Knihomolka134 komentáře u knih
Naivni povidky minuleho stoleti o hledani manzela, partnera, o namlouvani a vdavkach. Kratke, mile, nevtirave. Casto jsem se smala nad prostoduchosti tech popisovanych zen.
Vzpominkova kniha Yoko Ono, nejde o zivotopis ani memoary, ale obsahuje unikatni fotografie z osobniho zivota s Lennonem, materialy o vzniku legendarni Imagine a dalsich pisni, s mnoha detailnimi popisky a artefakty. Provedeni knihy a jeji struktura je take velmi osobita. Idealni do sbirky pro fanousky Ono&Lennon.
Bravurne napsana kniha - psychologie postav, smerovani, dej a naprosto prekvapivy zaver. Simmel patri k mym oblibencum a tato kniha je moje srdcova... (a Verene jsem to nikdy neodpustila).
Puvabna knizecka plna dulezitych lidskych pravd. Mela by byt povinnou cetbou pro vsechny.
Krasny pribeh Maleho prince me dojima dodnes. "Co je dulezite, je ocim neviditelne, spravne vidime jen srdcem."
Chtela jsem vyzkouset neco od Nesba, protoze o jeho knihach vsichni mluvi, jak je to fantasticka severska krimi.
Byla jsem trochu zklamana.
Nevim, na zaklade ceho se kniha jmenuje Netopyr, vyjma toho, ze netopyr je povazovan za australsky symbol smrti. Zacatek byl dost vlekly, spad kniha mela az cca ve 3/4 a konec byl naopak zklamani, utnuty. Prekvapilo me, ze Harry pro smrt sveho kolegy Andrewa tak truchlil a pro svou (lasku) Birgittu neuronil ani slzicku. Krome toho, ze byla kniha plna prostredi drogovych dealeru, prostitutek a lidi z okraje spolecnosti, ocenuji okenko realii do australske historie a mistnich legend.
Po docteni knihy mi pojmy jako Walla, Moora a Bubbur ze starych legend Australie davaly mnohem vetsi smysl. Jednou vetou tedy: Kniha neurazi (moralisty a puritany mozna ano), ale ani nenadchne.
Zvlastni a hodne naturalisticka kniha, o zajimavych schopnostech jednoho neobycejneho cloveka. Uplne me ale dostal autoruv bezprostredni a kruty popis, napr. pri popisu Samanovy tchyne: "na propadle hrudi zbytky nader visici dolu jak susici se, uriznute veverci hlavy, jako dve prazdne kapsy naruby vytazene z kalhot". Na zacatku jsem se do knihy vubec nemohla zacist, zajimave to zacalo byt az po vztahu s Barborou. Druha polovina knihy uz ubihala o poznani svizneji. Nemohu rict, ze to byla spatna kniha, jen mi svym stylem psani asi nesedla. Zaver prekvapivy. A cekala jsem, ze nekdo rekne, ci dcera Dita je... jako (asi uz taky zazivam pocit karin).
Snad nejnudnejsi a nejvic pruhledna kniha z rajonu cervenych knihoven, kterou jsem za posledni dobu cetla.
Nepochopila jsem, jak se muze a dokaze / chce vzdelana zena jako byla Jill neustale tak ponizovat pred Davidem, nevernikem a lharem, vsechno mu odpoustet a trpet. Obe hrdinky (Jill i Beth) ponekud mdle, nezajimave, bez sebevedomi a sebeucty. Mozna chtela autorka poukazat na zeny slabe, nerozhodne, lehce zmanipulovatelne a zneuzivane. Od zacatku jednoduchy dej, bez sirsich rozmeru psychologickeho romanu.
Chtela jsem docist, protoze uz z principu vzdy docitam vsechny knihy. Tohle ale stacilo. Nejsem si jista, jestli k dalsim autorcinym dilum najdu priste cestu.
Pekna kniha, ktera by mela byt povinnou cetbou. Manipulace, zastrasovani, perfektne vystizena doba "budovani socialismu". Nelibil se mi styl psani, hovorove vyrazy a vynechana pismenka ve slovech. Chapu, ze to byl zamer a jazyk te doby. Konec jsem necekala tak smutny, chudak maly Hugousek. Spravedlnosti by se clovek nedovolal. Jsem stastna, ze jsem se narodila v jine dobe.
Nadherna kniha, kterou jsem docitala v slzach... Obe, prvni dil "A zivot tancil charleston" i tato - "Bukuvky", jsou nepopsatelne zdarilym pocinem bajecne autorky s velmi poutavym stylem psani.
Take je kniha velmi poucna, popisuje osudy generaci nekolika rodin (vztahy, spolecnost), na pozadi historickych udalosti od roku 1945 do roku 2017. Dopisova a denikova forma mi moc sedela. Nepochybuji o tom, ze kazda ctenarka by si prala potkat sveho Michorowskeho... Davam 5 hvezdicek, byl to fantasticky ctenarsky zazitek!
Vcelku podprůměrná kniha, trvalo, než jsem se prokousala začátkem. Předvídatelná zápletka, zvláštní typ humoru, který mi nepřipadal příliš směšný, spíš takový zoufalý.
Druhý díl byl o poznání lepší, fandila jsem Ollymu a Libby, ale Libby je a bude zřejmě ještě dlouho zaslepená Dillonovým šarmem (i když absolutně nechápu, co jí tak přitahuje). O to absurdnější je, že se v úplném závěru 2.dílu na pár stránkách stane totální charakterový zvrat Libby i Dillona (z děvkaře se stane vrba a Libby si uvědomí - po dvaceti letech - že miluje svého nejlepšího kamaráda). Nevím, zda to byl záměr vykreslit postavy jako nevyspělé osobnosti, které se nechávají vláčet svými rozpolcenými city.
Obě knihy jsem přečetla u moře na pláži (oddechovka), ale závěr druhého dílu mě neuspokojil.
Třetí díl není přeložený a pravděpodobně ani nebude (po nevalné kvalitě i ohlasech) a za 250 Kč si ji z Anglie zas neprahnu objednat (vzhledem k tomu, že jsem obě předchozí knihy koupila dohromady za 80 Kč a rozuzlení příběhu s Libby je celkem jasné - ještě pár milostných nevydařených zoufalých peripetií a konec očekávám v Ollyho náruči). Klasický happyend a la Bridget Jones.