KillHurt
komentáře u knih
Útok titánů 10
Hadžime Isajama
Něco je shnilého ve světě titánském... a nebo možná ne. Stále se objevují nové záhady a nová odhalení, ale jaksi postrádám už nějakou odpověď na otázku: Proč? Proč jsou mezi lidmi titáni? Jaké jsou jejich motivy? Nicméně zdařilý díl, který byl tentokrát o něco komornější a zaměřený na vztahovou dynamiku postav. Desátý díl končí cliffhangrem jako prase, tak jsem opravdu zvědavý, co bude dál.
Drsné sny
Jakub Mařík
Jakub Mařík byl ideální volba do této série. Velmi dobře uchopil postavy. Nebojí se s nimi experimentovat a nedrží se zbytečně zpátky. Drsné sny jsou nabité hláškami od první do poslední strany. Děj celé série se zase posunul o kousek dál a moc se těším na další díly. Jen je třeba od toho nečekat zbytečně moc. Je to braková jednohubka za pár korun a takovou ji mám rád.
Star Wars: Vyvolený - Světlo pohasíná
Charles Soule
No, být pořádný badass chvílí trvá a přesně o tomhle je tento komiks. Vyvolený začíná tam, kde Epizoda III skončila. Velmi rychle se rozdají karty a jde se na první mise za temnou stranu. Světlo pohasíná naznačuje, že v Imperiu nebyl skoro dvacet let klid o Jediů. A Pravidlo pěti nabourává status quo v imperiálním velení. Všechny tři příběhy jsou rázné a velmi dobře načrtávají změnu Anakina ve Vadera. Kresba je velmi čistá a přehledná, klasický mainstream, ale k dané látce se hodí.
Chrám větrů
Terry Goodkind
Z každým dalším dílem chápu víc a víc rozdělení na dvě části u předešlé edice. U každé knihy si dám cca půlku. Pak mám půlroku a zbytek zhltnu na posezení. Goodkindovy bichle by snesly proškrtání. Překvapení z prvního díly, když jsem si v závěru říkal: "Co tam chtějí ještě dělat?" a pak přišla maje oblíbenkyně Dena, se tentokrát nekoná. Osobně mě začíná iritovat kolika zkouškami vztahu chce ještě Richarda a Kahlan provést (píšu to po zhltnutí první půlky Ducha ohně, tak mám jasno :-) ; jo a zasekl jsem se :-D ). Po zabití Darken Rahla jsem se bál jaké nebezpečí může být větší. Ono to šlo občůrat Strážcem a Darkenem podruhé. Jagang také nepůsobí jako ořezávátko. Problém je, že knihy sklouzávají k epizodickému charakteru - Jagang na nás hodil tohle, my jsme si to pokáleli takhle. Já už bych chtěl řežbu s Císařským řádem. Zatím to smrtí hodně studenou válkou. Snad v druhé půlce pátého dílu, ale bojím se, že Řád zase bude hrát druhé housle. V Chrámu větru mám jedno malé zklamání. Od začátku je zřejmé, kdo je onen tajemný zabiják a moc mě mrzí, že vrah nebyl někdo jiný. Přesto dávám pět hvězd, protože je zde hromada skvělých momentů. Kahlenina pomsta, která se vyvine v částečnou rehabilitaci "zlé" postavy. Drefanův popis epidemie, který jakoby vyskočil z roku 2020. A nepřekonatelný popis myšlenkových pochodů Kahlen, když se snaží vyrovnat s nepřízní osudu. Prostě famózní. Jo a Nadine je tak nádherný prototyp maloměšťácké p**e až to bolí, ale seděla tam výborně. Jo, holt některé chyby z minulosti mají tendenci se vracet.
Nejlepší den pro umírání: (Thompsonův rok)
Vladimír Šlechta
Výborná povídková sbírka, která vlastně funguje jen jako celek. Povídky samostatně by byly hodně vytržené z kontextu. Thompson je skvělou postavou, která má vlastní kodex cti a protože je ten kodex jeho, tak si ho může upravovat jak potřebuje. Thompson není žádný dušínovský charakter. Je to půlelf, který se chce probít životem a občas si ten život dostatečně užít. Jeho "rodina" je také družina k pohledání. Naštěstí Šlechta nespadl ke klasickému klišé družin - Dupneme tam válečníka, zloděje a čaroděje a hotovo. Všichni členové družiny mají vlastní motivy proč jsou součástí družiny. Otázkou je, jestli se všechny zakládají na pravdě. Postavy jsou opravdu živoucí, stejně jako celé Pohraničí. Děj odkazuje na postavy a příběhy z jiných knih a některým opravdu pěkně umetá cestičku. A to co se může zdát jen jako zbytečný detail se může s dalšími knihami změnit v krásné pomrknutí.
Orcigard
Vladimír Šlechta
Vliv Pterrů na pohraničí vystupuje do popředí. Lze poznat, že tato sbírka byla sestavena jako první z trilogie. To však neubírá na zajímavosti postav a ději samotném. Sylvia této knize vládne a v kombinaci s Thompsonem, který se už po prvním díle stal mou nejoblíbenější postavou Pohraničí, dodávají knize obrovský šmrnc.
Ploty z kostí
Vladimír Šlechta
Tady jsem začal ztrácet nit. Autor má spousty skvělých nápadů. Bohužel někdy "plevelí" sám sebe. Přináší spoustu skvělých postav a nápadů z předcházejících knih. Dává je do kontextu současného příběhu a jen tak mimochodem načrtává další linky pro pokračování Pohraničí. Přiznáme se, že si pamatuju jen pár důležitých událostí a nevím, ve které části trilogie se odehrály. Ztratil jsem se v hromadě postav a dějových zvratů. Přesto to bylo fajn.
Chybný protokol
Martha Wells
Tak tady je děj opravdu jen okrajový. Od začátku do konce se jedná o čistou akci. Bohužel se to odráží i v kvalitě. Začátek mi přišel zmatený. Jakoby autorka už už chtěla postavy vrhnout do zběsilého tempa. Konec byl rázný a možná až překotný. První tři díly jsem přelouskal v rychlém sledu. Ten čtvrtý mě nějak ani neláká. Dám tomu čas.
Proces změny
Martha Wells
Druhá kapitola z Robokatova nového života. ART je velkým oživením a podtrhává vývoj hlavní postavy. Bohužel samotný příběh není až tak kulervoucí. Jedná se o jednoduchou misi, která nezaujme ani nepotěší. Samotný Robokat neví, jestli má lidské postavy rád a nebo jsou mu putna. Takže si odškrtneme druhou misi, druhý díl a jedeme dál.
Venom
Rick Remender
Venom je skvělá postava a Flash se jako jeho hostitel hodí výborně, akorát mi přijde, že dostal za uši od života víc než bylo třeba.
Krvavé pohraničí
Vladimír Šlechta
Neuvěřitelné, že máme takhle výborného autora high fantasy. Postav je přehršel, ale čtenář se v nich neztrácí. Každá osoba, každé místo i každá nestvůra má svou historii a účel. Nic není prvoplánové. Příběh místy spadá až do detektivky a v závěru, kdy vše zapadlo do sebe mi (už po několikráte spadla čelist). Už dlouho se mi něco nečetlo tak dobře. To že se zaseknu v noci u dobré knížky se mi stává pravidelně, ale že bych knihu dočetl a i přes brzkou ranní hodinu si vzal do ruky hned pokračování, jen tak obvyklé u mě není. Jak já se těším na další díly. Kvituji volbu vyprávění v přítomnosti při bojových scénách. Získaly tím na akčnosti a nevyhnutelnosti. Konečně nějaká fantasy, která neřeší likvidaci arcipadoucha. Pohraničí totiž řeší, co bylo po tom.
Útok na pekárnu
Haruki Murakami
Murakami mě nikdy nelákal. Tato útlá knížečka pro mě byla dobrým navnazením na obsáhlejší jeho kusy. Děj ubývá velmi rychle a nenudí. Jako seznámení s autorovým style ideální. Co dál?
Věčná svoboda
Joe Haldeman
Čekal jsem, že dostanu příběh o boji proti Člověku. Ten se tam lehce zmínil a byl zbytečný. Jak stránky ubývaly, tak jsem si říkal, že dojde na další cestování do budoucnosti a skvěle vypointovaný kontrast s minulostí. Taky jsem se netrefil. V této fázi mě to trošičku začalo nudit a říkal jsem si "Do pr**le. O čem to sakra je?!" Závěr to zachránil. Skvělá pointa. Možná jen trošičku uspěchaná... No je to divné. Děj se vlekl a závěr byl uspěchaný. Ale jsem rád, že jsem si přečetl, jak to dopadlo se skvělými postavami z Věčné války, se kterou tento díl samozřejmě srovnání nesnese.
Ocelový alchymista 8
Hiromu Arakawa (p)
Autorka sundala rukavičky a opět přitvrdila. Dozvuk událostí z minulého dílu není vůbec hezký. Druhá část je lehce prohlubovací a zamotávací. Na scénu se dostávají nové postavy s novými příběhy.
Muž, který zná pravdu
Masaši Kišimoto
Aaaahh. Já to tušil. Epický boj. Epický twist. Cliffhanger hodně vysoko. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Asterixova odyssea
Albert Uderzo
Nebylo to špatné a narazil jsem na pár svěžích nápadů. Bohužel absence Goscinnyho je citelná a vytratila se jistá svěžest. Přesto se jedná o kvalitní a vtipnou zábavu.
Caesarův papyrus
Jean-Yves Ferri
Je vidět, že noví autoři (Ferri a Conrad) se toho opravdu nebojí a zvládli výborně vypointovat takhle skvělou historickou konspirační teorii. Budu rád, když v tom budou takhle pokračovat.
Asterix a Caesarův vavřínový věnec
René Goscinny
Bývorně. Tady je nadsázka už mimo kategorie. Taky proč si neuvařit ragú z Caesarova vavřínového věnce, že? Výborné hlášky a skvělé vtipy s dobrou pointou.
Asterix v Helvetii
René Goscinny
Další díl, který mám doma už od dětství. Vážně uvažuji o tom, že právě tento sešit se ve velkém založil o můj smysl pro humor. Některé hlášky cituji i po skoro 25 letech. Dnes je ten sešit opravdu notně ohmataný.
Asterix a Kleopatra
René Goscinny
Tak tohle je klasika nad všechny klasiky. Asterix a Kleopatra je tak zprofanovaný příběh (díky animovaného i filmového zpracování), že jde u některých lidí vysledovat, jak mají v sobě zakořeněné některé historické nepřesnosti, které vnímají jako fakta. Tento díl je vpravdě epický a vůbec se nedivím, že si ho filmaři vybrali k adaptaci.