu víc, ale i tak to bylo příjemné čtení. Postrádala jsem však nějaký moment, při kterém bych se upřímně zasmála.
Carrie
Stephen King
Carrie zaujmula jednoznačně už od prvních stránek. Líbí se mi, že na celý "případ" se nahlíží z několika různých stran. Kdyby byla celá kniha z pohledu Carrie asi by nebyl zážitek tak intenzivní.
Napůl divoký
Sally Green
Tohle bylo jedním slovem fantastické a kniha absolutně předčila mé očekávání. Příběh byl o tolik svižnější než v prvním dílu a neustále nabízel nové zvraty a postavy.
Moje nenávist k Annalise se ještě víc prohloubila. Já tu holku neměla ráda už od začátku. Naopak jsem moc ráda za Gabriela, kterého mám ze všech postav nejraději. A tak mě hrozně mrzí jeho neopětované city.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Stařík byl dle mého názoru lepší. Přesto je Analfabetka velice čtivá a vtipná kniha. Jediné mínus dávám za to, že některé situace byly dost předvídatelné (např. krabice)
Rezistence
Veronica Roth
Po velkém nadšení z prvního dílu jsem čekala něco ještě lepšího, ale bohužel se tak nestalo. Tris udělala velký krok zpátky. Nebudu teda spěchat s přečtením třetího dílu.
(Ne)obyčejný kluk
Raquel J. Palacio (p)
Knížku jsem četla v originále a musím říct, že je naprosto úžasná. Je to psáno takovým jednodušším stylem, takže jsem tomu dobře rozuměla. A ty krátké kapitoly jsou další plus. Příběh je promyšlený a srdcervoucí. Nutí se nad mnoha věcmi zamyslet. Auggie je statečný kluk. ♡♡♡
+ Nevím jestli to je i v českém vydání, ale já měla v knize speciální kapitolu (cca. 100 stran) z pohledu Juliana. Díky tomu jsem Juliana pochopila a bylo mi ho tak trochu líto - Protože každý příběh má dvě strany
Da Vinciho kód
Dan Brown
Skvělá kniha, ale má i dost nedostatků. Nejvíc mě ze začátku štvala všudypřítomná francouzština. To je jedna věta tamhle, další tam. Já jsem se francouzštinu nikdy neučila, takže jsem věty přelétla očima, protože ani nevím, jak je správně přečíst. Asi to má přidávat tu francouzskou atmosféru, ale za mě prostě NE.
Další je ten konec. To jako vážně? Celou dobu čekám, že se dopátrají k něčemu šokujícímu a nakonec tohle...
Hvězdy nám nepřály
John Green
Od knihy jsem čekala, že to bude nějaký přeslazený román, ale tak tomu nakonec nebylo. Kniha mě ohromila tím, jak do hloubky někdy jde a jak rychle se čte.
Vetřelci
E. E. Richardson
Knížku jsem četla když mi bylo devět a tehdy se mi náramně líbila, že jsem si ji zanedlouho přečetla znovu. Teď se trochu bojím si ji znovu přečíst, abych si nezkazila ty dojmy.
Nemůžu usnout
Stein Erik Lunde
Krátká knížka o smutku a smrti, která kombinuje různé výtvarné techniky, které vystihují atmosféru příběhu.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Zajímavá forma vyprávění formou promlouvání k druhému člověku, v tomto případě profesoru literatury, do nějž je hlavní postava zamilovaná. Začátek mě doslova okouzlil a zejména počáteční období, kdy kolem sebe postavy krouží a dávají se dohromady, mě moc bavilo. Pak nastává trochu vlažnější část, kdy se hodně prvků a myšlenek opakuje, ale stejně vás to nutí číst dál. Jediné, co mi dělalo potíže, bylo vžít se do doby, kdy se příběh odehrává. Nevím, čím to je, ale i přes časté odkazování na věci typické pro Anglii šedesátých let, to na mě nepůsobilo autenticky.
Šach a mat
Ali Hazelwood
Pokud se v příběhu rádi zaměřujete na detaily, tak tohle asi nebude pro vás, protože nesrovnalostí a nelogických věcí je tu nespočet. V mém případě je tohle první kniha od této autorky a ne, že bych vždy dávala na první dojem, ale tuším, že i její ostatní knihy budou v podobném duchu. Každopádně šachové prostředí bylo zajímavé, proto dávám tři hvězdičky.
Špionka v knihovně
Madeline Martin
Při čtení jsem měla pocit, jako bych pořád čekala na to, kdy příběh konečně začne. Po rozvleklejším úvodu, který čtenáře spíše uvádí do situace, se sice příběh rozjíždí, ale na můj vkus až moc pozvolně.
Ačkoliv námět je zajímavý - příběh dvou silných žen, které se nebojí jít si za svým, tak jsem se do příběhu nedokázala zcela ponořit. Přála bych si, aby se knížka některým věcem věnovala víc do hloubky. Když se stalo něco důležitého, tak to často bylo postavami jen retrospektivně popsáno a děj plynul dál. Některé myšlenky hlavních protagonistek se navíc často opakovaly, čímž trochu ztrácely na síle.
Je znát, že autorka si dala práci s historickým výzkumem, který popisuje v závěru knihy, ale mě bohužel nesedl styl vyprávění, a proto se prozatím do dalších titulů nepustím.
Děti Duny
Frank Herbert
Hodně lidí tu zmiňuje, že se jim třetí díl líbil víc než ten druhý, ale u mě je to přesně naopak. Spasitel Duny měl spád, ale v tomto díle mi přišlo, že se pořád dokola omílají ty samé filozofické a náboženské řeči. Postavy neustále pronášejí nějaká moudra, ale právě tímto nadužíváním to všechno ztrácí svoje kouzlo. Samotná zápletka se mi sice líbila, ale jen horko těžko jsem se prokousávala tou omáčkou okolo. Do dalších dílů se zatím pouštět nebudu, ale kdo ví, třeba tomu ještě někdy dám šanci.
