knihomolkajanca komentáře u knih

Samotná zápletka Ashburnů není ničím překvapivým. Hlavní hrdinka Adrienne zdědí dům, ve kterém straší. Co jsem ale rozhodně nečekala, bylo to, o jak moc komorní román se jedná. Z velké části tady totiž vystupuje jen sama Adrienne a její kočka Wolfgang. Adrienne hodně vidíte do hlavy, díky čemuž vám přiroste k srdci, a jako milovník koček jsem významnou roli Wolfganga rozhodně ocenila. Nemohla jsem se však ubránit pocitu, že kdyby vedlejší postavy dostaly trochu více prostoru, byl by celý příběh živější. Rozjížděl se totiž hodně pozvolna a při rozhovoru s kočkou zkrátka zajímavé dialogy nevzniknou.

Velkou předností Darcy Coates je ale jednoznačně to, jak čtivě píše. Díky tomu snadno překonáte i ty nudnější pasáže a v momentě, kdy se příběh pořádně rozjede, nebudete chtít knihu dát z ruky. Nejedná se o úplně typickou duchařinu, a ač jsem fanoušek téměř jakýchkoliv nadpřirozených bytostí, v tomto ohledu by možná neuškodilo trochu ubrat nohu z plynu. Nevím jak vás, ale osobně mě děsí věci, které jsou na hranici toho, co se stát může a co ne. V momentě, kdy je všeho moc, napětí mizí. Každý má samozřejmě tu hranici nastavenou jinak, ale trochu mě mrzelo, že se pečlivě vystavěná atmosféra zmizela jako mávnutím proutku.
Také se objevuje typické klišé známé z filmových hororů, a tím je možná až příliš odvážný hlavní hrdina. Sama si opravdu nevzpomenu, kolikrát jsem si v duchu říkala: "Adrienne, nechoď tam". Ale Adrienne tam stejně vždycky šla.

Nicméně samotný konec a rozuzlení, přidá knize ten správný šmrnc. Všechny ty maličkosti, které Darcy čtenáři od začátku servíruje, do sebe krásně zapadnou a celé to začne dávat smysl. Kocour hrdina vás hezky zahřeje u srdíčka a ač se nejedná o knihu, která by mě posadila na zadek, po dočtení mi bylo jasné, že v sérii budu určitě pokračovat.

Hodnocení: 65%

9 01.12.2021

Po tom, co jsem se minulý rok díky čtenářské výzvě dostala ke knize Zvěrolékař a kočičí historky, která mě hrozně mile překvapila, jsem si řekla, že si musím přečíst i ostatní knihy Jamese Herriota.

Zvěrolékař na blatech je počátkem jeho příběhu, kdy sledujeme rok mladého veterináře, který sotva vylezl ze školy. Pln očekávání, ale také nejistoty, najde své první zaměstnání pod křídly zkušeného veterináře Siegfrieda. Za střechu nad hlavou, jídlo a pár liber týdně tak začne nabývat svých prvních zkušeností ze zvěrolékařské praxe. Čekají ho nejen zážitky milé či úsměvné, ale také hořká zklamání a nekonečná dřina.
Čtenář pozoruje první často nejisté kroky veterináře, který však oplývá nejen láskou ke zvířatům, ale také k lidem. Herriota potkají nástrahy nejen v podobě zuřivého dobytka, ale také mnohdy velmi nepříjemných farmářů, kteří k nezkušenému veterináři nemají velkou důvěru, a ještě je jim líto každého šilinku, který by od nich měl dostat.

Do toho tady máme velmi chaotického Herriotova šéfa Siegfrieda a jeho bratra. Musím říct, že z nich mi tedy někdy šla hlava kolem a docela obdivuji, jak to s nimi Herriot zvládl. Musel to být jistě člověk s nekonečnou trpělivostí, protože já osobně bych je asi odstřelila na měsíc.

Pokud máte chuť přečíst si něco oddechového a také máte vřelý vztah ke zvířatům, určitě knihy Jamese Herriota mohu doporučit všemi deseti. Nečekají vás žádné šílené zvraty, ale příjemné počtení, u kterého vám bude plynout pod rukama jedna stránka za druhou a po zavření knihy budete u srdce mít příjemný hřejivý pocit.

Další bodík ze čtenářské výzvy splněn - Kniha, která má v názvu den v týdnu.
Zrovna po Verneovce jsem sáhla už jen proto, že je miloval můj dědeček, který většinu z nich vlastnil. Když jsem byla malá, sem tam mi z nich i něco předčítal, či mi vyprávěl jejich děj. Když jsem pak při stěhování knih mého přítele zjistila, že ji vlastně mám doma, brzy na ni přišla řada.
Určitě to asi nebude čtení pro každého - komentáře často zmiňují zdlouhavé popisy a spoustu faktů, ale nemůžu říct, že by mi to u knihy nějak vadilo. S popisy celkově nemívám problém a často mi přijdou i žádané, jelikož si lépe mohu vše představit. Další věc je samozřejmě trochu archaičtější jazyk, na který si možná někdo může trochu hůře zvykat. Mně osobně se ale kniha četla lehce, děj ubíhal a možná škoda, že těch dobrodružství nebylo trochu více. Ocenit musím také krásné ilustrace, které příběh provází (a že jich není málo) a já jako milovník map jsem jásala i nad plánem jejich cesty. Hodně mě bavilo mapu zkoumat a bavit se tím, jak se dříve celá Afrika jmenovala úplně jinak.
Každopádně po Verneovkách ještě určitě časem sáhnu, protože si myslím, že to určitě bude stát za to :)

9 12.08.2020

(SPOILER) Jelikož Duch domu Ashburnů byla příjemná hororová oddechovka, netrvalo to slouho a v rámci SČ jsem se vrhla na druhý díl. Tentokrát už jsem trochu věděla, co od Darcy čekat a těšila jsem se, co vymyslela tentokrát.

Hlavním hrdinou je Daniel, který se nachází v zoufalé životní situaci. Žije v miniaturním pokojíčku u svého známého a nutně potřebuje sehnat práci, která ho uživí. Když dostane podivnou pracovní nabídku starat se o sídlo Craven Manor, chvíli váhá. Zoufalé časy ale volají po zoufalých činech, a tak se nakonec rozhodne ji přijmout.

Daniel mi hned od začátku neskutečně padl do oka. Když píšu recenzi, mám už přečteny téměř všechny díly ze série, a i nyní je Daniel stále mou nejoblíbenější postavou. Je to prostě dobrák od kosti, který se snaží konat to správné, přestože mu neustále osud hází klacky pod nohy. Právě v tom jsem viděla sílu jeho charakteru, protože i přes ty všechny nesnáze se stále snažil jednat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jeho povaha se promítla i do přístupu ke všem těm nadpřirozeným jevům, co se okolo něj děly.

Oproti Danielovi tady pak máme Kyla, k němuž jsem cítila opravdu silné antipatie. Byl totiž přesně ten typ člověka, který nemohu vystát – sobecký, chamtivý a neustále využíval lidi okolo sebe, aby z toho měl prospěch. Přestože jsem z něj ale měla rudo před očima, dobře díky němu celý příběh fungoval.

Od Tajemství sídla Craven Manor ale rozhodně nečekejte čistokrevný horor. Darcy zde velmi silně zabrouzdala do vod fantasy, což mně osobně vyhovovalo. Pokud ale očekáváte něco klasičtějšího, budete nejspíš trochu zklamaní. Na rozdíl od předchozího dílu má tento mnohem rychlejší rozjezd a gradaci. Závěr je poměrně velkolepý (nebo alespoň v mých představách byl), ale celý tento příběh mi skvěle sedl.

*SPOILER* Samotný závěr byl pro mě jako pohlazení na duši. Darcy má zjevně sklony své knihy ukončovat dobře, což mi v této sérii naprosto vyhovuje a Danielovi jsem dobrý konec z celého srdce přála. A scéna s laserem? Prostě výborná! :D

Hodnocení: 85%

8 21.12.2021

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a musím říct, že jsem za to skutečně ráda :) I přesto, že jsem na knihu a celkově Ladislava Ziburu četla samou chválu, cestopis jsem do této doby nikdy nečetla a vůbec jsem netušila, zda mě tento žánr vůbec může bavit. Neměla jsem tak žádná očekávání a o to více jsem nyní příjemně překvapena.

Kniha utekla nečekaně rychle, obsahovala spoustu zajímavých informací, ale velmi oceňuji zejména autorův humor. Ten mi totiž opravdu sedl a neustále jsem se u knihy chichotala. No a musím říct, že po dočtení mám teď chuť taky někam vyrazit a trochu si to projít. Rozhodně sáhnu i po dalších autorových knihách a už teď se těším, až se zase dozvím něco zajímavého a zároveň se u toho dobře pobavím. :)

8 24.06.2019

Pro jednou možná nebudu natolik objektivní, jako to u mě bývá zvykem. Jedná se totiž nejnovější počin Ládi Zibury, jednoho z mých nejoblíbenějších autorů. Jeho styl vyprávění mi neskutečně sedí, číst jeho knihy je pro mě jako pohlazení po duši, a navíc ve mně pokaždé probudí touhu poznávat jiné kraje. A nejinak tomu bylo i tentokrát

Všechny cesty vedou do Santiaga, vás zavedou přesně tam, kam název napovídá. Na Camino, cestu, která je možná z těch všech, které Láďa absolvoval, ta nejprofláklejší. Nicméně jak to tak vypadá, je o nic méně zajímavá. Možná je to ale tím, že autor neklade až tolik důraz na popis samotných míst, ale spíše na zážitky s lidmi, které cestou potkává.

Oproti předchozím knihám Larry, jak Láďu překřtil jeden z poutníků, ostatní cestovatele potkává opakovaně. Budete tak svědky mnoha rozhovorů - někdy povrchních, jindy nečekaně hlubokých, a zároveň nahlédnete, jak se obyčejné poutnické setkání může postupně změnit v přátelství. Setkání pak Larry prokládá střípky zajímavostí o místech, kudy zrovna prochází, a to přesně v takové míře, abyste si nezačali připadat, jakože čtete Wikipedii. Samozřejmě vás nepřipraví ani o popisy všelijakých ubytoven, méně příjemných zážitků či komplikací, které se při tak dlouhém putování samozřejmě také vyskytnou.

Jde hodně znát, jak se oproti prvním knihám Láďa posunul. A to nejen spisovatelsky, ale i jako člověk. Už to není nejsou ty rozpustilé příhody mladíčka, který jde na vlastní pěst poprvé do světa, ale hloubavé vyprávění dospělého chlapa. Nicméně i tady se samozřejmě můžete těšit na pro něj tak typický humor a nadhled, se kterým vše podává. A to je přesně to, co na Ziburovi tak miluju.

Zážitky, lidé, zajímavá místa i realita bez příklas okořeněná humorem i myšlenkami navíc. Výborné a už teď se nemůžu dočkat další cesty!

Hodnocení: 90%

Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.

7 02.02.2024

Já jsem smrt přináší další dávku pořádné brutality. Když se najde bizarně naazanžovaná mrtvola mladé ženy, jež před smrtí zažila muka, vydává se ostřílený detektiv Robert Hunter spolu se svým parťákem Carlosem Garciou na stopu dalšímu brutálnímu vrahovi. Ten jim po sobě kromě zuboženého těla zanechá i děsivý vzkaz Já jsem smrt.

Na rozdíl od předchozích dílů série nám tady Carter přimíchává ještě třetí, kde trochu nečekaně sledujeme kroky malého chlapce. Pro mnohé tak nejspíš díl nabude nového rozměru, protože ani jeho osud není zrovna růžový. Velkým plusem je tentokrát i hodně povedené rozuzlení, které celý případ o dost pozvedlo. Už už se zdálo, že Carterovi trochu dochází dech.

Na závěr samozřejmě nemohu opomenout naprosto skvostné zpracování audioknihy a božský přednes Jakuba Saice. Osobně totiž nabývám dojmu, že by mě bavil i nákupní lístek, kdyby jej četl zrovna on. Opravdu tleskám!

Hodnocení: 70%

Za audioknihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Audiotece.

7 02.08.2023

Tom Felton ztvárnil roli největšího rivala Harryho Pottera - vdechl život legendárnímu Dracu Malfoyovi. Nyní se po letech rozhodl poodhalit závoj tohoto kouzelného světa z trochu jiného pohledu, než jste ho měli možnost poznat doposud. Jaké to bylo odmalička vyrůstat jako čaroděj? Jaké to bylo podílet se na vzniku fenoménu dnešní doby a natáčet po boku hereckých velikánů? To všechno a ještě mnohem více se dočtete na stránkách jeho čarovné biografie.

Pokud čekáte, že Tom byl stejný darebák jako filmový Draco, možná v určitých momentech budete mít pravdu. Více než to ale prostě byl obyčejný kluk s neobyčejným dětstvím, který se se vším snažil vypořádat, a myslím, že to do jisté míry zvládl. I když mu jeho kariéra i sláva připravila nejeden těžký moment.

Více než cokoliv jiného však na mě z Tomova vyprávění sálala vděčnost a pokora. Jistěže si připravil zajímavé historky a poodhalí některé z manýrů svých, či hereckých kolegů. Ale z každé kapitoly dýchalo obrovské uvědomění Toma jako dospělého muže, který je vděčný za vše, co se mu přihodilo. U žádného ze svým spolupracovníků nezapomene zmínit, co mu setkání s nimi dalo, ať už setkání byla krátká nebo ne.

Film, sláva i peníze však mohou člověka změnit, a to aniž by si sám uvědomil, že se něco děje. A to se stalo i Tomovi. Život po Harrym byl jako na houpačce a on si svým způsobem sáhl možná ne na samotné dno, ale rozhodně dost hluboko. Otevřeně hovoří o svých démonech a boji s nimi, což asi byla ta nejsilnější část celé knihy, která vás jistě přinutí přemýšlet, a možná se na Toma právě díky ní budete dívat zase trochu jinýma očima.

Sečteno a podtrženo, čeká na vás kvalitní čtenářský zážitek. Do úplné biografické pětihvěždy tomu možná chybí ještě pár let zážitků, ale zaručuji vám, že pokud jste Toma nemilovali do teď, tak po přečtení této knihy rozhodně budete.

Hodnocení: 85%
Za knihu moc děkuji nakladatelství Práh a Rosier.

7 31.01.2023

Nejsem člověk, který by četl komiksy zrovna často, ale kresby Jana Štěpánka jsem si zamilovala už u Psa baskervillského. Když jsem tedy viděla, že bude vycházet komiksové provedení Bílé nemoci, měla jsem jasno.

Vizuální stránku tohoto grafického románu nesmírně užívala. Detailní ilustrace, krásné kontrastní barvy, moc pěkný kvalitní papír. V tomto ohledu opravdu nemám co vytknout a kniha je rozhodně jednou z ozdob mé knihovny.
Děj původního díla je v tomto případě dost osekán a jedná se o jednohubku na půl hodinky. Nemohu tedy tento komiks doporučit jako náhradu za původní dílo ke čtení k maturitě. I tak ale podle mého názoru obsahuje všechny hlavní okamžiky a budete v obraze. Osobně radím si přečíst nejdříve původní drama a následně jako doplněk tento grafický román. Dohromady se opravdu skvěle doplňují.

Čapkova díla jsou nadčasová, dotýkající se nesmírně silných témat a Bílou nemoc mohu za sebe jednoznačně doporučit. I původní drama se čte lehce, obsahuje výborné dialogy a spoustu podnětů k zamyšlení. Zároveň je i v dnešní době nesmírně aktuální. Mám pocit, že s každým dalším přečteným dílem, mám Karla Čapka raději a raději. A pokud z klasiky přeci jen máte obavy, pak sáhněte alespoň po tomto grafickém zpracování, protože věřím, že vás na čtení své předlohy určitě naláká.

Hodnocení: 75%

7 11.07.2022

Ach, tohle bylo prostě skvělé. Jednoznačně jedna z top 5 knih, které jsem letos četla. Kniha mě uhranula už samotným zpracováním, kdy má obálka výřez a i uvnitř se mi líbí. No ale že mě pohltí defacto od první strany, to jsem tedy nečekala.

V knize se střídá přítomnost a minulost, která je podána formou deníkových záznamů Brama Stokera, což ještě přidalo na čtivosti a já měla dost velký problém se od knihy odtrhnout. Obě dějové linky jsou napínavé, takže vás jejich střídání neustále nutí pokračovat ve čtení, a než se nadějete, bude tohle skvělé dobrodružství za vámi. Nutno podotknout, že prvních 100 stran jsem při čtení měla silně znepokojivý pocit. Vše bylo tak tajemné a uvěřitelně napsané, že pořád přemýšlíte, jestli tyto deníkové záznamy jsou nebo nejsou pravdivé.

Krásně na vás dýchne temná atmosféra 19. století a zároveň vám při čtení bude v hlavě vyvstávat spousta otazníků. A pak to přijde. Moment, kdy do sebe vše zapadne jako puzzle a minulost se převrátí do přítomnosti. Wow, prostě skvělé. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a nutně jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Napínavé až do samotného závěru a po dočtení poslední strany se ve mně rozležel příjemný pocit, že jsem právě dočetla jednu z nejlepších knih za tento rok.

Doporučuji všem milovníkům pravých nemilosrdných upírů, temné atmosféry a napínavého čtení - tohle bude kniha přesně pro vás!

7 18.08.2021

Taaak jo. Rudé galerii uděluji přesně jednu hvězdičku a titul historicky nejhorší knihy, kterou jsem kdy četla. Normálně bych po něčem takovém vůbec nesáhla, ale sázka je sázka. Spousta lidí tady hodnotila knihu jako odpad. Ten já ze zásady nedávám, protože se podle mého vždy na knize dá najít i nějaké to pozitivum. A i tady se mi to podařilo.

Co se knize nedá upřít, je čtivost. A komponovat sexuální scény podle uměleckých děl je bezesporu velmi originální prvek. No, a to bychom tedy měli ta pozitiva.

Seznam negativ bohužel bude trochu na déle. Že by tento typ literatury měl nějaký složitý a obohacující děj asi člověk nečeká. Ale že budu mít pocit, že mi s každým obráceným listem klesá IQ minimálně o bod, to pro mě bylo opravdovým překvapením. Lepší dialogy bych asi dokázala napsat i po deseti pivech a když si k tomu přičtete naprosto nevhodné použití vulgarismů, veškerá atmosféra, kterou kniha nejspíš měla navodit, je v tu chvíli pohřbena minimálně sedm stop pod zemí. Že to bude velký špatný jsem poznala už po několika stranách, ale že to bude pořádný bizár, mi došlo až při první sexuální scéně. Pak už jsem jen čekala, kam až se to může dostat. A věřte, že autorka to dokázala dohnat opravdu do solidních extrémů. S každou kapitolou to bylo divnější a divnější, člověk si jen říká, co je to za nesmysly... ovšem tím koncem, dámy a pánové, tomu teprve Tiffany Reisz nasadila korunu. Tomu se prostě musíte smát, protože jinak byste museli brečet nad tím, jak zlé tohle je.

Každopádně pokud tohle budete brát jako komedii, myslím, že máte solidní šanci se dobře pobavit. Ale jinak doporučuji se knize vyhnout obloukem.

Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský.

7 09.07.2021

(SPOILER) Pro mě nejočekávanější kniha roku je po dlouhém čekání konečně venku. Faja skončila obrovským cliffhangerem, kdy se Ilan vydala na druhou stranu retey. Co ji tam potká? Co pětadvacítka? Jak dopadl útok na Omstakland? Spousta otázek, na které jsem v tomto díle naštěstí dostala odpovědi.

Směr, kterým se ubíral příběh po tom, co Ilan prošla skrz rereu, byl daleko temnější a děsivější, než jsem si představovala, ale jak už to u této série bývá zvykem, ihned mě vtáhl a nepustil. Otevřel se mi zcela nový svět, svět nastereí, tak jiný, a přesto tak podobný tomu, co už znám. Dostalo se mi tady hned několik odpovědí na mé otázky, ale nebyl by to Naslouchač, aby mě vzápětí nenutil přemýšlet nad něčím jiným.

Při návratu Ilan do Duvalského pohoří se mi tak trochu ulevilo. Známé prostředí s našimi oblíbenými postavami, kde se ale dost změnilo. Útok na Omstakland celou pětadvacítku poznamenal, vztahy se vyhrocují a na povrch se derou věci, které měly zůstat pohřbené. Ilan hodně zažila, ale pořád je to dospívající holka, takže si její puberty něco užijeme. I její vztah k jednotlivým mužům projde proměnou a tady jednoznačně musím vyzdvihnout scénu s Ernem.

Pětadvacítka se opět vydává na cesty, Ilan u toho tajně pátrá po informacích a autorka nám servíruje jednu záhadu po druhé. Spousta čísel, hádanek, říkaček… občas mi z toho šla hlava kolem a nemohla jsem se ubránit pocitu, že je toho přehršel. Někdy mi zůstával rozum stát nad tím, jak ty hádanky Ilan dokázala rozluštit.

Z nových postav byli velmi dobře zpracovaní Héchají a buni, a u Armina očekávám zajímavý vývoj vztahu s Ilan. Naopak mě mrzelo, že kapitán nedostal prostoru více a byl dost pasivní.

Na scéně se objeví i Kozlowská, takže se psychicky připravte na velké zvraty. Ke konci děj velmi graduje a chyběl mi ten komorní nádech z předchozích dílů. Mám strach, aby se v dalších dílech z příběhu nestalo jedno velké klišé. A je tu ještě jedna věc, která mi kazila dojem. Prasečí řiť. To slovní spojení už nechci hodně dlouho slyšet. I přesto to ale byl skvělý zážitek a už teď se těším na pokračování.

Hodnocení: 80%
Přečteno ve spolupráci s Knihy Dobrovský

7 01.06.2021

Ach jo, nechce se mi věřit, že je tato skvělá série za mnou. Tolik jsem se na Zvon těšila a pak to uběhlo tak rychle. V této knize nás autor hned od začátku seznamuje se spoustou nových postav a také je tady daleko více dějových, i časových linek. Kvůli toho možná byl začátek trochu vleklejší, protože než se všechny tyto linky daly do pohybu a nastaly zvraty, chvilku to trvalo. Těch zvratů ale v knize nakonec můžete čekat docela dost a posledních 150 stran už jsem knihu prostě nemohla odložit. Taky jsem v jedné chvíli měla i slušný infarktový stav. :D

Hrozně se mi ale líbilo, že konec jsem nedokázala odhadnout. Ze zakončení předchozího dílu bylo jasné, že společnost v knize čekají velké změny, ale jakým směrem se to všechno bude ubírat, jsem neodhadla. Líbilo se mi, zejména to, že i Tonisté, kteří mi v prvním díle přišli jen jako nějaká směšná sekta, najednou nabyli na významu a díky tomu se přihodilo mnoho věcí. Jde vidět, jak si Shusterman celý příběh promyslel a všechno hezky zapadlo do sebe.

Mrzelo mě ale, že díky spoustě dějových linek se nedostalo tolik prostoru Rowanovi a Citře, protože i přesto, že se v této sérii objeví spousta postav, oni jsou mí nejoblíbenější. Díky bohu, z jejich linky se nestane žádné typické romantické klišé a autor jim nachystal vskutku zajímavý osud. Z postav určitě nemůžu nezmínit smrtku Randovou - měla skvělý vývoj a fandila jsem jí, přestože nebyla zrovna kladným elementem a dost mě potěšilo, jak to s ní dopadlo, i když to bylo trochu takové hořkosladké.

Poprvé jsem se v knize setkala s genderfluid postavou. Na začátku, než to autor vysvětlil, jsem z toho byla lehce zmatená, ale nakonec jsem si přítomnost Jeri užila.

Před každou kapitolou na čtenáře opět čekaly úryvky z deníků smrtek, promluvy Nimbusu a úryvky týkající se náboženství Tonistů, ale tentokrát jsem měla pocit, že mě nenutí k zamyšlení tolik jako v předchozích dvou dílech. I přesto Zvon nakousne spoustu zajímavých témat.

Celkově mám ze Zvonu lehce slabší dojem než z předchozích dvou dílů, ale i tak se jedná o skvělé čtení. K sérii se budu určitě vracet, jelikož dle mého nabízí velmi zajímavý svět, postavy, akci a spoustu podnětů k zamyšlení.

7 14.03.2021

Po několika letech jsem se díky výzvě opět vrátila k Hobitovi. Tolkienovy knihy miluju a vždy je moc příjemné se vracet do úžasného světa ve Středozemi. Přestože je Hobit spíše pohádkově napsaný, neubírá to nic na jeho kvalitě. Příběh má zajímavou zápletku, postavy, které si oblíbíte, nechybí napětí ani vtip. Stránky ubíhají jedna za druhou a než se nadějete, jste na konci. Prostě Tolkien uměl a vždy pro mě čtení jeho knih bude velkým zážitkem, takže nelze hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček.

Jelikož se mi ale Středozem nechce tak rychle opustit, nejspíš se podívám i na filmy (přestože mě tolik nenadchly) a pak se asi budu muset vrhnout ještě na knihy a filmy Pána prstenů. :D

7 28.11.2020

Kniha byla skvělá, přečtena rychlostí blesku. Ale...mám pár ale.

!!! POZOR SPOILER !!!

Konečně po dlouhém čekání přichází na scénu i samotný Galbatorix, na kterého jsem se tak dlouho těšila. Podle toho, co naznačily předchozí díly bych čekala, že bude ještě trochu brutálnější, ale i tak mě dějová linka s ním a Naduadou bavila. Potěšilo mě, že z Murthaga nakonec není takový neřád, jak se mohlo zdát a možná škoda, že autor linii s ním a Nasuadou nerozvedl trochu více.

Co se týče hlavního vyvrcholení celé série...tak trochu mi přišlo, že poražení Galbatorixe bylo trochu rychlé a najednou šlo vše tak nějak po másle. Škoda, že Galbatorix nakonec nijak nevyužil zajetí Nasuady.

No a samotný závěr, to že Eragon a Safira nadobro opustili Alagaesii, mě trochu naštval. :) Představovala jsem si to trochu jinak a hlavně mi přijde, že toto zakončení nedává prostor dalším příběhům Eragona a Aryi, což je dle mého názoru škoda. Nicméně jsem četla, že se chystá kniha příběhů z Alagaesie, tak jsem zvědavá, co přinese. A ještě abych nezapomněla - nejotravnější postava knižní série: jednoznačně Elva. Zasloužila by na zadek jako každé jiné zlobivé dítě!

Možná to může vypadat, že se mi snad kniha ani nelíbila, ale i přes to všechno ji považuji za velmi povedenou a jako největší mínus vidím zakončení děje odchodem Eragona a Safiry.

7 30.01.2019

Z počátku jsem s knihou docela bojovala - měla jsem trochu problém se pořádně začíst a ponořit se do děje. Nicméně tato sága mě již dlouho lákala a tak jsem si řekla, že vydržím :) Později mě děj konečně pořádně chytl, dočteno pak bylo rychle a určitě se chystám i na další díly, protože svět S. Erikson se mi zalíbil. Nejvíce mě zaujal způsob fungování magie, jelikož je velmi odlišný od dalších knih, které jsem zatím četla. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi žánr fantasy.

7 21.11.2017

V knize se střídají dvě dějové linky - v té první retrospektivně sledujete kroky studentky pedagogiky Soldís, která se rozhodla za svým starým životem udělat tečku. Aby se postavila na vlastní nohy, přijímá práci u bohaté rodiny žijící na odlehlém, ale velmi luxusním statku. Její noví zaměstnavatelé jsou poněkud zvláštní, ale více zneklidňujícím dojmem na Soldís působí samotné
sídlo. Začínají se tam totiž dít opravdu podivné věci...
Ve druhé lince se policejní vyšetřovatel Týr po mnoha letech ve Švédsku vrací zpět na Island a zapojuje se do pátrání po pachateli brutální čtyřnásobné vraždy. Řešení se zprvu zdá jednoznačné, jenže se postupně vynořují maličkosti, které úplně nesedí. Týr má pocit, že jej výjevy z místa činu budou v myšlenkách strašit ještě dlouho, ale to ještě netuší, jaká odhalení na něj čeká

Mrazivá atmosféra ponurého Islandu, mistrně vybudované napětí a pečlivé dávkování informací tak, že zkrátka nemůžete přestat číst. To je nová Yrsa, která opět nasadila laťku proklatě vysoko.
Přestože vám na úplném začátku odhalí, jak to všechno dopadne, jen těžko budete knihu odkládat. Je to tísnivé, komorní, děsivé, na konci i brutální. Představa, že byste to zažívali taky?
Fuj, fuj, to nechcete.

K Týrovi si možná budete chvíli hledat cestu - není to takový ten typický vyšetřovatel, co má všechno pod palcem a je uznávaným esem v oboru. Je to však příjemná změna a odhalení, které Týra čeká, vás dokonale navnadí na čtení dalšího dílu. Opět autorce tleskám za to, jak dokonale vše na konci zapadlo do sebe. Yrsa zkrátka umí a tohle je krimi thriller, který chcete číst!

Hodnocení: 90%

Za knihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Gradě a nakladatelství Metafora.

6 13.11.2023

Calypso je siréna a když chce, jejím půvabům dokáže jen málokdo odolat. Jenže v minulosti zaprodala kus své duše, a ne jen jednou. Rovnou třistakrát. Po sedmi letech se u ní doma zjevuje Handlíř - nelítostný vyjednavač, vílí král i muž, který jí zlomil srdce, a požaduje splacení všech dluhů. Calypso mu tak chtě nechtě musí pomoci přijít na to, kam ve vílím světě mizí bojovníci a proč se zpět vrací jen ženy s děsivými nemluvňaty

Americká autorka Laura Thalassa vás zavede do světa, odkud nevede cesta ven - tedy minimálně do té doby, než otočíte poslední stránku knihy. V rychlém sledu se proplétá minulost s přítomností, a po malých střípcích se dozvídáte informace nejen o světě, kde se to nadpřirozenými bytostmi jen hemží, ale i tom, co stojí za složitým vztahem Calypso a Handlíře.

Určitě nečekejte nějakou promyšlenou worldbuildingovou záležitost. Zápletka není složitá a tento příběh na romantické lince stojí i padá. Chemie mezi hrdiny ale v tomto případě funguje, a funguje dobře. Handlíř je to prototyp chlapa, který si vás omotá kolem prstu - temný, záhadný, sexy. Jeho charakter mě zkrátka bavil a dialogy s Calypso měly šťávu. I samotná Calypso měla něco do sebe, rozhodně už kvůli své příslušnosti k sirénám, s nimiž jsem se u hlavní postavy setkala poprvé. Navíc neměla jednoduchou minulost a příběh se díky tomu dotkne i několika vážnějších témat.

Říše víl je drsný svět. Jak možná tušíte, právě tam se bude odehrávat to hlavní drama, i když v tomto díle k němu jen lehce přičichnete. Celé uspořádání hodně připomíná Dvory S. J. Maas, což Rapsodii ubralo na originalitě. Naopak kladem celé knihy je dobré a svižné tempo, kdy se neustále něco děje. Konec mohl mít větší grády, nicméně stále je to první díl a to nejlepší na nás tak pravděpodobně teprve čeká.

Pokud se chcete odreagovat, tohle je ta správná volba. Temnější atmosféra, zábavné postavy a po dočtení budete chtít více. Naštěstí pro nás - druhý díl vychází už koncem dubna.

Hodnocení: 85%

6 22.03.2023

Jérôme Loubry patří mezi ty autory thrillerů, které jejich pověst předchází. Ve svém nejnovějším díle Krvavé stíny vás zavede do maličké a odlehlé vesnice s příznačným názvem Smrthora, jehož původ sahá až do daleké minulosti.

Loubry vám hned z počátku proplétá dvě hlavní dějové linky. V jedné z nich sledujete novopečenou novinářku Camille, která míří do Smrthory a doufá, že v cíli najde námět na pořádný trhák. V té další zase kroky čerstvě jmenovaného náčelníka policie Juliena, jež má svůj tajný úkol.

Věřte, že po celou dobu bude Loubry zkoušet, jak moc dobře dáváte pozor. Vyniká svým uměním velice dobře dávkovat informace. Nabídne vám je po malých drobečcích, díky nimž si po celou dobu zaručeně dokáže udržet vaši pozornost. Už od počátku nebudete mít ze Smrthory vůbec dobrý pocit, i když si zároveň budete říkat, že se toho přeci až tolik neděje. Vesnice má značně krvavou minulost spojenou s vyvražďováním čarodějnic, které ve středověku místní shazovali z nedaleké skály. Může snad za všechny ty podivné události, nad kterými zůstává rozum stát, magie?
Loubry vás bude ždímat, napínat, nutit přemýšlet i pochybovat. I přesto vám ale zanechá dobře ukrytá vodítka, díky nimž se vše nakonec vysvětlí, a věřte, odpověď dostanete na všechny otazníky ve vaší hlavě. Do jednoho.

Autorovi se rozhodně nedá upřít konzistence. Román nemá hluchá místa, je napínavý přesně na těch správných místech a dočkáte se i několika zvratů. Některé byly nečekané méně, jiné více, to už záleží jen na vás, jak moc budete pozorní. V poslední třetině věci rychle nabírají spád a při odhalení do sebe vše zapadne jako jedno velké puzzle. Za sebe možná dokonce doporučím nad knihou až tolik nepřemýšlet, protože se pak připravíte o ten dokonalý wow efekt v závěru, který Loubry jistě zamýšlel. Za mě ale i tak více než povedená záležitost a další díla autora si moc ráda přečtu.

Hodnocení: 80%

Za knihu k recenzi moc děkuji Gradě a nakladatelství Metafora.

6 13.02.2023

Magie, tajemno, napětí, temná atmosféra, ale i špetka romantiky. To vše je typické pro Království hříšných z pera Kerri Maniscalco, americké autorky, jejíž jméno je u nás poslední dobou dost často skloňováno. Na kontě má dvě série a já nedokážu říct, kterou z nich mám raději. Kerri totiž v obou nastavila laťku proklatě vysoko, vytasila se s příběhem, který vás pohltí a hrdiny, jež budete milovat.

Začátek Království hříšných má trochu pozvolnější tempo, nicméně od momentu, kdy Emilia nachází svou sestru mrtvou (není spoiler), vám garantuji, že si už nebudete moct vydechnout. Ich-forma, krátké kapitoly a děj se neustále posouvající vpřed, vám zkrátka nedovolí knihu odložit. Když k tomu přidáte lehce hororovou atmosféru, hate/love romatickou linku a zajímavou detektivní zápletku napříč celou knihou, máte recept na velice návykové čtení.

Emilia je jako ústřední postava výborná, i když u ní nelze ignorovat jistou podobnost s Audry z Jacka Rozparovače. To však pro mě rozhodně nebylo mínusem, protože hrdinky, které jen tak něco nezlomí, já jednoduše můžu. Opomenout ale nemohu ani Iru, který pro mě byl velkým tahounem příběhu. Záhadný, mocný, nebezpečný, a navíc i neskutečně přitažlivý… věřím, že nejedné čtenářce se na něj budou sbíhat sliny stejně jako mně. Dohromady se s Emilií skvěle doplňují. Připravte se na spoustu slovních přestřelek, z nichž tryská ironie i vtip plným proudem.

Přestože místy vývoj příběhu dokázala odhadnout, na úplný závěr mě nedokázalo připravit nic! Zůstala jsem sedět s pusou dokořán a nevěřícně obracela poslední stránky. Lépe už snad autorka navnadit na další díl ani nemohla.

Za mě tedy velké doporučení všem, kteří hledají temnější mysteriózní fantasy s romantickou linkou. S Královstvím hříšných rozhodně vedle nešlápnete a troufnu si říct, že většina z vás propadně kouzlu pekelných princů úplně stejně jako já.

Hodnocení: 90%

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

6 02.10.2022