knihcitko
komentáře u knih
Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
Obdivuji pana Svěráka za jeho vypravěčský talent. Za jeho jazykový cit a lehkost všech jeho písní, filmů a knih. Dokáže pohladit a navodit lehký úsměv na tváři. Byť jde mnohdy o ne zcela humorný příběh. To vše jsem v této knížce našel. Pan Svěrák mě znovu nezklamal.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Láskyplná kniha. Při čtení jsem vzpomínal na svého dědečka. Škoda, že už tady není. Chtěl bych být v kůži Noaha, sedět na lavičce a poslouchat vyprávění mého dědy. Alespoň ještě jednou slyšet, co vše prožil a jak prožil. Zavřít oči a jen poslouchat. Představit si jeho štěstí a jeho životní lásku... Krátká kniha, ale plná smutné reality stáří. Strachu ze zapomínání. Přesto krásná. Určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Alespoň pro ty vzpomínky.
Jméno růže
Umberto Eco
Detektivní, historické, křesťanské, filosofické, místy vláčné a zdlouhavé. Občas jsem se ztrácel, především když text přešel do latiny. Ale to přece ke klášteru s kouzelnou a tajemnou knihovnou patří, ne?
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Lehký, rozmanitý mix, který pobaví a uklidní. Odpočinkové čtení. Několikrát jsem se přistihl, že "ten Robert má vlastně pravdu". Ačkoliv si to nepřipustíte, po přečtení se zamyslíte i nad nejobyčenějšími věcmi.
Čekání na Bojanglese
Olivier Bourdeaut
Jakýkoliv přívlastek, který vás napadne, tuto knihu hravě vyjádří. Najdete v ní jednoduše vše. Líbila se mi její "ztřeštěnost". Dokonalá lehkost žít si svůj život po svém. Ještě teď, při vzpomínkách na některé pasáže knihy, se nemohu ubránit lehkému úsměvu na tváři. A mimochodem, jak už mnozí psali přede mnou, ten song je opravdu dobrý...
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Chtěl bych poznat Oveho? I když je protivným, mrzutým bručounem, jako asi každý starší chlap, je to jen jeho slupka, kterou vidíme . Ale pod ní se skrývá úplně něco jiného. Čím déle s Ovenem jsme, tím více cítíme opak. Oblíbíme si ho a začneme ho mít i rádi. Takže já za sebe bych Oveho chtěl poznat.
Básně sebrané
J. H. Krchovský (p)
Jako když ze surového železa ukujete nejdokonalejší dezertní vidličku. Ta surovost, hra se slovy, přímočarost, kde J.H.K. přesně ví, že na konci bude mít onu vidličku, s níž píchne do pytle sarkasmu a vysype vám ho celý na stůl, je úchvatná. A proto se taky k jeho básním vracíte stále zpět a on vás zase překvapí.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Krátká, humorná kniha. Přečtená velmi rychle. Oddechová záležitost. Synovi a strastech rodičovství, lásce ke své ženě. Ani mi nevadilo, že to není kniha s příběhem. Je to o vnímání světa, situací a postřehů dospělého muže, který má syna a dává mu do života to, co každý otec synovi. Místy až dost intimní pohled do soukromí autora. Ale asi mu to moc nevadí, když čtenáře pozval tak blízko k sobě domů.
Mých tisíc životů
Jean-Paul Belmondo
Jean - Paul Belmondo. Velké jméno francouzské kinematografie. Stejně jako působil na diváky svých filmů, žoviálně, komediantsky, plný života a energie, tak také prožíval svůj život. Bláznivě, v ohromném tempu, naplněn všemožnými vylomeninami a vtípky. Kdo miluje Belmonda, určitě nebude zklamán tím, co vše vyváděl mimo dosah kamer. Prostě je to "Rošťák" s velkým "R". A za to ho mám opravdu rád.
Rozhovory s Janem Werichem
Jiří Janoušek
Co může člověk vůbec k této knize říct? Možná jen díky za to, že jsme měli Wericha, po kterém nám tady zbylo tolik moudra a nenásilné lidské filosofie, opravdu skvělého humoru a spousta knih. A je opravdu škoda, že už pana Wericha nemáme.
Zázračný úklid - pořádek jednou provždy
Marie Kondo
Geniální kniha. Někdo si bude zvykat, někomu nesedne, ale pravdou je, že je to skvělý návod, jak si udělat pořádek všude okolo sebe. Nejen ten doma, ale také ve své duši, ve svém životě. Po přečtení a zamyšlení se, mi změnila život.
Lolita
Vladimir Nabokov
Zvláštně napsaná kniha. Místy chytlavá, místy zdlouhavá. Pan Nabokov vykreslil Lolitu dokonale. Hlavního hrdinu ostatně též. I když trpí úchylkou, je mi ho místy i líto. Tak velkou jednostrannou a beznadějnou láskou, jakou trpí Humbert Humbert, budete jinde jen těžko hledat.
Slova, která jsem si přál napsat sám
Robert Fulghum
To je celý Robert. Nenásilně nám podsouvá myšlenky v podobě citátů slavných i naprosto neznámých lidí, nad kterými se musíme chtě nechtě zamyslet. Zajímavé odhalení autorových filosofických postojů. Až je škoda, že těch citátů bylo málo.
Ztracený symbol
Dan Brown
Co od Browna čekat jiného? Kdo četl Šifru, bude možná zklamán. Jednoduchost s jakou hlavní hrdina Langdon řeší symboly a rébusy, je na mě místy až příliš naivní. Ale záleží na chuti a vnímání čtenáře.
