KillHurt komentáře u knih
Nikdo jiný se nehodí na mimozemskou planetu tak jako Hulk. Kresba je nádherná a je nedílnou součástí příběhu. Hulkova planeta je pokračovatelem klasických sci-fi (nejde v tom nevidět inspiraci Johnem Carterem). Všechny hlavní postavy postupně rozkreslují svůj příběh a postupně se díky Hulkovi stávají silnější.
Tak tady jsme se vůbec nechytal a nevěděl jsem, která bije. V mém případě se nejednalo o "ideální start pro nové čtenáře". Přesto byla kresba pěkná a příběh poutavý.
Gaimana má rád a i tady mě nezklamal. Děj je lehce plyne a pomalu houstne a houstne až do velkého finále. Měl jsem se před tímto komiksem na pozoru, protože toto téma mi v rámci Marvelu nic neříkalo. Byl jsem mile překvapen.
Ze série Znovuzrození mě Batman nepřesvědčil a Wonder Woman nezaujala. Arrow jako lukostřelec je však srdcovka. Kresby obou kreslířů jsou krásné a skvěle podtrhují děj. Příběh rozhodně není světoborný, ale je dostatečně poutavý a díky tomu komiks uteče jako voda. Postavy jsou snadno zapamatovatelné a procházejí uvěřitelným vývojem. Arrow určitě dostane další šanci.
Uff. Na jedno přečtení to rozhodně není. Komiks se opírá o velká metafyzická a gnozeologická témata existence člověka. Příběh je několika vrstevný a i malé detaily nakonec vedou k důležitým příběhovým částem. Kresba je jednoduchá, přesto detailní. Poměrně matoucí je střídání černobílé a barevné kresby. Místo si našel i hravý humor, který viditelně nerušil. Z dnešního pohledu může být komiks brán jako naivní, přesto má své pevné místo v kyberpunku.
Díl, který nepostrádal nápad ani vtip. Děj rychle ubíhal a postavy se předháněly, která udělá větší šílenost. Jen mi přijde, že se posledních pár dílů zapomíná na Waltera.
Tak tohle už je Stackpole, jak ho znám. První díl mě neoslovil, protože jsem čekal něco trochu jiného po všech mých zkušenostech s tímto autorem. Mezi první a druhým dílem jsem měl dlouho pauzu. Přesto jsem do děje dokázal naskočit zpět a sledovat jednotlivé postavy v jejich putování. Možná právě rozdělení postav a jejich jasnější cíle jsou důvodem, proč tento díl má takový spád. Pořád ještě nejsem rozhodnutý, jestli přehnaný mysticismus a magie není naškodu. Na druhou stranu se právě díky tomu se trilogie vyčleňuje z klasických fantasy příběhů.
U Jodorowského nejde šlápnout vedle. Jeho "pokřivená" mysl ovlivněná filosofií, náboženstvím, transcendencí a dalšími těžko popsatelnými vlivy vytváří neuvěřitelná dobrodružství. Nabízí se srovnání s Kastou Metabaronů. I zde je v centru dění jedná rodina, která má vliv na celý vesmír. Kresba je úchvatná a stejně jako u Moebia v Incalu a Gimeneze v Kastě úchvatně dotváří děj a nechává si záležet na každém detailu. Jodorowská si umí vybírat parťáky. Jen aby to nebylo v samých superlativech: Pouť Albina možná až moc připomíná Kastu Metabaronů a místy se opakuje hlavně, když se Albino prokousává jednotlivými institucemi. Přesto i přes 400 stran jsem komiks zhltl na posezení.
Steampunk v nejsurovější variantě. Kresba je úchvatná a dodává tomuto subžánru na síle a zajímavosti. Samotná postava není nijak složitá a je až archetypální. Přesto vnáší do příběhu spád, akci a lehký nádech erotiky. Celkově se jedná o velmi pěknou bichli s krásným příběhem.
Čekal jsem od Stackpola trochu něco jiného. Občas jsem se ztrácel a těžko jsem přelouskával části popisující magii a její účinky. Přesto se jedná o skvělou knihu, která má spád. Částečně však doufám, že autor upustí od experimentů a vrátí se ke svému stylu, který má rád. Postavy jsou pestré a každá dokáže čtenáři zprostředkovat svůj pohled na věc. V závěru jsem se dočkal několika nečekaných zvratů a moc se těším na jejich rozuzlení.
Shikamaru je prostě borec. Příběh je opět silný a velmi dobře funguje hlavně díky dlouhodobému popisu vztahů mezi jednotlivými postavami. Trošku mi chyběl dopad událostí z minulého dílu na Kurenai, ale je pravda, že tento díl byl věnován Shikamaruovi. Vůbec mi nevadilo, že byl Naruto opět v pozadí. Předpokládám, že nám vše vynahradí v dalším dílu.
Super díl, který rozvíjí svět Ekhö a odhaluje některá jeho tajemství. Také dobře popisuje dynamiku vztahu mezi Mravenou a Jurijem. Kresba opět úchvatná. Lehká erotika stále přítomná. Co víc si přát?
WTF... Ale proč ne. Komu by po úděsném dní, kdy ho seřvali od šéfa přes manželku po psa úplně všichni, neudělalo dobře utrpení malých králíčků a ještě k tomu dobrovolné. Velmi mě potěšily narážky na slavné filmy a seriály. Popkulturní klenot... a pěkná blbost. :-D
Po x letech přečtené podruhé. Upřímně jsem si jen mlhavě vybavoval o čem vlastně kniha je. Humor je skvělý, ale Esme Zlopočasná ještě není úplně tou postavou, na kterou jsem si zvykl v dalších knihách. Myšlenka rovnoprávnosti na Zeměploše se line ve spoustě dalších dílech a je fajn, že autor začal s rovnoprávností mezi muži a ženami. Dám si Zeměplochu asi celou. Už se těším na Morta.
Bál jsem se, že tento díl bude zbytečná odbočka, Černá sekera dokázala dobře doplnit a taky navázat na předešlé díly. Černá sekera je plná patosu a opět dělá ze série Myší hlídka high fantasy srovnatelnou s největšími kusy v tomto žánru.
Dick opět nezklamal. Řada povídek je skvělých a nechává prostor pro čtenáře na zamyšlení. Moc se mi líbí, že se autor neobtěžuje s vysvětlením některých faktů a prostě nechá děj plynout. Prostě cestování v čase, mezi dimenzemi a vesmírem je možné. Smiřte se s tím a užijte si tuhle povídku, která popisuje, co by se v takovém světě mohlo stát.
Tahle manga dostála u mě svého jména. Odehrává se v zajímavém světě, který skýtá mnoho možností. Není nouze o vtip a možná trochu naškodu i dětskou hravost. I přesto je svět alchymistů prolezlý temnotou a hnusem. Příběh je hodně epizodický, ale silná hlavní linka se line celým dějem.
Chápu protichůdné názory. Tohle je bichle plná filosofie, náboženství, fyziky, biologie a několika dalších věd, které ani neexistují a rozhodně se nečte jedním dechem. Card má svůj styl a tady ho pustil z kopce v nákupním vozíku. Příběh si dává na čas a je ho tam poskrovnu. Spíše uvolňuje místo zamyšlením nad různými pohledy na život ve vesmíru. Můj názor: kniha je to skvělá, ale rozhodně není pro každého. Jestli vás baví dumat nad nesmrtelnosti brouka ze všech stran, tak se budete bavit. Jestli vás zajímá příběh, tak budete zklamáni. Nemůžu jinak, dávám pět hvězd.
Tak tady jsem se opravdu nechytil a to si myslím, že jsem v komiksech poměrně sběhlý. Rebirth odkazuje na řadu důležitých událostí a postav. O některých jsem slyšel poprvé a bez rejstříku na konci knihy bych čučel jak sůva z nudlí. Je pravděpodobné, že komiks začne dávat větší smysl až po ponoření se do některých sérií.
Jako u každého dílu jsem si dal po půlce půlroční pauzu. Vždycky mě první polovina omrzí a pak sbírám apetit na druhou, kterou smlsnu během pár dní. Ke konci mi vadilo neustálé odvádění pozornosti od Richarda a Kahlen a zaměřování se na politické šméčka v Anderitu. Nakonec jsem vše vzal na milost, protože právě završení některých osobních příběhů je velmi zajímavé. Opět se Goodkind nebojí postavy psát jen pro jeden díl a těžko říct, jestli se někdy vrátí. Nevím, čtu tuto ságu poprvé. Samozřejmě u některých postav není návrat možný... I když je to sakra fantasy. U některých mě jejich epizodický charakter až mrzel, protože byly velmi dobře vypracované. Na druhou stranu, jak už jsem psal, díky většímu prostoru pro epizodní postavy, ztrácí prostor postavy hlavní. Zedd má důležitý úkol, který je odbytý v pár kapitolách. Matka představená Anna zažívá příkoří, které by se daly více vykreslit. Verna po první půlce knihy někam zmizela atd. Je to zkrátka něco za něco. Ale co? Fitch, Dalton a Beata jsou výborné postavy, které drží čtenáře v určité normálnosti. Jsou to totiž obyčejná lidé, o které jde Richardovi především.