Knihomolka134 komentáře u knih
(SPOILER) Hausfrau od Jill Alexander Essbaum. Kniha, která zaujme na první pohled - červenou barvou textu a epesní obálkou. Její obsah lze chápat jako hluboké autorčino nitro zmítané v depresích, obavách a životních úzkostech. Hlavní hrdinka Anna má všechno - hodného manžela, děti, domov, je zajištěná, ale přesto neví, co s životem, nudí se a hledá si nové a nové milence, což se jí jednoho dne stane osudným. Erotické pasáže, prolínající se děje, retrospektiva, to jsou hlavní znaky této knihy. Postava Anny je perfektně psychologicky zpracovaná, což se o ostatních postavách říct nedá. A je to trošku škoda. Kniha čtenářům nabízí jakýsi průzor do jedné ženské duše, která je zraněná, osamělá, nerozhodná a pasivní, ale volá po záchraně, kterou nikdo nevidí a neslyší. Nebo nechce slyšet? Stručně řečeno, kniha nepotěší ty, kteří bojují s úzkostmi. Je plná smutku a odevzdanosti, je hodně depresivní. Na druhou stranu nabízí otázku, zda se nejedná o fenomén např. zelených vdov, žen úspěšných mužů, vysoce postavených manažerů, které jsou finančně i materiálně zajištěné, zdánlivě jim nic nechybí, ale jsou citově/ emočně vyprahlé? Chybí jim láska, jejich srdce umírá a volá o pomoc, jejich okolí ale nevidí a neslyší, protože co by mohlo tak šťastým a spokojeným ženám přece chybět? Mínus dávám jen jedné věci - šílené pasivitě Anny, která se mi zdá neskutečná, přehnaná a opravdu NEmožná, neboť která žena a matka dětí se nechá dobrovolně vyhodit z domu od manžela, který (možná) ví o její nevěře? Která matka se nebude o své děti prát, která žena se nepokusí ani trochu obhájit? Jaká žena mlčky odejde jen s jedním zabaleným kufrem z domu, kde žijou její děti a pak odevzdaně skočí pod vlak? Závěr knihy mě nepřesvědčil, ale jinak to byl solidní pokus o mix červené knihovny a psychologické novely, který by se býval byl vydařil víc, kdyby autorka některé věci víc domyslela. Dávám 5/10 a přemýšlím nad tím, proč má kniha odznak bestselleru.
Krásná, jemně a citlivě napsaná novela o druhé světové válce a osudu mladé lékařky schovávající se před pronásledováním nacisty v zapomenuté vísce v horách.
Pro milovníky české válečné literatury TOP 1!
Tři příběhy v jedné knize. Jeden den v životě tří žen.
Virginie Woolfová, obyčejná americká dívka 50.let a mladá lesbička.
Kniha plná niterných pocitů a myšlenek s filozofickým přesahem. Trochu mě rozčiloval užitý font a fakt, že přes víc než tři strany čteme souvislý popis a proud myšlenek postav, mnohdy velmi neukotvený, bez jediné přímé řeči nebo mezery v odstavci. Chce to maximální soustředěnost a zaujatost čtenáře. Z toho důvodu jsem i tak útlou knihu o 188 stranách četla téměř 14 dní. Rozhodně to není odpočinková četba pro nenáročného čtenáře.
Román se řadí svým stylem, pojetím i obsahem k literárním skvostům, za který autor obdržel Pulitzerovu cenu.
Povinná četba snad každého, kdo se o upíry zajímá. Upířích příběhů je dnes v knihách i filmech až až, knihu B. Stokera však považuju za absolutní základ. Je totiž první z autorů, který se o upírovi zmiňuje. Byť byla kniha napsána na konci 19.století, což je na stylistice znát, příběh knihy nemá chybu a je absolutně skvěle postavený. Chytlavé čtení. Navíc neobvyklá je i forma deníků a dopisů.
První jsem viděla film z roku 1992 se skvělým Gary Oldmanem coby Drákulou v hlavní roli, nechala jsem se poněkud navnadit na lovestory s ním a slečnou Minou, v knize však o tom není ani zmínka. Drákula je v knižní předloze vylíčen víc jako krvelačná bestie bez jakékoli známky citu. Možná jsem ještě čekala, že se při čtení knihy budu opravdu bát a děsit, tento moment však, k mému zklamání, však nepřišel ani jednou. I tak ale jedinečná kniha, která stojí za přečtení!
Prvni kniha, kterou jsem si precetla az pote, co jsem videla hvezdne obsazeny film z roku 1995 s D.Moore a G. Oldmanem. Byla jsem filmem tak uchvacena, ze jsem si koupila knihu, ktera me ve sve podstate nezklamala, ale jen utvrdila v tom, ze film byl opravdu jen velmi volne inspirovan timto mistrovskym dilem americkeho spisovatele Nathaniela Hawthorna. Pamatuji si, ze jsme tuto knihu meli jako povinnou cetbu na gymnaziu, v te dobe jsem ji prilis nechapala a nedokazala videt ona alegoricka vyobrazeni, kterymi je cele dilo protknuto. Jazyk i stylistika je velmi narocna, minimum dialogu v cele knize, dlouhe pasaze plne jadrnych popisu mohou byt misty az nudne a opakujici se. V mnoha vecech se kniha od filmu lisi, v te nejvetsi vztah dvou hlavnich hrdinu a jejich pohled na sarlatove pismeno. V knize je bravurne vystizena metafora pismene vtisknuteho do reverendovy hrudi, nasledkem te bolesti pak umirajiciho.
Zajimave take je, ze v knize nosi Hester pismeno S (z anglictiny vina), ktere si sama vysije a nosi jej, ve filmu je to A (z anglictiny jako cizoloznice), ktere ji je pripnuto na prsa, cimz je odsouzena k vecne hanbe. V knize me take trochu zarazil zacatek pribehu, kdy je Hester i s ditetem vystavena na pranyri, temer az do konce knihy nevime, kdo je otcem ditete, jake byly dny, ktere tomuto dni predchazely. Musim uznat, ze kdybych nevidela film, ale cetla pouze knihu, zrejme bych byla vyvojem deje, pokrivenym charakterem duchovniho i samotnym zaverem, trochu rozcarovana. Ve filmu vsak roli reverenda excelente a velmi presvedcive zahral G. Oldman, ktery sve postave vnuknul i vice statecnosti a nebojacnosti, kterou zrejme postava literarni zcela postradala.
Dojemny, nezny, ale i misty humorny pribeh o chytrem kocourkovi a jeho panickovi zasazeny do Japonska, vypraveny v ich forme (z pohledu kocoura) a v er forme z pohledu ostatnich postav. Velmi mi struktura knihy i jeji obsah a zaver pripominala knihu "Co me naucil tucnak" (k precteni moc doporucuji!). Lidsky vypraveny pribeh o posledni ceste hlavniho hrdiny.
Moc se mi libil onen kocici pohled na dulezite veci v zivote i kazdodenni malickosti, zaroven mi kniha ukazala pohled na zivot z perspektivy kocky, coz pro me, jakozto ne-kockomilku, bylo v mnoha ohledech velmi poucne. :) Dost jsem chapala tetu Noriko, protoze presne takova bych byla ve vztahu ke kockam ja. :)
Byt je uz od zacatku jasne, jak cely pribeh a putovani skonci, necekala jsem, ze me dozene k slzam. Opravdu bravurne napsane!
2 citace z knihy, ktere se mi moc libily (ich forma - kocour Nana):
" Jestli se me pokusis vyndat z klece nasilim, drapama ti narysuju pres oblicej takovou mrizku, ze na nem budes moct hrat dalsi 3 mesice piskvorky".
Druha citace je dukazem toho, ze cteme opravdu zapisky kocoura, jakozto hlavniho hrdiny teto knihy. Zivotni moudro, ktere boli, ale zaroven v nem je neskutecna sila a pravda:
" Kdyz jeden vypravi o tom, co zazil na sve ceste, zaroven se vydava na cestu dalsi. A mysli pri tom na lidi, kteri se na ni vydali pred nim. A take na ty, kteri ho budou nasledovat. A jednoho dne vsechny ty lidi potkame znovu. Za dalekym, predalekym obzorem."
Velmi krasny a vkusny obal knihy muze vahave ctenare inspirovat k nakouknuti na pravni stranky. Stejne jako to bylo u me. A nelituji!
Vskutku povedena "orwellovska" kniha! V.Vondruška nejenze krasne ukazal sve nazory na aktualni deni ve spolecnosti, ale zaroven bravurne nastinuje ideologie, kterymi se lidstvo ridilo, ridi a muze ridit a kam, do jakych dusledku, by takove chovani a jednani mohlo vest. Ockovani a neockovani (neviditelni) lide, bezmezna vira v system, ktery ridi a kontroluje, nemyslici bytosti (ovce) misto svobodne smyslejiciho cloveka, nebinarni osoby, ktere se citi jako muz i zena zaroven, chamtivost, hamiznost, zavist, vzpoura chudych proti bohatym, to vse na pozadi zajimaveho a extremne ctiveho pribehu bytosti Klaud a jeji rodiny v nejmenovanem case a prostoru. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Kdyby ji autor napsal pred dvaceti lety, asi bych se nad ni zasmala s tim, ze tohle se proste nemuze stat! V soucasnosti vsak vice nez aktualni tema...Drobne minus bych dala otevrenemu konci, az prilis fanatickemu sobeckemu otci - otcovske pudy projevil az v uplnem zaveru - a procesu, jakym prosla Klaud v prubehu pouhych ctyr mesicu (z naivniho ditete se az prilis rychle stane zenou, v ramci jednoho odpoledne navic tehotnou). Postava Roberta na me pusobi az moc spasitelsky, maximalne obetavy hrdina, ktery nevaha riskovat cokoli kvuli divce, do ktere se zamiloval behem par vterin pri cekani na vytah.:) Obcas nudilo jeho fakticke poucovani o tom, kdo jsou Neviditelni a jake to bylo pred Velkym resetem - pusobil dojmem chodici encyklopedie, tedy jako neprilis realna postava. I presto ale hodnotim 5*, kniha je urcite nadcasova a jsou v ni momenty, nad kterymi bychom se meli vazne zamyslet.
Jedna z nejlepsich autobiografii, ktere jsem za posledni dobu cetla. Ava Gardner - neskutecne krasna, uspesna americka herecka, ktera mela velkou smulu na skutecnou lasku. Z autorcina pohledu sledujeme jeji chude, ale krasne detstvi v Jizni Karoline, vztah ke starsi sestre Bappie a jeji filmove zacatky, ve kterych si neverila a byla placha, ostychava a dle jejich slov netalentovana naivni divka. Diky dobrym kontaktum se vsak dostala k filmove smetance a stala se jednou z nejuspesnejsich herecek sve doby. V jejich vzpominkach jsem s ni naprosto soucitila a bylo mi lito, ze vztah s F. Sinatrou nevysel a ona zustala do konce zivota sama a bezdetna. Moc se mi libi, co sama pise na strane 211: "Myslim, ze hlavni duvod, proc se zadne me manzelstvi nevydarilo, byl, ze jsem vzdycky milovala prilis a nikdy moudre." Knihou jsou protknuty take vzpominky jejich pratel a blizkych, vcetne hereckych kolegu. Ctenar tedy ziskava autenicky pohled na Avu i z jine strany. Ze vsech pohledu se vsak jevila jako srdecna, vrela a uprimna, s touhou pomahat, ale take s touhou byt doopravdy milovana. Jeden z tech pohledu na ni byl opravdu za srdce berouci: "Byla krasna a slavna, byla idolem, a presto byla jedna z nejnestastnejsich zen. Byla jako kvet, ktery nedosahl sveho naplneni." Vcelku detailni jsou i jeji popisy filmu, ve kterych hrala, jednu hvezdicku z hodnoceni ubiram, protoze po rozvodu s F.Sinatrou, popisuje svuj zivot uz jen zkratkovite, odjezd do Spanelska a nasledny zivot v Londyne - tomu je venovano uz jen par poslednich stranek knihy. Nedozvime se uz, co se stalo napr. s jeji starsi sestrou, s kym a kde zila apod.
Jednou vetou vsak: Obdivuhodna ctiva kniha o obdivuhodne slavne herecce, kterou vsak bulvar te doby videl jen jako rozvracecku manzelstvi slavnych muzu. Nebylo to tak. Precteni knihy stoji za to!
Moc se mi libila cela kniha - nejvic vsak povidka Londyn a Zarlivost. Ty jsou proste top! Zajimave pribehy se zapletkou a uplne necekanym koncem. Na to, ze Nesbo neni muj oblibeny autor, tohle se vazne povedlo! Navic pekna ilustrace na obalce dokresluje vybrane povidky.
Opet skvela kniha. Zejmena druha povidka Pripad zbohatle zeny by si meli precist vsichni, kdo se potapi v luxusu a penezich a nevi, co a nimi (zivotni nuda).
(SPOILER) Roman, ze ktereho mi behal mraz po zadech, o tom, co by bylo kdyby nepadl rezim a nenastala v roce 89 demokracie. Dokazu si predstavit, ze v nekterych zemich takova diktatura a omezeni slova, pohybu i myslenky stale existuje. Knihy autorky patri mezi me oblibene, nicmene zde jsem se do deje nemohla na zacatku vubec zacist. Chybela mi vetsi prokreslenost a vyvoj postav jak Maji, tak male Lenky a az do uplneho konce jsem doufala, ze se hlavni hrdinka shleda se svym ztracenym (odebranym) synem Kubikem. Bylo az hruzostrasne pozorovat, jak v napravnem zarizeni pretvareji z deti odebranym antikomunistickym matkam figurky slouzici vyhradne statu, bezmezne verici ideam sovetskeho svazu. A oplakala jsem, jak malo mela casu matka s dcerou na sebe navzajem pri dlouho ocekavanem shledani po letech a jak kruty byl osud. Zejmena postava Lenky mi prisla nejvzdalenejsi skutecnosti. Cozpak by svou matku vubec nehledala? Jsem rada, ze jsem knihu docetla, ale vic se mi libila samozrejme Hana, Tiche roky nebo Hotylek.
Mela jsem velke premahani, abych tuto knihu vubec docetla. Priserne zdlouhave vypraveni, na domneleho vinika bylo poukazano na samem zacatku knihy a bohuzel to bylo uz od pocatku velmi pruhledne. Kniha ma 411 stran bez jakekoli kolize, nudny popis lidi v jedne zvracene ulici na predmesti Anglie. Jsem rada, ze jsem docetla, nemam rada nedoctene knihy, dost jsem se do cteni nutila. Konec byl pro me taky velke zklamani. Kniha je dle meho az moc presycena hledanim Boha.
Nejlepsi citat z knihy: "Ze statistickeho hlediska musite ujit jen urcity pocet kroku, nez nekoho znovu potkate."
Stesti je, ze autorka napsala jen jednu knihu.
Sladká romantika s jasným koncem hned od pravních stránek. Až nápadně mi ten příběh připomínal film Listopadová romance (podobný děj, vývoj, až na odlišný závěr a téma nemoci - mimochodem opět jsem se dozvěděla něco, co mi rozšířilo obzory ohledně Huntingtonovy choroby). Závěr této knihy byl však lepší a obecně se mi líbil vývoj, kterým postavy procházely, zejména vývoj a náhled na život Calluma (před setkáním s Lily, v průběhu jejich vztahu a potom). Možná by se mohla kniha jmenovat jinak než "Až budu bez tebe", možná by nezněla tak pateticky a nebyla by zavádějící v tom, že vlastně není o budoucnosti bez milované osoby. Každopádně romantika až za hrob a silný emoční příběh, byť jasný od začátku, se autorce nedá upřít. Některé nedobře vykreslené situace, dialogy a myšlenky mi trochu vadily. V situaci jako je umírání mi zmínka o varlatech přišla dost nepatřičná, bezděky jsem se nad ní ale musela zasmát: "Ale ty nádherné modré oči přetékaly prosbou. Kdyby po mně chtěla, abych si ukousal varlata, asi bych to nějak udělal, takže jsem ji opravdu vynesl ven."
Silná kniha s poučením, že život má být žit a užíván, nejsme tu navěky a měli bychom naplno prožít každý moment, který nám život přichystá.
Tak naivni a romanticka kniha - na zacatku - a takove hrozne prozreni - na konci.
Je zajimave, jak za plentou lasky a poblouzneni autorka nevidela takove na prvni pohled jasne veci (naprosto odlisne svety a mentality, uplne odlisny zpusob zivota) a snazila se do jejich spolecenstvi zaclenit, ale zaroven se i realizovat, coz se nesetkavalo s valnym uspechem.
Kroutila jsem od zacatku hlavou nad jeji naivitou, mela jsem z vypraveni i pocit, ze Lketingu vlastne "uhnala", on ji ani moc nechtel.
Trochu me zlobily ty vypraveci casy - chvilku pritomnost, chvilku minulost, forma byla podobna spis podrobnemu denicku psanemu na koleni.
Jinak ale vypraveni o Keni, kulture a zpusobu zivota a vubec podminkach, se kterymi se musi beloska v takove divocine potykat, bylo ohromne obohacujici, divila jsem se, jak tam po opakovane malarii vubec mohla prezit.
Tuto knihu by si mely povinne precist vsechny zeny, ktere se tam bez vetsich znalosti o Africe, chteji presidlit, nebo ty, ktere se uz zamilovaly do "sveho krasneho" Masaje a slepe putuji za svou "zivotni laskou".
Alchymista. Silna kniha o hledani a nalezeni zivotni cesty, osobniho pribehu a snaze o to, naucit se naslouchat hlasu sveho srdce. Poucne vypraveni o duchovni pouti a ceste za skutecnym pokladem sveho zivota mladeho spanelskeho chlapce, pastyre ovci, Santiaga. Slavne autorovy citaty ukotvene v kontextu vypraveni. Kniha s barevnymi ilustracemi dokonale dokreslujicimi pribeh, se mi moc libila. Poselstvi, ktere nam, lidem, kniha dava, je hluboke. Naucme se rozpoznavat zivotni znameni a nebojme se naplno prozit nas osobni pribeh. Kazdy ho mame jiny, ale nesmime se obavat tak jako se obaval Sklenar a chtit vsechno hned tak jako Anglican. Chce to predevsim cas a dostatecnou vytrvalost, nepolevit pri rozpoznavani znameni a take umet najit klic ke svemu srdci. Velmi me okouzlil citat o lasce: "Laska nikdy cloveku nebrani jit za Osobnim pribehem. Pokud k tomu dojde, pak to neni opravdova laska, ta, ktera mluvi Reci sveta." Alchymista je stejne jako Maly princ jedna z tech knih, ktera nam dava plno moudrych pouceni skrytych mezi radky. Spravne ji lze pochopit az v urcitem stadiu knizni vyzralosti. Na zaver pouceni, ktere na me zapusobilo svou nekonecnou pravdivosti ze vseho nejvice. Pravil Alchymista: "Vsecko, co se stane jednou, uz se nemusi stat nikdy. Ale vsecko, co se stane dvakrat, urcite se stane i potreti."
Roztomila detska knizecka o strasidylku Strasovi, ktere se vseho balo. Vypraveni je dobrodruzne a poutave, mezi radky se objevuje typicky vypravecsky styl autorky. Jmeno "Bubu", jehoz se Strasa hrdym vlastnikem je opravdu k pousmani vzhledem k tomu, ze je to lekavy tvorecek. Rozesmaly me zejmena pasaze o tom, jak jeho maminka Bila pani jela na tridenni seminar do Ceskeho Krumlova, aby se naucila prochazet zdmi od mistni Bile pani nebo jak sli hledat kocku Luisu a Strasa nevedel, co znamena vystrcit paty z domu. Po lexikalni strance velmi edukativni vytvor.
Obsah je pro detske ctenare napinavy a prekvapivy a urcite budou drzet tomuto malemu podivne roztomilemu stvoreni pri jeho toulani vsechny palce na rukou i na nohou. K tomu hezke ilustrace G. Miklinove. Uz se tesim, az budu tu knizku detem cist!
Nadherna kniha. Naprosto originalni poeticky obsah a povedene pojeti retrospektivy, zacatku a konce dne a celeho hrdinova zivota. Tragicke osudy clenu jeho rodiny a pribuzenstva mi nejednou lamaly srdce. Ctive s typickym "mornstajnovskym" stylem psani. Moc jsem si to cteni uzila!
(SPOILER) Skvela kniha plna tajemstvi a cerne magie. Nechala jsem se uplne unest seancemi a davala jsem jim takovou vahu, ze jsem uplne zapomnela na fakt, ze A. Christie se bravurne orientovala v jedech, a tudiz je vrazedny prostredek prosty jed, nikoli "duchariny", ve ktere meli ctenari i okoli obeti verit.
Trochu mi v knize chybel Poirot a madam Oliverova byla hodne v pozadi, ale vlastne na to vsechno ve finale prisla (cistou nahodou samozrejme). Moc se mi kniha libila, i kdyz na zacatku bylo tezke se do ni zacist. Naprosto prekvapivy zaver a vrah, ktereho jsem do posledni vteriny vubec nepodezirala!
Trochu slabsi nez jine detektivky. Pribeh i jednotlive dedukce postav byly velmi zajimave a mnohdy ledove rafinovane, ale rozuzleni a motiv vrazdy mi zde proste chybel. Vrazda ze zarlivosti mi prijde hodne jednoducha a pruhledna, od mistryne zlocinu, kterou A. Christie nepochybne je, bych cekala vic. Chybelo mi napr. tradicni vysvetleni motivu kazdeho clena rodiny "v zaverecnem krouzku" a take to, jak se k vrazde a sebevrazde staveli ostatni z kruhu rodiny. Zaver trochu nedotazeny a neprimerene uspechany.
Jako vzdy skvela "Christiovka", chvalim moc provedeni audioknihy.