KejmlP komentáře u knih

Mistrně napsaná kniha, což o to. Jenom bych ale rád upřesnil, že autor ji rozhodně nenapsal proto, protože by chtěl hanět komunismus, jak se řada čtenářů domnívá. Naopak, sám Orwell se k myšlence komunismu hlásil, a např. ve Španělské občanské válce bojoval za jednu z trockistických (komunistických) skupin. Ovšem odmítal režim vybudovaný Stalinem v SSSR. A v tom je také jádro interpretace knihy:
Zvířecí revoluce (komunistická revoluce) je dobrá, zavede spravedlivý režim (socialismus), i první kroky pod vedením Majora (Lenina) jsou dobré, ale kritika začíná ve chvíli, kdy se moci zmocní Napoleon (Stalin), vyžene hodného Kuliše (Trockého) který to myslel dobře, a změní režim na diktaturu jen svojí skupiny. Zvířecí alegorie na trockistickou interpretaci dějin SSSR. Nikde v knize není řečeno, že "komunistická revoluce je špatná", ale píše se: "moc po revoluci získali ti špatní, ale byla tu jiná možnost.". Je tedy třeba znát autora.
(Pro neznalé: Trockij byl Stalinův soupeř, poražený v boji o nástupnictví po Leninovi, který se od něj v brutalitě postupů příliš nelišil, ale měl jiné názory na některé myšlenky a cíle, mj. se chtěl třeba soustředit na rozšiřování revoluce po světě, zatímco Stalin se více soustředil na Rusko samotné. Trockij a jeho následovníci v exilu pak vypracovali svoji verzi dějin SSSR, v nichž tvrdí, že Stalin zradil Leninovy ideály a zavedl v SSSR diktaturu jedné byrokratické kasty.)
Nic to nemění na kvalitě knihy a tom, že obecněji ji lze vnímat i jako varování před vznikem totality, byť Orwell to myslel trochu jinak.

Moc pěkná kniha, která mě v lecčems překvapila. Už dlouho jsem uvažoval, že si ji přečtu. Očekávání bylo asi takové, že dostanu příběh typu "Krvavé jahody". Drsný příběh ze sibiřských plání se spoustou krutosti, mrtvými a nesamozřejmostí lidského života. O to víc mě překvapilo, že jsem dostal něco úplně jiného. Tohle není příběh o krutosti, je to příběh o naději.
Lágr zde není to, co čeká kdejaký čtenář vyburcovaný krutými a ještě krutejšími příběhy o stalinských táborech, kde se neděje nic jiného než znásilňovaní a mlácení. Není o vyhlazování. Ano, život zde nemá příliš velkou cenu. Ale jde spíše o místo, kde se lidé snaží přežít, spolupracovat, kde existuje naděje na život venku. Lidé mohou být propuštěni. Dozorci jsou často cyničtí, ale nesnaží se vězně zabít. Solženicin popisuje spíše hierarchii a systém vztahů mezi obyvateli tábora. Jde také o socialistický román, ostatně sám Chruščov se osobně zasadil o jeho vydání. Velká část je o tom, jak vězni s nasazením pracují, vlastně i navzdory prostředí, se snaží dělat svoji práci jak nejlépe dovedou, a to s nmaximálním možným nasazením, i když jim to leckdo komplikuje. V táboře existuje hierarchie, a kdo ji dodržuje a hraje hru tak jak má, může si v ledasčem přilepšit.
Základní myšlenka díla je velice silná, a vynikne v závěru. Jak málo stačí k lidskému štěstí. Jak málo člověk potřebuje k tomu, aby se dokázal radovat. Za jakýchkoliv okolností. Na konci románu má za sebou Šuchov úspěšný den. A vlastně si říkám, zda má na konci dne alespoň polovina dnešních lidí takový pocit spokojenosti, jako měl hrdina tohoto románu. Vlastně o tom dost pochybuju.

19 06.04.2021

Velmi příjemné překvapení. Musím říct, že bezpečnostní analytici se začínají řadit mezi mé oblíbené odborníky. Vzhledem ke své profesi si nemohou na nic hrát, a není tam prostor pro moralizování a ideologie. Zároveň ale nejde o zelené mozky rozdělující svět na přátele a nepřátele. Generál Šándor ukázkově předkládá svět takový jaký je, v mnoha odstínech šedé, kde každý má trochu pravdu, ale zároveň nikdo není bez viny. A skutečně na to jde striktně, padni komu padni. Zkritizuje USA i Rusko, mírní protiislámské obavy a zároveň popíše rizika neřízené migrace, kriticky zhodnotí EU a NATO, ale zároveň ani jedno neodsoudí, nemoralizuje s lidskoprávní agendou, ani nesklouzává k velmocenskému cynismu... Každá část je navíc uvedena do historického kontextu.
Kniha je psána pro laiky přístupným, pro odborníky někdy možná trochu zjednodušujícím jazykem, což se ale nepromítá na objektivitě. Beru to jako cenu za možnost oslovit širší spektrum čtenářů, a vliv má jistě i to, že autor vzhledem ke své profesi nesmí říct úplně všechno co ví.
Výhrady mám snad jen k obálce. Autor se zeměkoulí v ruce evokuje v řadě lidí jakousi pochybnou konspirační literaturu o světovládách, a proto bych volil nějaký střízlivější motiv, více odpovídající věcnému zaměření knihy.
Shrnuto, jedná se o slušné nastínění dnešní geopolitické situace s přiměřeným, širokému spektru čtenářů přístupným obsahem. Nejlepší reklamou budiž to, že knihu kritizují obě strany dnešní rozdělené společnosti. Pro jedny je proruská, pro druhé zas prozápadní. Tohle beru.

16 20.02.2019

"Doporučení: Zrušit OSN." Po přečtení této skvělé knihy nabývá řečené doporučení úrovně rozkazu. OSN vnímám s despektem už delší dobu, ale tato kniha to dovedla na úplně jinou úroveň. Autorka s brilantním smyslem pro humor a nadhledem popravuje celou slavnou "mezinárodní organizaci", neživotaschopný projekt Kosova, a všechny ty prázdné fráze o demokratizacích a budování multietnického soužití.
K textu v podstatě nemám žádné negativní připomínky. Čtení ubíhá, děj má spád, postřehů a podnětných myšlenek je habaděj. A smích vyvolaný skvělým cynickým humorem střídá kroutění hlavou nad tím, jak absurdita střídá absurditu.
Nejvíc přiléhavé mi přišlo srovnání OSN s KSČ na konci normalizace. Organizace, která kdysi vyrostla na zkušenostech s tragédiemi, ideálech a touze učinit svět lepším, se stala hnízdem kariéristů žijících v uzavřené bublině, vyjadřujících se nesrozumitelným jazykem, hrajících jen sami na sebe, přičemž už dávno ztratili veškeré ideály. Organizace co drží nejdůležitější klíče, ale uvnitř je prohnilá a neschopná. Mám dojem, že to je asi přirozený vývoj každé organizace. Stejně jako tomu vždy bylo a bude, každé nakonec nadejde čas.
Zároveň skládám poklonu autorce a těm pár idealistům, kteří místo hlásání frází a pohoršování se radši mlčí, a konají praktické věci. A samozřejmě prostým lidem na Kosovu, kteří jsou jen obětí špinavé americké geopolitické hry, která vytvořením narkostátu Kosovo vytvořila precedens, který se jí nyní vrací ve všech těch Krymech a Abcháziích, nad jejichž zřizováním se právě tvůrci Kosova nejvíce pohoršují.
Čtení knihy pro mě bylo literárním zážitkem, a zcela právem ji vkládám mezi výběr doporučených.

15 05.07.2018

Čtení knihy mě velmi bavilo, byť zároveň musím konstatovat, že drtivá většina myšlenek není nijak objevná, a v podstatě jen shrnuje fakta a tendence v české a evropské politice, které jsou veřejně známé. S knihami tohoto žánru, popsatelného jako "varování a boj za demokracii" se v poslední době roztrhl pytel, nicméně tato patří k těm povedenějším. Líbilo se mi čtivé shrnutí některých tendencí ve společnosti a jejich uvedení na střízlivou míru, byť s některými závěry by se dalo polemizovat. Zřetelná je také ambice autora zacílit i na mimočeské publikum.
Na druhou stranu, musím poukázat i na několik vad. Například, když hodnotí některé z historických událostí, nevychází zrovna z relevantních zdrojů, ale z titulů často kontroverzních či ne příliš pozitivně přijímaných (Tesař, Simms...), které nelze považovat za směrodatný výklad. Co se týče interpretace historických událostí, autor často sice řekne A, ale opomíná zmínit B, které jeho interpretaci události často problematizuje. Stejný problém je i ke konci knihy, kdy pranýřuje Zemana a Babiše poněkud neférově i za věci, které u jiných pomíjí.
Závěrem si dovolím polemiku: Jednou z autorových hlavních myšlenek je, že česká společnost notoricky selhává v demokratických procesech, nedokáže vytrvat na nastoupené cestě, nejeví zájem o politiku, nestaví se proti autoritářům... Nepřeceňuje ale tady autor potenciál společnosti? Ona masa "obyčejných lidí" se skutečně většinou přizpůsobí a snaží se hlavně obstojně přežít, nic víc. Ale to je přirozené, za to ji nelze vinit, a v jiných srovnatelných státech tomu není jinak. Od toho tu jsou elity, aby ji vedly a dokázaly ji zburcovat pro svou myšlenku, pokud se jim zdá, že jiné (vládnoucí) elity dělají něco nesprávného. A když toho tyto elity nejsou schopny (pro svou neschopnost/nedůvěryhodnost/naivitu/strach...), pak se musíme zlobit na ně, a ne na masu lidí. Tudíž: Nezlobme se na lidi, že volí autoritáře, ale ptejme se, proč jim nikdo nenabídne a lépe nevysvětlí přijatelnější alternativu.

14 12.10.2017

Nepřekvapující. Autorka pokračuje ve svém brutálně zjednodušujícím sepisování historie. Mohu konstatovat, že pro knihu platí většinou to samé, co jsem napsal už u její knihy "Pražská zima".
Po knize jsem sáhl kvůli jejímu tématu. Fašismem se delší dobu zabývám, a tak jsem chtěl svoji knihovnu obohatit o další možný přístup, byť jsem chápal, že nepůjde o úplně objektivní výklad. Leč bohužel, byl jsem zklamán.
Albrightová si navrhla takovou definici fašismu, která jí vyhovuje, a padá jí do ní úplně každý, kdo se nelíbí jejímu pojetí dobra. Vedle sebe se tak sejde zajímavá společnost, na kterou musí praotec fašismu Mussolini jen vyjeveně koukat. Máme tu seřazené muže odleva doprava, staré i mladé, výstřední i tiché, ideology i cynické pragmatiky. Spojuje je jen to, že nehodlali, či nehodlají skákat tak, jak paní s přezdívkou "Balkánská řeznice" píská. Hitler, Stalin, Chávez, Maduro, Erdogan, Kim-Čong Un, Fidel Castro, Orbán, Gottwald, Miloševič, Putin, Kaczynski, Trump, a i Zeman s Babišem nesměle čekají ve frontě. Autorka u každého krátce popíše životní příběh (úplně absentuje vysvětlení jejich popularity, jde prostě jen o vzestup zla), pak nahlásí čím je vinen, a sem-tam přihodí nějaký svůj příběh. Proč zrovna tito a ne jiní, proč ne často tvrdší režimy?
Postrádám v knize jakoukoliv jednotící myšlenku, či objevnou teorii, pro dílo by byl přiléhavější snad aspoň název "Fašisté", jelikož o fašismu jako takovém se toho moc nedozvíme. Maximálně nějaké postřehy autorčiných studentů, což při pověstné kvalitě amerických vysokých škol není přílišnou zárukou kvality. (Toto odkazování "podle názoru mých studentů..." mimochodem tvoří zvláště otravné pasáže knihy.) Do knihy o fašismu autorka vřadila i svůj oblíbený osekaný příběh třetí československé republiky, opět o tom, jak zlý Gottwald sežral Beneše i s demokracií. Stejně jako v Pražské zimě podaný jen na základě otcových pamětí, bez špetky problematizace.
Abych jen nehaněl, mohu snad jen říci, že mi občas přišla zajímavá osobní svědectví z jednání s některými státníky (tedy samozřejmě pardon - "fašisty").
Závěrem, dílo ze své knihovny zas vyřazuji, a posílám dál. K tomuto opravdu není třeba se vracet.

11 26.01.2019

Absolutní nadšení. Kniha má svoji nezapomenutelnou atmosféru, a přímo z ní číší duch nádherné "zakleté země", kde se děj odehrává. Olbrachtův spisovatelský talent je rovněž záviděníhodný. Jako velký klad vnímám i to, že kniha nemá jen ten klasický, příběhový rozměr, ale vede bystrého čtenáře i k řadě úvah v oblasti historie, sociologie, či lidské psychiky. Samotný příběh pak má svoji sílu, a přesto, že jsem to nečekal, líbil se mi nakonec mnohem víc, než muzikál, který je knihou inspirovaný. "Zakukala žežulenka k zelenému háji: Co že tě už neviděti, Nikolo Šuhaji?"
PS: Dost mě mrzí, že tyto klenoty české literatury mají na Databázi tak nízké hodnocení, a to jen kvůli tomu, že jsou řazeny do povinné četby těm, kteří k nim proto buď přistupují už z principu negativně, a nebo ještě nedovedou ocenit kvalitu díla. O to víc mě těší reakce těch, co si ji přečíst museli, a teď zjišťují, že jinak by jim uniklo nádherné dílo.

11 07.06.2017

Obrovská poklona pro autory, jelikož tohle je jedna z nejpovedenějších biografických knih, které jsme kdy četl. Autoři se do historického řemesla ponořili skutečně poctivě, a vzniklo tak dílo, které objektivně a bez legend popisuje důležitou postavu našich dějin, o jejíž smrti všichni mluví, ale o jejím životě neví většinou téměř nic. Výsledný portrét se vzpírá všem mýtům: Žádný hrdina bojující za demokracii, padlý při její obraně v první linii. Před námi probíhá život neukotveného, slabého, a pocitem méněcennosti zmítaného člověka s vážnými psychickými problémy, muže neschopného zaujímat pevná stanoviska a přebírat zodpovědnost, věčného syna hledajícího silné vedení. A také vynikajícího rétora a propagandisty, kterého si každý brzy oblíbil. Muže, u něhož se sebevražda jeví jako naprosto logické vyústění celého smutného života.
Knihu rozhodně nedoporučuji nikomu, kdo má rád černobílý pohled na dějiny, tomu by totiž dílo zničilo veškeré iluze o souboji dobra a zla, a téměř na každé stránce nebude vycházet z údivu nad tím, jaká je ve skutečnosti realita. Mimochodem, od odborníků je mi známo, že Kosatík je sice ve své knize pravdě zatím nejblíže, ale skutečnost, která je často v knize spíše naznačená, je v případu Masaryk ještě mnohem tvrdší.
Čtivost je na skutečně vynikající úrovni, nemohl jsem se dočkat každé další stránky. Jde skutečně o klenot mezi historickými pracemi. Nemohu než plně doporučit.

9 15.07.2017

Celkem pěkné čtení, a to v několika rovinách. Kdo ovšem čeká antiislamistickou kritiku a krvavou vizi hrůzovlády islamistů, bude zklamán. Kniha spíše ukazuje, že pokud Islám v Evropě zvítězí, bude to postupným vývojem a ne krví, a většina společnosti to bude akceptovat.

Co se týče politické linky, ta mně přišla z celé knihy asi nejméně uvěřitelná. Představa islámských stran vyhrávajících volby zatím ani v náznacích není na pořadu dne. Jinak ale autor perfektně ukazuje fakt, že pokud islám ovládne západní společnost, rozhodně nepůjde o invazi radikálních bojůvek typu IS, ale přijde to z vnitřku, a půjde o onen průměrný typ Islámu, který se může ukázat překvapivě atraktivní i v rámci Evropy.

Společenská linka mě bavila nejvíc, a řadu tendencí vystihla přesně. Osobně mě zaujaly zmínky o duchovních cestách muslimských konvertitů, pro které představuje islám jen konečnou stanici v hledání identity, byť ji dříve hledali třeba na opačné straně. Sám jsme si několikrát říkal, že řada identitářských a národně-konzervativních uskupení, často stojících právě na kritice islámu, s ním přitom mají téměř totožné cíle, a v hodnotách i názorech na uspořádání společnosti by dokázaly nalézt většinovou shodu ve své opozici proti liberalismu. Stejně tak hezky autor ukazuje fakt, že reálně je drtivá většina obyvatel schopna se přizpůsobit jakémukoliv režimu, přijmout jeho požadavky, a žít v něm obstojně své životy, ať jde o režimy socialistické, fašistické, demokratické, nebo teokratické. A pokud bude součástí požadavků konverze k islámu, nebude to pro ně větší problém, pokud jim to přinese výhody. A těžko jim to lze vyčítat, historie ukazuje, že je to přirozené.

Po přečtení knihy zůstává řada znepokojivých otázek. Mimo jiné ta, zda islám nakonec skutečně nepředstavuje jednu z cest ze slepé uličky, kam dovedl Evropu liberalismus a konzumní společnost, a kvůli které se evropská civilizace nachází ve stádiu rozkladu a prázdnoty, kterou tak věrně reprezentuje hlavní hrdina knihy. Zda bychom ho nakonec (po chvíli trucování) nepřijali s úlevou, jako řešení našich problémů. Nebo přijde hodnotová obroda z jiné strany, kterou vzestup islámu podnítí? Tak či tak, nějaká přijde. Jsme zvědav, nakolik bude Houellebecquovu románu podobná.

9 23.04.2017

Pěkně napsaná sonda do života člověka z jedné komunity. Postava nejednoznačná, rozporuplná - a proto uvěřitelná. Vlastně docela dobře věřím, že něco dost podobného se odehrává v hlavách velké části oněch vlastenců s holou hlavou ze sídlištních čtyřek. Ani dobří, ani špatní, s moudrými, naivními, i idealistickými myšlenkami, ale hlavně bez velké naděje, či vyhlídek na slušnou budoucnost. Vlastně jim docela rozumíte, že než se sžírat planými nadějemi v oné sídlištní prázdnotě, raději přijmout tuto šedivou realitu za svůj domov, a dát jí ve svém vnitřním světě alespoň zdání smyslu a pořádku. Přečteno na jeden zátah.

9 06.04.2017

Vynikající kniha. Chválím čtivost, objektivitu, a originální přístup autora. Orlando Figes zvolil pro popis "ruské revoluce" neobvyklý formát, kdy se vymanil z popisu událostí, a pojímá ji spíše jako myšlenkový proces, který se táhne po celou dobu existence režimu. Toto pojetí má své výhody, jelikož mu umožňuje vidět nebývale široký kontext a přidává nové pohledy na věc tam, kde ostatní vidí jen pragmatismus či osobní motivy.
Dvě třetiny knihy jsou nicméně věnovány době do Stalinova úmrtí v roce 1953, a pozdější doba již je shrnuta podstatně stručněji. Tady vidím trochu prostoru pro kritiku. Jakkoliv zdůrazňuji originalitu a výhody "dlouhého vyprávění" o revoluci, zvláště v pozdějších částech jde spíše o výborně napsané stručné dějiny SSSR, se zaměřením na to, že vůdci se v myšlenkách neustále odkazovali na Lenina a myšlenkově i skrze své postupy čerpali ze zkušeností roku 1917, což Figes spolehlivě mapuje až do pozdního Gorbačova.
Že toto vše je poctivě zasazeno do kontextu, a nevynechává to zasazení do ruských reálií, a ukazuje jevy i s jejich mnohdy nečekanými kořeny, aniž by sklouzávalo k dělení světa na dobro a zlo, které emanuje jaksi " z principu", snad netřeba ani zdůrazňovat.
Celkově určitě doporučuji. A pokud budete chtít spíše faktografii k Říjnové revoluci, doporučuji další autorovo dílo, monumentálně pojatou "Lidskou tragédii".

8 20.07.2019

Druhý díl se mi asi líbil ještě víc než první. Bude to tím, že do děje více vstupují další postavy a prostředí, ve kterém se pohybují. Líbilo se mi, jak se tím vším vyrovnává Rijád. Hltá názory z okolí, je konfrontován s přátelskými i nepřátelskými postavami, a začíná do jejich jednání i aktivně vstupovat. Čím dál zajímavější se mi jeví i Rijádův otec, který prochází postupnými povahovými i názorovými změnami. Matka je pořád obdivuhodně pasivní, zatímco syrští příbuzní se začínají pěkně vybarvovat.
Co se prostředí a obyčejného života v Sýrii, myslím, že tahle kniha ukáže leckdy víc, než studium odborných publikací (respektive, ukáže ten obyčejný, lidský rozměr, který z odborných publikací tak nevysvítá - ne, že by je nahradila). Nesmíme nicméně zapomínat, že se pohybujeme v osmdesátých letech, to i u nás bylo ledacos jiné. I já ještě v devadesátých letech taky dostal ve škole od učitelů pěkných pár facek, rozpadající se čtvrti taky pamatuji, a různých pochybných dětských "her" a netolerance tu bylo taky spoustu. Ona nás ta knižní konfrontace s vyspělou Francií může trochu svádět k porovnávání s dnešní dobou, ale Francouz vyrůstající v osmdesátých v Československu by taky jistě napsal o svém dětství ledasco zajímavého.
Řada příspěvků tu zmiňuje antisemitismus. Souhlasím s komentářem JanaPav o nutnosti vnímat to v širší perspektivě. Jinak mě ale kupodivu v knize nijak zvláště nezaujal. Možná je to tím, že když se člověk blízkému východu věnuje podrobněji, tento místní kolorit vás postupně přestane překvapovat, a já už ho vnímal jako téměř nezbytnou součást tamního života, která k tamní společnosti patří jako k českým zemím debaty o pivu. Co mě zaujalo víc, byl přístup ke zvířatům. Ne, že bych měl přehnané iluze, ale takto syrově zobrazený přístup ke zvířatům jakožto "interaktivní hmotě vhodné pro jakékoli hry a experimentování" se jen tak nevidí. Ano, vím, děti trápí zvířata i u nás, ale přecejen, veřejné bavení se nabodáváním štěňat na vidle a válcování žab se tu tak často nevyskytuje, nebo je to aspoň považováno za odsouzeníhodné. Souvisí to i s obecnějším rozměrem, kdy je třeba mít v arabském světě od začátku "ostré lokty", což se Rijád taky učí.
Celkově velmi hodnotný komiks. Doporučuji.

8 29.05.2019

Asi takto: asi nemá cenu se tvářit, že jde o objektivní dílo. Hodnota této knihy rozhodně nespočívá v tom, že by se jednalo o nějakou nestrannou bilanci. Ale je v něčem jiném. Když se podíváme na většinu reportážních či popularizačních knih, které o tématu Bosenského konfliktu vyšly, jde téměř vždy o pohled, který vidí Srby jako ty špatné, a zdůrazňuje jejich zločiny, v čele s událostmi ve Srebrenici. To, že Chorvati i Muslimové se dopouštěli totožných zločinů, je kontatováno zpravidla jen tak "mimochodem". (vždy s konstatováním: "já to samozřejmě vím a nepopírám, ale...") Proto není špatné se podívat na druhou stranu barikády, a její výklad. Zkrátka jde o srbskou verzi příběhu.
Stejně jako ostatní díla, dost se tu hraje na emoce. Seznamy zavražděných, popisy mučení, svědectví přeživších. Co si z knihy odnést, je na čtenáři. Například já se necítím úplně kompetentní abych hodnotil relevanci konkrétních důkazů a svědků u soudu v Haagu, byť jistě lze konstatovat, že stejně jako všude, politické tlaky vítězů tam sehrávají svoji roli. Jako hlavní vidím to, že když se chce, lze stejně emotivně popisovat i činnost Bosňáků či Chorvatů, a ne jen zločiny Srbů. Hodnotu má i popis temné minulosti některých západem ctěných "demokratů" a "těch hodných", či překvapující rychlosti, s jakou dokázali představitelé západu označovat (Srbské) viníky, zvlášť když se jim to hodilo do krámu. Díky za druhý pohled!

8 18.05.2019

Životopis s velkým Ž. Tvrdím, že skutečná biografie se nedá napsat pod 500 stran, a tahle kniha by mohla sloužit jako jeden ze vzorů. Jako u každého správného životopisu nejde o výčet faktů a viditelných činů, ale jde o hloubkovou sondu do nitra složité postavy nacistického génia propagandy. Geobbels bývá označován za neinteligentnějšího nacisty, a proto je požitkem mít unikátní možnost sledovat jeho vnitřní svět, která se naskýtá díky jeho celoživotně vedenému deníku. Můžeme tam vnímat jeho úvahy, neustálou vnitřní nejistotu, pochyby o sobě i druhých, postoje k ženám i politickým pohlavárům. Narcis, levicově orientovaný nacista - intelektuál (který se v mládí označoval i za komunistu) v knize opravdu ožívá, a i díky velké literární kvalitě díla se tak může čtenář ponořit do uvažování a mnohovrstevnatého života postavy, kterou neukojitelná narcistní touha po sebeuznání dovedla až téměř na samotný vrchol moci, na pozici skutečného pána myšlenek, bez kterého by nacistický vzestup nikdy nemohl proběhnout tak jak ho známe.

8 07.04.2017

Naprosto perfektní úvod k poznání islámských zemí. Autor nesmírně čtivě uvede čtenáře do tamní reality, a pak kousek po kousku, na příkladech z praxe a pomocí svých zážitků a rozhovorů osvětluje, jak to v oblasti chodí, a jak složitá je tamní realita. Zemí projde hodně, řeč je především o Afghánistánu, Pákistánu a Íránu.
Třináct let od vydání knihy už oblast nesmírně posunulo, takže občas narazíte na informace, které jsou už pozměněny dalšími osudy, ale základ, a především způsob, jak nad oblastí uvažovat, ten je nadčasový. Některé poznatky jsou pak více rozvedeny v dalších autorových knihách, které už jsou tématicky úžeji zaměřené.
Všem zájemcům o blízkých východ maximálně doporučuji. Takovou kombinaci čtivosti, nestrannosti a zasvěcenosti jen tak někde nenajdete.

7 14.01.2020

Mám tuto řadu rozhovorů rád. A tento se zvláště povedl. Tomáš Etzler v sobě nezapře, že ač původem Čech, práce a pobyt v USA ho zásadně pozměnily. Líbil se mi jeho důraz na objektivitu a odstup každého novináře, což u nás nebývá vždy pravidlem. Ač sám je bytostný liberál, připadalo mi, že na rozdíl od velké části svých českých souputníků, Etzlera tento postoj nenutí odříkávat jakékoliv ideologické mantry. Takže jakkoliv je kosmopolita a "havlista", dokáže říkat i věci, co u nás v této skupině často nezaznívají. Dokáže vykreslovat USA jako zemi, o níž u nás panují přehnané iluze, ekologickou aktivistku Gretu označí za urputnou svazačku, a rozebere, proč byla americká invaze do Iráku vylhaným zlem, dílem fanatiků a matkou všech budoucích blízkovýchodních průserů, přičemž pád Saddáma Hussajna utrpení lidí v Iráku (a v důsledku i jinde) jen zhoršil.
Velmi drsné je vykreslení omezených možností špičkového novináře žít osobní život. Pasáže o Číně byly rovněž zajímavé, a jakkoliv je patrné, že Etzler Čínu opravdu rád nemá, jsem zvědav na jeho avizovanou knihu o této zemi.
Shrnuto, nemusíte se vším souhlasit, ale autor skutečně dokáže to, co řada jeho kolegů nikoliv. Mít své názory, postoje, a přesto zůstat profesionální a přemýšlet o věcech s nadhledem a v kontextu. Doporučuji.

7 06.12.2019

Jedná se o hodnotnou knihu, které jsou v dnešním složitém světě potřeba. Autor na základě geografického kontextu vykládá historii a i současné události, a ukazuje, z jakého pohledu je třeba události vnímat. Nejlépe je to ilustrováno například na téměř existencionální nutnosti Ruska mít zajištěný přístup na Krym, nebo na důrazu Číny na Tibet a ostrovy v Jihočínském moři.
Nejedná se o odbornou literaturu, kniha je psaná pro širokou veřejnost se základními znalostmi. To zároveň obsah limituje. Pokud se některému z témat věnujete podrobněji, pravděpodobně se příliš nového nedozvíte. Na druhou stranu ale jistě objevíte nové věci v kapitolách věnující se částem světa, které se nalézají mimo vás obzor. Samotný obsah knihy hodnotím pozitovně, byť někdy jsem měl dojem, že autor od geografie sklouzává k prostému líčení dějin, a geografie je jen volným doplněním. Někdy je rovněž probíraná problematika pojata výběrově, takže některé problémy zmíněné jsou, a některé nikoliv. (Například v kapitole o Indii mě velmi překvapila absence zmínky o Srí Lance.)
Nejvíce mě zaujaly kapitoly o Rusku, Číně a Africe. Geografie samozřejmě není jediné určující hledisko, a dějiny určuje i řada věcí vyplívajících z lidských emocí, náboženství, sociologie a prosté politiky, ale geografie jistě tvoří významný základ, a je třeba ji při jakékoliv geopolitické události vnímat. Doporučuji jako skvělé ozřejmující čtivo pro úvod do současné světové politiky.

7 12.08.2019

Mohu spokojeně konstatovat, že z kvalit knihy jsem byl nadšen. Profesor Kopeček se úlohy nestranného odborníka zhostil naprosto skvěle, a poskytuje tak vyvážený obraz muže, který se už 30 let zásadním způsobem naši politickou realitu.
Kniha dobře balancuje, aby nesklouzla ani do oblasti hagiografie, ani soupisu hříchů. Výsledkem je poutavý portrét, který popisuje odvážné vystupování proti komunistickému režimu, první politické kroky a formování osobnosti současného prezidenta. Pokračuje potýkáním se s vrcholnou politikou, originální kroky, jedinou velkou porážku, a následující velkolepý návrat, završený prezidentským obdobím.
Toto období je pak podáno seriózně, autor připomíná chyby i úspěchy, a nabízí řadu možných pohledů na jednotlivé kroky, čímž dokazuje, že je rozhodně nelze vnímat jednostranně, a že médii mnohdy odsouzené aféry často nejsou jen excesy aktéra knihy, ale strategicky plánované kroky sloužící dlouhodobému cíli. Autor události podává v kontextu, a ukazuje, že jsou mnohem složitější, než je podávají naši novináři.
Vytknout mohu snad jen rozsah, který bych ocenil větší. Pevně doufám, že časem vyjde revidovaná verze, která naváže a doplní dílo o další události, které leží teprve před námi.
Pokud si myslíte, že Miloš Zeman je jen neschopným hulvátem, který se nahoru dostal jen díky volebnímu právu lůzy, a libujete si v novinářských zkratkách, knihu nečtěte, narušila by vám vaše pohodlí v černobílém vidění světa. To stejné platí pro nekritické obdivovatele. Všem ostatním, kteří nedělají závěry předem a disponují kritickým myšlením, mohu knihu doporučit všemi deseti. Získáte díky ní řadu námětů k zamyšlení.

7 19.11.2017

Pokud chcete nestranný popis jednoho z nejdéle trvajících konfliktů současnosti, mohu tuto knihu s čistým svědomím doporučit. Autor se v ní nepokouší podávat hodnotící soudy, ani hledat řešení a říkat, co musí která strana udělat. Autor prostě předkládá reportáže zaměřené na obě strany konfliktu, které popisuje v jejich barvitosti aniž by se vyhýbal kontroverzním tématům. Rozhádanost palestinských vůdců, glorifikace zločinců na obou stranách, zástupy extremistů toužících druhou stranu zlikvidovat, zdůvodňování židovských práv stylem, za který by se nestyděl ani Hitler, a popularita Hitlera mezi Palestinci. A všemocná izraelská lobby a černobíle vidící čeští novináři a politici. Výsledný dojem: Naprosto neférově vedený boj dvou stran, boj, který už je veden spíše sám pro sebe, a v jehož pokojné zakončení už ani jedna ze stran nevěří.
Kniha se čte pěkně, rozhodně může být skvělým doplňkem ke studiu odborné literatury.

7 01.06.2017

Kniha popisující ruskou realitu ve všech odstínech. Bourá mýty o říši zla, ukazuje, kterak hloupě si počínají naši novináři, když vidí v Putinovi a Rusku pohrobka komunismu a totalitního diktátora. Zároveň ale není nekritická, a ukazuje současné dění v kontextu předchozího vývoje a ruské každodenní reality. Nabízí pohled na ruskou katastrofu 90. let, na trnitou cestu, kterou musela tamní společnost na počátku tohoto tisíciletí ujít, a na Putina, který není ani ideový totalitář, ani nacionalista (a už vůbec ne komunista), ale konsensuální politik, jehož zásadní tezí je udržet stabilitu, a zabránit revolucím a otřesům společnosti, kterých si ruská společnost užila ve 20. století přehršel. Dozvíte se například, proč tak populární Putin nikdy nesáhl k větším ústavním změnám, s kterým ruským vládcem sdílí nejvíc společných vlastností (novináři mají samozřejmě jasno, že se Stalinem), proč je v Rusku nutné mít na naše poměry tvrdé zákony o politických stranách, či jak Rusové vnímají západní mocnosti.

7 07.04.2017