Kelen30 komentáře u knih
" Jsem tu a mám čokoládu."
Dámy a...no, víceméně jenom dámy, pohodlně se usaďte, uvařte si hrnek horké čokolády ( věřte mi, že zvládnout tuhle knihu bez chutí na čokoládu je nemožné ) a připravte se na přesun do vzrušujícího života Mei a jejích přátel!
Ale...jak takový život vlastně vypadá ? Odpověď je velice jednoduchá. Je stejný jako život každé dospívající slečny. A to by si měl čtenář uvědomit dřív, než vůbec otevře tuhle knihu. Mei není nic jiného, než sedmnáctiletý teenager. Zažívá své první zmatené lásky, první bolestivé útrapy a učí se bojovat se svými špatnými vlastnostmi, nebo si je aspoň přiznává. Je to sladká komedie o dospívajících na střední, která vám zvedne náladu a upozorňuji, že nic jiného byste čekat neměli, jinak si to nemůžete užít. A to by byla škoda.
Detaily, které dělají tuhle knihu speciální ?
- chatová konverzace (neodmyslitelná součást dnešního života a přitom tak často v knihách opomíjená)
- popkulturní narážky ( Zaklínač, Vetřelec, John Wick, Ledové království a mnohem víc. Koneckonců, kdo by nemiloval knihu, kde téměř v každé kapitole najdete nějaký vtipný a milý odkaz na Harryho Pottera, jelikož dva hlavní hrdinové jsou stejní nadšenci, jako většina z nás? Z autorky jde cítit velká posedlost tímhle čarodějnickým učněm...)
- vtipnost (autorčin humor je velice osobitý. Někomu sedne, někomu ne. Ale věřte mi, že vlézt teenagerovi do hlavy nikdy nebylo zábavnější.) "Kdybych políbila žabího prince, promění se v ještě ošklivější ropuchu."
Nečekala jsem nic jiného, než příjemnou oddychovku, která zahřeje u srdce, a proto mě také překvapily části, které najely na vážnější notu a skrývaly toho mnoho pro ty, jenž umí číst mezi řádky a nenechaly se oklamat nenáročností příběhu.
"Ani tisíc lichotek nezmění váš názor,pokud si sami nevěříte."
Pro mě začala být kniha opravdu zajímavá až od své poloviny. Tam to teprve začalo mít spád a hloubku, proto ubírám dvě hvězdičky.
Konec cesty.Příslib.Naděje.
Tyhle slova nás provází celou knihou.Jsou to slova,která vypráví příběh o nebojácné princezně,pro kterou už má osud svůj plán.O bezcitném zabijákovi,jenž nikdy nezklamal svého pána.A o odhodlaném princi,který si právě jede vzít neznámou dívku.Ano,takhle to mělo být.
Ovšem princezna se svému osudu vzepře,v zabijákovi se náhle objeví pochybnosti a princova vyvolená se nedostaví k oltáři.
Síla se zrodí z nejslabších.
Tohle bude příběh o lásce,přátelství,skrytých úmyslech a hlavně o statečnosti a síle odhodlání.A to v dávném světě,kde tři velká království právě rozehrávají svou hru o moc.Pouze jedna dívka,ta jenž byla slabá a utlačovaná,může všechno změnit. A je jen na ní, jestli se o to pokusí.
Ach,jak krásné.Tohle je můj první reteling Krásky a Zvířete a myslím, že se moc povedl.Jo,sice asi nebyl ničím překvapivý a ani nepřinesl nic nového,ale no a co? Tady jde hlavně o emoce a já jsem si tenhle příběh prokletí,nenávisti a nalezené pravé lásky užila dokonale.
Páni,tak tohle jsem nečekala.Obzvlášt když ještě první polovina byla,kromě pár momentů,téměř ó ničem.Avšak přišla druhá část knihy a....já stačila jen zírat,ani jsem nedýchala.Ovšem kdyby konec nikdy nepřišel ani by mi to nevadilo,protože mě zarmoutil.Proč mám pocit,že Cassian z toho vyšel nejhůř ? A přitom si to nejméně zasloužil.Můj smutek tedy aspoň trochu zmírňuje Tamra.Těší mě,že se dočkala svého šťastného konce.Stejně tak i Jacinda.S Willem si ho zasloužili.Vše skončilo tak jak mělo,ale nemůžu zamaskovat i své mírně zklamání
Musím se přiznat,doufala jsem v něco propracovanějšího,hlubšího.Když jsem se ale začala víc soustředit na to,čím knížka je a ne na to,čím bych chtěla aby byla,nakonec byl výsledek i celkem zajímavý.
Potěšil mě vývoj některých postav,zejména Tamry.Konečně se z nich s Jacindou staly dvojčata,na které jsem čekala.
Nepoznávala jsem toho nového drakiho,v kterého se Cassian proměnil.A vlastně by pro mě bylo daleko jednodušší,kdyby pokračoval ve své bezcitnosti a chtěl Jacindu jen kvůli svým sobeckým záměrům.Samozřejmě mi už došlo, komu patří Jacindino srdce a rve mi to to mé, když vidím, jak ji má upřímně rád.
Jacinda se nijak zvlášť se svou nerozhodnosti nezměnila.Jen si teď není jistá ještě s více rozhodnutími,než jen jestli být s Willem nebo ne.Zajímalo by mě,jestli závěr ,ke kterému dospěla na konci,jí vydrží aspoň do čtvrtky třetího dílu.Žití v kmeni jsem jí ale nezáviděla.Také bych nebyla nejšťastnější,kdyby mi vše nařizovali a pomalu bych nesměla dělat nic bez jejich vědomí.Druhý díl byl dobrý,ale od posledního dílu očekávám krásné vyvrcholení a zakončení celého příběhu .
Jestli zažíváte zrovna těžké období,nebo jestli jen potřebujete zvednout náladu, tak jakmile na vás jakákoliv knížka ze série Selekce dýchne tou svou princeznovskou atmosférou a romantickou láskou,dobrá nálada ještě sama přijde,aby se spolu s vámi mohla pokochat, v případě Dcery, 35 krásnými muži.Trošku jsem Eadlyn záviděla tenhle cenný dar,kterého si ona vůbec nevážila.Aspoň většinou ne,hold charisma a štěněčí oči některých kluků byly moc i na její ignoratické schopnosti.
Eadlyn se chovala přesně tak,jako dívka,která vyrostla v paláci.Dělá si co chce,nařizuje všem co chce a někdy je i kapku povrchní.Proto jsem taky na ni pyšná za ten velký krok,který v průběhu Selekce udělala,ale další, velmi těžký krok ji teprve čeká.Změnila svůj postoj k ostatním,ale teď musí změnit i samu sebe.Ahren,jedna z nejúžasnějších postav které zde jsou,se jí snažil pomoct jak jen to šlo,ale většinu musí zvládnout ona sama.Je přece budoucí královna.
Dcera má jedno plus,které Selekce neměla,a to že zatím rozhodně netuším z koho Eadlyn udělá svého muže.A já se ráda nechám překvapit.
Jo,myslím si,že se to začíná ubírat správným směrem.Po zklamání z Křišťálového meče byla Králova klec příjemným překvapením,ale…i tak měla své mouchy.Lepší ovšem bude začít tou lepší stránkou a tou je Mare.
I když byl Marin pobyt v paláci k nezáviděníhodný,mám pocit že jí spíš prospěl než ublížil.Měla totiž dost času se nad sebou zamyslet a pochopila,jak hrozně se předtím chovala.Navíc začala víc přemýšlet a zamýšlela se nad důsledky svého chování.Nevrhala se do všeho po hlavě jako dřív. V paláci by Mare z Křišťálového meče ze všeho toho nicnedělání a nevědomosti zešílela,ale teď si Mare statečně udržovala zdravý rozum,i když někdy s obtížemi.Sice se to zdá jako lehká věc,ale zvládli byste šest měsíců strávených v nevědomosti,aniž byste tušili co se děje s vaší rodinou a přáteli?
Proto jsem autorce odpustila,že se v první polovině knihy téměř nic nedělo.Možná chtěla aby to tak vypadalo.Ale není to omluva za to,že v druhé polovině to bylo stejné.Ani jsem se nenadála,už byl konec a já si říkala,,neuteklo to nějak moc rychle?Co se tam vlastně stalo kromě trochy vzrušení na konci.“A když už jsme u té zmíněné akce na konci,mé nadšení,že se tam konečně něco děje,se proměnilo v mírné zklamání,protože autorka to prostě utnula v půlce a bylo po válce.Nebo mi to tak aspoň přišlo.
Překvapení v téhle knize přišlo v podobě jiných pohledů a to celkem potřebných, jinak bychom se k těmto dvěma dámám těžko dostali tak blízko. Cameron i Evangelina jsou pro mě zajímavé postavy a jsem ráda,že jsem jim mohla porozumět.
Ještě jedna věc kterou k tomu všemu dodám.Mám pocit,že Maven u Mare ztratil i tu poslední naději.Upřímně se modlím za jednu jedinou jiskřičku naděje, která je zřejmě zamčená někde hluboko v Marině srdci,ale opravdu nevím jestli by se zastavila,kdyby měla možnost ho zabít.Já v tomhle ale jsem a budu jako Cal.Až do poslední chvíle,do posledního momentu budu věřit,že je nějaká cesta jak ho zachránit.Jak mu pomoct.Protože přesně tohle je důvod,proč jsem tuhle sérii ještě nepřestala číst.
Tak jo.Fajn.Ani nevím kde začít.Tohle bylo…hezké.V něčem horší a v něčem lepší než první díl.Spisovatelka by měla akorát pár věcí vypilovat a bude to skvělé.
Ta lepší stránka spočívá v tom,že jsme se dozvěděli nová zajímavá fakta o andělech (konečně!!) a přibyli nečekané zvraty a zjištění.U té horší toho bude trochu víc.Zaprvé,začátek byl slibný.Jenže přišla vize a potom…nic.Kromě pár částí nabytých akcí,které střídaly opět pomalé pasáže to bylo všechno. Zadruhé,já vím že pro Claru tohle bylo těžké období,ale nepřipadala mi tady zrovna jako silná a odhodlaná osobnost.Bylo tam moc,moc dnů kdy jenom tak plula životem,lhostejná ke všemu a nikoho nechtěla vidět.Podle mě se mohla aspoň trochu vzpamatovat aby mohla začít bojovat nebo prostě něco dělat. Zatřetí,Clara by už mohla přestat pendlovat mezi těma dvěma.Já vím,je to těžké a zřejmě si v třetím díle vybere.Měla jsem totiž pocit jako by jeden z nich nebral na vědomí její názor a neustále si nadbíhal.To nemyslím zle,mám ho ráda…jen budu opravdu šťastná když si už vybere.
Tak,a tak to bylo asi všechno z té horší stránky.Teď ta lepší. Hezky oživily děj zajímavé a nečekané zvraty,díky nim byla kniha plynulejší a rychleji ubíhala. Zadruhé,jsem ráda že si spisovatelka pohrála s některými postavami a že nezůstávali pořád stejné a neměnné.Prohloubila jejich povahu a jejich postavení v knize.Zatřetí,čtení mi hodně ulehčoval autorčin styl psaní,který není nijak zdlouhavý,spíš naopak krásně svěží a živý.
No,co víc k tomu říct,jakmile to půjde vrhnu se na třetí a poslední díl.
Obsahuje malé spoilery a náznaky
Já to nechápu.Upřímně,já to nechápu.Jak to ta Maasová jen dělá,že i její povídky jsou krásně čtivé a zajímavé ?Jak to,že i od jejích povídek mě neodtáhnete ani párem volů ?
Knížka byla samozřejmě nádherně čtivá a skvělá (to už u Maasové ani jinak nejde) a nebylo tak jednoduché ji prostě zavřít a jít dělat něco jiného (to už u knížek paní Maasové tak bývá,začínám si zvykat).
Jsem ráda,že povídky na sebe navazovaly a vytvořily tak v podstatě jeden velký příběh.Pomohlo mi to začíst se do knihy,lépe ji pochopit a prožívat.Nemůžu určit,který z příběhů byl nejlepší,každý měl něco od sebe,jen Vražedkyně a poušť byla o něco zajímavější v tom,že jsme s Celaenou prozkoumali zase úplně nový kus země,tak rozdílný od Adarlanu.A nejvíce srdcervoucí samozřejmě Vražedkyně a podsvětí (tak srdcervoucí,jak to umí jen Maasová).Nevím jak ostatní,ale já rozhodně vidím malé rozdíly mezi Celaenou v Krvavém ostří a v Královně stínů (mimochodem,tento díl určitě doporučuji číst před Královnou stínů,já jsem to udělala až potom a teď si ji budu muset přečíst znovu).
Když jsem četla tuto knihu,něco jsem si uvědomila.Hodně lidí kritizovalo Celaenino chování ve Skleněném trůnu (něco jako ,,ona má být vražedkyně,nájemný vrah a chová se jako nějaká dámička,která si potrpí na luxus“) Neříkám že ne,byla jsem mezi nimi i já.Jenže to jsme ještě nevěděli,že ona tak byla vychovávána,a to nejen doma,ale i později Arobynem v Tvrzi vrahů.Ten ji také zahrnoval přepychem.
Ale abych tady nemluvila jen o Celaeně,přejdu raději na Arobyna.Opravdu,většího klamače a manipulátora jsem ještě nepotkala.Nejenom, že neustále oblafoval Celaenu,ale několikrát se mu podařilo obelstít i mě.Sam věděl,jaký Arobyn je a snažil se,aby to Celaena pochopila.Už jen pro tohle a dalších milion věcí jsem si Sama neskutečně oblíbila.Překvapilo mě,jakou měl povahu a bolelo to.Bože,tolik to bolelo,vědět po celou dobu jak to skončí.Ty Samovi výhledy a plánování budoucnosti.Až jsem někdy věřila,že by se to mohlo stát.Jenže realita byla jiná a já jsem se na konci sžila s Celaenou a prožívala to s ní.Taky jsem si říkala,že musí být neuvěřitelně silná,že to zvládla tak, jak to zvládla.Upřímně,já bych se na jejím místě zhroutila. Ale ona je přece Celaena Sardothien a nebude se bát.
P.S. Mimochodem,je vidět,že se Celaena setkala s princem Adarlanu mnohem dřív,než si uvědomuje.
Už zase.Už zase mám pocit, že se z toho konce zblázním.A už zase je to kvůli Mavenovi.Upřímně doufám,že se to v Králově kleci změní, jinak se budu muset začít strachovat o své zdraví.Už jsou to dva dny co jsem knihu dočetla a nemůžu se zbavit pocitu otřesnosti ( z toho jak to skončilo) a neutišitelné nedočkavosti (na další díl).
A teď už konečně přímo k ději.
Přesto co jsem tady napsala hodnotím Křišťálový meč čtyřmi hvězdami (3,5* kdyby to šlo).Trvalo mi dlouho než jsem se do knihy začetla,stejně jak tomu bylo u Rudé královny.Akce tady byla vlastně neustálá,ale někdy natolik zdlouhavá,že jsem musela přeskakovat řádky,abych se dostala k něčemu důležitému (zvláštní,že pasáže s Mavenen jsem četla i dvakrát).
A co postavy?
Mare Barrowová-Ach jo Mare, já chápu,že je toho na tebe moc a neseš velké břemeno,ale v některých chvílích jsi to opravdu přeháněla.A když se ti někdo snažil vysvětlit,co děláš špatně,jenom jsi je odehnala nebo se na ně naštvala (Cameron,Cal,Kilorn a další).
Poslední mou nadějí byl Julian a tam se to snad trochu povedlo.Taky jsi si k sobě nikoho moc nepustila a stal se z tebe trochu samotář.Ale abych ti jen nekřivdila,tak na Mavena sdílíme rozhodně stejný názor.Chvíli jsem si myslela,že ho nenávidíš,ale jak sis začala schovávat ty dopisy,došlo mi to.Nenávidíš ho a zároveň miluješ.Jsme na tom podobně.
Cal-Musím se přiznat,že v prvním díle jsem ho moc nemusela,ale tady se to změnilo.Poznali jsme ho blíž a to pomohlo.Je obětavý,snažil se pomoct,jak jen to šlo.Ale jakmile jsem si představila Cala a Mare spolu,už mi tak příjemný nebyl.Uvidíme,jak se to bude vyvíjet dál.
Maven-Ach jo,Mavene.Proč musíš být takový zmetek? A proč tě za to tak milujeme? Rveš nám srdce (doufám,že to víš).Ale nerveš ho jenom mně nebo Mare,rveš ho nám všem ( i když tě milujeme nebo nenávidíme). A proč s tebou bylo tak málo scén? Ovšem,když ses objevil,tak to stálo za to.
Když to shrnu,tak tato kniha uměla vyvolat emoce a to by měla každá dobrá kniha,jen tu byly menší nedostatky v ději.
Takže 1.*za Mavena,2.* za to že i přes jeho zradu dokázala spisovatelka udržet v našich i v Mareině srdci naději,že by se pořád mohl stát tím princem z prvního dílu. Půl hvězdy za neustálou akci a 3.*za složitý svět ve kterém Mare žije.
Dobrá? Úžasná? Fantastická?
Ne,série Skleněný trůn je něco mnohem víc.Děj vás doslova chytne,vtáhne a nepustí.A to nejen díky úžasnému stylu psaní, ale i místě,kde se to všechno odehrává.
Maasovský svět,ten je plný magie,temných zákoutí a nehostinných míst.Je to ale také svět,kde žije naděje,odvaha,přátelství,věrnost a láska.
I tentokrát mi kniha prostě brala dech.Po celou dobu jsem byla v neustálém napětí,protože si nemůžete být jistí,jestli se náhodou něco strašně nepokazí.V tomto díle jsem si hodně oblíbila dějovou linku s Manon.Podle mě to příběh krásně oživilo.A nové postavy určitě taky.Lysandra se mi ze začátku nejevila jako moc důvěryhodná postava, ale v průběhu knihy a hlavně na konci mě přesvědčila o opaku.
Když to shrnu, tak tam bylo plno akce,napětí a nečekaných zjištění.Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a už se nemůžu dočkat na Říši bouří.
Když jsem četla první díl,nikdy bych nevěřila,že až dočtu třetí díl,bude mi líto ,že už je konec.Jacoba jsem si opravdu hodně oblíbila.Kdybych srovnala, jaký byl v prvním a třetím díle,určitě bych viděla velikou změnu.Jeho nadání je úžasné a konečně si začal víc věřit.A přiznám se,v prvním díle jsem si říkala, že se k sobě Jacob a Emma moc nehodí.V druhém díle jsem si už tak jistá nebyla a tady jsem se kompletně přesvědčila.Oni dva se perfektně doplňují a jsou skvělí pár.Na knížce se mi ještě líbilo,že až do poslední stránky jsem nevěděla jak to dopadne.
Závěr byl trošičku nedokončený a je jenom na nás jak si domyslíme zbytek.I přesto je konec krásný a šťastný.Jsem ráda, že Jacob a Emma zůstali spolu a hlavně,konečně mají čas.
Musím přiznat,že jsem to nečekala až takhle dobré.Tady se totiž konečně objevila Celaena, na kterou jsem čekala.Mnohem víc se mi líbila jako bojovnice a královna než nájemná vražedkyně.Nebo to možná bylo tím, že jakmile si připustila to, čím je, začala být odvážnější a rozumnější.Líbily se mi vzpomínky, které Celaenu doprovázely, všechno do sebe začalo hezky zapadat.Doriana je mi líto a taky je škoda, že jsme Sorschu nemohli lépe poznat.Dvojici Manon a Abraxos jsem si oblíbila a ráda jsem četla všechny kapitoly s nimi.Takže když se na to podívám, třetí díl rozhodně lepší než druhý a podle toho,jakou slávu pořád slyším na čtvrtý díl,se mám na co těšit.
Musím uznat,že je to hezký a originální námět.Četlo se to poměrně dobře,ale z nějakého důvodu mi to tak dlouho trvalo, než jsem ji přečetla.Myslím,že příběh je sice příjemně napsaný, ale nevtáhlo mě to přímo do děje.Ano,knížka je napínavá,promyšlená a povětšinou svižná,přesto mi tam něco chybělo a to něco bránilo tomu,abych si čtení stoprocentně užívala. S postavami nemám žádný problém,Jacob i Emma jsou v pohodě a oblíbila jsem si je. Taky doufám,že tenhle díl byl napůl rozjezdový a druhý díl zakryje všechny nedostatky.
No,tak druhý díl rozhodně splnil svůj účel.Knížce velmi prospěla změna prostředí a byla nabita nekončící akcí.Bavilo mě to o sto procent víc než první díl.Děj byl ještě propracovanější.Tak posledních sto stránek jsem doslova hltala.Nemohla jsem uvěřit,jak mohly být děti takhle oklamány a co se týče Jacobovy schopnosti,tak v něm bude asi daleko víc,než čeká. Těším se až budu číst poslední díl a zajímá mě,jak to celé dopadne.
Opět se mi příběh hodně líbil. Akorát jsem si myslela, že vztah mezi Brím a Šastou bude trochu víc hlubší.Šasta se mi hodně oblíbila, byl odvážný a čestný,vůbec jsem nečekala to s Korem.Edmund mě také příjemně překvapil,hodně se změnil.Jen jediná maličkost s kterou jsem úplně nesouhlasila ,byl trest Rabadaše. Klidně bych mu za jeho chování dala i horší. .Jinak mi v knize nic nechybělo.
Rozhodně jsem si naše čtyři hlavní hrdiny oblíbila a ráda budu číst všechny jejich další dobrodružství.To, co se stalo na konci, mě opravdu překvapilo,myslela jsem si, že to skončí jinak.
Já jsem tenhle díl četla jako první a myslím, že je to tak lepší. Posloužilo mi to jako nějaké uvedení do téhle narnijské série. Dozvěděla jsem se jak vznikla Narnie,kdo vytvořil Narnii a asi i kdo bude první nepřítel v Narnii.Myslím, že jsem tak předešla různým nepříjemnostem.Polly a Digori na mě působili příjemně, bohužel se to nedá říct o všech postavách.Tahle kniha mi připadala taková seznamující s Narnií a teď už můžou začít všechna další narnijská dobrodružství.
Myslela jsem si,že to bude příběh jako každý jiný.Bude mít klasický děj a klidně se bez téhle knížky obejdu,říkala jsem si.Pak ji ,ale uvidím u kamarádky v knihovničce a pomyslela jsem si, že si ji přečtu,stejně teď nemám co číst.Jak jsem se spletla, když jsem si myslela,že to bude klasika.Bylo to originální a zábavné a hlavně nádherné.Rozhodně nelituji toho,že jsem si knížku přečetla a určitě si ji koupím.Jen je smutné,že Edgar a Jules nemohli zůstat spolu,i když se znali jen chvíli a také je mi líto Seraphimy.
Všichni říkají,že tenhle díl byl ze všech tří ten nejlepší.Já bych to tak nenazvala,Podle mě byl spíš nejzajímavější.Rozhodně mě ani trošku nenudil,právě naopak, bavilo mě poznávat Lucindina minulá já a prožívat společně s ní lásku pořád k tomu jedinému jedinečnému klukovi.A říkala jsem si,že to prokletí má aspoň jednu světlou stránku,vždyť Luce procestovala vlastně celý svět.To její cestování časem by ovšem nebylo tak snadné, kdyby s sebou neměla toho svého povedeného společníka.Musím přiznat, že mě Bill pěkně napálil a Luce myslím taky.Obě jsme mu věřily a svým způsobem důvěřovaly a on nás takhle obelstil.Ke konci jsem si sice říkala,že je jeho chování nějaké divné,ale nechtěla jsem věřit tomu, že by byl Bill zlý. Knížka skončila tak, jak jsem si myslela,až na tu věc s Luciferem. Jsem strašně zvědavá jak se bude příběh vyvíjet dál.