kirinka52 komentáře u knih
(SPOILER) Ach jo.. Pane Kingu co jste mi to provedl.
Přijít v tomto světě o detektiva, který když chytne stopu a nepustí dokud nemá kořist, je fakt moc moc zlý.
Myslím si, že skvělé zakončení trilogie. V tomto díle vygraduje Kingův um začlenit nadpřirozeno (za mě telekineze spadá do těchto jevů) a vlastně vám to příjde naprosto v pořádku. Zbožňuju pocit, když zapadne poslední dílek Kingovi skládačky. A na druhou stranu je to tak frustrující.
Teď mě to dost láká ke knize Holly, která je pouze zaměřena na majitelku Právo nálezce.
Páni... Červená karkulka od bratří Grimmů.
Krásné pohádkové fantasy, které není úplně černo- červeno bílé.
Je to příjemná oddychovka, kde nestrávíte 100-200 stránek hledáním se v ději. Děj mě v pil jak houba a nepustil až do konce. A chci víc.
Máme zde sesterskou lásku i tu rodičovskou (ikdyž trochu jinak než by jsme si pro hrdinky přáli) přátelství i tu lásku opravdovou (která jak víme i hory přenáší). Z mého pohledu je těmto vztahům oponentem víra, která tu rozvrátí úplně všechno (takzvaně nezůstane kámen na kameni a nebo spíš když se kácí les, létají z něj třísky).
Určitě se najdou chybičky a nesrovnalosti, ale musím říct že mě vyloženě nic nepraštilo do očí. A nebo jsem kvůli ději neměla čas všimnout...
Tohle bylo hodně těžký. Hodně.
Každý nezodpovědný chovatel, který si řekne: ,,Na co očkovat.", by měl projít tímhle skvělým emocionálním peklem.
Většinu příběhu jde shrnout úslovím ,,Tak blízko a přitom tak daleko." což vede k neutuchající potřebě, nedat knihu z ruky. Některé knihy jde milovat a přitom nenávidět tak jednoduše...
Dočtená poslední kniha... Otočená poslední stránka...
Upřímně jsem zničená, že další už není.. Ty knihy mi ukradli kus duše a musím říct, že cítím neskutečný prázdno. Prázdno z toho, že mě nečekají další stránky...
Předchozí díl nás z lehka připravoval, že se blíží krvavá lázeň. Z každé stránky Černé písně na vás budou stříkat hektolitry krve! A to nejhorší je, že se vám to bude líbit! V zápasu tygra s vlkem budete hltat jednu stránku za druhou. Vydechnout stihnete až na konci.
Největší krutost v Ryanovi tkví v tom, že nevíme jestli něco bude dál..
Moje seznámení s tvorbou Holly Blackové proběhlo velmi rychle. Knížka se četla v podstatě sama. Poutavý příběh o elfech a lidech, a bylo velmi obtížné od knížky odejít. Nebyl to klasický černobílý souboj dobra se zlem, věci nejsou vždycky tak jak se zdá nebo spíš nezdá?
Povídky jsou skvělá oddechovka od těch bichlí, kterýma by šlo zabíjet, co normálně čtu.
Mě osobně nejvíc dostala povídka Mozky. Za tu osobně dávám 5*. Ale všechny povídky mají svého ducha (neberte mě doslovně).
Všem autorům držím palečky, a snad si od některého přečtu celou knížku. Máte můj obdiv. Tak pište, pište ať mám co číst.
Tak tohle byla PECKA.
Utrpení prvních 100 stran než zjistíte, co se zatraceně děje, kdo je kdo a jak se ta knížka vlastně čte.
Ale pak jako lusknutí prstů, vše zapadá jak puzzle. Nestačíte otáčet stránky a přesto, že je to bichle budete mít MALO. Pokaždé co si řeknete, že se vklidu nadechnete Erikson se na vás s šibalským úsměvem podívá a řekne NE.
A nebojte se otázek jak? proč? cože? Já jsem třeba Eriksona proklela do osmého kolene jeho rybičky. :D a to byl první díl...
Nevím, čím to je, jestli tím jakou lať nastavila kniha co jsem četla před touto. Ale za mě trochu slabší hodnocení, ale předpokládám, že další díl bude pecka.
Na mě byl rozjezd knížky docela dlouhý. Ke knížce jsem se doslova přilepila až skoro před koncem (nějakých 150 stránek), ale neříkám těch 150 s. bylo VELMI intenzivní.
Musím říct, že mám radši pár vedlejších postav než ty hlavní, ale to je dost subjektivní.
Baže bych se hned vydala na nějakou pouť drakkarem nebo vydobít si slávu a věhlas. HEJA
(SPOILER) Jakožto holka od koní jsem byla absolutně na prášky, když se ztratil Cuk. Stačilo strašně málo, abych přelistovala na konec a zjistila jestli ho najde. Byly to nervy, ale musím říct že zatím moje nejoblíbenější. Uvidíme jak budu číst dál, co si na mě chystaj.
Nikdy nepřestanu být panu Spisovateli vděčná, za to že Dannyho našel a dokončili co začlo osudným setkáním s Overlookem. S Osvícením patří mezi mé srdcovky.
Ráda bych věděla kam je všechny život zavál dál.
(SPOILER) Moc bych si přála si přečíst třebas byť jen povídky ze světa Skoříčáka a jak se tam naší růžové pusince vede.
A hlavně přežíla to Růže?? Ach tolik otázek a žádne odpovědi.
Jedna ze serií co mi byla líto že končí.
Nečetlo se to špatně zajmavý nápad i příběh, ale konec? Vzdyť to podstatě konec nemá.
Zatím teda přečten jen první díl a dost mi připomíná Grišu. Což není nic špatného, tu trilogii zbožňuju. Jen mám strach z vysokého očekávání.
Za mne takový jiný hraničářův učeň.
Obdivuju vytvoření nových slov a dodaného slovníku. Protože pokud se ocitáme na jiném místě a čase než je naše realita, nemůžou se věci nazývat stejně. A dodává to komplexnější představu jiného světa.
Paradoxem zůstává, že ikdyž mě příběh uchvátil, čtou se ty knížky nějak pomalu.
Pěkná čtivá pohádka o sobeckém princi, zlomeném čaroději, dívce nejistého zrodu a mluvícím koni.
Musím říct, že místy jsem se dost pobavila nad sarkasmem některých postav. Ale nechybí zde záhady, nejistota a hlavně šťastné konce.
(SPOILER) Po dlouhé cestě musí prohlásit, že konec je pro mě opravdu zklamáním.
Nejdřív to dobré.
Pěkné téma Rytíři kulatého stolu. Jen škoda, že v Americe. No jsem asi dost konzerva v jistých ohledech.
Kouzla fungují a systém (teda za mě z většiny) dává smysl.
Podrobnější popisy jsou za mně spíše klady.
Oceňuji osvětlení historie ať americké či britské.
A teď pro mě dost neatraktivní druhá strana mince.
Děj se odehrává v dnešní době. No.. Dle vyspělé technologie to tak vypadá. Ale mentalita lidí v příběhu patří cca 100 let zpátky. Rasismus na každém kroku.
Omlouvám se, ale to je otravné. Dost to kazí dojem z příběhu. Protože autorka to tam sází v nemalém poměru. Chápu, že v Americe jsou stále státy, kam protěžování lidi původem z afrického kontinentu nedošlo (vzhledem k jejich chování).
Ale Nebojte se nic. Díky znásilňovaní otrokyň někdy kolem roku 17xx může být i Artuš s afrem a díky dnešním trendům, žena.
Kdyby autorka z postavy udělala jiný mytologický úkaz, než které nám ukazuje celou dobu, udělala by za mě o dost líp. Místo toho tu máme multivitamín obsahující Artuše, půdočarnou a z ni "kletbou" vzniklou krvečarnou.
Druhý díl bych četla jen kvůli Nickovi a Selovi.
Nestála bych o to, aby mi to doma zabíralo místo. Jen doufám, že tohle není ukázka toho kam se literatura bude odvíjet dál.
Krvelačná čtivá fantasy. Komu nevadí trocha smrti a krve je tohle čtení právě pro Vás. Knihu nedáte z ruky a věřtemí budete chtít další!
Nic pro milovníky krvelačných soubojů!!! Jen mě mrzí, že spousta lidí hledá v knihách jen to.
Je to příjemná odpočinková knížka o životě (dětství a pubertě) jednoho né úplně normálního hostinského. Je to lehký únik od vašeho života k životu, který byste místy fakt nechtěli prožít. Jak jinak si cizí svět přiblížit než tak, že tam prožijete život s jeho obyvatelem.
Mě se to líbilo opravdu jsem si u toho odpočinula a i taková literatura má mít v našich srdcích své místo. A dost mě zajímá jak se Kvothe protloukal svým životem abychom se dostali do naší hospody.
Když jsem podpořila tento projekt na hithitu trochu jsem měla strach k čemu jsem se to upsala číst. No jsem ráda, že jsem to udělala.
Tak jo přiznejme si, že ten začátek je kostrbatý jako když máte místo kol čtverečky. Ale pak Vás knížka naprosto pohltí a vyplivne až na konci.
Na stylu psaní bylo vidět, že autor se prokousal úvodním stresem "Jak začít" který jak jsem řekla je trošku kostrbatý, ale pak najednou chytil ten správný vítr.
Výsledkem je kniha, která stojí za to přečíst a zažít si osobní růst s hrdinou Fionnem. Musím říct, že mi bylo vážně líto vidět těch posledních pár stránek do konce. A ráda podpořím i nějaký další projekt . :)
Nevím jestli jsem rozmazlená, co se napětí a zvratů týká, panem Kingem, ale mě to nenadchlo. Čekala jsem až do konce. Dobře, posledních 20 stránek už bylo o něčem, ale určitě nestály za těch 220 předchozích. Je mi líto, čekala jsem víc.