kejty91 komentáře u knih
Zajímavá kniha ale nic moc pro mě. Četla se dobře. Byly tam i zábavné situace. Holt Česká klasika se nezapře. Doporučuji.
Nebylo to nic nezapomenutelného. Nebylo tam ani nic, co by bylo dramatické. Možná si to jen nedokážu představit, jaké to je být uvězněná sněhem a zimou. Každopádně ta kniha mi nepřinesla ani trochu husí kůži. Ale nemyslím si, že je to brak. Autor se snažil a sepsal co mohl. Možná v tom měl být jiný záměr.
Bylo to jiné, než "prvotina, která byla napsaná jako druhá". Tato kniha je totiž vyprávěna z pohledu dospělého člověka a je jisté, že dospělý člověk, vnímá věci jinak než dítě. Dětský pohled byl mnohem více procítěnější a mnohem méně nesobecký. Tady bylo samé já, já, já až jsem souhlasila nakonec s doktorem Finchem, který ji řekl aby se konečně vzpamatovala.
OPět popis situace černých a bílých, jež byla druhým hlavním motivem této knihy (první byla Jana Luisa).
No, za přečtení stojí. Každý si na tu knihu musí udělat svůj názor. Mě se to líbilo jako hezký průměr.
Nečetla jsem to celé. POlovinu knihy jsem jen prolistovala a zastavila se na něčem, co mě zaujalo. Kniha má určitě svou cenu ale pro mě ji měla minimální. O většině věcí jsem již věděla a sanžila jsem se jich při psaní závěrečné práce držet.
Mohu ale říct, že si ráda přečtu od autora do budoucna i jiné knihy.
Čtivé čtení. Osobní zkušenosti člověk vždycky přečte raz dva. Těžko ale uvěřit v dobrý konec. Ačkoli jsem nepochopila, komu je kniha určená. Puberťáci to nepochopí nebo nebudou chtít pochopit určité situace. Dospělí po léčbě - no možná ano, možná ne. Dospělí, kteří hraní ani drogy nezkusili (jako já) - příběh poutavý, bylo mi více méně jasné, že na detox chodí lidé z donucení a když ne, stejně je tam ti, co tam jsou z donucení zase psychologicky navedou na starou cestu. Ano, ponaučení bych si z toho vzít mohla do budoucna ale co člověk sám nezažije, k tomu je hluchý, slepý.
Velmi strohé, málo vypovídající. Stálo by rozhodně za více. Pozitivní stránkou je, že autor vychází z průzkumů, které byly provedeny ale od evolučního biologa jsem si představovala názor méně pojatý z antropologického, psychologického hlediska. Chybělo mi tam více té biologie...ale asi jsem očekávala přiliš.
Stejně pro vytvoření si obrazu velmi dobrý začátek.
No jako rvu si vlasy za to, že jsem do toho nešla dříve, např. opravdu na té střední škole. Fakt, překvapilo mě to ohromně moc, jak se to dobře četlo a jak se to všechno odehrálo. Velmi doporučuji. Dickens je opravdu klasik.
Film je film v tomto případě ale obojí je vtipné a upřímné. Doporučuji.
Ta autentická živost knihy mě fascinuje. Je to skutečně neskutečné a famózní. Nadhled autorky a její přístup mě fascinuje. Její knihy jsou mi inspirací.
Od knihy jsem měla velká očekávání, která se nenaplnila.
AVŠAK těší mě, že se našla žena, která "mi brala slova z úst" a sepsala to všechno. S většinou věcí souhlasím. Její cit pro hledání souvislosti jsem obdivovala už od začátku. Byla vtipná, rozumná a sprostá. Nevím, proč by si ženy nemohly dovolit být občas sprosté, vyžaduje-li to situace.
Doby se mění. Věřím, že kniha mě bude provázet celým životem a stále v ní budu hledat útechu nebo moudra.
Lekla jsem se, když si začala s tím ignorantem a potěšilo mě, že nakonec si našla mnohonásobně lepšího manžela. Věřím tomu, co píše. Nemám důvod nevěřit. Chtěla bych mít taky manžela, který uzná, že na "bedrech" ženy leží všechny svinstva, na kterých se podílejí oba - muž i žena. Trpí žena. Fyzicky i psychicky.
Prostě jak být ženou doporučuji a nejen ženám i mužům, buď budou znechuceni nebo pobaveni, každopádně zase se o ženách něco doví, což jim bude přičítáno k dobru. Patriarchát odpouštím.
I když to psal obyčejný člověk, tak je kniha napsaná čtivě. Vtáhne do děje a vy potřebujete vědět, jak to dopadne.
Z počátku mě sice rozčilovalo, jak si autor knihy myslel, že jedině on může Janni vyléčit. Potom mě začala rozčilovat úzkostná potřeba matky starat o svou dceru.
Vůbec mě nepřekvapuje, o čem všem jsem se tady dozvěděla. Podobnou situaci jsem zažila s člověkem, který jednu dobu taky jedl jen určité jídlo a slyšel zvuky, které nikdo nevnímal. Neměl imaginární přátele ale neměl (ten člověk) ani normální přátelé. K rodině se jeho chování zdálo nepochopitelné.
Soužití s takovým člověkem je nad míru chápání normálního člověka. Nejenže ho musí chránit ale musí ho i podporovat a hlavně mu připomínat brát léky. To, že měli starost o Janni, až oni nebudou je pro mě samozřejmá.
Prostě reálná skutečnost. Ale hrůzná.
Bylo to docela fajn i hnus zároveň. První dvě kapitoly jsem měla chuť knihu někam zahodit (ale já se takhle ke knihám naštěstí nechovám). To bylo úplně mimo furt číst o té ubohé holce, co neví co chce...To mě dožíralo... a pak i ten její slavný přítel, který se jí neustále ptal, co chce a nehleděl na to, co chce on - já být jím, vrazím ji jednu vychovnou a odejdu od ní... Takové chování prostě mezi partnery nesnesu. Po přečtení mám stále o knize smíšené pocity. Jako Davida jsem si automaticky představila samotného autora. A na otázku, čím se dají vyléčit lidské smutky jsem jasnou odpověď nenašla...
Knihu bych nedoporučila. Spíše se řadí k těm horším, co jsem měla možnost přečíst.
Není co vytknout. Oddechovka. Kniha představuje film. Film se ve všem řídí knihou.
Kniha vypráví zajímavý příběh. Rozhodně obdivuji jeho hrátky s fakty a fikcí.
Jediné ponaučení - které jsem vyčetla z knihy - je, že se člověk nemá dopouštět stejných chyb a chyby, které zpravil, tak napravit.
Coelho tedy nezklamal ale ani nenadchl, a že to umí.
Knihu doporučuji. Je útlá a děj běží.
nestačila jsem se divit, kolik obyčejných věcí dokáže být tak nápomocných.
Ta ženská je pro mě vzorem. Její autentické knihy mají duši a neskutečný děj, na který nezapomenete.
Kniha při níž budete cítit tolik protikladů v sobě.
Každopádně mi přišla slabší než Příliš krásná dívka - ta mi přišla rozepsanější a i konec nebyl ukončen znenadání.
Strhující příběh od kterého se po pár desítkách stránek nejde již odtrhnout. Jako u něktrých dalších knih potřebujete vědět, jak to dopadne a kdo to nakonec vše dělá...Autor mě několikrát oblafnul...osobně velmi doporučuji.
Chtěla bych napsat výstižný komentář ke knize ale nejde mi to. Každý víme, co dělali lidem v koncentračních táborech a přesto jsem musela mnohé věci rozdýchávat. Nejhorší a nejsmutnější zvěrstvo přitom bylo, že z člověka dokázali udělat naprostou nulu bez sebevědomí podřizující se zákonům, kterými vládnou. Dar kamarádství, které mezi sebou vězni sdíleli jim umožnil, že mnoho z mnoha, kterých zahynulo, přežili. Kamarádství bývá úžasná věc.
Drahý Andreo, prokletí mého života, už tolikrát jsem vyhrožovala, že odejdu, ale nikdy jsem to neudělala. Takto začíná kniha, která se mi velmi zalíbila. Knihu bych doporučila na přečtení. Není to až taková slaďárna jako se může zdát z názvu. Název by mě vypovídat o dvou rúzných chutích, dvou různých povahách, které ale většinou dokážou utvořit skvělou kombinaci. Děj je slibný a konec neočekavaný - hlavně u Irene. Osoba Mortimera byla jednoznačně nejsympatičtější.
Osobně mě celá trilogie velmi zaujala a bavila jsem se při jejím čtení. Myslela jsem, že to neskončí šťastným koncem ale nakonec příběh skončil docela klidně. Nejlepší ale i pro mě byla první kniha ze série. Díky bohu ale za to, že měla pokračování.
Nejvíce atraktivní postavou byl pro mě Xander.
Knihu mohu doporučit.