knihomolka27 komentáře u knih
(SPOILER) Setkání s touto knihou pro mě bylo milým překvapením...v tom nejlepším slova smyslu. Mě si kniha opravdu získala, a i přesto, že pracuje s těmi největšími klišé....je prostě boží. Několik takových knížek mám už za sebou, některé ani nedočtu do konce, natož by se mi nějak víc vryli do paměti. Ale po dočtení prvního dílu, jsem měla chut si ho pořídit a mít ho doma, abych se k němu dyžtak mohla vracet, kdykoli bych chtěla...protože mi zkrátka a dobře tahle kniha zabrnkala na tu správnou emoční strunu...
A je to z mnoha důvodů...
Tak například mi připadá, že je kniha jaksi dospělejší než jiné knihy v tomto žánru...postavy nejsou jen černobílé, docela dost se tam rozpitvávají jejich myšlenkové pochody a řeší se tam i jiné věci než jenom povrchní klábosení a středoškolské problémy...ono to sice těmi problémy začíná, vzhledem k tomu, že postavy jsou středoškoláci...ale následně to proplouvá i k podstatnějším a existenciálnějším věcem.
Líbí se mi, že příběh dává smysl, a dva hlavní hrdinou jsou sympatičtí a každý z nich má nějakou charakteristiku, které se drží, ale zároven se i vyvíjí...nepůsobí to ale nijak nerealisticky.
...
Čtení jsem si užila, a jsem zvědavá co ještě z tohohle téma autorka vykřesá a jak to vyřeší, jelikož to je přeci jen kapánek ožehavé...a těžko říct jestli to skončí happy endem. První díl nasadil ladku opravdu dost vysoko, tak uvidím jak s dalšími díly... Pokud máte rádi milé a povedené romantické duchařiny, tak určitě doporučuju.
(SPOILER) Určitě nesouhlasím s tím, že je to odpad...ta kniha není dokonalá, stejně jako její hrdinové. A asi není důvod si jí přečíst znovu - i když musím přiznat, že některé hlášky byly opravdu vtipné, a některé scény strašně cute. Ale i tak se jedná o celkem osvěžující milou romantárnu, která není jen o tom, o čem se na první pohled zná...nebo aspon já jsme si myslela, že to bude od začátku do konce od takovéto od přátelství k lásce, což nakonec teda nebylo... i když jsme se zase dostali do snad ještě většího klišé - od nenávisti k lásce. To je mi ovšem vlastně jedno, jelikož zrovna tohle klišé můžu dávkovat stejně jako čokoládu. Co víc dodat....
Po řadě negativních komentářů jsem čekala něco extrémně hloupého a zbytečného. ALe není to ani jedno. Klidně at si to čtou i mladší školačky, je to prostě milý příběh o lásce, ale hlavně o chybách a ponaučeních z nich. Postavy byly fajn...Nejradši jsem měla hlavní hrdinku a určitě Avu, a pak taky malé sestřičky Liama. Kluci byli taky fajn, ale né nijak extra výrazní. Celkově mě čtení bavilo, hlavně začátek....popkulturní hlášky byly moc fajn, a překvapivě mi vůbec nevadil messenger ...vlastně to bylo fajn obzvláštnění, který i vzhledem k modernímu věku dává smysl. Definitivně jsem roztála u fotky Henryho C. - autorce taky hraje do karet, že je velký filmomanijak jako já, a má dost podobný vkus na filmy a seriály.
...
Na závěr chci jen říct, že tenhle typ knížek už moc nečtu. Autorce se ale přeci jen podařilo mě do něj zase vtáhnout a neunudit mě, nebo mě zahltit přecukřenými frázemi...a to je pro mě velké plus. A tak mi nezbývá než říct, že knihu hodnotím víc pozitivně než negativně. I když ten konec s tím jak se pořád sobě vyhýbali mě strašně rozčiloval, a i mi trochu vadilo chování Liama a Travise, kteří z Mai dělali nějakou krvelačnou bestii....ale jak říkám, knihu hodnotím hlavně pozitivně a troufám si říct, že i předčila má očekávání. A nebude to jen tím, že jsem žádný očekávání předem neměla. Ta knížka je prostě fajn.
Co se mi na knize nelíbí:
Někdy to působí, že na sebe kapitoly moc nenavazují, zkrátka někde to autorce uletělo, a nepůsobilo to jako konzistentní příběh.
Nelíbilo se mi, jak rychle Mai vystřízlivěla z lásky k Travisovi...to, že se to stalo po jedný puse a spláchlo se to po 2 minutách mi přišlo jako hodně divný. Kdyby spolu aspon chodili třeba měsíc a pořád to nebylo ono, tak by to dávalo větší smysl.
(SPOILER) Kdo by to byl čekal, že po ultimátně zvrhlé a bizardní Papírové princezně....se dočkáme celkem ucházejícího, sterilnějšího Prokletého prince, a dokonce už i celkem dospělého - v rámci možností - Paláce lží, který si tak trochu hraje na detektivku, a chvílemi se mu to i celkem daří.
Dle mého názoru je ale stále nejpovedenějším, a tedy nejneškodnějším dílem ze série...právě Prokletý princ, který je více čtivý a děj se narozdíl od trojky víc posouvá...takže pojdme na hodnocení trojky.
...
Nevím jestli se za ty tři díly autorkám změnil sexuální apetit, ale přijde mi...nebo je to vlastně zcela očividné, že tu upustil od svého zvrhlého a tamějšího já...nevím, třeba jim to dali sežrat fanoušci, nebo lidé co knížky cenzurují brečeli zoufalstvím....ale světe div se...v této knize není skoro žádný wtf sexuální scéna. A já tomu vůbec nemůžu uvěřit, nečtu náhodou jinou sérii? Ale dost už....Takže celá trojka se točí okolo vyšetřování vraždy Brook, sem tam se vyštourá nějaké to tajemství, které tak úplně šokující není. Knize určitě nejvíc škodí její zbytečně dlouhá délka. Některé postavy mají opět hodně málo prostoru...přijde mi, že to v tomto dílu platí pro všechny. Postavy se nikam moc neposouvají, a řeší se tu jenom jedna linka s Reedem a Ellou.
...
Z Elly by teda dobrý detektiv nebyl...jelikož všechno najde náhodou, nezabijou ji taky jenom náhodou atd. Jejich vztah s Reedem je tu opět především o sexu. Musím říct, že Steve byl teda pěknej zmetek, a nejvíc mě štval jak sví dceři všechno zakazoval...to teda normální nebylo. Ten konec byl takovej urychlenej a i celkem nezáživnej.
...
Podtrženo sečteno - třetí díl funguje sám za sebe za všechny ty tři knížky nejmín, je nejnudnější a zbytečně dlouhý, Detektivní zápletka je celkem zajímavá, ze všech dílů je nejdospělejší.
Ps: Reed je tu sice dospělejší, ale nechápu proč se pořád musí rvát...fakt mě to štve.
(SPOILER) Děj knihy je strašně jednoduchý skoro až primitivní...vlastně bych zprvu ani neřekla, že to může fungovat ale .....ono to dost překvapivě funguje a vlastně i nadprůměrně vzhledem k žánru a tak vůbec. Hlavní hrdinka je sympatická od začátku až do konce, a i když se né vždy chová zcela pochopitelně...tak se to vzhledem k její situaci a věku dá pochopit...teda aspon já bych se asi chovala dost podobně....komplexy méněcennosti jsou mý starý známí, můj nos jsem neschovala pomalu ani pod rouškou..takže vím jak se hrdinka cítí, ani já nejsem zrovna social člověk a druhé pohlaví je pro mě stále jedna velká neznámá...krom toho, že se Sarah mám společného opravdu dost...literatura, snaha být nejlepší...tak také chápu její obavy o ztrátu kamarádky nebo strachu odhalit své city. Dle mého názoru je v téhle knize hezky napsáno jak těžké je vlastně si lásku přiznat a přijmout ji, jelikož to znamená, že se najednou stáváte víc zranitelnými...mnoho lidí si tak nevědomky kolem sebe staví svoje bezpečné zdi, za které nechtějí nikoho pustit...a i když tak nějak podvědomě tuší, že by to dělat neměli...tak si prostě nemůžou pomoct. A já tenhle přístup chápu, a proto pro mě vůbec není složité představit si Sářinu situaci...i když se její chování může zdát jako nelogické...ale hlavní je, že má své opodstatnění.
Celý příběh utekl rychle, to co mě na něm nejvíc vadilo byly ty sladoučké veršíky opěvující pořád dokola něčí oči, úsměv...jako neříkám, že by mi vadilo takovou zprávu dostat, ale přišlo mi to moc takový nereálný a až příliš přecukřený....
...
na závěr chci říct, že kniha je velmi příjemná, dobře se čte, je celkem emoční, ale ne zas moc...v hlavě vám asi nezůstane moc dlouho, ale má nějaké to poselství, sympatické postavy, které nejsou jen černé nebo bílé...což znamená, že se dokážete ztotožnit s každým ...dokonce i s Kristen.
(SPOILER) Musím se přiznat, že film z roku 2018 Temné osnovy je moje malé mysteriozní guilty pleasure, i když hodně lidí to tak nemá...každopádně za mě je film povedený, jelikož má atmosféru, slušné herecké výkony, zajímavý a i celkem neotřelý námět a i to provedení je hodně poutavé....No a kniha....můžu s jistotou říct, že pro mě je kniha horší.....hůře se jí člověk prokousává, to co velmi dobře fungovalo ve filmu tu není, a prostě celkově je kniha taková víc neslaná, nemastná než film a chybí jí nějaká poutavější a ponurejší atmosféra. Jinými slovy...mnoho knih v tomto žánru je prostě lepších a zapamatovatelnějších než je tato. Co se mi na knize ale zamlouvalo, byla postava Kit, která v knize byla víc přímější a tvrdohlavější než ve filmu, kde spíš působila jako tajemná a všímavá gotička. Taky vztahy mezi postavami byly jiné ...v knize se mi líbil přátelský vztah Sandy a Kit, a v neposlední řadě se mi vlastně líbilo i to, že kniha byla v hodně věcech jiná než film, jelikož mohla ještě překvapit...což se u mě stalo. A týkalo se to nejen konce, který byl v knize daleko optimističtější, ale taky ohledně doby, kdy dívky zjistí, že byly vlákány do osidel lží....jak kniha tak film funguje dobře, u každého z těch dvou je trochu jiná atmosféra a změny, které jsou v knize se hodí k její atmosféře, a ty zápletky filmu se zase hodí k jeho celkovému pojetí. Celkově je to tedy zdařilé, ale spadá to do pohodového průměru čtenářského zážitku, možná to občas zavání i propásnutou šancí, ale jak říkám...na zadek vás to neposadí, ale zároven vás to není ani obří zklamání.
(SPOILER) Jak já nesnáším, když si sama omylem vymažu svůj komentář....a protože sem líná tak to shrnu.
Zrazená Hollis je daleko snesitelnější než její Zaslíbené já. A to jak po stránce postavy, tak celkově celé knihy. Celkově tedy knihu hodnotím líp než předchozí díl...a musím autorce poděkovat za alespon dobře odvedenou romantickou linku...ano je to předvídatelné, zrychlené a trochu, no vlastně víc to působí, jako kdyby Hollis nedělalo problém se zamilovávat do někoho ob den....ale ty jejich výměny názorů, byly docela miloučký, a aspon se člověk trochu zasmál....a jinak co je na týhle knížce, podle mě špatně....si můžete přečíst dole....Závěrem chci říct, že bych Zaslíbenou a hlavně Zrazenou jako nějakej extra průser nebrala. Má to svojí čtivost a sem tam i kouzlo...
(SPOILER) Co mi na Zrazené vadí.....
Svým způsobem se mi ta komornost druhého dílu líbí, ale podle mě by neškodilo do děje vtáhnout více nových míst, podnětů a možná i postav.
Nejvíc mi asi vadí to...že tu byly upozaděné postavy, které měly v prvním díle velkou roli...jako moc nechápu proč se Jameson objevil na scéně až asi 40 stránek před koncem, a to ještě jenom proto, že Hollis zjistila tu pravdu....postavy pak působí hrozně ploše...nejvíc asi Delia Grace, ta mi tu připadala až trestuhodně nevyužitá...jako to počínání autorky s těmito postavami za to by si zasloužila rok za mřížema, protože ty postavy teda dostaly pěknou pecku, pokud tam teda měly možnost aspon něco říct teda no.
Už mě štve jak všichni nemůžou bez Hollis žít, všichni muži se jí vrhají k nohám...
Láska k Silasovi je kapitola sama pro sebe...ale jako trochu smysl to její rychlé vzplanutí k Etanovi smysl dává jelikož, sama tak nějak přiznala, že to bylo spíž takové vzplanutí a že na nj hlavně vzpomíná skrz to, že byl její propustka od dvora...takže proč ne...i když mi přijde škoda, že tu byl opět Silas taková strašně obyčejná a neprokreslená postava, ale nadruhou stranu aspon člověk tu jeho smrt člověk zase tolik neprořval.
Málo intrik říkám já, vzhledem k tomu, že jsme v tom paláci atd...prostě celkově tam hodně věcí proběhlo tak hrozně urychleně, jednoduše a nedramaticky.....nový král a sesazení toho starýho, Hollis královna, ,,porážka " Jamesona, Hollis jako královna....takový nedotažený, bez nějaký větší gradace....ty věci se povětšinou stejně vyřeší samy a hrozně jednoduše.
Hledání usvědčujících důkazů....taky strašně odfláknutý....a tady se dostávám k Valentýně, která tu taky působila jen jako nějaký pěšák...
Musím se přiznat, že i přesto, že ten konec byl jako cukrová vata, tak jsem měla trochu strach jak to dopadne, ale jak napsala jedna čtenářka...aspon, že to dopadlo dobře, a já můžu v noci v klidu spát...jestli totiž něco nesnáším, pak to jsou neštastné milenecké konce...těch si užijeme dost v reálu...nemám pravdu?
(SPOILER) Tak a je konec. Proč? UF. Já nechci. Ještě víc stránek, prosím. Díky bohu...přežila jsem to. Není náhodou pokračování. To bylo tak dojemný...
Tak tohle všechno se mi honí hlavou po dočtení této série, kterou za A vůbec nevím jak jsem mohla tak rychle přelouskat a za B musím mít nutně doma...jako svého miláška.
Co víc dodat... opět nemám slov. Během čtení jsem se střídavě měnila v slzavé údolí, nebo rovnou jeho vodopád, měla jsem chut knížku spálit, abych nemusela číst dál a nemusela se bát, co mě tam bude čekat. Dá se k tomuhle ještě něco dodat. Čtu hodně, ale jen málo knížek mě do děje takhle vtáhne, pro znovunalezení své psychické rovnováhy si musím nutně co nejdřív přečíst nějakou červenoou knihovnu...v těchto chvílích jsem tak moc ráda, že existuje...aby se to všechno hezky vyrovnalo. A pokud ani to nebude stačit, tak budu muset šáhnout po radikálnějším řešení...i přesto, že budu riskovat své mozkové závity, sáhnu po padesáti odstínech šedi a při jejich čtení se budu ládovat zmrzlinou. Nutně totiž po tý emoční bouři potřebuju vypnout, co nejvíc jak to půjde.
A na konec...MILUJU tuhle sérii, MILUJU ty postavy, MILUJU jak je to napsaný, MILUJU jak je to vymyšlený a promyšlený.
(SPOILER) Byly to nervy...ale dobrala jsem se zdárně ke konci.
Rok čarodějnic je kniha, která má asi nejblíž k dílům jako je knižní Prokletý rok, Švadlena, Příběh služebnice, a nebo k filmové Vesnici a atmosférou taky k filmu Červená Karkulka.... to jenom kdyby jste neměli podobného příběhu dost a nutně potřebovali něco na podobné bázi.
Ale ted už ke knize.... kniha je skvělá...klidně bych si jí koupila. V nějakých pasážích je sice trochu znát, že se jedná o debut, jelikož hodně věcí a motivů se tam objeví, ale potom už se s nimi nepracuje... i když to může být jen příprava na další možné díly. Pokud ne, tak tam, ale hodně věcí vyšumělo do ztracena...viz. Leina dcera, Ezrovo vidění, spřízněnost Em s čarodějnicemi. Pokud bude série, tak to vlastně dost chápu, ale pokud to končí tímhle dílem, tak mi prostě přijde, že do ztracena vyšuměly věci, které tak úplně vyšumět neměly...každopádně kniha dobře funguje jak samostatně, tak i jako příprava na třeba další díly. Postava Em mě strašně bavila, líbilo se mi, že byla i drsnější a tvrdohlavější než jiné YA hrdinky, její vztah z Ezrou je jednička s hvězdičkou...milé, romantické, ale ne přecukřené... navíc romantická linka nepřebíjí zbytek knihy, a Ezra je zajímavá postava, není jen ten kluk, se kterým má mít Em vztah. Hodně dalších postav je tu zajímavých viz třeba - Martha, Miriam, Vera, Ambram...ale nejvíc ze všeho mi přijdou zajímavé postavy čarodejnic, které tu podle mě paradoxně nevyužily tak moc potenciál jak by se dalo předpokládat... jako vzhledem k tomu konci to dává smysl, jelikož hlavním motivem příběhu bylo to, že se zlo nemusí nutně skrývat tam kde si myslíme...takže vlastně těmi největšími zlouny čarodejnice nebyly. Ale i tak by si zasloužily víc prostory a né tam být jen jako démonické kulisy..byly předtím normálními ženami? Jak přišly ke svým schopnostem ? A jakým kouzlem byly vázány k Em, že je na konci tak rychle porazila? Taky by mi nevadil nějaký bližší pohled na předešlé proroky...každopádně se mi líbí, že svět roku čarodejnic má svá vlastní pravidla, je to pro nás v této době naprosto nepochopitelný svět plný krutostí a bolesti. Lituju všechny postavy, které v něm museli žít...zároven ten svět je prostě takový jednoduchý, což mi tady nevadí. Né každý spisovatel vytvoří tak realistický a propracovaný svět jako Neal Shuterman...nevím jestli jsem jeho jméno napsala správně.
Celkově je kniha, ale naprosto skvělá. Já jsem od ní dostala přesně to co jsem chtěla. A i když se jedná spíše o klasický příběh, tak se tady najde i nejedna inovace. Rozjezd je pomalejší, ale o to víc vám kniha připadá komplexní, líbí se mi, že má přesně vytyčený cíl, kterého se po celou dobu zaujatě drží a cestou nabaluje další zajímavosti...u konce jsem skoro nedýchala, jelikož v tomhle žánru si člověk nemůže být nikdy jistý jestli jeho oblíbená postava nezemře nějakou strašlivou smrtí... a i když pro někoho ten konec může působit trochu nereálně, vzhledem ke krutosti světa atd. Tak mě je to úplně fuk, já jsem hlavně ráda, že to skončilo nadějně.
PS. Strašně jsem se těšila až postava Proroka natáhne bačkory, takovýho záporáka jsem už dlouho neviděla.
Je vidět, že se autor vyzná a to co dělá má rád. Já osobně mám s filmem velmi úzký vztah a jednou bych chtěla, aby ho měl i on se mnou... modlím se ke všem bohům nadějí, abych se dostala na FAMU... takže tahle kniha je zkrátka velmi příjemná kulturní jednohubka, která je vhodná pro filmové nadšence, účastníky AZ kvízu nebo Riskuj a v neposlední řadě, doufající studentíky, kteří doufají stejně jako já, že jim tenhle úžasný i komplikovaný svět filmu otevře své dveře... aspon na škvírku...
(SPOILER) Nevím jestli to je mou začínající čtecí krizí, ale tento díl mám zatím přečtený jen do asi 100 stránky....a protože nevím jestli ho zvládnu dočíst, protože mě to už ted moc nebere ..tak vám napíšu můj předběžný názor už ted.
Na úvod mě překvapilo, že děj druhého dílu se odehrává jen asi den od konce dílu prvního. Naší hlavní hrdinku najdeme v posteli se svým zachráncem a věznitelem v jednom....romantické duše se diví nad onou rychlostí, ale zároven se musí stupidně culit...stejně jako já. Pořád mi sice není jasné, proč si zrovna pán Podsvětí vybral tak trochu natvrdlou a obyčejnou holku jako je P, ale budiž......v druhém díle už neřešíme zdali P našeho pána temnot miluje nebo ne, to jsme si dost ploše a jednodušše a taky neuspokojivě odbili v jedničce....a ve dvojce už je to bráno jako nezpochybnitelný fakt, i přesto, že být já u soudu, tak určitě chci vidět víc usvědčujících důkazů, že ona láska je opravdu tak spalující atd.
Ve dvojce tedy navazujeme přesně tam, kde jsme zůstali. Chci zmínit, že se mi líbí...jak chce J udržet P, aby s ním byla v Podsvětí, protože se cítí osaměle. To mi přijde jako cool ukázka na to, že i někdo jako pán smrti...občas potřebuje někoho vedle sebe. Taky se mi líbí, že P....se nenechá zlákat mužnou figurou J, a dokáže taky uvažovat a chtít ven na zem, aby se tam postarala o ty co jí potřebují. Taky chápu, že charakteristika postav je důležitá, ale to cukrování okolo svalů, jizev, postavy, očí J mi přišlo už kapánek otravné a dětinské.
Jinak se mi líbí myšlenka, že je s J i jeho posádka námořníků. Líbí se mi zákoutí hradu....ale i přesto, jako bych neměla nějak chut číst dál.......uvidíme no.....třeba to dočtu pokud ne.....tak je to proto, že tahle série už asi není tak úplně pro mě, a nebo pro to, že jsem asi dokonce líná číst i ty knížky.....ale uvidíme....
(SPOILER) Zezačátku bylo těžké se začíst. Dokonce tak těžké, že jsem si i myslela, že knihu nedočtu. Bylo to hned z několika důvodů, ale ten nejzřetelnější byl hlavní hrdinka. Ta se chovala na ránu, jako nějaká ufnukaná nádhera, a já jí měla dost plné zuby. Děj byl šíleně chaotický, a člověk přemýšlel jaká událost vlastně čemu předcházela.....a tak to bylo vlastně skoro celou knihu. Jelikož se retrospektivní vzpomínkové pasáže Pierce v ní objevovaly nahodile a dost často. Obzvlášt ze začátku to působilo hrozně amatérsky a chaoticky, navíc jste vůbec vlastně nevěděli kdo Pierce vlastně je a proč se tak chová.......díky retrospektivním pasážím, to ale nakonec dávalo smysl a vy s Pierce dokonce dokážete soucítit a chápat jí.
Pro mě se kniha rozjela zhruba ve chvíli kdy se Pierce dostala do Akademie Nový směr. No jako už ten název by mě doháněl k zlosti no, bejt já student. Tam to začalo bejt zajímavý....a samozřejmě i ty vzpomínky, které Pierce vždycky utla v tom nejlepším. Díky tomu tedy kniha měla zhruba od poloviny spád....a já se těšila až jí dočtu a konečně budu vědět co a jak.
Mě osobně citace z Inferna moc nepohltila. Přišlo mi, že autorka chtěla ve čtenáři probudit beznadějnou nebo melancholickou nebo dokonce strašidelnou tísen. Jenomže vzhledem k tomu, že citáty neodpovídaly kapitolám, a to co na nich bylo se knihy ani zas tak netýkalo, tak jsem v tom trochu postrádala smysl. Přišlo mi, že je autorce vlastně jedno jaký to bude mít smysl, hlavně aby tam bylo to slovo Peklo.
Vztah s Johnem.
Tak John Hayden je podle mě dobře vykreslená postava. Obzvášt když se jedná o postavu z naivních knížek pro malé školačky. Díky bohu má charisma a není tam jen na ozdobu. Taky se mi paradoxně líbí, že v prvním díle tak často nebyl ....přišlo mi to víc seriozní, velký prostor dostala Pirce, a tak to podle mě v prvním díle mělo být. Navíc je to dost originální, když mužská postava netráví s hrdinkou každou minutu jejího času. Předpokládám, že ve dvojce se o Johnovi dozvíme určitě víc a jeho tajemná maska, která se mu dařila po celou jedničku udržet tedy spadne. Uvidíme jestli to bude ku prospěchu nebo ne....ono totiž mě ta romantická linka zas tak neohromila. Postavy samy o sobě jsou sice vcelku zajímavé, ale dohromady je jejich vztah velmi neuvěřitelný, nelogický, naivní, plochý a povrchní. Netroufám si říct jestli se to ve druhém díle zlepší.
On ji hned miluje a proč vlastně? Ona s ním střídavě chce být a nechce, navíc je pořád strašně naměkko, Skoro se ani neznají a už se hned vášnivě líbají....zkrátka ta romantická linka není vůbec dobře vystavěná...tak aby vám na ní aspon trochu záleželo.
Škoda, protože to dost podkopává jinak slibný příběh, nadruhou stranu chápu, že nějakým třináckám to bude bohatě stačit a budou u toho vzdychat...protože to bych asi v tomhle věku dělala taky. Vzhledem, ale k mým zkušenostem se spoustou romantických knih a také velkou spoustou romantických linech......zkrátka mám co porovnávat. A za mě tahle linka prostě nestačí.......a není to, to co bych nějak prožívala.
I tak mě ale zajímá co bude dál......a tak se vrhám do dalšího dílu.
Ps: Jo a jinak ten konec bylo jako jet na horský dráze v tom špatným slova smyslu........pro mě velký zklamání. Asi jako když celou detektivku hádáte kdo je vrah.......a on je to pak někdo, kdo tam v tý detektivce vůbec nevystupoval, nebo se tam jenom jakoby mihnul......viz babi Fúrie Prostě frc prc at máme konec, kterej je dost podezřelý, navíc podkopává jinak docela komplexní scény.........................jinak je teda pravda, že spousta věcí z jedničky se nedořešila.......ale předpokládám, že o to se postará další díl....takže OK
Jo a další PS: Asi je to jen můj problém, ale mě prostě vadí, když jako fanouškovi mytologie se mi do toho pletou nějaký tablety a tak. Jako jo dává to svým způsobem smysl, jelikož se doba posouvá a nestále mění, a nikoho kdo tam zemřel už tablet nepřekvapí, protože ho samy používali skoro každý den. Ale pokud je něco mytologického a starého, tak by to tak mělo i zůstat..pro to je to starobylé a mytologické. Ale OK odehrává se to v moderní době mobilů a selfíček a už se asi modernizuje úplně všechno.....jenom pro mě to byl dost rušivej element a radši bych tam viděla to Chárona s jeho lodkou..jak to bylo v Percy Jacksonovi....
(SPOILER) Musím říct, že po předchozím pro mě nejhorším díle série, jsem už v tento díl moc velké naděje nevkládala. Ale ve výsledku to vlastně dopadlo nad moje očekávání dobře. Dokonce tak dobře, že díl hodnotím z celé série asi jako druhý nebo třetí nejlepší.....Zároven, ale doufám, že už další díl nebude. S Amélií se už vážně ráda neuvidím, to samé s Devlinem, aspon nemusím mít výčitky když oba dostali takhle dobrý konec. Co se týče Améliiny schopnosti vidět duchy o kterou pravděpodobně přišla.......No tak, podle mě je to zbytečné mrhání darem....jako chápu, že pro Amélii to bylo spíš prokletí, ale díky svému jedinečnému daru pomohla opravdu hodně lidem, a ještě jim pomoct mohla, a ona si tak trochu sobecky zvolila tu cestu, že se na všechny duše prostě tak trochu vykašle.
Ono je teda pravda, že pro Amélii tenhle dar byl prostě přespříliš a stejně by se ho nikdy přes ten svůj všudypřítomný strach nenaučila pořádně ovládat, takže je to možná takhle vážně lepší......pořád vlastně nechápu proč Amélie ten svůj dar viděla pořád jako prokletí...Chudinka naše malá. Každopádně pokud by se náhodou stalo, že by autorka duchů neměla dost a napsala novou sérii třeba s Freyou....tak za předpokladu, že by byla Freya snesitelnější než Amélie a taky viděla duchy, ale narozdíl od své matky by před nimi jen pořád neutíkala.....pak bych asi této sérii, nebo jedné knize dala ráda šanci.....protože mi přijde, že ten potenciál co série měla se trochu promarnil díky charakteru hlavní hrdinky...., která byla zkrátka až příliš obyčejná a ufnukaná.
Víte co by byla bomba, kdyby se třeba už dospělá Freya nějak vrátila do Asher Falls.....to by byl návrat ve velkém stylu.....no, ale takový příběh bude stejně existovat jenom v mé hlavě...
Tento díl je opravdu dobrý.....čte se velmi rychle.....až na pasáže kdy Amélie fnuká po Devlinovi. Zápletka je sice celkem průhledná, teda aspon jedna její část...jinak je ale pojatá dostatečně strašidelně a uvěřitelně a možná i jako jedna z nejemocionálnějších.
Nebýt Amélie, která mi jako hlavní hrdinka do takové série přijde jako nevhodná, a nebýt Devlina, který mi přijde docela dost plochý, a jejich vztahu, který mi přijde plochý jako chodník......bych se možná i k sérii někdy vrátila, ale takhle to spíš neudělám.
Zároven chci říct, že obdivuji autorku, že se jí podařilo natahovanou 6 dílnou sérii, docela s grácií a normálně ukončit....i když pořád nevíme co je to neidentifikovatelné ZLO, ale proto je asi neidentifikovatelné, že jo..... i když možná v dalším díle by jsme se konečně dočkali oné heroické scény, kdy proti světovému Zlu bojuje naše Amélie pepřovým sprejem....a heleme se nevyhrává. Překvapivě.
Pokud tedy chce autorka nakopnout novou sérii, tak prosím bez Amélie....nebo jen s její okrajovou přítomností. Devlin by si jako v Království mohl někam odskočit..........a vyklidit pole pro svou dceru, která ale místo pepřového spreje, bude doufejme používat aspon bejsbolovou pálku, když už nic....a nebo konečně nějaké svoje schopnosti mezi nebem a zemí....pokud je ovšem tedy bude mít.
Další variantou pro restart série by mohla být tentokrát skutečná Améliina smrt.....že je to hodně radikální. Jako jasně no. Kdybych měla Amélii jako postavu ráda, tak bych to ani snad nenavrhovala...ale upřímně kdo by chtěl číst sedmou knížku zase podle toho samýho scénáře......Amélie maká na hřbitově, Amélie řeší záhadné tajemství z její rodinné minulosti, Amélie je a nebo není z Devlinem.......chtělo by to prostě rozseknout. Amélie jako duch Bum....a je to. Vymyslet k tomu nějakej příběh, co by propojoval všechny dosavadní díly a odpovídal na dosud nezodpovězené otázky...třeba by je mohla řešit Amélie....pokud by se jí teda zrovna chtělo, že jo - Ano zjistila jsem, že do Amélie jako postavy se dá krásně ironicky rýpat.....
Pro ty co nevíte jestli sérii dočíst...................Jo jděte do toho, poslední díl, za to vlastně stojí.
No a vzhledem k tomu, že je to poslední díl tak se neubráním seřezení knih od podle mě nejlepší k nejhorší.
1. místo - Na plné čáře vítězí Království
2. Místo - Poslední díl - možná je trochu škoda, že tam nebylo něco víc o tom ostrůvku co vlastní extra nechutně bohatej rod a dějou se tam nikdy nekončící párty a nekalosti.....škoda no, zavánělo to totiž přesně tou kombinací co je aspon pro mě cool.
3. Místo - Návštěvnice - nejvíc hororová, opravdu těsně za druhým dílem
4. Místo - Prorok ................Ted mě napadá, měl teda dědeček Devlina se smrtí jeho dcery, něco společného nebo ne? No už na tom asi stejně nezáleží.................Devlinova minulost...jo bylo to ok tajuplný, napínavý - asi nejvíc detektivní příběh.
5. Místo - 1. díl - Amélie tam nebyla tolik na ránu, a jejich vztah s Devlinem jsem si tam DOKONCE ještě docela užívala. Jinak, ale typický úvodní díl....bez nějakého většího wow
6. místo - Hříšník - Nápad nebyl špatnej, klecový hroby, sekty, aliance......ale to ostatní bylo prostě divný....
Moje druhá kniha od Haliny, která překonala tu první. Byla daleko víc vtipnější a námětem mi taky sedla. Celá kniha byla pojatá velmi parodicky, ale byly tam i části, které se sice na první pohled tvářily jako parodie, ale byly vlastně dost pravdivé, akorát, že autorka jako málokterý člověk měla ,, koule" přiznat to. Jestli teda chcete nějakou knížku od Haliny, tak doporučuju tuhle.
Kniha byla extra jednohubkou, které se docela dařilo vnitřně rozesmát, a taky přesvědčit člověka, že není na své trampoty a trapasy sám, ale stávají se i jiným lidem. Prostě takovéto Nejste v tom samy. To chceme samozřejmě každý, když máme splín slyšet, takže v tomto ohledu je určitě fajn si knihu přečíst. Jsme prostě jen lidé se svými nedokonalými životy, přáními a tužbami, která se nám z větší části nesplní.......ale nemůžeme popřít, že stejnou měrou jako je v životě deprese, rozčarování a zklamání, tak stejně takovou měrou je v něm i zábava a vtip.
Upřímně řečeno zastávám názor, že tento typ knih může psát opravdu hodně lidí, nebo dokonce skoro každý .Jedná se totiž o vzpomínky z lidských životů, chaoticky rozházené bez ladu a skladu a zabalené do knihy. Asi jako kdybyste byli v psychiatrické léčebně a vaše doktorka vám řekla......,, Tak a ted mi povídejte nahodile vaše zážitky z dětství, z vašeho života atd. Přidejte k tomu špetku, ironie a sarkasmu......" No a bylo by to vlastně všechno. Je sice pravda, že psát o životě s nadhledem a s tou pravou dávkou vtipu, není jednoduché jako napočítat do deseti, i přesto by to mohl psát skoro každý bez nějakých větších uměleckých ambicí a vloh.
(SPOILER) Musím říct, že mě kniha opravdu neskutečně překvapila v dobrém. Šla jsem do čtení spíš se smíšenými pocity, a s tím, že jsem nechtěla, aby se mi v knihovně válela nepřečtená kniha. Byla to tedy spíš moje knihomolská povinnost knihu přečíst a nesoudit ji jen podle obalu. Jak se říká. V případě této knihy, se povinnost přebrodila v zajímavé čtení, které později přerostlo až v návykovost - a knihu jsem přečetla ani nevím jak.
Všechna pravda co je ve mně je velmi zajímavý, originální, troufám si říct i detektivní a neskutečně silný příběh. Příběh o tom jak jsou lidé jako ovce a dají se semlít špatným úsudkem.......mnohokrát během čtení jsem měla chut vlítnout do knihy a těm lidem nafackovat, aby se jim rozsvítilo. Třeba matce Judith. Samozřejmě chápu, že to bylo staré, a velmi konzervativní, usedlé městečko, ale nemusela se ke své dceři chovat jako k nějakému zvířeti nebo ještě hůř jako k neživé věci. Jak správně poznamenala Judith, to že je poznamenanná a jiná než ostatní z ní ještě nedělá pouhou berli pro ostatní. Co je to za život, žít jenom proto, aby ona pořád někomu pomáhala, a vytrhávala trn z paty a ty lidi na ní div neplivali.
Možná i to je důvod proč jsem se tak strašně bála, že celý příběh neskončí dobře. Celá atmosféra totiž byla dost ponurá, jako by z ní pořád čišel nějaký studený vítr a vy čekali, kdy se stane nějaká velká tragédie. Naštěstí byl konec nad očekávání dobrý a já už jsem dlouho, žádné postavě jako je Judit, nepřála co nejštastnější konec. Ona a Lucas si to totiž opravdu zaslouží. Knihu určitě moc doporučuji už jen kvůli přímo hmatatelné atmosféře a tím, že je to taková jednohubka.
Knihu jsem si přečetla po shlédnutí seriálu Bridgertonovi. A seriál Bridgertonovi jsem zase zkoukla po přečtení druhé knihy o Birgertonech - Vikomt, který mě miloval - tak jsem vlastně na celé Bridgertonovi přišla - anotace druhého dílu se mi totiž líbila ze všech nejvíc tak jsem se do knihu pustila jako první.
Kdybych žila v době kdy se kniha odehrává, tak bych se určitě nejradši provdala za Anthony, ten mi je totiž ze všech mužských postav určitě nejbližší a velmi sem si ho oblíbila. Proto už ted napjatě čekám na druhou sérii seriálu. Každopádně kniha Vévoda a já, není ani tak o Anthonym jako jeho sestře Daphne. A musím říct, že i přesto, že sem si říkala, že dvojku nic nepřekoná, tak je jednička také velmi dobrá. Vlastně jsou ty díly dost nastejno - oba jsou velmi vtipné, zábavné, vášnivé a romantické - i když přece jenom je dvojka asi o trošičku dle mě povedenější.
Knihy o Bridgertonech tedy doporučuji - neomezují se totiž jenom na sladké řečičky, nebo povrchnosti, ale je v nich také vtip, humor, a jsou zkrátka napsány velmi dobře, takže ačkoli na první pohled spadají pouze do kategorie červená knihovna - není tomu tak úplně, to by vůči autorce a knihám nebylo fér.
Seriál se trochu odlišuje od knižní předlohy, ale kupodivu v tomhle případě nemám chut scénáristy zakousnout, ba naopak si myslím, že některé seriálové úpravy se velmi povedly. S očekáváním tedy čekám na seriál a přitom snad tuhle velkou sérii dočtu.
Jedna z dalších knížek pro studenty nebo fanoušky historie. Já jsem obojí, takže knížka splnila očekávání....
Autorka je mi svou povahou velmi sympatická, její zážitky jsou v lecčem srovnatelné s legendární Bridget Jones. Ve svém životě se určitě nenudí v jakékoli věku, a mnoho jejích historek mi přišlo opravdu velmi vtipných.....cesta k vodopádům, neaférka s mladým masérem, její bývalý a další
Vzhledem k tomu, že mi styl psaní autorky velmi sedl a pobavil, jsem se rozhodla, že se brzo zase pustím do dalšího autorčina počinu.
(SPOILER) Asi mi úplně nepřísluší knížku hodnotit hvězdičkami, protože druhý díl jsem vůbec nečetla. A třetí jsem přečetla přímo rychlostí blesku. Né proto, že bych nemohla přestat a musela jí přečíst na jeden zátah, ale ten blesk myslím doslova.....hodně jsem přeskakovala. A evidentně jsem tím o nic nepřišla jen jsem si prodloužila čas na čtení lepších knížek.
Jednička je ještě vcelku zajímavá, ikdyž tam má hodně těch ikdyž........dvojka se u mě nekonala, protože mě zhrozila její tlouštka(jednička mě nezaujala tak moc abych se prokousávala takovým množstvím stránek) ale nakonec jsem si řekla, že chci přece jenom vědět jak to dopadne a pustím se do hubenější 3.
Kdybych knížku přečetla celou slovo od slova tak bych , to asi dokonce brala jako ztrátu času. Dost to připomíná stále nová a nová pokračování kultovních sérií, která jsou úplně zbytečná , a jenom vysávají popularitu z dílů předešlých.......nic se tam neděje, děj se nikam neposouvá, hned po druhé stránce víte jak to dopadne, postavy se tam motají kolem jedné věci jako kolem horké kaše, chovají se na ránu .......potenciál s cestováním časem se rozplynul někam do nenávratna, nechápu proč ho autorka když ho měla v jedničce nevyužila i dál......takhle to byl jen velmi opravdu velmi nudný příběh takřka o ničem, který naivní, nevyspělá pubertačka nafukuje do nebeských výšin, ikdyž nemá prakticky co.......což působí samozřejmě trapně a ani ostatní postavy, chovající se jinak než v předchozích dílech to nezachrání
Autorky se, ale musím zastat.........na rozdíl od opičících se filmařů co nemají úctu ke starým klasikám a dál je vesele kazí jenom kvůli penězům. Na autorce je vidět , že píše, protože píše prostě ráda. A to je nejdůležitější, aby to člověka bavilo. Nemusí se to líbit všem, především záleží na samotné autorce......