knihomolkajanca
komentáře u knih

O tomto kousku jsem slýchala ze všech stran a to pouze v superlativech. Co fandové černoušků vychvalovali nejčastěji, byla nepředvídatelnost, která mě navnadila asi nejvíce. Přestože tedy nejsem zrovna člověk, který by se v detektivkách nějak vyžíval, řekla jsem si, že tuto knihu prostře musím přečíst.
A jsem moc ráda, že jsem tak udělala. Přestože nehodnotím pěti hvězdami, i tak se mi tohle svižné počtení moc líbilo. Z počátku jsem měla trochu problém si postavy zapamatovat (ale přisuzuji to hlavně čtení v době, kdy jsem byla opravdu velmi unavená a dvakrát se mi podařilo usnout). Takže jsem si pak pro jistotu udělala poznámky se jmény a povoláním jednotlivých aktérů, aby se mi to nepletlo. Netrvalo dlouho a děj nabral spád. Nenápadný začátek, ale krátké kapitoly, takže stránky ubíhaly rychle. A tak jsem zkoušela hádat, kdo by mohl být vrahem. Můj tip vydržel až téměř k samému závěru, už jsem si pomalu začínala myslet, že jsem to prokoukla. Ale ono ne, přeci jen mi tam na konci něco nesedělo. To jsem ale nečekala, co přinesou až úplně poslední stránky knihy. Vraha jsem tedy neodhalila, a o to více jsem potěšena. Agatha to prostě uměla. Jsem ráda, že tedy Deset malých černoušků mohu řadit do přečtených a dokonce se mi trochu nečekaně kniha nakonec hodila i do výzvy (kniha, ve které hraje důležitou roli dopis).


Rozhodně fajn doplněk k sérii, ale jinak určitě nic převratného. Byla to ale na druhou stranu příjemná změna v knize neřešit jen nebezpečí a zažít si postavy i mimo nekonečný stres. Co jsem určitě uvítala, bylo střídání kapitol z pohledu dalších postav než je Feyre. Ve třetím díle jsem si hodně oblíbila Cassiana a Nestu, tak jsem byla ráda, že se jim autorka v této knize věnovala o něco více, ale no... chudák Cassian. Bylo mi ho tedy upřímně líto a jsem zvědavá, jak z toho autorka v dalším díle vybruslí. Trošku mě otravovalo, že se velká část knihy točila okolo Feyřina malování. Přišlo mi to možná trochu zbytečně moc a více bych ocenila, kdyby se třeba autorka více věnovala postavám Azriela, Elain či Luciena. Ale uvidíme, třeba si to všechno nechává do dalších dílů. A jelikož svátky zimního slunovratu jsou zjevně obdobou Vánoc, celou knihu prostupovala příjemná uvolněná atmosféra. Každopádně už se ale těším na pokračování příběhu.


(SPOILER) Druhý díl této série byl skvělý a já musím s lítostí konstatovat, že ten třetí ho prostě nepřekonal. Sice se v knize neustále něco dělo, řekla bych ale, že některé věci by se klidně mohly vyškrtat a ději by to na ničem neuškodilo. Čtení jsem si ale i tak užila.
Těšila jsem se, co nového se o postavách dozvím a oceňuji, že zde každá dostala poměrně dost prostoru. Nejvíce mi v tomto díle padla do oka linka Cassiana s Nestou, ačkoliv se vlastně až na samotný závěr vlastně tolik nestalo. Ale ono méně je někdy více.
Škoda, že mého oblíbeného Luciena nechala autorka na tak dlouhý čas zmizet. Trochu jako kdyby nevěděla, co s ním, což je velká škoda.
U linky Rhysanda a Feyre jsem trochu kroutila hlavou, jak pořád všechno bylo zalité sluncem. Rhysand pro mě trochu ztratil na zajímavosti tím, jak dokonalý vlastně je. Ale i tak se stále řadí mezi mé oblíbené postavy. Alespoň Feyre tentokrát jednala trochu více logicky a vyspěleji.
Abych ale jen nevytýkala, velmi se mi líbila část knihy, kde se odehrávala debata vladařů. Bylo rozhodně zajímavé jednotlivé vládce dvorů poznat trochu lépe. Samotná bitva taky fajn a užila jsem si zejména přítomnost Řezbáře, Tkadleny a Bryaxise. Na samotném závěru jsem se však nemohla ubránit dojmu, jako kdyby se sama autorka neuměla s postavami rozloučit. Oživení Rhyse mi bylo tak nějak jasné, když má série pokračování, nicméně Amren bych, přestože jsem si ji v minulém díle hodně oblíbila, nechala klidně zemřít. Někdy ve vás kniha zanechá větší dojem, když v ní o někoho přijedete, než když vše skončí happyendem.
I tak se ale v nejbližší době chystám na další díl a jsem zvědavá, jak to všechno vlastně bude pokračovat (i když by to tady dle mého názoru klidně mohlo skončit).


Tuto knihu jsem přečetla v rámci výzvy (Kniha z lékařského prostředí) a důvod, proč jsem sáhla zrovna po ní, bylo doporučení od mého přítele, kterému se velmi líbila. Bohužel však musím říct, že jeho nadšení z knihy úplně nesdílím. Shrnula bych to asi tím, že nenadchne a neurazí.
Měla jsem trochu problém se začíst, jelikož mi nepřišlo, že by vás autor vtáhl okamžitě do děje. Čtenář se spíše pomaličku dovídá střípky ze života jednotlivých aktérů - lékařů z nemocnice Three Counties. Za co určitě musím autora pochválit, je to, že si danou problematiku a prostředí velice dobře nastudoval a máte tak opravdu dojem jako byste tam s těmi lékaři byli. A druhou věcí je prokreslení postav, které působí realisticky. Mají své klady, zápory, obavy, cíle.
Ústřední postavou je pak Dr. Pearson, vedoucí oddělení patologie, se kterým občas budete sympatizovat a občas si přát, aby už odešel do důchodu. Co už mi nepřišlo tolik realistické, byla náhlá vzplanutí lásky mezi některými postavami. Uvědomuji si však, že kniha již není úplně aktuální a možná to lze připsat tomu, že dříve to hold s těmi sňatky nejspíš chodilo trochu jinak.
Celkově však musím říct, že ačkoliv kniha postupem času nabírala na zajímavosti, chybělo mi napětí a spád. Ano, na samotný závěr se tam něco vyvrbilo, ale to něco, které by mě drželo u knihy a nechtělo mě pustit, to prostě nemělo. Po další knize autora asi jen tak nesáhnu. Sečteno a podtrženo tři hvězdy.


Ke knize jsem se dostala v rámci výzvy a vůbec toho nelituji. Při čtení tohoto dramatu se člověk totiž rozhodně nenudí. Věci velmi rychle nabírají spád a je opravdu překvapující, jak dokázal Čapek nahlednout do budoucnosti a předpovědět roboty. Navíc, když si člověk uvědomí, že právě v tomto díle poprvé zaznělo slovo, které zná celý svět... No, probudí se ve vás špetka národní hrdosti. Rozhodně věc, která stojí za přečtení už jen kvůli toho, o jak významné dílo se jedná.


(SPOILER) Ach, je tady závěr této krásné série. K Mediátorovi jsem se vrátila po spoustě letech, kdy jsem si pamatovala, že mě čtení hrozně bavilo a zanechalo to ve mě hodně hezkých vzpomínek.
Dost jsem toho zapomněla, i když ten úplný závěr ne, ale i tak jsem se od čtení prostě nemohla odtrhnout.
Nemůžu si pomoct, ale musím ohodnotit pěti hvězdami. Několikrát jsem se tady pochechtávala jak puberťačka, protože autorce vtip prostě nechybí. Byla jsem napjatá, jak to vlastně celé bude a jak moc velký záporák se vlastně z Paula vyklube? No - opět jako v minulém díle, to byl takový záporák nezáporák. Ale o to více mě čtení bavilo a vlastně jsem se nedokázala donutit, abych mu přála něco zlého.
Vyvrcholení celé série se mi hodně líbilo a já byla napjatá jak kšandy, jak se to vlastně celé rozuzluje. Hrozně se mi líbila ta scéna s Jessem a Suze v minulosti, protože Jesse byl přesně takový, jakého ho autorka popsala i v budoucnosti. Navíc to bylo celé vtipné (hlavně skrz starodávnou x moderní mluvu :D ) a zároveň i dojemné kvůli tomu, že si Suzannah uvědomila, že se nedokáže dívat, jak někdo Jesseho zamorduje v přímém přenosu.
Co na to říct, celé to skončilo hezkým happyendem, ale v tomto případě mi to vůbec nepřišlo přehnané. Jen jsem díky tomu měla hezký hřejivý pocit, že to dopadlo jak mělo.
Celou sérii jsem přečetla během tří dnů a musím říct, že jsem opravdu ráda, že jsem se k ní vrátila, jelikož jsem ve finále nečekala, že i po tolika letech to bude tak hezký čtenářský zážitek. No a teď se jdu ještě chvilku rochnit v tom příjemném pocitu z dočtení, z Jesseho a vlastně z toho všeho. Mňam. :)


(SPOILER) Po spoustě let si dávám tuto sérii znovu a přestože první tři díly jsem si docela vybavovala, ty další tři už se mi z hlavy celkem úspěšně vypařily (až na samotný závěr série). O to je to ale lepší, protože se od čtení nemůžu odtrhnout úplně stejně jako kdybych knihu četla poprvé. Tento díl byl trochu jiný než ty předchozí - více vztahový, protože přeci jen - když se obyčejný člověk zamiluje do ducha...no, příliš perspektivní vztah to nejspíš nebude. A Jesse o tom samozřejmě přemýšlí, protože jinak by to nebyl ten Jesse, kterého si člověk prostě zamiluje.
Určitě bych ale také vyzdvihla postavu Paula. Člověk se tak nějak nemůže rozhodnout, jestli ho má nebo nemá rád. Je to takový záporák nezáporák - ačkoliv občas dělá dost podlé věci, člověk si nemůže pomoct, ale zdá se, že za tím není jen zlovolný úmysl. Všechno je díky němu o dost zajímavější.
Opět skvělá jízda a jsem ráda, že se to všechno posunulo k velkolepému finále.


(SPOILER) Tuto sérii jsem v minulosti četla a přestože jsem si některé detaily stále vybavovala, s potěšením musím říct, že tento díl se mi podařilo úspěšně zapomenout. S potěšením? Ano, protože jsem si jej alespoň mohla užít tak, jako bych jej četla poprvé. A nemůžu si pomoct, prostě jsem se od čtení nemohla odtrhnout a odhalovat Jesseho minulost mě neskutečně bavilo. Do toho další mediátoři? Prostě výborné a i když se možná zdálo, že první tři díly se trochu opakují (problémový duch, detektivka, souboj), tohle bylo zase něco nového. Mediátor mě prostě baví a dokonce jsem se párkrát přistila, jak se u čtení uculuju, protože někdy to je prostě tak roztomile vtipné. No nic, vrhám se na další díl.


Po spoustě letech jsem se vrátila ke čtení této série a ačkoliv si některé věci stále vybavuji, musím říct, že si čtení náramně užívám. Nechybí vtip, akce, romantika a ano, knihy jsou sice určeny hlavně pro mladší čtenáře, ale mně to vůbec nevadí. Hltám jednu stránku za druhou a jsem natěšená na každou scénku s Jessem i přesto, že mi velmi silně táhne na 30. No nic, jdu se vrhnout na další díl.


Tuto sérii už jsem před léty jednou četla, takže se mi sem tam vybavuje něco z děje. I po tolika letech mě ale kniha baví. Děj není nijak složitý, ale to vlastně vůbec nevadí, protože kniha je tak čtivá, že se ani nenadějete a jste na konci. Nechybí vtip, akce v podstatě od začátku do konce. No a kapka romantiky. Sice vím, jak celá série dopadne, i tak se ale vždy těším, až se objeví Jesse, protože ten je prostě nej. Knihu jsem zhltla za dopoledne, takže se vrhám ještě na další díl.


Když jsem dočetla sérii Hřbitovní královny, dostala jsem chuť na další duchařinu a vzpomněla jsem si na Mediátora. Tuto sérii jsem před léty objevila v knihovně, když mi bylo asi 17 (tedy podobně jako hlavní hrdince) a měla jsem na ni hezké vzpomínky (hlavně na Jesseho :D ). A tak jsem si řekla, že si ji zkusím přečíst znovu.
I když je kniha určena hlavně pro mladší čtenáře a teenagerovská mluva může místy dospělého trochu obtěžovat, i tak je to zábavné a svižné čtení. Nechybí vtipné momenty i napětí (i když se mi dost z děje i po tolika letech vybavovalo, takže už tak napjatá u čtení nejsem). Jesse je opět top a hodně se mi líbí i koncept postavy otce Doma. Prostě fajn oddechovka na večer.


(SPOILER) Zajímavé propojení kriminálky a erotiky. Musím říct, že jsem čekala trochu více krimi a méně erotiky, ale to, že to bylo naopak, mi nakonec zase tolik nevadilo. Moc nechápu komentáře o tom, že kniha nepatří do erotiky, protože mi přišlo, že tato linka tvořila polovinu knihy určitě.
Obě hlavní postavy mě bavily a to hlavně proto, že se navzájem nedali a ani jeden z nich nebyl uťápnutý. Zajímavé dialogy a to napětí mezi nimi, i když teda musím říct, že scéna, kdy byl Chladnej docela agresivní, na mě možná byla trochu moc.
Každopádně musím konstatovat, že kdyby postavy neměly takový problém s komunikací, asi by to byl jiný příběh. Nicméně mi přijde, že takhle to je snad v každé knize, kde se řeší vztahy, jelikož jinak by to bylo moc jednoduché. :D
Kniha se četla snad sama a byla jsem na konci během večera. Celkově se mi koncept líbil, takže časem asi sáhnu po dalších dílech.


(SPOILER) Na druhý díl jsem se docela těšila, jelikož jak se dalo očekávat, že Rhys, kterého jsem si oblíbila v prvním díle, zde dostane více prostoru. A to jsem ani netušila, že ho dostane tolik. Jeho postavu se podařilo autorce vykreslit opravdu dobře a rozhodně oceňuji, že na čtenáře nevybalila všechna jeho tajemství naráz. Co se ale týče Feyre, tu bych občas trochu propleskla za chování, ale musela jsem si připomínat, že je v knize dost mladá, takže se sem tam něco dalo odpustit.
Velkou proměnou prošel Tamlin, který mi byl z prvního dílu docela sympatický, ale tady se choval jako ehm...no, opravdu hodně majetnicky a s klapkami na očích. Trochu jsem ale doufala, že Lucien v některých chvílích zakročí více. I jeho jsem si totiž v prvním díle oblíbila a nečekala jsem, že bude takto pasivní. Jsem zvědavá na jeho další vývoj.
Co mě ale bavilo, byl Rhysův nejužší kruh, konkrétně bych pak vyzdvihla Amren. Ta je prostě fajn, s ničím se nepáře a moc mě zajímá, co se z ní vlastně vyklube.
Celkově mě kniha dost pohltila, kromě začátku na Jarním dvoře, který byl tak trochu monotónní. Nicméně to byl zřejmě záměr, aby i čtenáři byl Jarní dvůr v čele s Tamlinem otravný. Jsem zvědavá, jak se příběh vyvine, takže jsem si musela po dočtení objednat další dva díly a hned jak mi dorazí, vrhnu se na ně.


(SPOILER) Tak, a máme tady ukončení celé série. Byla jsem na to docela zvědavá a ještě za polovinou knihy nebylo jasné, jak se to celé vyvrbí. Musím říct, že nakonec byla docela škoda, že samotný závěr se odehrál v podstatě na pár stranách - přišlo mi to takové až moc rychlé, možná trochu uspěchané.
Co bych teda vyloženě vytkla, tak rozhodně ono nedořešené "Zlo", které Amélii pronásledovalo x dílů, dále podivné bytosti visící ze stromu a číhající všude možně...Prostě jsem čekala, že linka, která se táhne asi přes tři díly, se vyřeší trochu jinak než zavřením dveří. V tomto aspektu to tedy bylo zklamání.
Naopak jsem ráda, že se vyřešil vztah s Devlinem, i když teda samotný závěr - dcera... no...Ok. Proč všichni vždycky všude musí vecpat děti, to fakt netuším. Každopádně bylo fajn, že Devlin konečně odhalil svá tajemství.
Ale i přes mé výtky, kniha byla opět velmi čtivá, autorka dobře zpracovala reálie. Přečteno téměř na jeden zátah, což bych u špatné knihy určitě nezvládla. :)
Celá série si držela obdobnou kvalitu a kdybych měla zhodnotit, které díly se mi líbily nejvíce, pak to byl rozhodně ten první, jelikož to bylo něco nového a líbilo se mi, jak se vyvíjel vztah Amélie a Devlina. No a pak asi Hříšník (předposlední díl), protože mě bavily ty klecové hroby a celá ta věc okolo tajných organizací. Nevím, jestli se k sérii ještě někdy vrátím, ale rozhodně to byl hezky strávený čas. Skoro bych teď měla chuť na něco obdobného. :)


(SPOILER) Tento díl se mi jednoduše líbil. Na pět hvězd tomu sice něco schází, ale už počátek s klecovými hroby mě rozhodně zaujal. Dokonce jsem v jednu chvíli při čtení měla i trochu tísnivý pocit, což se mi dosud u této série nestalo. Bylo to konkrétně u scény s duchem zavražděné ženy, který na ni číhal na hřbitově a choval se skoro jako zombie.
Jako postava mě hodně bavil Kendrick, i když jsem tak nějak tušila, že nakonec nebude takový, jak se zdá. Autorka má totiž tak trochu oblibu nechávat Amélii ve všem samotnou. Jsem proto ráda, že alespoň přátelství s doktorem Shawem se překlenulo v něco opravdovějšího, protože si říkám, že normálnímu člověku by z toho asi muselo přeskočit, kdyby neustále zažíval takovéto věci a neměl nikoho, komu se s tím bez obalu svěřit. Kdybych já byla Amélií, tak bych už nejspíš měla všechny vlasy bílé a raději ani nevycházela z domu. :D
Co mi trochu vadí jako snad téměř u všech dílů, je nelogické chování Amélie. Všechno na ni křičí "nechoď tam!" a ona tam samozřejmě vždy jde, navzdory jakémukoliv nebezpečí. Chápu, že kdyby nikdy nikam nešla, tak by to byl asi na nic příběh, nicméně občas mi to už přijde docela do očí bijící.


(SPOILER) Tento komentář píšu až po dočtení posledního dílu série a ačkoliv je to jen týden a půl, co jsem dočetla Návštěvnici, trochu s nelibostí zjišťuji, že mi jednotlivé knihy hodně splývají dohromady. Přeci jen děj je vždy dost podobný a tak jsem si musela nejdříve ověřit, zda tento díl byl skutečně o tom, o čem myslím. :D
Musím říct, že se mě hodně zaujala záhadná minulost předka Amélie a živě jsem si u čtení představovala onen pokoj s klíči. Naživo by něco takového muselo být vskutku znepokojující. Každopádně mi ale přijde, že autorka přidává stále více a více otazníků a některé věci prostě zůstávají trochu nedořešené.
Vztah s Devlinem je jako vždy zvláštní, plný tajemství, skoro jako kdyby to snad ani pořádný vztah nebyl, i když Amélie je z Devlina jako vždy na větvi.
Celkově se ale nedá popřít, že kniha je opravdu čtivá a autorka opět velmi dobře pracuje s reáliemi, takže se vše zdá docela dobře uvěřitelné...až na ty duchy samozřejmě :)


Nedávno jsem si na sérii "Děsivých dějin" vzpomněla - jako malá jsem je hrozně ráda četla a hodně se u toho nasmála. Tak jsem si jeden díl z nostalgie půjčila z knihovny a musím říct, že se jedná opravdu o supr knihy pro mladší čtenáře. Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří by dějepis nenáviděli, ale na druhou stranu jsem jej ani nemilovala a tyto knihy mi jej dost přiblížily. Některá fakta z těchto knih si pamatuju do dneška i spolu s vtípky.
Možná zase za čas sáhnu po nějaké další. :)


Po docela nudném druhém díle jsem doufala, že třetí díl bude o něco záživnější. A naštěstí tomu tak bylo. Zhltla jsem knihu téměř na jeden zátah. Oceňuji návrat Devlina do příběhu, jelikož mi to s ním přijde zajímavější a jsem docela zvědavá, co všechno skrývá. Tak nějak mi přijde, že to nebude tak jednoduché (i když ani do teď to vlastně jednoduché nebylo). Rozuzlení příběhu bylo trochu nečekané, za což dávám určitě bodík navíc. Jen mi přijde, že tak nějak vyvstává stále více otázek, jak to vlastně s těmi duchy všechno funguje, a jen na málo z nich čtenář dostane odpověď. A co musím autorce vytknout, tak určitě místy nelogické chování Amélie. I tak se ale na další díl určitě vrhnu, tak snad bude kvalita obdobná jako u tohoto dílu.


První díl jsem přečetla jedním dechem. A tento? No... asi pro mě nasadil první díl příliš vysokou laťku a čekala jsem více. Přestože jsem Království přečetla za 2 dny (hold čtu prostě rychle), děj mě úplně nebavil, nějak mi to všechno vlastně nepřišlo tolik záživné a postavy byly nezajímavé. Nikomu jsem nefandila a několikrát jsem se přistihla, jak se těším, až to budu mít za sebou. Přestože se na scéně objevil další muž, nijak jsem s ním nesympatizovala. Prostě to bylo...nemastné, neslané. A chování Amélie - pro mě celkem nepochopitelné.
Ze všech postav jsem nejvíce fandila Angusovi, který mi přišel jako super zpestření a byla jsem ráda, že jeho pohnutý osud konečně nabral lepší směr. Osobně doufám, že se objeví i v dalších dílech, protože by mi asi opravdu chyběl. Další díl se určitě chystám přečíst (přeci jen už ho mám doma půjčený z knihovny), tak doufám, že to bude o něco lepší počtení než tento zvláštní (možná i výplňový?) díl.
Celkově ale i přes mé výhrady hodnotím třemi hvězdami, jelikož nemohu popřít čtivost knihy a zajímavé zasazení příběhu. Autorka nám odhalila více z minulosti Amélie a dílky skládačky do sebe o něco více zapadají. Série má velký potenciál, tak doufám, že jej autorka v dalších dílech využila o něco lépe.


(SPOILER) Další oddechovka a stejně jako u předchozího dílu musím znovu říct - v tomto žánru už jsem četla lepší. Ty postavy v této sérii mi prostě tak nějak nepřijdou úplně uvěřitelné. Příjemnou změnou ale bylo, že pro jednou chtěl vztah chlap, nikoliv žena.
Děj byl celkem předvídatelný - dalo se očekávat, že to s Jill nepůjde tak lehce.
A co mě docela otravovalo, byla zbytečná výplň, kde chapi řešili firmu. To prostě byly naprosto nepodstatné části, které bych osobně klidně zkrátila na odstavec a neprotahovala na x stran.
Konec byl tak sladký, až mě z toho bolely zuby a tyto doslovy bych klidně asi vynechala.
Každopádně tři hvězdy za čtivost a část s nemocnicí. Věřím, že klasické čtenáře tohoto žánru by to nejspíš nadchlo více. Já už po dalších dílech této série asi nesáhnu. Za mě slabší čtení.
