Knihomolová
komentáře u knih

Divné počasí. To teda! Živoucí a svěží jako květnová rána, tíživé jako červnové dusno, spalující jako srpnové slunce, ostré jako říjnové vichry. Ale hlavně mrazivé... mrazivé jako únorové jasné noci, kdy čekáte na zastávce, bus nikde, stehna vás od mrazu pálí, oči slzí a cigáro nehoří. Vyhlížíte příslib tepla, ramena až na uších a jste napjatí, kdy už, kdy už konečně? Autobus konečně přijede. Vy nastoupíte. A díky teplu, které vás pohltí, usnete. Otrávený řidič vás vzbudí na konečné za městem. Vystupte si! A vás napadne jen... Do p.dele to neee...
Tak taková je tato kniha.
Táta je na tebe hrdej, co Joe?
A jestli vám to ještě nikdo neřekl, tak vám to říkám já: fotky berou duši. Po kouscích, jako když krysa ohlodává jablko. Ham


Sněhulák je mým prvním setkáním s autorem, který podle některých kritiků ,,pozvedá žánr krimi do nových výšin". Výšiny si představuji opravdu jinak. Nemohu knize upřít čtivost, děj má spád a stránky se doslova mrskají ke konci jako listy větrníku. I ten Harry, alkoholik nealkoholik, je celkem sympaťák, který nic moc neřeší až vlastně všechno vyřeší. Ale celkově jsou pro mě všechny postavy ploché a bez šťávy, styl psaní jednoduchý (když už asi po sté někdo ,,zamrkal" a po sté se někdo ,,zašklebil", začala jsem být už fakt otrávená), zvraty prvoplánové a uměle dosazené, závěr nepřekvapí. Vlastně ke konci jsem si říkala, tak už ji zachraň, toho cvoka odstřel a honem k jiné knize. Asi jsem měla velká očekávání, která se nenaplnila. Jestli má ,,toto" pozvedat žánr krimi do nových výšin, zůstanu raději při zemi.


Osobní záležitost. Tato knížečka je můj časostroj. Jen ji otevřu a už je mi snad sedm, osm let. Jako malé mi bylo toho pejska tak líto, že jsem knihu ani nemohla otevřít jak mi z ní bylo úzko. Vždy jsem ji jen prolítla a řekla si ,,hlavně to nečti!"! Teď jsem velká a už mě to tak netrýzní. Zato přemýšlím nad tím, jak dokáže kniha zamávat s emocemi dítěte. Vždyť já si ty pocity vybavuji ještě teď, po více než dvaceti letech. Kouzlo?


Skvělá kniha. Přestože jde hlavně o biografii, bylo pro mne čtení napínavější než lecjaká detektivka. Lise Meitnerová, ač lidem neznámá, se pro mne stala hrdinkou své doby. Povinná literatura do přetestosteronovaných knihoven přírodovědeckých fakult.


Bylo velice zajímavé číst tuto knihu na pozadí právě probíhající války na Ukrajině (a to především kapitoly o menšinách, migraci a radikalismu).
Co mě ale nemile překvapilo, byly některé zmiňované výzkumy (ona kniha je vlastně takovým sborníkem výsledků desítky sociologických průzkumů). Chápu, že sociologie není věda exaktní, nýbrž humanitní a tak jsou ve výzkumu uplatňována jiná pravidla a postupy. Ale používání evidentně tendenčních otázek, které mají respondenty navést ke "chtěným" odpovědím? Ovlivňování respondenta navozením žádané emoce hned v úvodu dotazníku? Opravdu se toto děje?! Nejde samozřejmě o nedostatek knihy, resp. autora. Jde o výrazný nedostatek a neprofesionalitu organizace, která zmíněný výzkum realizovala. Úkolem odborné veřejnosti by pak mělo být takovéto účelově neobjektivní výzkumy jasně označit a zpochybnit dřív, než jsou jeho výsledky prezentovány široké veřejnosti. Každý výzkum by měl být objektivní a měl by pracovat s dostupnými, validními a reálnými daty. Jinak nejde o výzkum, ale o manipulaci. Oceňuji, že na tuto realitu autor také upozornil.


František Nepil vždy pohladí po duši... v dnešní divoké a nejisté době doporučuji k ranní kávě místo novin.


Mě se k této knize vlastně nechce ani nic moc psát. Bylo příjemné trávit večery ve světě pana Tolkiena, ale nějak výrazně mne tato kniha nenadchla. Ilustrace někdy hezké, jindy kýčovité. Obsah někdy zajímavý, jindy blabloidní. Napsat ,,popis bitvy najdete v knize Pán prstenů v kapitole XY na straně XY'' a přidat mapu ,,podle představy umělce''... to mne zrovna nepotěšilo. Jsem trochu zklamaná, měla jsem asi jiná očekávání.


Nikdy jsem na povídky moc nebyla, ale King je prostě umí a já je tak ráda čtu! Hezky pomalu, jednu dvě denně... Z této sbírky mě nejvíc bavil Šroťák, Kostlivec, Na dobrou noc, Poslední příčka žebříku, Žena v pokoji, Bojiště... no vlastně mě žádná vyloženě nezklamala. Podzimní procházky s kočárkem dostaly rázem nový (někdy dosti strašidelný) náboj.


Nádherná kniha. Zbožňuju ilustrace pana Dungla a mnoho knih, které ilustroval, mám v knihovně, protože se k nim ráda a pravidelně vracím. Tato kniha je zpracována úchvatně. Prales na Vás dýchá ze všech stran.


Kniha na mne působila neuspořádaně. Jakoby autor vystříhal několik rozhovorů s panem Bornem, vhodil otázky s odpověďmi do míchačky a vše pak slepil dohromady tak, jak mu to zrovna přišlo pod ruku. Taky se mi někdy dost špatně četl doslovný přepis promluv pana Borna. Chápu, že každý máme nějaký ten přízvuk, ale ono to čecháčkovské natahování a ohýbání je v psané formě prostě matoucí. Aby člověk četl větu třikrát, než ji pochopí... Ale chápu, že záměrem bylo nejspíš zachování autentičnosti.
Obsahem se mi tedy kniha líbila (mám ráda tvorbu Adolfa Borna a jeho názory a postoje mne jednoduše zajímají), ale formou, jakou je kniha napsána, už tolik ne.


Miluju Horáčkovy knihy. Ty ilustrace jsou prostě nádherné a příběh i pointa opět úžasně jednoduché a přitom tak hluboké. Ach...


Nádherná knížka! Okouzlující spojení literárního obsahu a obrazu, resp. ilustrací. A když si uvědomím, že jde o padesát let starou knihu! Je to přesně ten typ knížky, kterou otevřete a rázem se zase ocitnete v době svého dětství... tuto emoci sebelepší novodobý literární počin prostě nevyvolá.


Moc hezky sepsaná výpověď o životě "on the road". Knihu jsem začala číst od konce, tedy od kapitoly, v níž autor popisuje přestavbu dodávky, což mne zajímalo nejvíc a vlastně i proto jsem si knihu koupila. Dnes ráno jsem se vrhla do čtení té nejpodstatnější části knihy. Slunce ještě nezapadlo a mám dočteno, což asi bez vysvětlování poukazuje na to, jak moc mne kniha chytla a nepustila. Bylo to krásné dobrodružství. Už docela dlouho se mi nestalo, že jsem knihou tzv. žila a byla mimo realitu. Speciálně část věnovaná putování po severní Evropě byla kouzelná. Co dodat... léto se blíží a jak jinak v sobě zase zažehnout cestovatelskou horečku než dobrou cestopisnou knihou.


Petra Soukupová opět nezklamala. Její knihy jsou tak výstižné... a jejich čtení mnohdy bolestné. Tak jako mne v knize bavilo pohlížet na stejné situace očima různých postav, užila jsem si i závěrečné listování zdejšími komentáři. Stejná kniha, stejné postavy a tak odlišné postoje čtenářů... A povězme si to na rovinu, kdo z nás se v popisovaných situacích alespoň jednou nenašel? Ať už v postoji Alice, Richarda, Káji nebo Loly. Slyšela jsem, že člověk má žít s tím, kdo ho se.e nejméně... ale jak dlouho se to dá vydržet?


Za Ritu, Ničemy a Šroťáka musím dát plnou palbu pěti hvězd. Tyto tři povídky jsou skvělé. Ničemové jsou pro mne o chlup víš, asi pro toho dětského vypravěče. Bobby mě bavil, dojímal, byly to docela i nervy... Nemůžu se zbavit dojmu, že pro to, aby člověk tak dokonale popsal ty nejhlubší pocity svých hrdinů, musel si ty pocity zažít. A říkám si, jak si to ten chlap může z dětství tak dobře pamatovat? Protože s každým jeho dětským hrdinou se i já rozvzpomenu na své dětsví a své pocity z tehdejší doby. Jakoby mi zase bylo 10! Vyskakují na mne situace, které už jsem dávno zakopala do těch nejhlubších děr podvědomí. Jakoby zmáčkl knoflík a moje cédéromka se rozjela. King je prostě mistr slova. Bez debat, je to král.


Velmi bych ocenila, kdyby bylo takových rozhovorů s českými spisovateli v českých periodicích víc. Mají totiž opravdu co říct! A následná pozastavení nad některými literárními žánry byla velmi zajímavá (za mě Otomar Dvořák a Ondřej Neff nejlepší). Takže tento knižní počin moc chválím. Současní čeští spisovatelé a spisovatelky si zaslouží svůj prostor v povědomí čtenářů. Pravda, jeden český spisovatel nyní dostává na jednom nejmenovaném informačnín serveru prostoru až příliš (ne, prostě ne, Vieweghu promiň, ale tebe nemůžu už ani cítit), ale na toho v této knížečce bohudík nenarazíme...


Rozporuplné dojmy... Chvílemi jsem se opravdu bála, ba dokonce jsem se sebou pěkně škubla, když se v kuchyni průvanem zavřelo okno. Miles mě děsil. Ale ten překotný konec? Chceš mě zabít? Ne. Chci s tebou jet na fesťák. Tak jo, jedem.


Všelijakých poťouchlostí máme my všichni, kteří pracujeme s lidmi, každý den jistě dost a dost. Stejně tak se jich my sami dnes a denně dopouštíme, aniž bychom si to uvědomovali. Vyprávět by mohli nejen všichni prodavači, ale i zdravotníci, číšníci nebo třeba učitelé v autoškolách. A právě proto dávám jen dvě hvězdy. Jednu za ten pocit ,,jojo, to znám..." a jednu za upřímný smích, který ve mě některé ,,divné hlášky" vyvolaly. Nic víc, nic míň.


Nádherný titul. Opravdu nádherný. Listovat touto knihou a číst si v ní je prostě kouzelné.


Skvělá knížka! Přestože se považuji za knihomola, někdy si nejsem úplně jistá, jak v tříletém dítěti povzbudit zájem o knihy. Přecejen samotné předčítání někdy nestačí... Tato příručka je dokonalým návodem k použití dětské knihy.
