KnihomolkaOli
komentáře u knih
Chladnokrevně
Robert Bryndza
Trochu jiné než předchozí díly. Zajímavé, ale mně trošku chybělo… vlastně nevím co, ale po přečtení mám takový nenaplněný pocit. Asi výslech Maxe, kde by se objasnilo co to v tý hlavě všechno měl.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
(SPOILER) Já vlastně nevím jak hodnotit...
Pokud mám hodnotit jenom způsob psaní a jak se to četlo, tak obojí dobrý.
Pokud mám hodnotit příběh? Strašný. Hrozný. Těžký.
bylo mi z toho nepříjemně, usínala jsem s hlavou plnou strachu, aby se tohle nestalo mým dětem. Takhle nepříjemné pocity jsem z knihy dlouho neměla.
Nejvíce mě mrzel dodatek na konci, že se z toho vlastně nedostala...
Inferno
Dan Brown
Začnu tím co mně přijde na hlavu:
Furt pospíchají, nemají na nic čas.. a místo toho, aby si okamžitě sdělovali informace na které přišli, tak si dávají hádanky jako malý děti a čekají, až na to dotyčná osoba sama přijde.
Jinak obdivuju rozsah znalostí autora. Baví mě, jak se vždy něco dozvím o historii nebo architektuře. I příběh v knize mě bavil.
Tajná kapitola
Genevieve Cogman
Budu tady hodnotit celou sérii, ne jen tuto knihu.
Nápad super, doba do které je “hlavní svět zasazený mě taky moc baví, ALE…
Některé činy a hlavně dialogy se mi zdají zvláštní, nesmyslné… nepochopitelné otázky s ještě nepochopitelnějšími odpověďmi.. často se mi stávalo, že jsem si říkala: jo tohle je zajímavá situace, jak to asi dopadne… a dopadlo to nijak. Nemastně neslaně, popis situace pro mě nebyl dostatečný, abych se tam přenesla a prožila to lépe.. a opět to zazdily zvláštní nepochopitelné dialogy…
Dlouhý let domů
Alan Hlad
Překvapilo mě, že mě to chytlo. Myslela jsem si, že to nebude můj šálek kávy, ale nakonec mě příběh bavil. Sympatické postavy i holubi mě do příběhu vtáhli a místy jsem se přistihla, že jim vyloženě fandím.
Gazely
Patrik Hartl
Jako oddechovka dobré.
Když nic nečekáte, nejste zklamaní, že nic nedostanete.
Četlo se to dobře, ale příběh vlastně takový nijaký..
Ztracený symbol
Dan Brown
Kniha je až skoro na úrovni učebnice. Je plná zajímavých informací, to mě bavilo. Samotný příběh… jelikož se děj odehrával v průběhu několika hodin, musel se zbytek času vyplnit omáčkou. Té ale bylo na můj vkus tolik, že se tam vlastně nic nestalo. Postavy se pořád jenom vybavovaly za chůze a vzpomínaly na staré dobré časy. Takže za mě poučné, informace zajímavé, ale jako příběh mě to neuchvátilo. Místo aby si v časovém presu pospíšili s vyluštěním záhad, pořád si navzájem dávali další hádanky a zkoušeli se jak u maturity.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Opět mě to bavilo, jen mi je Erika občas trochu nesympatická. Na můj vkus je na kolegy zbytečně vostrá a až moc kašle na pravidla. Oceňuju, že se k ní poprvé nikdo nevloupal.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
(SPOILER) Opět velmi čtivá kniha, zajímavý případ. Akorát v porovnání s předchozími díly mi to přišlo trošku odfláknuté. Chyběl mi výslech Gerryho, kde by popsal co a jak provedl.
Také je to třetí díl ze tří, kdy se k DETEKTIVU ŠÉFINSPEKTOROVI (s těma hodnostma jsou policajti fakt nemocní) Erice někdo vloupá. Ke mně by se vloupali jednou s plánem mě zabít a bydlela bych v bunkru pod zemí. Erika si z toho už potřetí nic moc nedělá. A kdybych byla matka tří dětí, která musela bojovat s útočníkem, klepala bych se ještě dva týdny. Lenka má však hroší kůži a už druhý den si užívá hotelové procedury. Vlastně i to, že je její manžel mafián se mi zdá trochu zbytečné… ale třeba to ještě bude hrát svou roli v dalších dílech.
Jinak jsem konec opět nečekala a přečetla jedním dechem.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Stejně jako první díl - neurazí, nenadchne.
Občas se zasměju, ale nic hlubšího od toho nečekám. Vyhovuje mi, že je kniha krátká a tak dřív než omrzí prostě skončí.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Ale jo, zasmála jsem se, bylo to oddechové čtení, odsejpalo to, ale nic moc mi to nedalo. Nezanechalo to ve mně žádný zvláštní pocit… což možná ani nebyl účel této knihy.
Noční lov
Robert Bryndza
Za mě trochu slabší než první díl.
Možná mi trochu vadí, jak Erika neumí uposlechnout ani jeden rozkaz a chová se občas dost namyšleně.
Ale mám ráda detektivní série, takže si přečtu i další díly.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
První co mě napadá je to, že bych se ze zapamatování všech těch hodností asi zbláznila.
Nebylo to špatné, až do konce jsem nevěděla, kdo je vrah. Občas mi jen trochu přišlo že se všechno až moc kazí, že si Erika dovoluje až moc neposlouchat vedení… trvalo mi déle najít si k ní cestu než třeba ke Cormoranu Strikovi nebo k Joonu Linnovi. Ale jinak fajn kniha a těším se na druhý díl.
Medvědín
Fredrik Backman
Asi se mi nestalo, abych měla během jedné knihy tak často na krajíčku.
Hodně silný příběh plný emocí, velkých gest a hokeje.
Spřízněné duše
John Marrs
Hodně zajímavý nápad.
Krásně to ukazuje, jak snadno se dá s lidmi manipulovat. Stačí jim říct: takhle to je, a oni tomu věří a naprosto se přestanou spoléhat na vlastní pocity. Je docela strašidelné, že to není až takové sci-fi.
A na nebi čekají hvězdy
Lori Nelson Spielman
(SPOILER) Mě to teda moc nechytlo. Připadalo mi, jako by se v knize odehrávaly tři různé příběhy, které mohly být klidně samostatné knihy:
- mrtvá dcera
- život na ostrově
- Paříž
Nebavilo mě pořád dokola číst, jak si jedna o druhé myslí, že je na ní naštvaná a nejsou schopné si to vyříkat a uvést na pravou míru. Také pořád se opakující věta: “potřebuje odstup mě už začínala lézt na nervy.
Zamilování se do profesora a následné načapaní v posteli s matko mi také přišlo trošku zbytečné. Mohla ho rovnou chtít dát s matkou dohromady a celá ta posedlost a čichání ke košilím se mohlo vynechat.
Veselí
Radka Třeštíková
Ano, místy je kniha vtipná, ale souhlasím s některými komentáři, že je tam až moc neuvěřitelných situací…
Hlavní postava je navíc dle mého názoru trošku kráva, jednající občas jako malé dítě.
Za mě byla nejlepší matka.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Smutný příběh plný smutných duší. Není to úplně oddechové čtení, ale za přečtení určitě stojí.
Knihkupectví na Riverside Drive
Frida Skybäck
Docela čtivé, pěkné prostředí. Jen mi nějaké věci přišly zbytečné a vleklé. Taky se dost věcí často opakovalo - vrátit/nevrátit do Švédska, únava že nemůže udržet oči, odkládání důležitých rozhovoru… to vše se táhlo celou knihou.
Da Vinciho kód
Dan Brown
Kniha byla fajn, četla se dobře. Jen jsem měla problém stejně jako v prvním díle.. honička s časem, policií, vrahy… ale není problém se vykecávat a jíst sušenky.
