Kmotr99 komentáře u knih

Četl jsem v angličtině. Nevím, jaký vliv to má na dojem z knihy, nicméně jsem o Americké tvrdé škole a Phillu Marlowovi hodně slyšel a na knihu se dost těšil. A byl jsem trochu zklamán, zejména koncem knihy, který se na můj vkus odehrál příliš rychle a zmatečně. Marlowe mi i tak celkem přirostl k srdci a nad ním a celým žánrem rozhodně nelámu hůl, a časem si něco dalšího rád přečtu.

1 18.03.2018

Hlavní hrdina povídky obývá jakési doupě, jehož budováním, hloubením spletitých chodeb, a zabezpečováním před nepřátelským okolním světem atd. strávil celý život. Se svým dílem je neustále nespokojen, různě jej přestavuje (či spíše nad přestavbou uvažuje), cítí se v něm zároveň bezpečný, zároveň jej doupě frustruje. Znervózňují ho různé zvuky a šumy, jejichž původ nezná, tu si myslí, že jde o malou neškodnou havěť, někdy má pocit, že je původcem šumu nebezpečné velké zvíře...

Abstraktní, tísnivé, těžko uchopitelné, jako ostatně každé Kafkovo dílo... ale Doupě mi v tomhle přišlo snad ještě horší (nebo lepší, záleží na vkusu) než ostatní věci, co jsem od FK přečetl, je to zkrátka ještě abstraktnější, ještě tísnivější a čtenář tak trochu neví, co by si s nekonečnými větami počal.

Čtení Kafky v němčině (nebo v mém případě spíše pokusu o to s pomocí bilngvního vydání), má alespoň jednu výhodu. I když vás Kafka může svým stylem občas štvát, ať už vám vadí odstavce bez konce nebo nejasný obsah, přinejmenším se zlepšíte v cizím jazyce... a ona ta němčina ke Kafkovi stejně patří!

1 08.07.2017

Po Hovorech k sobě jsem se pustil do další stoické klasiky. Čtení Epiktéta je mnohdy náročnější než než Marca Aurelia, ale čtenář si časem zvykne. Kapitoly jsou delší, ale rozhodně stejně (ne-li více) inspirativní. Hlavní Epiktétova teze (Jsou věci, které jsou v naší moci, a jsou věci, které nejsou v naší moci) vás bude provázet celou knihou, akorát v různých variacích a pro jiné situace nejrůznějších částí lidského života. Proto není třeba se čtením vůbec spěchat, já se knihou "prokousával" několik měsíců a snažil se vstřebat co nejvíc. Doporučuji!

1 13.06.2017

Škoda, že není tato kniha reportáží z prvorepublikové Podkarpatské Rusy vůbec známá. Olbracht totiž čtivě (četlo se mi lépe než jeho prózy Nikola Šuhaj a Golet v údolí) popisuje dost šílené poměry, neskutečnou bídu a složitou národnostní situaci v československé východní "kolonii".

1 10.04.2017

Začíná se to opakovat...Dursleyovi, příjezd, učení, boj se zlem, odjezd. Ano, je to fajn napsané, čtivé, ale zase taková bomba to není.

1 04.02.2014

Skvělé to není, ale dobré rozhodně ano! Je to asi první severská detektivka, kterou jsem přečetl. Líbí se mi, že hlavní hrdina není nějaký bezchybný autistický génius jako je Sherlock Holmes a Hercule Poirot (i když to taky má něco do sebe a je to klasika - ale dnes už nemá smysl ji napodobovat), ale je to normální člověk s normálními problémy. Líbila se mi postava Asada a celkově mezikulturní střety. Na druhou stranu mi to přišlo mírně zbytečně dlouhé a rozuzlení nebylo až tak překvapivé, jak jsem si myslel, že bude. Každopádně - několik let v kleci bych opravdu žít nechtěl.

1 04.02.2014

Text tak poetický, až se v něm (aspoň pro mě) ztrácel reálný obsah.

13.03.2020

Svým formátem ideální kniha na trávení krátkých volných chvil během týdne - v mhd, při čekání na doktora atp.; vejde se do kapsy a kapitoly (dopisy) jsou tak krátké, jedna tak akorát na pár stanic metrem. Pár dní ve společnosti raného Dostojevského tak bylo celkem příjemných, po zkušenosti s jeho těžkopádnými "velkými romány" s milionem postav šlo vlastně o dost jiný, v něčem svěžejší zážitek. Kdybych ale ony dopisy nepoužíval jako únik od každodenních povinností a měl je číst v kuse, brzy mě, obávám se, přestanou bavit. Některé pasáže za to přesto stály.

"Vím, jak jsem Vám, moje milovaná, zavázán. Když jsem Vás poznal, začal jsem především poznávat sám sebe, protože jsem Vás začal milovat. Do té doby, než jsem se s Vámi seznámil, moje děťátko, byl jsem opuštěný a jako bych spal a nežil. Všichni moji nepřátelé říkali, že mám i figuru k ničemu, ošklivili si mne, a já jsem si pak začal ošklivit sám sebe. Říkali, že jsem tupec, a já si pak doopravdy myslel, že jsem tupec, a když jsem poznal Vás, tu jste prosvětlila celý můj černý život, takže se prosvětlilo i moje srdce a duše a já jsem našel klid a poznal, že nejsem horší než ostatní, že nejsem sice nic zvláštního, nejsem vynikající, neumím se dobře chovat, ale přece jen jsem člověk, celým svým srdcem a rozumem jsem člověk."

10.11.2019

Podnětné zamyšlení, ale Kubátovi bych vytkl dvě věci. Kniha mohla být srozumitelnější. Zbytečně odborným jazykem a neobratnými formulacemi se mi útlou knihou ne úplně lehce prokousávalo. Co se obsahu týče, zajímalo by mě, jak moc by svůj návrh racionalizace parlamentu (například zavedení většinového systému) dnes obhajoval, po faktickém rozkladu systému dvou velkých stran na ose pravice-levice. Stejně tak argument zralostí naší demokracie se dnes zdá být trochu úsměvný, od roku 2013 se toho přeci jenom událo hodně.
Přesto můžu doporučit, jako úvod do fungování politických systémů to není špatná kniha, která kombinuje teorii s praxí.

11.01.2019

Zakaria píše o postavení Spojených států v širším kontextu, věnuje se o vývoji evropské civilizace jako celku, o situaci ve dvou asijských velmocí Indie a Číny a řešením, jak se mají USA chovat v éře, kdy je zbytek světa na vzestupu.
Je znát, že byla kniha napsána již asi před 8 lety, což je v dnešním rychle se měnícím světě dost dlouhá doba, a spousta odhadů budoucího vývoje jsou chybné. Ale kdo by tehdy, na konci vláda George Bushe, předpovídal okupaci Krymu Ruskem nebo dokonce Brexit a teď aktuální vítězství Donalda Trumpa? Ale především právě díky širšímu kontextu je kniha poučná i teď na konci roku 2016.
A jak to bude vypadat za dalších 8 let, to si snad ani nikdo netroufá předpovídat...

12.11.2016

Na mě příliš těžkopádné. Od druhé nejlépe hodnocené knihy nepožaduji příliš vysokou kvalitu (přeci jenom musí být mainstreamová), ale čtivost. A mě se kupodivu GoT nečetla nejlépe a místy jsem se do čtení musel nutit, hlavně kapitoly o Daenerys, Sanse a Branovi byly nezáživné. Martin sice skvěle vykresluje charaktery postav, selhává při popisu míst, takže jsem si Zapadozemě prostě nedokázal představit v celé své kráse. A chyběla mi podrobnější mapa. A ani žádné zlomové okamžiky, u kterých bych měl na krajíčku se zatím nedostavily, to asi bude tím, že jde o první díl. No nic, do Střetu králů e mi ani nechce. Doufám, že nabídne druhý díl víc.
Postřehl jsem tu kritiky překladu, je možné že to bude i jím.

20.08.2014

První díl je asi lepší, pokračování už není zdaleka tak originální a je to více akční, než milé. I tak jde o kvalitní knihu pro děti, u které se pobaví stejně jako u dílu prvního.

14.02.2014

Moc příjemná kniha. Líbila se mi obzvlášť řekněme první polovina knihy. Představa města uprostřed temnoty, kde už pomalu přestává vše fungovat je děsivá a tajemná. Autorka bohužel ničím překvapivým koncem celou knihu pohřbila. ale na druhou stranu je takový konec pro mladší čtenáře tak na hraně pochopitelnosti a žádné filosofování ani nebylo na místě.

08.02.2014

Kniha nedosahuje kvalit prvního dílu, ale stále jde o velmi dobru čtivou knihu!

04.02.2014

V pátém pokračování definitivně končí Harryho dětství a i kniha je dospělejší. Na to, že má 800 stránek, se to četlo dobře, stejně dobře jako ostatní díly. Ano, je to dobré, ale mezi Pottermaniaky nepatřím a smrt S. jsem ani moc neprožíval.

04.02.2014

Oproti trojce slabší, ale stále zábavné, byť se schéma knihy neustále opakuje.

04.02.2014

Mírně horší než předchozí díly. Trochu to kazí ten svět uprostřed země. Jinak opět dobré a mírně nostalgické. Okolo 12ti let mě to opravdu bavilo.

04.02.2014

Spolu s druhým dílem nejlepší kniha série. Opět se dozvídáme kupu nečekaných zjištění.

04.02.2014

Kniha podobně kvalitní jako první díl, možná i o něco lepší a zábavnější. cesta do hlubin planety byla zajímavá a opět mírně pochmurná a depresivní.

04.02.2014

Ano. Dan Brown píše tak čtivě, že člověk od první stránky stále čte a přestane číst až na konci. I tak musím knihu trochu zkritizovat. Za prvé mi nepřišlo zjištění nijak moc neuvěřitelné a převratné a to hlavně kvůli právě až přílišné rychlosti děje. Vypadá to fakt hloupě, když na to Robert Langdon přijde v podstatě ze dne na den. Za druhé prostě knize nevěřím, nepřišlo mi to reálné a často až kýčovité, čemuž napomohla ošklivá obálka.

04.02.2014