klara9055
komentáře u knih
Proměna
David Věrný
Dlouho, dlouho mi knížka ležela v knihovně a nemohla jsem se k ní dostat. Posledních pár týdnů mě zasáhla čtecí krize, pak jsem sáhla po Proměně a ta mě z ní spolehlivě vytáhla! Měla jsem ji přečtenou během tří dnů, odkládala se velmi těžko. Je to čtivý a napínavý příběh. Na začátku mě Petr vyloženě točil, ale postupem času jsem si k němu vytvořila pouto a bylo mi líto všech těch nepříjemností, kterými si musel projít. Ale asi to bylo nutné, aby k té jeho celkové katarzi mohlo dojít. Knížka mě potěšila, překvapila, užila jsem si ji všemi smysly. Líbil se mi balanc mezi popisy míst, krajiny a akcí, všeho bylo tak akorát, aby se člověk dokonale dokázal dostat do děje a zároveň se nenudil. Na debut je to opravdu nadprůměr.
Tommyknockeři
Stephen King
Já jsem velkej fanoušek Kinga, takže i tahle knížka se mi líbila, ale bylo tu znát, že ji psal v době, kdy bojoval se svými démony. Zabíhavý myšlenky a hlavně strašně moc postav a zamotaný vztahy mezi nima. Místama jsem se fakt hodně ztrácela a nevěděla, kdo je kdo. Ale celkově knížku hodnotím pozitivně.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Knížka mě nadchla, už od první stránky pro mě byla neodložitelná. Čtivost zajistily krátké kapitoly. Jediné mínus, které vidím, je absence popisků u dobových fotek.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Kniha je čtivá, nepřišla pro mě žádná hluchá místa. Paní Mornštajnová má nezaměnitelný styl. Dokáže psát z pohledu staré ženy, dospívající dívky, malé holky a pokaždé je to pro mě autentické. Na druhou stranu jsem hlavní postavu měla chuť fakt proplesknout. Její chladnokrevnost byla místy opravdu na pováženou. Byl to čistě její charakterový rys, nebo důsledek traumat, která musela prožít? Kolik mezi námi chodí takových cácor? Z pohledu statistiky zažila nějaký způsob zneužívání každá pátá žena. Rozhlédněte se ve třídě, po kanceláři. Je velmi pravděpodobné, že mezi vašimi spolužačkami a kolegyněmi jsou takové cácory, které si s sebou celý život nesou palčivé tajemství. Tolik k závažnosti tématu. Kniha mě bavila, i když jsem velmi brzy odhalila, kdo se skrývá za vůní lesa. Posledních několik vět mě rozsekalo. Nejdřív mi spadla čelist, potom mi vyhrkly slzy a nakonec jsem pevně objala svoje spící dítě a přísahala si, že udělám všechno pro to, abych ho před takovýma věcma ochránila.
Knížku asi nemám potřebu číst znova, ale bude ve mně rezonovat ještě dlouho.
