Khamsin komentáře u knih
Asi to nebyl autorův záměr... ale postava Karla IV. mi zde připadá jako naivní trumbera, který by si bez tajemného dominikána Pavla asi sám nedošel ani na prevét. Fajn, když tak působí ve svých 15 letech, tak se to "ještě dá". Ale když tak na mě působí i o 16 let později - jakoby postava v knize vůbec nestárla - pak mi to už docela vadí.
Nicméně kniha se jinak četla poměrně dobře a svižně. Historická fakta v knize jsou taky obsažena a podána jsou poměrně zajímavě, což oceňuji.
Závěrečný díl této "velkolepé" trilogie (jak hlásají všechny tři knihy) se možná snažil být natolik velkolepý, až se z toho stala jakási překombinovaná "fantasy blbůstka".
Pro mě osobně byl nejlepší druhý díl, který mě opravdu bavil a četl jsem ho se zvědavostí, co bude dál. U Dědictví Nibelungů tomu už ale rozhodně tak nebylo - naopak jsem počítal kolik mi zbývá stran do konce, abych to měl za sebou...
O to víc teď kroutím hlavou nad přílišnou nabubřelostí vět na obálce první knihy, snažící se naznačit, že tato trilogie si ničím nezavdá se skutečně velkolepým dílem PANA spisovatele J. R. R. Tolkiena. Porovnávat se s Pánem Prstenů může tato trilogie opravdu jenom tím faktem, že je rozdělena rovněž do tří knih...
Byť jsem asi jedním z mála, tak tento druhý díl mě dokázal vtáhnout a zaujmout daleko více, než díl první. Velikou zásluhu na tom má hlavní hrdina, který mi byl daleko bližší a sympatičtější, než naivní trouba Siegfried z prvního dílu. Osud vedlejších postav mě rovněž zajímá daleko více, než tomu bylo u prvního dílu.
Stručně řečeno - první díl na mě působil jako pohádka s tragickým koncem. Druhý díl už mohu směle nazývat "tragickým fantasy" s dějem, který moji maličkost skutečně zaujal.
Jestliže jsem po prvním dílu váhal, zda se vůbec pouštět do Pomsty Nibelungů, tak třetí díl načnu jistě co nejdříve...