KM Phoenix komentáře u knih
Kniha nepřináší nic nového a Arnieho hlášky působí v překladu a na papíře dost divně. To už je lepší si na Youtube vyjet 100 nejlepších Arnieho hlášek a je to s obrazem a i jeho skvělým přízvukem.
Obsahově výborná kniha, jejíž forma je dost otřesná... Poznámky pod čarou, které pokračují přes několik (celých) stránek? WTF? Nevím jestli to je nějaká vychytávka univerzity v Liberci nebo svérázný styl autora, každopádně výsledkem je úmorná nekomfortnost pro kohokoliv kdo tuto knihu otevře. Přitom jsou i jiné způsoby jak zachovat věděckost publikace a zároveň ji zpřístupnit širší veřejnosti. V tomto případě např. zakomponovat medailonky esesáků přímo do textu, používat citace v této formě (Kmoch 2021, s. 39), přesunout část údajů do sekce přílohy, atp. Toto je ukázkový příklad toho kdy technikálie naprosto zkazí celkový dojem z knihy, což je velká škoda. V textu se vyskytovalo i pár překlepů, ale ty byly spíše výjimkou (i když etičtí Němci místo etnických pobavili). Vazba se tentokrát ani Academii moc nepovedla a je spíše podprůměrná.
Z knihy je jasně vidět autorův obrovský zájem o zmiňovanou látku. Avšak jeho, zájem či lépe řečeno nadšení tak působí na tuto publikaci trochu negativně. Kromě jeho nezakrývaných sympatií pro rakouské námořnictvo je to i nadměrné používání všelijakých zdrobnělin a citově zabarvených pseudotermínů. Za všechny zde cituji (s.60): "Rakouské všetečné lehké křižníčky ani čiperné torpédoborce se zatím neobjevují, alespoň ne v okolí ponorky, v dálce plují jen kabotážní parníčky..." Jinak se kniha celkem dobře čte i když množství překlepů (jež měla odhalit korektura) to trochu narušuje. Ty čtyři hvězdičky jsou s odřenýma ušima.
Informačně dost skoupá kniha, vlastně by se dal rozsah jednotlivých portrétů přirovnat k nějaké středoškolské práci. Ale asi nejhorší je forma, která je u každého portrétu poněkud jiná. Jednou je to "ich forma", jindy je to jako kdyby se portrétovaný obracel ke čtenáři, apod. Působí to trochu uměle a nevěrohodně a chvílemi dost nepovedeně. Pokud se chcete něco pořádného dovědět, tak tato kniha není pro vás. Pokud chcete něco ve stylu "Rytmus života" na záchod na chalupu tak v případě, že jste knihu našli zdarma, tak je to v pořádku.
Hodně slušné shrnutí všeho možného od bojové taktiky až po věci nutné k přežití. Celou knihu ale shazuje místy dost hrozný překlad, který je chvílemi až bizarní a nechtěně vtipný. "Mnozí příslušníci rhodeské armády proto požadovali vlastní pistole a ty se pohybovaly od praktických spolehlivých automatů po revolvery Magnum "Harryho Špíny"." Chudák Dirty Harry (v češtině Drsný Harry) :-D
Kniha je obzvláště zajímavá autorovými vzpomínkami na jiné osobnosti (Číla, Krejčí, Syrový, Medek, apod.) legionářské anabáze, které se často rozcházejí s pozdějšími "oficiálními" výklady v legionářské literatuře.
Poměrně krátký nic moc záživný socialistický realismus. Má však jistý umělecký záměr a jak jsem se dozvěděl z doslovu překladatele Jiřího Taufera "Těžkému dramatickému ovzduší příběhu, jehož děj se odehrává jakoby v příšeří, z něhož se ozývá stále jen přidušený šepot, výstřely, kroky hlídek a sténání mučených lidí, odpovídá i zvláštní rytmická stavba románu: téměř každá kapitola začíná větou, jíž končí předchozí, což připomíná strofy jakési chmurné a přitom hrdinské lidové balady." V kostce se jedná o hodně patetický román s až komicky přehnanými postavami.
Klasický socialistický realismus, tentokrát ve východoněmecké podobě. Navrch obsahuje notnou dávku německého apologetismu, která ale nepřekvapí vzhledem k roku vzniku. Ani jedna ze dvou povídek nevyniká nějakou závratnou kvalitou či čtivostí. Bohužel text ani není nechtěně vtipný tak jak se občas stává u jiných soc-real. autorů. Jediné pozitivní věci na této knize jsou, že není moc dlouhá a formát je takový, že se vám vejde i do náprsní kapsy letního saka.
Solidní soubor povídek. To co to o hvězdu sráží je poněkud odfláklá práce korektorů, v knize je množství překlepů a chyb. Také překlad Sirotků ze Šroubovice mi poněkud nesedl.
Naprosto bizarní příspěvek sovětské literatury v edici KOD. Vysoké hodnocení dávám z toho důvodu, že něco tak podivného se vyskytuje opravdu ojediněle a i ta kniha je neskutečně (a většinou nechtěně) vtipná. No koho by to napadlo: sovětský partyzán objeví u sebe schopnost létat jako superman a ručně sestřeluje letadla a provádí nálety :-D