kirkous
komentáře u knih
„Historické“ knihy Starého zákona
Pavel Větrovec
Kniha navazuje na autorovu knihu o Pentateuchu. Věnuje se historickým knihám Starého zákona (podle křesťanského kánonu). Má podobnou strukturu, jako předchozí kniha, ale ještě více je jakoby studijním materiálem. To se projeví například u rozepisování struktur některých knihy na způsob dlouhé citace z anglického originálu. Osobně mi to nevadí, pokud knížku budu brát jako skripta, ale obecně si myslím, že to není zrovna čtenářsky přívětivé. V každém případě jako opravdu studijní materiál, jako úvod do historických knih SZ, je to dobré.
Hospodinův Zákon v pěti knihách Mojžíšových
Pavel Větrovec
Knížka je dobrým uvedením do Tóry / Pentateuchu, včetně moderní historie exegeze a historicko-kritického bádání. Je trochu nesouměrná, jistě by šlo některé pasáže z "Mojžíšových" knih rozebrat více, ovšem to je také volba exegeta, jak to pojme. Kniha ovšem zároveň má charakter vysokoškolského skripta, jak je patrné ze způsobu vyjadřování, u vědecké publikace bych také čekal vědecký poznámkový aparát. Jako studijní materiál to však je velmi dobré.
O spravedlnosti
Josef Pieper
Josef Pieper postupně věnoval samostatná pojednání jednotlivým kardinálním (praktická moudrost, spravedlnost, statečnost, kázeň a uměřenost) i teologálním (víra, naděje, láska). Následně pak vyšly i v samostatných souborech. Text této knihy lze tedy najít i v Pieprově knize v českém překladu Ctnosti.
Ondřejovská hvězdárna 1898-1998
kolektiv autorů
Sborník jsem si zapůjčil kvůli starším historickým příspěvkům. Jako celek je to taková všehochuť, která mě dost zklamala. Člověk zde přijde sice k různým a zajímavým informacím, ale ty nejsou ozdrojované, dokonce chybí i jakýkoli seznam literatury. Po odborné stránce tedy bohužel to není moc použitelné. A pro laiky? Také ne. Je to taková příležitostná publikace, výroční publikace, která může někoho (především milovníka astronomie) potěšit, mně však moc nepřinesla.
Teologie dnes: Perspektivy, principy a kritéria
kolektiv autorů
Moje první seznámení s dokumentem tohoto typu, jako s povinnou četbou v předmětu Metody v systematické teologii. Je to dokument, vytvořený komisí, ne krásná literatura. Pro mě zajímavé, dokonce, musím říct, obohacující, protože mi to nabídlo první vhled do toho, jak pracuje taková komise a jaké texty vytváří a k jakým principům by se měla katolická teologie hlásit.
Itálie
Ann Morrow
Tento průvodce mi přišel velmi užitečný, i když nepopírám, že je jednostranný: jsou zde vlastně jen renesanční díla. Ale kdo miluje renesanci a Itálii, nebo jen jedno z toho, tak to ocení. Jasně, že to lze najít i v jiných knihách, ale tady je to pohromadě. Posloužilo mi to a určitě ještě poslouží.
Vodníček
Otfried Preussler
Kdo by čekal dobrodružství a napětí, tak se nedočká. Je to poetická knížka o úplně obyčejných příhodách úplně normálního vodnického kluka.
Ex definitione. Pansofické pojmy J. A. Komenského a jejich dobové kontexty. Studie Martinu Steinerovi
Vladimír Urbánek
Soubor studií, který jeho editoři věnovali významnému komeniologovi Martinu Steinerovi. Jako souhrn studií samozřejmě trpí nedostatky co do jednoty zpracování témat, ale spousta příspěvků stojí za přečtení. Osobně (kromě komeniologických stálic) byla pro mě osvěžující např. stať Marcely Slavíkové o hudbě.
Jak zacházet s náboženskými výrazy
Josef Šimandl
Velmi užitečná knížka pro ty, kdo píší texty, kde se vyskytují výrazy z oblasti náboženství. Není každý lingvistou, aby vše tahal z rukávu, tak stačí sáhnout do příruční knihovny a má to.
Jiřího Agricoly dvanáct knih o hornictví a hutnictví
Georgius Agricola
Někdy až mile žasnu, co vše bylo v předchozích dobách přeloženo do češtiny. Agricolovo dílo je rozhodně významné, nedokážu si však představit, že bych četl celých 500 stran překladu. Vydání českého překladu není moc "čtenářsky přívětivé". Sice je doprovází dobové rytiny, zobrazující technické vymoženosti hornictví 16. století, avšak text není doprovázen žádným vysvětlujícím komentářem ani poznámkovým aparátem. A dokonce ani jednotlivé knihy nejsou podrobněji rozčleněné a nikde v nějakém seznamu čtenář nenajde, co by se v hustém textu zhruba mohl dočíst. Takže, kdo má rád hornictví a jeho dějiny, případně třeba i metalurgii a alchymii a neumí latinsky, tak se do toho může pustit jako do zajímavosti, ale bez nějakého dalšího doprovodného textu mu to asi moc nedá.
Ovšem píšu o vydání z roku 1933. Jak vypadá přetisk z roku 2007, nevím.
Labyrint srdce a ráj světa
Pavel Floss
Flossovo literární zpracování Komenského životopisu. Kniha má dvě velké "mouchy" z formálního hlediska. Za prvé, font, ve kterém je vytištěna, se skoro nedá číst. Nakladatelství se po grafické stránce teda nevyznamenalo - divoký začátek 90 let, mnozí si mysleli, že mohou tisknout knihy z editoru T602. A za druhé a hlavně, nakladatel spletl jméno autora a z Pavla udělal Petra!
Příroda, člověk a společnost v díle J. A. Komenského
Pavel Floss
Raná publikace Pavla Flosse, obsahuje čtyři studie ke Komenskému: Kosmogonie a kosmologie; Perspektivy přírody, člověka a společnosti; Komenského nauka o poznání a několik pohledů do jeho metefysiky; Evropské myšlení a Komenský. K tomu ještě krátký dovětek od tehdejšího ředitele přerovského muzea J. A. Komenského, G. Voždy: 82 let od založení muzea Komenského v Přerově. Flossovy odborné studie mu pak byly východiskem pro např. populárněji pojatou knihu J. A. Komenský, od divadla věcí k dramatu člověka.
Jednota a mnohost
Karel Floss
Kniha se ke mně kdysi dostala s prosbou o recenzi. Tu jsem taky nakonec napsal a dávám ji nyní do příslušné rubriky. Jako celek je to knížka hodně nesourodá, ale jednotlivosti stojí za přečtení. Prostě, je to sborník.
Jezuité v přírodních vědách a ve filosofii 17. a 18. století
Bernhard Jansen
Dobrý, i když straší (původem ze 30. let 20. století), úvod do druhé scholastiky, respektive do scholastiky jezuitské. Jen není zcela jasné, proč jsou přeloženy dvě studie, které se obsahově dost kryjí. Více jsem k tomu publikoval v recenzi, dávám do správné "přihrádky".
Putování mysli do Boha
Bonaventura da Bagnoregio
Putování mysli do Boha je asi nejlepší Bonaventurova kniha. Je svědectvím jednak intelektuálního zpracování františkánské spirituality, jedna vrcholně středověké filosofie, jež bere vážně Aristotela a zároveň se nehodlá vzdát augustinovského platonismu. Fascinovaně jsem Itinerarium četl a čerpal z něj už za studií, a když vyšel překlad C. V. Pospíšila, jako "rozlobený mladý muž" jsem obratem napsal recenzi, kde jsem panu profesorovi vyčetl neochotu zohlednit filosofické aspekty knihy. Válka mezi námi utichla vlastně až před pár lety a nyní si celkem rozumíme. Recenzi na první vydání vkládám do příslušné složky.
Rozenkruciánské osvícenství
Frances Yates
Frances Yates byla bezesporu zajímavá historička a autorka skvělých knih, bohužel Rozenkruciánské osvícenství nepatřilo mezi její nejlepší. Recenzi jsem publikoval krátce po vydání překladu a vkládám ji do na to určené složky, nyní bych asi nebyl tak moc přísný, zůstává ovšem faktem, že český překlad a redakční zpracování knihy jsou hluboce nedostačující.
Historie jednoho podzimu
José Jiménez Lozano
Ke knížce mě navedl doslov v Lozanově Janovi od Kříže. A román mě již od první kapitoly pohltil. Pařížský arcibiskup postaven mezi jansenisty a molinisty, mezi klášter Port Royal a Ludvíka XIV, odhodlán stavět mosty. Na jedné straně odmítá teologickou radikálnost jansenismu, na straně druhé obdivuje asketický život v Port Royal a jeho hloubku. Má rád krásy život, ale hnusí se mu výstřelky u dvora opírající se o jezuitskou kazuistiku. Teologické jádro sporu mezi jansenisty a molinisty je jen naznačeno, více pozornosti věnuje jeho implikacím: mravní důslednosti na straně jedné a pokleslosti na straně druhé. Kde je však střed? Jansenismus uzavírá nebe pro běžného člověka, molinismus zavírá oči před prostopášností. Happyend žádný, pochopitelně. Neslavný, šedivý kříž v opuštěnosti ode všech.
Překvapuje mě, že v polovině 70. let mohla vyjít tak hluboce křesťanská kniha. Snad to překladatel zdůvodnil před cenzory poukazem na pokrokovost autora, snad kritikou jezuitů, kterou zdůrazňuje v úvodu, která však v díle zdaleka není tak jednoznačná. Mě osobně román opravdu nadchl a navedl ke spoustě otázek. Ukázal, že víra rozhodně není nějakou procházkou růžovým sadem a rozhodně ne berličkou, naopak může být tíživým břemenem, křížem.
Bene scripsisti: filosofie od středověku k novověku
Petr Glombíček
Jedná se o sborník k sedmdesátinám českého filosofa a historika filosofie Stanislava Sousedíka. Obsahuje velmi dobré příspěvky na různá témata, převážně z oblasti dějin filosofie. Recenzi jsem publikoval anglicky v Acta comeniana, na databazeknih.cz dávám její českou verzi (také na https://tomasnejeschleba.academia.edu/research#papers)
Trinus liber Dei: Komenského místo v dějinách metaforiky knihy
Petr Pavlas
Knihu jsem četl jako recenzent pro vydání a moc rád jsem ji doporučil. Vychází metodologicky hlavně z německého filosofa Hanse Blumenberga (škoda, že v češtině myslím od něj dosud nebylo nic přeloženo) a téma metaforiky knihy ukazuje na v Čechách snad ještě známém Komenském. Je to výborné, nabité zajímavými informacemi a přitom neotřelé.
Život
Fabio Tombari
Na knihu jsem narazil náhodou, vypadla na mě z knihovny, mrknu na přebal a říkám si, že by to možná stálo za přečtení. O autorovi ani knize jsem neslyšel, zaujalo mě jméno překladatele, tak jdu s chutí do toho.
V druhé dekádě 21. století, kdy jsme si v literatuře zvykli na cokoli, se nezdá knížka po formální stránce tak neobvyklá, jak ji vychvaluje editor a překladatel Josef Kostyhryz. Ano, je to román psaný básnickým způsobem, poeticky, kapitoly ale jdou po sobě v chronologickém sledu. Díky poetickému jazyku se nejedná o vyprávění, události musí člověk hledat a číst z náznaků, ale přesto je tu primární příběh, a to život vypravěčův ve vztahu k jeho lásce, s níž se setkáváme už od jejího narození, Marii, hvězdě mořské.
No, musím říct, že v polovině knihy mě to už celkem lezlo na nervy. Hrdina je pěkný fanfarón a darebák, macho a násilník, egoisticky přesvědčený o své výlučnosti a ryzosti, "šlechtic chudoby". Možná, aspoň je to tak psáno, se jedná o rysy autobiografické. Tombari, jak jsem se postupně dočetl na italské wikipedii, byl osobní osobním přítelem Benita Mussoliniho a byl ovlivněn Rudolfem Steinerem, jeho trojím dělením společnosti. "Dojala" mě pasáž, kdy hrdina podvádí svou lásku Marii, spí s děvkami, protože ji chce ponechat čistou, a když jí i ostatním (těm děvkám) vysvětlí své ušlechtilé pohnutky, tak ženy pláčou dojaty ryzostí a hloubkou jeho lásky.
Ale na druhou stranu mě zaujaly a bavily pasáže vztažené k prostředí a přírodě nebo spontánně znějící výkřiky k Bohu.
