knihomolka27 přečtené 445

Dům zrcadel 2023, Ben Cheetham

První díl bylo celkem dost atmosferické, hutné drama o ztrátě, rozebírající i nepopulární pocity co se týče vztahu k vlastnímu dítěti nebo odpuštění. Kniha byla díky tomu lehce kontroverzní, i citelně eroticky štiplavá a svými tématy tedy dloubala do mnoha otevřených ran. Každopádně se tato kniha tedy odlišovala od klasických hororů......druhý díl sice navazuje tam kde skončila první kniha, ale celkově to působí, jako kdyby si s tím nevěděl autor rady, a nebo mě to tak aspon přijde. Děj je rozlítaný, tak nějak neuchopitelný a velmi, velmi zvláštní. Máme tu nové postavy, které přijdou jakoby odnikud a celé to působí jako kdyby chyběl nějaký spojovací článek. Postavy se tu chovají věčně nelogicky a divně a ten konec je učiněná fantasmagorie, ale v tom špatném slova smyslu. Celou dobu jsem si říkala co to sakra čtu, nějak jsem to nechápala a četlo se to hodně ztuha.... celý text

Medovník s pepřem 2022, Alena Adrianet Heinrichová

Hodně peprná recenze - čtěte na vlastní nebezpečí Dávám jednu hvězdičku a to prakticky jen za snahu, hezkou obálku a čtivější styl autorky s několika vtipnějšími hláškami. Jinak je za mě kniha opravdu velkým NE. Tak předně mám problém s celým příběhem. Jediné o čem to doslova je, je toxický, nepříjemný a bizarní vztah dvou rádoby kamarádů, kteří spolu asi jako chtějí být, obzvlášt ta holka a doslova kolem toho krouží celou knihu. rostě situaci, kterou by normální lidi za chvíli nějak vyřešili, řeší autorka na víc než 300 stránkách. A to myslím doslova jelikož tady se neřeší nic jiného, ale jenom tenhle vztah, skoro to vypadá, jako kdyby hlavní hrdinka byla pacientkou psychiatrické kliniky a neustále snila o jednom a tom samém muži, který je strašný idiot a chová se enormně divně. Hlavní hrdince už musím být minimálně kolem 20 chodí na VŠ a radši upřednostní hekání nad klukem než zkoušky, školu...vypadá to, jako kdyby ve svém životě řešila opravdu jenom jeho. Být její kamarádka tak se asi dobrovolně odstěhuju na Aljašku co nejdál od ní, protože ona je ještě tak otravná, že hrozně potřebuje od všech přizvukovat, že on je pro ní ten pravý. Ten borec nakonec jí dává neustále signály, pořád na ní šmatá. A pak z něj vypadne, že si drží přítelkyni, což mu nezabranuje s touhle holkou neustále flirtovat. Ta se chytá i sebemenších narážek, ze kterých dělá bůh ví co . Když se v půlce knihy rozhodne mu konečně po sms vyznat city, tak ak celý zbytek dělají jako kdyby k tomu vůbec nedošlo a chodí kolem toho jako kolem horký kaše a dál spolu flirtují. To je tak těžký si říct co a jak, obzvlášt když se vidí skoro denně. Je to jako nikdy nekončící probdělá noc, kdy analyzujete zda-li s vámi muž který se vám libí nechce chodit, a vy se převalujete, přehráváte si smyčku solečných hovorů a bezradně se snažíte usnout. Jenže když se ráno probudíte, tak už vystřízlivíte, jste schopni normálně fungovat a všechno vidíte víc s nadhledem. Ovšem hrdinka jako by v tom horečnatém stavu uvízla a už se z něj nedostala. 95 procent scén se tam neustále do zblbnutí opakuje. Autorka musela mít knuh napsanou tak za týden, protože jediné co dělá, je že pořád recykluje ty samé scény dokola jen s titěrnými obměnami. To o čem se tam daní lidé baví a jak tráví svůj čas, připomíná nikdy nekončící párty pubertálních individuí co nemají nic lepšího na práci. A když už se tam řeší něco jiného než chlast, sex a vztahy tak ty ostatní situace vyadají jako z nějaké komedie - Adriana chce napsat knihu o vztahu nevztahu sebe a toho pablba. Jakože kdo takhle přemýšlí? Koho by to reálně zajímalo? Jakto že tý redaktorce to přijde zajímavý a vůbec se tím zabývá? Jako jo v jiným zpracování by tenhle sebedestruktivní vztah mohl být zajímavý, ale v tomhle teda ne. Připomíná mi to Hardyna, který taky sepsal knihu o svém vztahu s Tessou. Bože proč? Možná by bylo zajímavější a méně psychicky závadné napsat knihu o fotosyntéze než o tomhle. Upřímně mě překvapuje, že se to v tomhle zpracování dostalo až ke čtenářům. Už dlouho si nepamatuju horší romanci, která by mě tak rozložila. A přitom to téma na konci, že je důležité mít ráda sama sebe a nezůstávat ve vztahu, který nemá budoucnost, je důležité, zajímavé i inspirující a je určitě těžké od takové zamilovanosti se konečně odprostit a začít si zase vážit sama sebe. Ale tady to prostě NEFUNGUJE. Tak velké uvědomění přijde jakoby nic, nevede k tomu žádná cesta a nesedí k typu hlavní hrdinky a jejím nastavením, tudíž to člověka naštve snad ještě víc než kdyby tam byl ten otravná happy end - je to prostě zmatek. Nevím no, zajímalo by mě, jestli si vydavatelé opravdu objektivně mysleli, že to někoho může zaujmout, nebo jestli tu zahrály nějaké kamarádské kontakty a protekce. Mě teda zůstala v puse pachut jen toho pepře a jak už řekl jednou nějaký známý mudrc, lepší lžička medu než pytel sraček.... celý text

Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda 1995, Robert Louis Stevenson

Námět brilantní, zpracování za mě poněkud ploché a k tak dobrému námětu prostě nedostačující. Chtělo by to pořádnou psychologickou sondu s charizmatickými hrdiny....kacířsky věřím, že kdyby to napsal někdo v dnešní době, tak mě to bude bavit a zaujme mě to asi víc. Autorovi jakési prvenství a originalitu sice neupře, a věřím tomu, že když to čtete bez spoilerů, tak že to může být zajímavější....ovšem v dnešní době přeplněné mnohými charismatickými a podmanivě napsanými antagonisty, je ten autorův tak někde napůl cesty. Zase o to méně je to ale divácky podbízivé a skutečně to působí mín líbivě a syrově. V dnešní době je jen málo antagonistů nebo záporáků skutečně odpudivých a nesnažících vzbudit v nás soucit. Vlastně je zajímavé jak se v průběhu věku přístup k našemu horšímu já pozměnil.... celý text

Dracula 1997, Bram Stoker

Je to kniha, ke které se musíte dopracovat, příležitostný čtenář si jí asi úplně neužije, protože její čtení jde více či méně ztuha, a mnohdy to připomíná prosekávání džungle mačetou, ale stojí to za to, už jen díky tomu dobrému pocitu, že jste si proklestili cestu nějakou intelektuální klasikou. Určitě doporučuju si k téhle knize ještě načíst doplnující informace, nebo si zajíz na nějaký seminář, který toto dílo rozebírá z mnoha různých úhlů...z jistíte totiž, že má hned několik vrstev, které musíte postupně odlupovat, až se dostanete až na dřen. Ovšem s tím odlupováním vám musí někdo pomoct, protože samy na to asi úplně nepřijdete, nebo aspon já ne. Je to opravdu kniha jak z jiného světa. Má jiné téma, jinak se čte...je velmi nepředvídatelná, mnohdy úsměvná, překvapivá, překvapivě brutální a znepokojivá na mnoha místech. Navíc je jiná než Coppolův film a není tak jen jeho předlohou, kterou by monotoně kopíroval.... celý text

Král 2024, Skye Warren

Opět připomínám, že plný počet hvězdiček tomu dávám v rámci žánru, kdybych tedy knihu srovnávala s jinými knihami, tak dopadne určitě hůř, ale v rámci tohoto žánru je to určitě jedna z těch lepších variant co se nabízí. Za mě byla tahle kniha o něco dospělejší, tématem zajímavější a uvěřitelnější než předešlá trilogie. I postavy mi přišly bližší a sympatičtější, a jejich společné chvíle byly střídavě naplněné sexuálním jiskřením ale také celkem solidními konverzacemi, které občas narazily i na nějaký zajímavý nápad nebo problematiku. Z toho důvodu mi ten jejich vztah přijde mnohem uspokojivější a zajímavější než v případě Avery a za mě stále nijakého Gabriella. Líbí se mi, že jako v případě Avery se tu s hlavní hrdinkou Penny táhne její záliba v matematice a číslech, která je až jakousi obsesí a neoddělitelnou součástí jí samé. A líbí se mi i to propojení s hazardem, myslím, že jako film by to mohlo být celkem zajímavé. Hrdinčin věk je tu trošku zvláštní, úplně nechápu proč autorka tak moc bazíruje na tom, že jí je většinu knihy 15 let, mohla z ní klidně udělat aspon 18 nebo 20 a Demonovi at je klidně 30, ale takhle to působí zbytečně divně a na sílu. Celkově považuju knihu za hodnou přečtení. Dotýká se celkem zajímavých témat, temnějších než byly v trilogii, které tu jsou trošku víc rozpracované a dělají tak knihu o něco komplexnější. Stejně tak vztah se více vydařil, přijde mi více zajímavý a lektrizující, neříkám, že nemá do očí bijící chyby, ale není tu tolik přecukřených nebo cringe hlášek jako v případě svého předchůdce. Vzájemná chemie mezi postavami je tedy dobrá. Příběh je taky zajímavější než v trilogii a má docela zajímavé nápady a zpracování. Není to nic z čeho bych byla unešená, nebo překvapená, jak je to dobré. Ale v rámci žánru a tomu, že je to vysloveně jednohubka se to čte víc než dobře.... celý text

Nová rada 1940, Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka

Vladař 2007, Niccolò Machiavelli

Nenasytní mrtví 2024, Darcy Coates

55 procent Od prvního dílu je to výrazné zlepšení. Pořád je to sice Darcy Coates se svými mnohdy nedomrlými a děravými scénáři, s celkem otravnými postavami a dalšími neduhy, ale tady je to v takové formě, že ty neduhy jsou tady celkem upozaděné a celkově celá kniha tak nějak drží pohromadě a šlape. S přimhouřenými očima se jedná o celkem fajn né příliš nápadité nebo podmanivé čtení, které si ale jako takovou rychlou jednohubku asi celkem užijete. Za mě je to tedy obří překvapení, protože první díl má u mě asi 20 procent a byla to asi nejhorší kniha od Darcy C. V tomhle díle je všechno snesitelnější a výrazně logičtější a sympatičtější než v tom předchozím. Výjimkou je snad jenom postava Masona, který je dalším Trevisem z Fantoma z Blackwoodu. Svým spasitelským komplexem je ještě nesnesitelnější než v prvním dílem. Je to takový záchranář všeho druhu, který je taková Keiřina přenosná lékárnička. Na tenhle typ až příliš dokonalých chlapů, kteří mají pocit, že musí hrdince do všeho kecat, a nejradši by jí zavřely u sebe doma, aby se náhodou neřízla do prstíku nebo jí neupadl nehet, už mám plné zuby. A na budoucí evidentní romanci se tedy vůbec netěším. Příběh byl oukej, nic převratného, extra zajímavého, ale bylo to čtivé, nějak smysl to dávalo a bylo to prostě v pohodě. Kniha utíkala rychle, rozuzlení na konci bylo už asi celkem zbytečné, ale mělo to nějaký nápad, a určitě to bylo jedno z nejvyrovnanějších zakončení v knihách této autorky. Suma sumárum kniha mě mile překvapila, četla se lépe než první díl, příběh byl vyrovnanější, na většinu postav jsem si už i celkem zvykla, autorka věděla co a a jak chce odvyprávět, dobře tam začala zakomponovávat i ostatní linky. Pokud bude další díl, tak si ho určitě přečtu.... celý text

Ztracena v čase 2024, Lucie Kunešová

60 procent Tuhle tématiku už moc nevyhledávám, ale kniha byla naštěstí velmi čtivá a nebyla tak osudově drastická jako u těchto knih bývá zvykem. Neříkám že se tu nedějí dramatické emočně náročnější situace, ale jsou spíše telenovelového zpracování, a mají asi blíž k Elišce a Damiánovi, než k nějakým anglickým nebo americkým ságám. Jinými slovy si od toho pořád udržujete jakýsi emoční odstup a tolik vás to nevyčerpá, protože co si budeme tahle tématika má v sobě spousty litrů slzavého údolí. Padnou tu otázky jako třeba - Vrátím se vůbec někdy domů, do své doby? Cokdyž mí příbuzní za tu dobu co budu pryč zemřou? Miluje mě ten chlap, protože si myslí, že jsem jeho manželka nebo miluje mě jako osobu, která jako ona jen vypadá? Jak si zvyknout na to, že se dříve tak snadno umíralo? Atd. Každopádně příběh je velmi čtivý, je to spíš taková jednohubka. Začátek je velmi rychlý a v podstatě hned dojde k záměně. Jsou nám naznačeny některé vztahy a problémy, které se postupně vyjasnují, ale divákovi jsou jasné už skoro od úplného začátku...jako to, že je Bára na Katku naštvaná pravděpodobně kvůli chlapovi atd. Autorka se s ničím moc nezdržuje a nic moc nevysvětluje, onu záměnu smázne nejvíc klišoidní kombinací v tomto žánru a to je náhodná, všemocná čarodějnice a příbuzenství v rodové linii - mimochodem, je trochu zneklidnující, že Kateřina z budoucnosti by měla být praprapotomek Kateřiny z minulosti, která by tedy měla porodit dítě, a pravděpodobně se svým manželem Janem, protože s kým jiným. Tím pádem pokud je Kateřina tento druh předka, tak Jan kterého si vzala by mohl být její praprapředek který ji mohl zplodit. Ale třeba byla příbuzná po jiné linii jen ta jasná podobnost jim do toho trochu hází vidle. No nic, linka z budoucnosti se starou Katkou mě upřímně absolutně nebavila. Ta linka byla nudná, velmi komorní a extrémně prvoplánová. Marek je tu prezentován jako ten muž číslo 1, který se chová ale snad ještě hůř než Jan ve své nejzákeřnější formě. Uráží se jako malé děcko, protože mu holka kterou zná pár týdnů den po prvním rande nedokáže říct jestli s ním chce seriozně chodit nebo ne. Katka z minulosti byla trochu oříšek, chvílema působila jako fnukna a hysterka, jindy jako naivní introvertka, potom jako žárlivá a lehce cholerická manželka se sklony k násilí...byla asi schizofrenější než by nutně musela být. Chce chlapa s velkým CH, ale na první doboru jí přitahuje muž co hodiny vysedává v parku, kde píše básničky a zpívá, urazit se stihne za minutu a chová se tak i v práci, nebo hned začne koketovat s jinou ženskou z práce. Za mě tahle linka není zajímavá, nemá žádné poselství, spíše je otravná, vykresluje hlavní hrdinku jako největší nemehlo na světě a Marka jako velmi zneklidnujícího chlapa a Báru jako dětinsky uraženou kravku. Měla jsem pocit, že čtu o nějakém teenage ubíjejícím dramatu. Dost zásadně to za mě vylepšovala linka z minulosti se současnou Kateřinou. Tahle linka mi přišla mnohem uvěřitelnější i zajímavější, a hlavní hrdinka o dost sympatičtější a rozumnější než její jmenovkyně. I když zamilovat se do chlapa z 16. století, který má na prstě tucet milenek, a který je asi tak trochu zamilovaný i do své minulé/současné ženy a zanechat kvůli němu moderní svět je tak trochu problematické. Ale celkově tahle linka byla zábavná a těšila jsem se na ní, romance mezi Janem a K mi přišla zajímavá ze začátku, potom už to bylo zase takové zrychlené a hodně na efekt. Celkově čím víc se příběh blížil ke konci tím v něm bylo více děr, až jsem si doopravdy připadala jako v nějaké telenovele. Jan má nevyřízené účty s jedním chlapem ze kterého se musí samozřejmě vyklubat z ničehonic naprostý psychopat. Oběma Kateřinám všichni z jejich okolí na první dobrou uvěří jejich výměnu, i přesto, že to zní naprosto neuvěřitelně. Kateřina je unesena Dorotou a Matyášem, kteří jí chtějí zabít, do toho se tam zničehonic zjeví čarodejnice, která dá oběma K na výběr kde chtějí zůstat. To jako, že kdyby obě chtěly zůstat v minulosti, tak by tam mohly žít obě nebo co, nebo to bylo o tom dát si závod kdo to dřív řekne a té druhé pak zbyl ten zbytek jako v případě Kateřiny, která teda jako nakonec nechtěla být s Markem a asi hodinu se rozmýšlela. Začalo to být hodně zamotané, překombinované...měla jsem pocit, že ten konec i přesto, že to skončilo happyendem není tak uspokojující.... celý text

Tři Sekery 2024, Kateřina Surmanová

Z autorčiny volné trilogie mi tahle kniha sedla nejvíc, ale i tak bych se za fanouška příliš nepočítala. Autorčiny náměty se mi líbí, ale jejich zpracování jde už trochu mimo mě, navíc knihy jsou svým jazykem opravdu hodně hutné, a trochu špatně uchopitelné. Autorka se vyžívá v metaforách, různých přirovnání nebo popisech, které určitě vypovídají hodně o její kreativitě nebo slovní zásobě, problém je, že v jejích knihách jsou v takové koncentraci, že překousat se jimi k tomu co se děje v příběhu je jako pokoušet se prorazit si cestu džunglí, ale místo mačety nůžkami. Jde to sakra ztuha...tento díl mi v tomhle ohledu přišel už úmírněnější a i příběhově mi sedl více než ty předešlé. Ocenuji i zakomponování silných lidských dramat, které tu jsou vykresleny solidně a i celkem do hloubky. Sice to není kniha, ke které bych se nějak často ráda vracela, ale jsem opravdu velmi ráda, že i na českém trhu se najde autor se zálibou pro tento typ literatury, který mu nedělá vůbec ostudu.... celý text

Nebeská řeka 2022, Adriana River (p)

Tak tohle už pro mě očividně není a nedokážu se do tohohle žánru a jejich hrdinů absolutně vcítit. Naprosto typická kýčovitá, klišoidní počtená s průměrnou hrdinkou leč prezentovanou jako výjimečně zajímavou, která sebrala všechnu inteligenci světa, má nadpřirozené schopnosti nebo patří do nějaké významné rodiny atd. Další postavy jsou přinejlepším nezajímavé a hodně ploché, přinjehorším jako v případě Adama naprosto napřezdržku. Tenhle borec nakonec dokazuje svojí sexy temnotu padlého anděla tím, že se chová bez důvodu instantně jako cholerik, čímž mentálně šikanuje většinu svojí třídy, když po někom nehází věci, tak hází naprosto nepřiměřené vulgarismy po své mladé a nevinné učitelce, chová se jako rozmazlený fracek...a jindy k tomu stihne ještě veršovat a dojit ze sebe světoznalé moudra typu, svět je zlej a já jsem zlejší, na což samozřejmě chytí hlavní hrdinku, která je tím nějak zvrhle fascinovaná. A to má být jako romance? Nehledě na to, že ty postavy se zase většinu času chovaj jako po lobotomii nebo podkuřujou Adamovi. Nemám náladu tyto děsně deep napsaný, osudový teenage příběhy číst, jsou jen přestrojenou odou na naprosto chabej romantickej vztah a znepokojujícího hrdinu. Prostě ne. K četbě dalších dílů by mě někdo musel přinutit. Ale jako bizárek se to čte dobře a je to zábava.... celý text

Aristokratka pod palbou lásky 2022, Evžen Boček

Za mě pocitově asi nejhorší ze série, ale to jen proto, že jsem měla k tomu víc připomínek, jinak je ta kniha srovnatelná s jinými ze série a všechny jsou bezesporu kvalitní. Každopádně tato kniha si podle mě nese jeden neduh a to už z předešlého dílu, ale tady je ještě o to víc otravnější protože má mnohem více prostoru než by asi bylo třeba - ano, je to romantická linka. Možná jsem jedna z mála, ale mě ta linka přišla extrémně otravná a nadbytečná. Nevěřila jsem tomu, že zrovna Marie byla taková skvělá partie, aby o ní tak přehnaně ty dva šamstři usilovali a nechat zasnoubit 19 leté teenagery by mělo být trestné kdekoli a kdykoli. To neustálé omílání, přehnané chování a reakce hlavní hrdinky byly čím dál tím otravnější. Marie mi tu mnohdy nebyla sympatická. Krom snesitelného romantického jiskření tu postrádám taky ucelenější příběh, který chyběl i v jiných dílech. Proto mám ráda Zločin na Kostce, jelikož je ze všech dílů takový nejúplnější s adekvátním koncem atd. Tady to působí opět spíš jako takové menší epizodky, které sice pojí motiv lásky v několika podobách, ale není to tak stabilní lepidlo, aby to utáhlo...takže hodně věcí se tam bud opakuje pořád dokola, nebo hodně linek začne a pak rychle vybublá bez větší pointy. Díky autorově stylu je to pořád vtipné a čtivé, ale čtenář se neubrání dojmu, že je to spíš než kompaktní příběh takový slepenec, který zkouší najít úrodnou půdu a někdy se mu to podaří a jindy se tak trochu proboří. Tak nějak to působí, že by to měl být poslední díl. Což zpočátku nebylo vůbec znát, a na můj vkus byl ten konec opravdu hodně urychlený. Autorčinu milostné drama táhnoucí se celou knihou je tu spláchnuto dohromady asi dvěma větami a končí tak rychle, že máte dojem, že i sám autor už to chtěl zabalit. Ten konec si celkově asi zasloužil víc péče, pořád to díky dobře budovaným charakterům a jejich vztahům funguje dobře, ale nepůsobí to úplně svátečně nebo osudově....každopádně každou další knihu od autora si určitě přečtu a celou sérii můžu doporučit.... celý text

Hladový lán 2021, Andrew Michael Hurley

Velmi fascinující kniha přímo prodchnutá a prolezlá oním atmosferickým, podmanivě děsivým folklorem. Celkově si kniha zanechává po celou dobu tajemnou a zádumčivou auru prosycenou všemi možnými hnilobnými pachy velmi tajuplně vykresleného prostředí. Její čtení bylo tak návykové, že jsem doslova knihu přečetla na jeden zátah a ten čas strávený s ní mi přišel jako zvláštní bublina, kde neexistuje doslova nic jen tato kniha a její smutkem nasáklý příběh. Opravdu mě to uhranulo a musela jsem pořád číst dál. Co mě už celkem hodně zklamalo a za co strhávám celou jednu hvězdičku je ten konec, který ve všech možných směrech zůstává velmi otevřený a vy se tak nic dalšího co se dělo nedozvíte, stejně jako neobjasníte záhadu celé věci. Opravdu by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby měla kniha druhý díl, což ale nemá takže ten zážitek zůstane takový otevřený.... celý text

Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti 2022, Natálie Soldátová

Za mě tuhle knihu nepovažuju za nějaký zvláštní přešlap. V rámci žánru je to asi takový normální průměr, naopak třeba takový začátek do zhruba 100 stran mi přišel celkem hodně solidní a i překvapivě dospělý na tento žánr - tak třeba postavy spolu mluvily a dokázaly řešit konflikty a problémy jako dospělí lidé, nebyla tu prvoplánová love hate romance, ale celkem realističtější pojetí o ženě a mafiánovi. Jenomže pak to začínalo být takové až moc pomalé bez většího příběhu nebo zajímavých linek, a jakmile se postavy daly dohromady, tak to začalo být jako nějaká mexická telenovela a začalo to nebezpečně připomínat 365 dní. ALE samozřejmě to k tomu žánru tak nějak patří a není úplně fér kvůli tomu tu knihu hrotit. Za mě je to asi takový nudnější průměr....pro mě už tyhle knihy asi úplně nejsou, ale čtenáře si to podle mě najde a pokud se vám líbí jiné erotické knihy o mafii, tak tahle není o nic horší nebo lepší než ty ostatní.... celý text

Hospodyně 2023, Joy Fielding

60 procent Tak předně mě trochu mate ta obálka, která s námi trochu manipuluje, co se týká věku hospodyně, tedy pokud to má být ona. Pokud ano, tak na 65 teda nevypadá. A nevypadá ani jako hlavní hrdinka na 40. No nic.....v tomhle žánru a s touto tématikou mám už něco načteno, musím říct, že tato hospodyně spíše patří do toho průměru. Od autorky jsem četla už asi tři knihy a všechny vykazovaly hodně solidní děj a čtivost, ale postupně mě vždy začaly ztrácet, takže mě to už ani nebavilo moc dočítat u konce. Hospodyně jde hodně najistotu, v podstatě nic v této knize není příliš překvapivé, záleží tedy co od ní chcete. Sice se čte dobře, ale děj je opravdu hodně repetitivní, doslova se tam vše neustále opakuje a to až do té míry, že vám to začne připadat opravdu otravné. Obzvlášt otravné mi přišlo neustálé navštěvování rodičů, chování postav a i ty neustále opakující se činnosti. Nevím no, myslím, že by autorka mohla být trochu odvážnější a nedržet se tak úzkostlivě pořád těch samých událostí. Hlavní hrdinka byla občas na ránu, její manžel na mě působil jako hroznej pitomec a její otec byl ještě horší. I její sestra mi přišla celkem nesnesitelná.... celý text

Jak překonat panické ataky 2013, Roger Baker

Skvělá, užitečná, uklidnující kniha. Napsaná přístupným, chápajícím stylem člověkem, který se nebojí odhalit i jako psycholog sám odhalit své vlastní problém. Je to opravdu přínosná a vlastně i univerzální kniha, která není jen pro trpící panickými atakami ale úzkostmi celkově. Obsahově stručné návody jak se s úzkostmi lépe vyrovnat. Navíc se jedná o komplexní ale né vyčerpávající pojetí, které se snaží obsáhnout jak příčiny, tak definice strachu obecně. Opravdu věřím tomu, že tato kniha může někomu radikálně pomoct.... celý text

Tíživé ticho 2023, Robert Bryndza

Tak za mě max 55 až 60 procent. Začátek vypadal slibně, dobře se to četlo, bylo to sice už odpočátku asi zbytečně rozvleklé, ale mělo to celkem atmosféru a bylo to takové plouživé lenošení u knížky, kdy se hrdinka prochází po domě, komentuje stav počasí a vaří si jeden čaj za druhým. A ono to sice zní hrozně nezáživně, ale mě to celkem bavilo. Představovala jsem si, že jsem tam s hlavní hrdinkou a koukám z okna na moře a tak. Byla to taková fajn thrillerová oddechovka, která začala být i docela napínavá. Jenže čím víc jsem četla tím mín mě to přestávalo bavit. Asi zhruba od scény kdy vybuchne lod s Erikem. Prostě mě to ztrácelo až jsem se přistihla, že je mi vlastně tak nějak jedno jak to dopadne a že už se do čtení nutím, tak jsem to rychle projela, zjistila, že konec byl celkem nudný a neuspokojivý a byl zkrátka konec. Pokud máte ostřílenější čtenářské nervy s plouživým čtením a táhnoucí se zápletkou tak vám to asi bude vyhovovat, ale mě kniha neměla moc co nabídnout a určitě jí prodám. Nemám moc důvod jí doporučovat, je škoda, že to nezůstalo přízemnější a nebylo to celkově kratší. Úplně stačilo aby hrdinka odjela do Chorvatska do ultra moderního domu, který postavil její manžel a tam řešila záhadu, která by byla jednodušší.... celý text

Vyhnanci 2024, Jane Harper

Sucho 2017, Jane Harper

95 procent V záplavě za poslední dobu víceméně průměrných knih je tato jako zjevení, fata morgána pouště. Naprosto boží, doporučuju všem. Extrémně podařená detektivka s naprosto hmatatelnou atmosférou, naprosto brilantně popsaným prostředím, velmi intenzivním případem a úžasnými hrdiny. Naprosto mě to nadchlo, nemohla jsem se od toho odtrhnout, strašně mě bavil autorčin jazyk a smysl pro detail. Vše tu bylo tak hmatatelné a intenzivní, že jste přestali vnímat vše okolo a do knihy se vyloženě ponořili. Nechtěla jsem aby to skončilo, byla to opravdu čtenářská lahůdka a láska a od této chvíle si autorku zařazuju na post oblíbených autorů...každopádně trocha pesimismu nakonec, vsadím se, že ostatní knihy ze série už nebudou takové, jelikož budou postrádat tu osobnější linku, která tu byla duší celého příběhu. A tak si zoufám, bojím se a těším se na další díl.... celý text

Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala 2023, Lucie Macháčková

Mě to pobavilo a sedlo mi to do nálady. Líbí se mi jak si autorka utahuje ze svateb a trefně vše komentuje s velkou porcí kvalitního i originálního humoru. Čas strávený s knížkou byl moc fajn.... celý text