KnihomolkaOli komentáře u knih
Tak tohle opravdu nebylo pro mě. Dočteno jen díky mé neschopnosti nechat knihu nedočtenou.
Všechny postavy byly divné, jejich chování, mluva.. i vzhled. Vadila mi hlavní hrdinka, vadilo mi věčné opakování slov, vadil mi příběh celkově, jelikož mi přišel absurdní jak vztah mezi 16ti letou hrdinkou a dospělým mužem, tak i to, že hrdince všechno trvá věčnost a nikdo z dospělých okolo není schopen vyřešit její problémy.
Můj šálek kávy to rozhodně nebyl.
Vcelku docela čtivá kniha. Jen příběh byl na můj vkus trochu zvláštní. Asi třikrát jsem se sekla s odhadem, o čem bude kniha vyprávět. Nakonec to bylo o všem (všech) a o ničem (nikom) zároveň. Na mě trochu zbytečně obsáhlé, plné úmrtí a nedořešených vztahů a osudů lidí.
Pro mě neutrální kniha, jako každá od tohoto autora. Opět o životě různých lidí, v jejichž každodenních problémech a radostech se může najít asi každý. Rozhodně neurazí. Jelikož je to třetí kniha od Hartla, co jsem četla, věděla jsem celkem přesně, co mě čeká a nebyla jsem zklamaná. Příběh bych popsala jako - nestalo se nic a přitom všechno.
Výborná oddechovka. Příběh byl čtivý, zajímavý a vtáhl mě natolik, že jsem nechtěla knihu odložit.
Po množství vážných a smutných knih, které jsem v poslední době přečetla, bylo tohle velice příjemné rozptýlení.
Hodně silná kniha.. dobře se četla, to dokazuje rychlost, s jakou byla přečtená. To však mluvím pouze o stylu psaní, protože o takových věcech se mně osobně nikdy nečte dobře a po každé silnější pasáži si musím dat chvíli na vydechnutí. Líbilo se mi, že neskončilo u pouhé zmínce o Hanině rodině, ale ve druhé části se vše objasnilo a najednou jste Hanu chápali a viděli ji úplně jinak než na začátku knihy..
Chápu, že je tato kniha o autismu a že Ginny má problém a není to lehké.. ale nezávazně na její chorobě mi neuvěřitelně vadila.. nevím vlastně proč, ale vůbec mi nepřirostla k srdci a čtení bylo jenom z nutnosti knihu dočíst. Vadilo mi stálé opakování těch samých slov.. Já vím že se jednalo o jakési ukázání, jak funguje mysl autisty, ale způsob, jakým to bylo podané, mi rozhodně není blízký. Pro mě velice náročné čtení.
Tato kniha mě nezasáhla tak, jak bych čekala. Mělo to všechny ingredience: válka, láska, mládí... Ale! To pro mě důležité bylo popsáno nepopsáno. Prostředí jaksi nastíněno, ale jinak šlo jen o to, aby se chudák Tomáš zavděčil Denise (která mi extrémně nesedla a vadilo mi každé její prohlášení) a na několika posledních stránkách se rychle rychle dohánělo to, aby příběh někoho oslovil. Čtivá, vlastně neškodná četba, ale po dočtení ve vás nic nezanechá.
Můj problém s detektivkami je, že se mi vždy zdají jaksi nedokončené. Rozuzlení, vlastně ta nejdůležitější část, mi kolikrát přijde odfláknuté. Asi vždy očekávám, že mi prostě spadne brada z toho, jak to bylo zamotané a rozpletené. To ale není problém této konkrétní knihy, ale mého pohledu na tento žánr. Jinak se kniha četla dobře, pana Poirota mám ráda a jako oddechové čtení to byl dobrý výběr.
Když je něco podle skutečné události, ať už kniha nebo film, je to vždy o něco zajímavější. Mně se kniha líbila, i když jsem možná ovlivněna filmem, který jsem viděla jako první a byl to pro mě silný zážitek. Kniha se hodně věnuje technickým popisům a názvům, které já jakožto neplachtící člověk vnímám jako vedlejší informace. Věřím ale, že pro někoho, kdo tomuto tématu rozumí více, jsou informace velice přínosné a díky tomu procítí trápení hlavní hrdinky jinak než laik. Za mě zajímavá četba o vůli přežít.
Tuto knihu jsem četla ve stejné době jako Na větrné hůrce, takže se neubráním srovnání. Za mě bylo toto povedenější dílo. Sympatičtější postavy (o hodně), jejichž trápení jsem dokázala lépe prožít. Pro mě milejší a hezčí prostředí. Někdy až moc zdlouhavé dialogy, nepřímé, postavy pořád odbíhají od tématu a vlastně si celkově nic neřeknou.. to však k těmto románům asi patří, akorát na mě je to až moc románové.
Velice čtivá kniha. Příjemnou změnou je pro mě to, že i když se kniha odehrává v koncentračním táboře, hlavní postavy mají "štěstí" a nakonec vše dobře končí. Jsem ráda, že ne všechny knihy z válečného období končí násilím a smrtí. Příjemné čtení, které vám ukáže jak hrůzy koncentračních táborů, tak i lidskou sílu.
Kdybych měla říct o čem tato kniha je, řekla bych prostě: O životě.
Bylo zajímavé sledovat tři různé verze, i když na začátku chvíli trvalo, než jsem si zapamatovala, co se v jaké verzi odehrává. Líbilo se mi také vyprávění v průběhu mnoha let. Díky tomu bylo vidět, jak se postavy vyvíjejí a jejich chování se mění. I styl psaní byl velice zajímavý. Na začátku každé kapitoly nás autorka přenesla o několik let rovnou do děje a v průběhu dané kapitoly se postupně dozvíme, jak se postava, které je kapitola věnována, do tohoto bodu dostala. Bylo to příjemné čtení.
Zajímavý příběh a rozuzlení, dobrý styl psaní a pro mě osobně úžasné prostředí, ve kterém se příběh vyprávěný prostřednictvím deníků odehrává. Některé postavy mi nebyly sympatické, ale nenarušily mi celkový zážitek z četby. Není to nejlepší kniha co jsem četla, ale rozhodně ji neberu jako ztrátu času. Jsem ráda že jsem si ji přečetla.
Historické knihy mám ráda, ale této knize, tomuto příběhu, jsem tu dobu prostě nemohla uvěřit. Pořád jsem zapomínala, že se to odehrává v době koňských povozů a salonů s dvoukřídlými dvířky, které ve westernech pořád někdo rozrážel.. Příběh zajímavý, ale jako ve většině knižních detektivek dle mého názoru jaksi nedotažený. Po dočtení jsem knihu odkládala s pocitem, že je nehotová, něco v ní prostě chybělo.
Knih z válečného prostředí jsem přečetla hodně, ale tahle mě opravdu zaujala. Nedokážu přesně říct čím, možná stylem psaní - který byl velice čtivý, postavami - které byly sympatické a dokázala jsem s nimi jejich osudy prožívat, zajímavým příběhem a nebo prostě vším dohromady, kdy vám vznikne úžasný celek, který opravdu stojí za přečtení!
Mám ráda příběhy z dřívějších dob. Asi jako jedna z mála nepřemýšlím nad tím, jestli v době, ve které se příběhy odehrávají, byly možné určité lékařské praktiky, existovaly konkrétní technické vymoženosti nebo stála ta či ona budova. Prostě čtu příběh a nepřemýšlím nad jeho věrohodností co se těchto historických bodů týče. Ano, souhlasím s komentáři ohledně neuvěřitelného štěstí hlavního hrdiny, kterého se problémy s penězi, vrazi, mor a mnoho dalších špatných věcí obloukem vyhnuly. Ale já osobně nechci číst pořád jen příběhy, které aby věrohodně popsali to, jak je život těžký, nespravedlivý a smutný, musí obsahovat samou smrt, násilí a špatný konec. Naopak musím říct, že jsem tento zvrat celou knihu očekávala, protože to tak přeci správně má být, a vždy mě mile překvapilo, když to dopadlo jinak.. lépe. Také se mi líbilo, že příběh popisoval život hlavního hrdiny v průběhu mnoha let, mohla jsem vidět jak dospívá, mění názory a chování, místo aby byl příběh zaměřen na popsání krátkého časového úseku a na pár stránkách ke konci přeskočil o x let dopředu. Takhle si můžete o hrdinovi udělat lepší představu a pochopit jeho jednání. Knihu mohu opravdu jenom doporučit, byla prostě skvělá!
Moje první kniha, ve které jsem se setkala s tématem otroctví.. Musím říct, že jsem ráda že byla první knihou právě tato, protože mi otevřela dveře k podobným tématům. Příběh byl zajímavý, četl se velice dobře. Líbilo se mi, že hlavní postavy opravdu žily a po dočtení knihy můžete pokračovat v hledání skutečných informací o těchto postavách. Opravdu zdařilé dílo, které nám poskytuje pohled nejenom panstva (i když nesouhlasícího s otroctvím), ale i samotných otroků.
Tato kniha je podle mě jednou z nejslavnějších. Zmínky o ní slyším ve filmech, seriálech, dalších knihách.. všude. Tak jsem si ji musela přečíst také. Mrzí mě (jakožto milovníka románů z této doby), že jsem si v knize nenašla to všechno dobré, co jsem o ní slyšela... Chápu problémy té doby, krásu a surovost prostředí, ve kterém se příběh odehrává i lásku která mezi postavami vzniká.. Ale! Jedinou postavou, která mi v tom všem byla trochu sympatická (jelikož se projevovala nejméně) byl pan Lockwood. Zbytek byl buď rozmazlené děti, jejichž světlejší chvilky nedokázaly zastínit to, jací doopravdy jsou, chudáci rodiče nebo drbny služebné. Za mě velice těžké čtení.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zalíbila styl psaní, ale po chvíli se mi začal dokonce zamlouvat. V knize nejde o popsání nějakého konkrétního příběhu, ale života několika generací, proto nás provádí v celkem rychlém sledu desítkami let. Prostředí bylo krásné a surové, takto si skandinávský venkov představuji (aspoň tedy v té době) a hrozně mě láká. Těším se na další díly.
Ať se snažím sebevíc, nejde to. Příběhy tohoto autora jsou dobré. V těch, které jsem četla, hraje hlavní roli vážná nemoc, mentální porucha nebo nezačlenění se do společnosti. Ale proč proboha musí mít pokaždé tak (aspoň pro mě) nesympatické hlavní hrdiny (většinou teda hrdinky). Cítím z nich pouze sobeckost a některé jejich jednání naprosto nechápu a nesedí mi ani k té dané postavě (ať si je divná sebevíc). V případě této knihy mě hlavní hrdinka opravdu vadila a nemyslím si, že to jakkoliv souvisí s její poruchou. A rádoby detektivní příběh, který se odehrává na pozadí její poruchy, mi k tomu všemu vůbec neseděl. Zdál se mi odfláknutý a dá se říct že i celkem zbytečný.. Asi se prostě budu muset smířit s tím, že tvorba tohoto autora pro mě zůstane pouze jako námět na romantický film pro puberťáky, který v televizi přepnu, než jako něco, co bych cíleně vyhledávala.