Kiki22 komentáře u knih
(SPOILER) Nemůžu říct, že by to bylo špatně napsané. Ale to, o čem se psalo, se mi strašně špatně četlo. V první povídce ponižování nevinné služky Stázinky, až chorobná touha po moci nad někým, touha pokořit. Na druhé straně její odevzdanost všemu mě totálně vytáčela. Ve druhé povídce týrání koček. Ungar popisuje ošklivost vnějšku i vnitřku. Naturalismus mi neva, ale tohle mi prostě nesedělo... Určitý turnover přichází po tom, co hlavní postavy dostanou svůj osudový dopis, ale to už jsem byla dávno otrávená.
Zpověď střapaté holky mě hodně bavila! Aneb svět očima osmileté ztřeštěné holky. Je to fakt vtipné. Pasáže psané z pohledu nenarozeného miminka byly krásně něžné, závěrečná část vyprávěná dospělou ženou zase plná určité životní bolesti způsobené ztrátou blízkých osob.
To, jak se postavy chovaly v tehdejší době, může být pro dnešního čtenáře opravdu dost nepochopitelné. Nicméně bylo zajímavé sledovat, jak Helenka a Ríša prožívali svou lásku. Asi třičtvrtě knížky jsem se ale bohužel musela do čtení hodně přemouvat. Ke konci to chytlo trochu spád. Příroda je tam moc hezky vylíčena, ale už toho prostě bylo moc...
(SPOILER) Vážné téma podané s určitou dávkou humoru. Střídají se tu smutné pasáže s těmi, kde se autorka snaží mít nadhled a dělá si ze sebe legraci. Tím, že je to osobní pravdivý příběh, je to o to víc zajímavé. Nikdo si asi moc neumíme představit, jak dospívající holka přijme takovou diagnózu, nikdo nemůžeme chápat, jak dokáže vychovávat 3 děti, velký obdiv. Asi v půlce knihy mě začalo štvát, že svou nemoc pořád všem tajila, hodně se to tam omílalo a i když samozřejmě dokážu pochopit, proč to tak měla z lidského hlediska, v knize už toho bylo prostě moc, proto hvězdička dolů.
Některé dopisy byly skvělé, u jiných jsem se musela nutit ke čtení. Fajn kniha do vlaku, ale nenadchla mě.
Nové mýty, nová kultura, supermocní džinové, pozlátko arabských pohádek. Je to takové jinačí, ale pěkně to rozšiřuje mytickou rodinku. A lovestory dřeváčků Rodneyho a June je dost cute, i když vykoupená špionážní misí.
Modrák ála Zorro byl super! Konečně se podíváme i do Domoviny, ukáže se totožnost Nepřítele, potkáme pravou Karkulku nebo Sněhovou královnu. Bavila mě i epizoda o Jackovi a jeho kariéře filmového producenta. Jen mi vadilo, že kresba byla v tomto případě jiná.
Konečně se dozvídáme něco o odchodu z Domoviny! Líbila se mi lovestory mezi Karkulkou a Modrákem, Wolfiho a Sněhurku žeru už dávno, takže už se těším, jak budou vypadat jejich děti :-D I bitva o Mýtov byla pěkně vylíčena, jen mě hrozně iritovalo opakování slova masouni.
V podstatě nic moc nového jsem se tam nedověděla, jsou to víceméně věci, ke kterým se člověk dobere i sám (i když odečítání při vzteku je pro mě novinka). Je to ale napsáno čtivě, pochopitelně a je fajn si některé skutečnosti připomenout.
Tohle pro mě byl docela zvláštní čtenářský zážitek. Příběh je opředen lehkým závojem tajemna (z té scény se starcem u postele budu mít noční můry :-D), ale hlavně odráží pocit ženy, která se cítí přehlížená, nenaplněná, která upadla do každodenní rutiny. Je uvězněná v bezpečném světě jistot a když se z něj najednou probudí (resp. dostane možnost nespat), je všechno jiné, jakoby ostatní pořád spali. Bdělost ale taky přináší určité nebezpečí... Nicméně ten konec mi teda přišel utnutý až moc. "Na každého přece jednou dvakrát do měsíce může přijít chvíle, kdy není úplně v pořádku a kdy všechno nefunguje, jak by mělo."
Hrozně mě ta série Mýtů baví, pokaždé příběh hezky plyne, je tam napětí, láska, intriky, tak to má být :-)
Knížka je to opravdu hodně zvláštní, chvílemi jsem se ztrácela, ale chtěla jsem číst dál. Představa Vrána jako metafory smutku, žalu, bolesti a výčitek funguje perfektně, vyvolávala ve mě takovou trochu fantaskní hrůzu. Celé to bylo melancholické, posmutnělé, ale aspoň s malou nadějí, že Vrán jednoho dne odejde, že aspoň částečně se žal po zemřelé manželce a matce otupí. A neskutečný obdiv za překlad! Ta hra s jazykem a se slovy, včetně veršování, je úžasná.
Čte se to hezky, ale že by mě to až tak chytlo za srdce, to ne. Od začátku vlastně čekáte, až se vyplní věštba, říkáte si, proč má Trixie strach pokaždé, když jde Jacob do vany, ale když jde v noci plavat opilý do oceánu, nebojí se. Ale jinak je to fajn knížka o osudové lásce, spřízněných duších, nicméně žádná romantická slátanina, spíš má trochu temnější podtón a ukazuje i to, jak vztahy rodičů a s rodiči ovlivňují ty naše.
Nějak mě to nebavilo. První půlka super, téma snů jako vidin budoucnosti dávalo knize určitý nádech tajemna. Ještě i období Davidova útěku do Karibiku bylo fajn, celá ta nejistota, jestli Grace žije, do toho roztomilá Naliyah. Ale jakmile se děj posouvá o 20 let dopředu, už je to strašně roztahané. Jedinou zajímavou postavou se pak stává malý zvídavý Christopher. Tak nějak jsem čekala, že třeba ještě někomu David poví o svých snech, že ho třeba Grace vyslechne, jak to její matka neudělala...
Kniha má velmi silný začátek, podmanila si mě svou mrazivou atmosférou a tajemstvím opředené jezero chránící Victora Lucu mě ohromně zajímalo. Musím však bohužel konstatovat, že toto napětí a atmosféru se nepodařilo udržet až do konce. Pořád je to ale dobrá kniha ukazující mentalitu lidí a změny nezměny spjaté s pádem režimu a vzestupem jiného. A to je platné myslím nejen pro Rumunsko. "Byli snad ti muži v bílých pláštích, kteří pobíhali po chodbě, bývalí vyšetřovatelé? A sloužily snad ty vany, jež mohl člověk nalézt v každé místnosti, i k něčemu jinému než ke koupeli?" (str. 152) Mě ale prostě asi víc zajímalo to tajemství než Viktorova touha po spasení, kterou ale nutně vždycky nějak "nechtě" pokazil...
Nečetla jsem všechny pohádky, ale ty, které jsem četla, byly moc hezké, takové milé :) Často nenásilnou formou předávaly i nějaké poučení nebo poselství a přitom se dětem výborně předčítaly nahlas. Já určitě doporučuji!
Moc pěkná kniha, která dobrou formou ukazuje cestu Romů historií. Pohádky mě velmi bavily a myslím, že mají co dát nejen dětem :)
Po Vypravěčce má druhá kniha od Jodi Picoult. Opět velmi čtivá a přemýšlivá, komiks příběh hezky doplňuje a paralela s peklem se mi velmi líbila - to mám koneckonců u autorky nejraději, její náhled na věc z vícero rovin. Jednu hvězdu ubírám jen za značně předvídatelný konec.