kirkous komentáře u knih

Téměř po třiceti letech je Pokorného úvod stále skvělou knihou. Nemohu to sice srovnávat s druhým vydáním, které Pokorný napsal spolu s Heckelem, to nemám k dispozici, ale srovnáním s jinými úvody, s úvodem Ladislava Tichého a s nejnovějším úvodem kolektivním (z nakladatelství Mlýn). Zatímco Tichého úvod je přehledový, učebnicový, úvod z Mlýna je rozsáhlejší, Pokorného úvod, připadá mi, má stále svoje místo. Jeho součástí je teologický výklad z pozice evangelické teologie, což se samozřejmě projevuje výkladu nesporných listů apoštola Pavla. Zajímala by mě ale důkladná diskuse s katolickým pohledem. Pro ni ovšem musím sáhnout někam jinam.

1 28.05.2022

Díky marginálnímu odkazu jsem se dostal k této knize a vskutku zírám. Okál, o jehož erudici jsem nikdy nepochyboval, velice detailně a poctivě na celkem velké ploše a výhradně na základě analýzy primárních textů popisuje život a dílo slovenského renesančního humanisty, o kterého bych jinak asi vůbec nezavadil. Tak to je vzorové.

1 26.01.2022

Na opravdu elementární úroveň zjednodušená četba. Někde se začít musí a je lepší jako podklad mít téma, které člověku alespoň dá něco po stránce obsahové. Připomenout si v jednoduchých větách a v prézentu nejdůležitější římské báje mi přijde mnohem přínosnější, než si ve stejném jazyce na stejné úrovni číst nějaký do elementární italštiny přeložený anglický hit.

1 26.01.2022

V podání Dršky a Suchánka jsou církevní dějiny více historií než teologickou disciplínou (ve srovnání s Franzenovými Malými církevními dějinami). Přitom se samozřejmě teologické problematice nevyhýbají. Mohu vřele doporučit.
Jediná věc, která mi trochu vadila, byla typografická úprava. Nedovedu to lépe vysvětlit, prostě se mi to nečetlo úplně dobře z tohoto hlediska. A jako učebnici nebo příruční literatuře by knize slušely odstavcové nadpisy po bocích textu, které by usnadnily orientaci.

1 20.01.2022

Janáčkovy publikace moc neznám, nyní jsem z určitých důvodů nahlížel do Rudolfa II. a byl jsem poněkud zklamán, čekal jsem práci více "historickou", tj. s důkladnými odkazy na primární a sekundární literaturu, ale dostal jsem do ruky spíše "literaturu faktu", která nenabízela možnosti ověření toho, co člověk čte. A to, na co jsem se díval, bylo bohužel poněkud zjednodušené, nebo dokonce zavádějící. Ale omlouvám se za přílišnou kritičnost, kladem knížky je to, že je napsaná opravdu čtivě. Po odborné stránce však budu preferovat knihu Evansovu, i když i k té mám velké výhrady.

1 16.12.2021

Jan Herůfek se v knize sice podle názvu soustředí na Pikovo Commento, což je vlastně komentář k Platónovu Symposionu, ale de facto zde probírá více onen kontext. Přitom není výkladem Mirandolova Commento jako celku, ale všímá si jen některých motivů a momentům, totiž koncepce lásky, kterou především představuje jako kritiku Marsilia Ficina, respektive jeho pojetí pravého přátelství. Publikace je velmi speciální, tak nevím, jestli si najde své čtenáře, je to vlastně přepracovaná Herůfkova disertace z pražské romanistiky. Ale je dobře, že takové knihy vycházejí. Svou obsáhlejší recenzi umístím (odkaz na ni), jakmile vyjde.

1 12.10.2021

Averyho Dullese jsem jako autora znal dosud pouze z jeho velmi dobré knihy o Giovannim Pico della Mirandola a scholastické tradici. Nyní, vlastně náhodou, se díky kurzu z fundamentální teologie dostávám k němu blíže a musím Františku Štěchovi za jeho monografii, která mi tak tohoto jezuitu přiblížila, na dálku poděkovat. Knížka možná je více souhrnem Dullesovy teologie než její svéráznou intepretací, ovšem právě to vítám, právě to jsem potřeboval a právě to mě zaujalo. Štěch postupuje velmi systematicky a přehledně, což dává tušit, že stejně přehledný a systematický byl i Dulles. Zajímavé.

1 17.05.2021

Do knížky jsem nahlížel kvůli kolokviu z religionistiky. Přináší základní, stručný přehled a její devízou je, že nepopisuje jen jednotlivá náboženství v návaznosti na posvátné texty a tradici, ale jde až do současnosti. Je to knížka spíše populární, čemuž odpovídá i styl, který často přechází do esejistiky a hodnotících subjektivních úvah.

1 04.02.2021

Dnes už klasická práce zakládající aplikovanou hermeneutiku v religionistice. Waardenburg zde nejprve načrtává jakousi systematiku studia náboženství, věnuje se i jednotlivým religionistickým směrům a jejich dějinám, aby konečně se věnoval oné aplikované hermeneutice. Zhruba chápu, co se tím myslí, když už jsem si knížku "musel" přečíst v rámci studia. A na vydání oceňuji i doslov Břetislava Horyny, který byl jedním z překladatelů. Nicméně, čím více religionistických prací čtu, tím větší "distanci" od pokusu racionálního, vědeckého uchopení subjektivních intencí získávám.

1 19.01.2021

Encyklika je to v každém případě velmi zajímavá. Papež obhajuje filosofii, považuje ji za nutnou pro teologii, a snaží se nalézt střední cestu mezi jakýmsi racionalismem a fideismem. Nedává přitom přednost (a to je jistě dobře) žádnému filosofickému směru, jen je přesvědčen o tom, že je možné a dokonce nutné nalézt harmonii mezi filosofií, teologií, i přírodními a sociálními vědami. To je sám o sobě v podstatě tomistický koncept a sv. Tomáš Akvinský je v encyklice logicky velmi vyzdvihován. Čtenář nalezne i vlivy jiné, např. Jasperse.
Vize je to pěkná, ale jak na to, když mnozí dokonce považují výraz "křesťanská filosofie" za oxymoron...
Encyklika dává určitě podměty na promýšlení, možná jsem ale čekal asi ještě něco víc, něco, co mě praští a řeknu si, jo, jo, takto to má jít, to se nedostavilo, ale to je úděl filosofie.

1 29.12.2020

Kniha byla pro mě zklamáním, Rafal Prinke je skvělým znalcem díla a života Michala Sendivoje, a je to fajn chlapík. Ale tato kniha se mu podle mě nepovedla a nepovedlo se ani české vydání v nakladatelství Academia. Recenzi umístím, až bude publikovaná. Zde jen shrnu, že pro toho, kdo se v tématu trochu vyzná, je zbytečná, ale ten, kdo je nováček a chtěl by se něco dozvědět, se v ní lehce ztratí, v nadbytečných citacích a v deskripcích sekundární literatury.

1 24.12.2020

Vynikající pomůcka, nedocenitelná nejen při studiu biblistiky. Není pouhým atlasem, tedy mapovou knihou, ale obsahuje i časové osy a ještě větší množství vysvětlujícího textu. Přehledné, dobře graficky zpracované.

1 17.12.2020

Je zajímavé, že mě z knížky také nejvíce zaujala pasáž o Semmelweisovi, jako "Jensena". Ale kniha je samozřejmě rozsáhlejší, zajímavá je i korespondence Poppera s Parusnikovou.

1 14.11.2020

V knížce stojí, že se jedná o sborník. Vlastně je to soubor statí, z nichž většinu napsal prof. Milan Sobotka, a většína z nich jsou úvody, které vytvořil k vydáním překladů slavných novověkých filosofů, co vycházely v 70. a 80. letech v nakladatelství Svoboda. Takže k Descartově Úvahám o první filosofii, k Leibnizově Monadologii, k Lockově Eseji o lidském rozumu, k Hobbesovu Výboru z díla, k Baconově Novému Organonu, k Schellingovu Výboru z díla, k Hegelově Logice, ke Kantově Kritice soudnosti (ta vyšla v Odeonu). Plus je zde pár dalších Sobotkových článků, Znojův úvod ke Kantově Základu metafyziky mravů a Mouralova studie o Humeovi. Je dobré mít všechny Sobotkovy předmluvy pohromadě.

1 14.11.2020

Knížka má už nějaké roky, těch dvacet let se na ní podepsalo, nejnovější vývoj v ní není, především tam člověk nenajde kognitivní religionistiku, která se rozvíjí právě až v posledních letech. Ale stále je to kniha celkem užitečná. Koupil jsem si ji až nedávno, v antikvariátu (za celkem velkou sumu), a musím ocenit právě tu antologii, která tvoří většinu knihy. Tzn. vždy autorův krátký životopis, seznam děl a ukázka z nějakého jeho díla (celkem dlouhá), většinou jde o klíčové texty (i když zatím jsem se díval jen na některé osobnosti). Na druhou stranu mě trochu zklamal úvod, je opravdu dějinný, jsou to spíše dějiny zájmu o náboženství, nikoli religionistiky jako disciplíny, která se etablovala až na konci 19. století. Taky by mohl být přehlednější, systematičtější, s rozlišením různých směrů v religionistice. Ale hlavně díky té antologii jde o cennou knihu (a cena v antikvariátu tomu odpovídala).

1 12.11.2020

Rozhodně je to čtivé, dobré jako historický román, který je třeba brát jako fikci. Jesenský je zde vylíčen jako hrdina a mučedník vědy, k tomu měl ale daleko. Mnohé události, které jsou zde popsané, se nestaly, s mnohými lidmi se Jesenský ve skutečnosti nesetkal, některá fakta jsou popletená nebo zpřeházená, aby vygradoval děj. (Např. na dvůr Rudolfa II. se mu zřejmě vůbec nepodařilo proniknout.) Mnohé názory, které Jessenius - literární postava prezentuje, skutečný Jessenius nezastával nebo je ani zastávat nemohl (např. velký krevní oběh byl objeven až později, tak o něm nemohl na pražské pitvě hovořit...)
Ale tak to má asi být, to je devíza historického románu. Jen to prosím nebrat jako historickou knihu. A seriál je velmi výpravný, pěkně vyvedený, s dobrými herci, platí však pro něj totéž: chcete-li si udělat obrázek o dané době a o dané postavě co nejobjektivnější, obraťte se k odborné literatuře.

1 27.10.2020

Charakteristika knihy Amadea Molnára na tomto serveru je opravdu zavádějící. Úsudky typu "měli ryzí víru, proto byli pronásledováni" nejsou hodny dobrého historika církevních dějin, jakým Molnár bezesporu byl. Knihu jsem četl velmi dávno, a velmi pozorně. Samozřejmě, že nelze odpárat konfesní příslušnost autora od textu: Molnár vskutku chápe valdenské jako předchůdce husitství a potažmo reformace. Možná dnes by to mohlo být chápáno jako ahistorismus, jako nevhodné vkládání pozdějších kategorií a typů myšlení do předchozích období, na druhou stranu bez toho by se dějiny rozpadly na nahodilý soubor nesouvisejících faktů. A nebylo by možné se vymezovat a polemizovat, tříbit své vlastní myšlenky. To já nyní nebudu, přece jen jsem knihu četl před cca 25 lety. Ale kupodivu nedávno mě něco dovedlo k jedná části knihy a byl jsem potěšen z faktografické šíře zpracování, i když jsem litoval absence důkladného poznámkového aparátu.

1 26.10.2020

Jsou to poněkud jiné dějiny středověké filosofie, nesledují chronologii, ale jsou systematicky utříděné podle jednotlivých oblastí: literatura, logika, fyzika, metafyzika, psychologie a etika. Právě to systematické hledisko bylo pro mě přínosné v době, kdy jsem studoval. Knížka se nemusí číst od začátku do konce. Vezme se kapitola, která Vás zajímá, a pak získáte základní představu o tom, jak daná filosofická oblast ve středověku vypadala, co byly hlavní problémy atd. Pak se to může prohlubovat další četbou. Takže, i když by se mohlo zdát, že v některých částech je to zkratkovité nebo nedotažené, za mě dobré.

1 26.10.2020

Heinzmannova kniha je jeden z několika pokusů, dostupných v češtině, vypsat to nejdůležitější z filosofie středověku. Ve srovnání s jinými (např. De Libera, P. Floss) je poněkud jinak urpořádaná, začíná vlastně již patristikou a dotahuje to až k Mikuláši Kusánskému. A soustředí se na hlavní postavy, ty vedlejší (a někdy velmi zajímavé) zůstávají stranou. Sám ji doporučuji číst komparativně s dalšími, zvláště oněmi výše zmíněnými autory.

1 24.10.2020

Velmi důkladná monografie o jednom, nikoli nevýznamném, aspektu Petrarkova života a díla, neboť Francesco Petrarca byl nejen literátem, básníkem, ale vedle toho (kdo víc, co víc) politikem, myslitelem, který se snažil hýbat politickými dějinami. A o tomto je Špičkova kniha, která je čtením vůbec ne jednoduchým, je to kniha akademická, kniha, za kterou její autor získal cenu Premio Flaiano Internazionale v roce 2011, za nejlepší zahraniční monografii o italské kultuře.

1 12.10.2020