kikies komentáře u knih
Slušné, lehký nadprůměr. Téma zajímavé a aktuální, akční děj, atraktivní postavy a prostředí, perfektní záporák a dostatečně pošahaný plán na teroristický útok. Jen ten hlavní hrdina je opravdu až moc dokonalý a nesedne to k němu...
Jak byste naložili se svou druhou šancí Vy? Zkusili byste něco změnit? Udělali byste něco jinak? Krásný příběh o lásce, manželství, o proměnách a problémech, ke kterým každý vztah jednou dospěje. A hlavní myšlenka, možná spíše poslání téhle knihy? Nebrat lásku jako samozřejmost? Nezapomínat, že za každým dlouhodobým vztahem je spousta práce? ... Hlavně neodcházejte z domu, aniž byste políbili toho, koho milujete :-)
Výborná detektivka s ponurou, drsnou a chladnou ostrovní atmosférou. Obohacené o zajímavosti o včelách. Napínavé a poučné zároveň, co víc si přát. Mně to tedy sedlo...
Zvláštní, pochmurné a syrové... celou dobu jsem přemýšlela, proč si hrdina zvolil takovouto, v podstatě nejtěžší možnou (možná spíš nemožnou, ale on to prostě nějak dokázal) cestu... Popisovaný problém je pro mě nepředstavitelný, docela nepochopitelný a více jsem při čtení nevěřícně kroutila hlavou, než že bych se smála. Ale k zamyšlení vás to nepochybně dovede, jen to prostě není žádná lehká čtenářská chuťovčička.
Zajímavý a poutavý krimi příběh. Možná trochu zdlouhavý, ale pořád s napínavým dějem a nečekaným rozuzlením. Mně osobně se závěr moc nezamlouval a vadí mi, že některé věci nechal autor nedořešené vyšumět, ovšem mezi slušné detektivky z ponurého prostředí to zařadit lze. Ale trilogie s Martinem Servazem mi přijde lepší... ;-)
To, že se unáší lidé, že nějaká zvrácená monstra cítí potřebu pořídit si svého vlastního "otroka" nás už nepřekvapí, v dnešním světě a v dnešní době jsme otrnuli. Co ale člověka překvapí, je doba, po jakou jsou schopni tito (ani nevím, jak je nazvat, lidmi rozhodně ne) tyto své aktivity vykonávat, na jak dlouho může někdo zmizet ze světa... Je to děsivé, zarážející a smutné, protože to dost vypovídá o tom, kam se propracovala tato společnosti. Každý se stará o své, nikdo se už dávno nerozhlíží pozorně kolem sebe, málokdo je schopen aktivně nabídnout pomoc. Netvrdím, že vždy je to možné a vždy se dá zločinu zabránit, ale jsem toho názoru, že Ariel Castro si nezasloužil lidský trest (vězení), nezasloužil si mít možnost zemřít vlastní rukou, měl být zbaven všech svých práv a zůstat naživu se svými démony - nejlépe v takových podmínkách a po tak dlouhou dobu, jako jeho vězeňkyně. To by byl adekvátní trest. Jak ve své zpovědi říkala sama Michelle, to, že Vás někdo v dětství zneužíval, nemusí znamenat, že budete unášet znásilňovat ženy!
Líbí se mi tento styl psaní, líbil se mi už u Případu Amelia. Opět se pohybujeme na menším městě, v nepříliš anonymní komunitě soustředící se kolem školy, kde se všichni znají, ale vlastně nikdo nikoho nezná pořádně, mikrosvět ovládaný předsudky. Na povrch vyplouvají ošklivá tajemství z mládí, lidé musejí v souvislosti s čerstvými událostmi prohrábnout i své vzpomínky a vlastní svědomí. Spousta zajímavých charakterů, hodně nečekaných překvapení, napětím nabitý děj... za mě jednoznačně ANO! :-)
Druhý díl s Brigid mi přijde jen o trošinku slabší než první, ale pořád z něj mám velice dobrý pocit. Napětí graduje od pozvolnějšího začátku do působivého finále, hrdinka je mi pořád neuvěřitelně sympatická i se svými náladami a chybami, je prostě lidská a to je na ní právě to nejlepší. Neuvěřitelně mě zaujala postava její neteře, u té jsem byla fakt napjatá, co z ní vyleze :-) Tohle je fakt dobrá série, která nepotřebuje ke čtivosti bůhvíjakou brutalitu, potoky krve a desítky mrtvol. Je to svěží vítr mezi detektivkami.
Knížka jako taková špatná nebyla, spíše mě vytáčí to téma samotné. Neskutečná naivita hrdinky vyhnaná až do krajnosti, neuvěřitelná neschopnost otevřít oči. Chápu, že lidé jsou různí, ale pro mě je tohle prostě za hranicí představitelnosti. Celou dobu jsem četla a čekala, co ještě se musí stát, co ještě je schopná snést, jak velkou "facku" ještě potřebuje dostat, aby se probrala, postavila čelem realitě a nohama na zem... Děsí mě představa, že by někdo takový opravdu mohl existovat...
Podle mě mistrovský kousek. Velice pestré, plné emocí, reálně popsané historické období a nelehký život v něm, až poetický vývoj hlavních postav, silné postavy na všech koncích spektra od padouchů po ty největší hrdiny, romantika, napětí, dobrodružství, dojemné a dechberoucí okamžiky a grandiózní (ač očekávané) finále. Za mě rozhodně ANO, historický román, jak má být. I jsem si poplakala... ;-) A jdu ihned vyzkoušet další autorova díla, protože mně tohle fakt sedlo!
Moc silný příběh (a nesrovnatelně silnější než film - tradičně). Rozporuplný, jak zřejmě každá kniha od Jodi Picoult, smutný a dojemný, téma dostatečně kontroverzní, aby vzbudilo rozporuplné reakce a protichůdné názory, pocity.... Fakt nevím, co víc říct... tohle dokáže málokterá kniha!
Dobře napsaná, odpočinková a příjemně rozvláčná kniha, podle mě dává přesně to, co slibuje - příběh jedné rodiny, jednoho domu. Není to o ději, takže ano, je to místy nudné, nepřekypuje to napětím, ale pestrostí postav a propletencem jejich vztahů, přesně tak, jak tomu v životě (a v rodinách) bývá. Je to takový ten opravdový pohled na opravdové lidi a opravdový život - a ten nebývá vždy dramatický, netvoří jej jen akční hrdinové a dechberoucí zvraty.
Velice zajímavá, čtivá a přínosná kniha. Podává snadno uvěřitelný příběh naprosto normálních postav, takový ten typ "to se může stát každému z nás". Téma je moderní a aktuální, zpracování výborné a styl chytlavý, navíc to celé vede k zamyšlení. Ano, moc dobrá kniha a moc dobře se čte.
Harmonické a poetické vyprávění o osudech jedné rodiny propojené starými seznamy vánočních dárků a doplněné o popis postupující nemoci stárnoucí matky. Je to román a je to klidné čtení k zamyšlení - ano, není to napínavé, ani strhující, už podle anotace je zřejmé, že půjde spíše o poklidné vzpomínání. Proč se stala bestsellerem, je mi záhadou, protože je naprosto jasné, že tohle není většinové čtení.
Mám jeden velký problém s přirovnáváním knih navzájem k sobě :-) V tomto případě především s tím, že bych nikdy nehodila do jednoho pytle Zmizelou a Dívku ve vlaku, jelikož je to podle mě sto (možná i tisíc) a jedna (možná i nula) :D Ale to jsme odbočili... Dokonalý cizinec je velice dobrý a má to, co od něj člověk očekává. Je čtivý, dobře zpracovaný, napínavý - ač to možná není taková pecka, jak slibuje "medaile" na obale - ale předpokládám, že ti, co už pár takto označených knih přečetli, už jen tak nenaletí ;-) Něco společného s mou oblíbenou Zmizelou přece jen má - a to je ten zvrat. Okamžik, kdy se vše, co jste doposud četli, obrátí a Vám je najednou předestřeno, že vše, co bylo dosud bráno jako jasný fakt, jako naprosto jasná verze událostí, se dá jedním šmahem převrátit a před námi se zjeví úplně jiná (a děsivější) skutečnost, ač založená na úplně stejných faktech a důkazech. To má i Zmizela (ač tam je to samozřejmě ještě propracovanější). Co má společného s Dívkou ve vlaku, to vážně netuším, protože ta knížka je slabá a divná. Dokonalý cizinec se mi líbil, hlavní myšlenka zpracovávající téma rodičovské lásky a neobjektivního pohledu na vlastní dítě a jeho prohřešky, čeho všeho je schopen rodič, kterému někdo "sáhne" na dítě - to vše mi přijde opravdu dobré, ještě poměrně originální a velice dobře zpracované. Doporučuji.
Mně se prostě styl Kepnesové líbí, i ti její úchylní a podivní hrdinové. Je to takové osvěžující a dobře se to čte. Člověk zažívá při čtení roztodiné pocity, ale patří to k tomu. Kdyby takových děl bylo víc, nebylo by to ono, ale takhle se jí daří být originální a to se cení. Klidně zvládnu ještě i nějaké další pokračování...
Prostě ne! Na knihu jsem se těšila, měla jsem určitá očekávání a bohužel se dostavilo jen zklamání. Obálka je podivná, vůbec mi k obsahu nesedí, spíš mě celou dobu mátla. A od tématu sesterství jsem očekávala víc, rozhodně se tedy dá mnohem lépe uchopit, než tady tento pokus (nebo jak to nazvat) .... Je to divné, ufňukané, nedospělé (ač o dospělých ženách), zbytečně rozvláčné, čiší z toho neschopnost hrdinek srovnat se se svým životem, a brát věci tak, jak jsou, nedejbože se poprat s následky svého jednání. Pokud by to psala šestnáctiletá o svých vrstevnicích, tak možná, ale takhle vážně ne...!
Naprosto souhlasím s názorem Bublushky pode mnou. Myšlenka pokračovat, nějak zakončit příběh Fantoma byla možná pěkná, příběh sám o sobě nebyl špatný, ale rozhodně slabý, nedodělaný, naprosto plytký. Útlounká knížka se sice rychle a snadno čte, to ano, ale na román to postrádá hloubku, propracovanější myšlenky, postavy, nějaké napětí, něco, co zaujme. Přesně jak je zmíněno v komentáři pode mnou, jako scénář by to mohlo být super, dovedu si představit pěkné divadelní či filmové ztvárnění, ale na román je to neskutečně a zoufale málo. (Tak nějak se to přece říká, ne? Zfilmování = vezmeš knihu, vytrháš z ní dvě třetiny stránek a máš scénář.) A úvodní navážení se do autora původního Fantoma působí opravdu dosti podivně a neuctivě, vzhledem k tomu, že se na tomto tématu "přiživuje" právě i sám Forsyth. Po přečtení mi zůstal hodně zvláštní pocit...
PS: Jedna věc mě přesto zaujala (pozor spoiler!).... když si vybavím hrůzu a popis událostí, kterými končil Fantom opery v Paříži, fakt mi nedochází, jak z tohohle mohlo vzniknout dítě... Leda tak znásilnění v bezvědomí... :-/ Sorry, ale je to fakt divné...)
Taková normální klidnější detektivka, zřejmě odpovídající českým poměrům. Nic děsivého, nic divokého, prostě vše takové normální. Knížka příjemná, ale ani nijak zvlášť výrazná. Postavy zajímavé, obal méně, děj plynulý, žádná závratná rychlost... na mě ve všech směrech až moc normální... nenadchne, neurazí, možná lepší půrměr, ale za chvíli zřejmě bohužel nebudu vědět, o čem to bylo.
Příjemné, milé a vtipné.... Maruška by rozhodně měla psát dál, protože jí to jde od ruky, ale knižně by asi měla zkusit něco jiného, trochu víc provázanějšího, tento styl je opravdu vhodný především na blog. Upřímně doufám, že se pokusí i o něco víc :-) Netradiční formát knihy mě zaujal, ovšem i já se přesvědčila o jeho obrovské nepraktičnosti, kniha se vážně špatně drží, dobře se čte leda u stolu, či v leže na břichu, prostě musí ležet. A ilustrace jsou výborné, mnohdy mě pobavily dokonce více než samotné příspěvky, k jejichž doplnění byly určeny.