Knihy_nad_zlato komentáře u knih
Já tak úplně nevím, co na tomhle hodnotit. Nemám ráda drama. Prostě nerada čtu divadelní hru. Nevím proč, prostě mi to nevyhovuje. Nejsou tam asi vidět pocity, nebo tak. Nevidím těm lidem (nebo robotům) do hlavy. Navíc už tak nějak ze zvyku od povinné četby radši nic neočekávám. Byla to moje druhá kniha od Čapka a opět mě překvapilo, jak dobré to je. Líbilo se mi to stejně jako Matka.
A stejně, jako mi přišlo u Matky i tady bych řekla, že to není o postavách ani o ději. Je to na zamyšlení. A mě se u tohohle přemýšlelo opravdu dobře.
Malazská kniha padlých mi byla přímo doporučena na základě toho, jaké fantasy mám ráda. Navíc to nové vydání je nádherný, takže bylo jasno. Tohle musím číst.
A tak jsem si knihu koupila, otevřela a začala číst - a byla jsem zklamaná. Ne moc, to ne, ale stejně jsem zklamaná byla. Kniha se mi táhla, přeskakovalo se v ději i o několik let nebo kontinentů. Příběh sledoval až příliš postav. Navíc tam někdy postavy odkazovali na minulost, na místa, na postavy - které ale nebyli vysvětleny. Minulost tam nebyla popsána, ale odkazovalo se na ni, tak jak jsem to měla chápat? Přiznávám, že takhle zmatená jsem z žádné knihy nebyla. Alespoň co si pamatuju. A to já s množstvím postav, střídáním pohledů či času obvykle nemám vůbec žádný problém.
Tak jsem četla a četla a ještě v půlce jsem byla šíleně zmatená, ale už jsem si začala zvykat.
A tak jsem četla dál a dál, posledních tak 200 stran už jsem zhltla na jednou. A ano, stále si to ponechalo tu zmatenost, ale už mi nevadila. Vítala jsem ji.
Tahle kniha je prostě psaná jinak. Jako by to byl příběh, legenda. Jako by to bylo psané pro lidi z toho světa a ne pro nás. Jako by to počítalo s tím, že jsi od tamtud, tudíž znáš aspoň trochu historii toho světa, i staré a nové bohy, či významné osobnosti.
Ale postupně jsem si zamilovala styl, jakým je tenhle příběh psán.
Postavy… je jich tam spousta. Rozhodně se vyplatí ten přehled, který je hned na začátku knihy. Je jich tu spousta, přesto má každá svůj specifický charakter. A taky hodnost. Jo u toho se prozměnu hodil ten slovníček na konci knížky. Ale ke všem postavám obecně: chovali se lidsky. Teda aspoň ty postavy, které jsou lidmi.
Děj byl náročný, spletitý. Přesto mám teď s trochou odstupu pocit, že se tam toho zas tak moc nestalo. Ale co čekat, vždyť tohle je první asi z deseti dílů.
A ten svět ahh… jo, prostě jsem se zamilovala. Je nádherně vystavěný. Je celistvý, prostě mu nic nechybí a je popsán víc než jen dostatečně. A teda taky dobře, že je tu mapa. Pardon, vlastně dvě.
Fungování magie ještě tak docela nechápu, ale je tam. A je zajímavá. Těším se, že se o tom dozvím víc v dalších dílech.
Zkrátka všechno výborný. Navíc tohle nový vydání je pastva pro oči. Nádhera.
Prostě, jak už jste možná pochopili - zamilovala jsem se.
Moc vlastně nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Postavy mě příliš nezajímaly, nezaujaly, ale bylo mi to jedno. Nezajímal mě dostatečně ani tak vývoj jejich vztahu, jako spíš proč se sbližují tak pomalu.
Nešlo mi o děj, nešlo mi o zápletku, ani o rozuzlení. Ne. Tady nic z toho nebylo to hlavní. Tím důležitým tu byly pocity.
I když se mi příběh vlastně líbil a postavám jsem přála všechno dobré, nebylo to pro mě to nejdůležitější.
Pro každou knihu je těžké ve mě vzbudit nějaké silnější emoce. Dokázat mě rozbrečet je téměř nemožné. Ale tahle to dokázala.
Rozhodně se na tom dost podílel styl, jakým to bylo napsaný. Střídaly se kapitoly z pohledu Tate z přítomnosti a z pohledu Milese z minulosti. S tím, že ta část z minulosti byla psaná tak nějak poeticky. Prakticky bez děje, jen tam Miles popisoval své pocity. A popisoval je nádherně.
A ten konec? Ten mě rozložil. Myslím hlavně ten z minulosti, ten přitomnej bych klidně trochu změnila (kdo mě zná, tak asi tuší proč).
Pořád moc nechápu jak se mi mohla tak šíleně moc líbit kniha, ve které jsem si neoblíbila snad žádnou postavu, ani mě neuchvátil děj. Nechápu. Ale to, jak je to napsaný… už kvůli tomu to stojí za to číst.
On se může nějaký díl Bridgertonů vyrovnat tomu druhému (Vikomt, který mě miloval)?? Tohle bylo dokonalý!
Výborný hlavní postavy. Jakože fakt. Tyhle slovní přestřelky byla neskutečná zábava číst. Poppy a Andrew jsou prostě oba úplně stejní. A ten vývoj jejich vztahu? To jak i v tomhle byli nachlup stejní? To byli perfektní! Jak se ze začátku nesnášeli, pak je spíš jen otravovala přítomnost toho druhého, pak jak nechápali, že mají toho druhého tak nějak rádi… no prostě byla fakt zábava tohle sledovat u nich obou. A jak se za svoje pocity zlobili si na sebe.
K okolnímu dění se asi ani vyjadřovat nebudu, stejně nebylo podstatné.
Prostředí se mi líbilo a vůbec mi nevadilo, že to byla většinu času jen jedna místnost.
A ten závěr byl výbornej! Jo, tohle jsem rozhodně nečetla naposled.
Nejvíc jsem si na téhle knížce zamilovala prostředí. Takže bych klidně ocenila víc popisů míst. Prostředí hor, údolí, luk a sjezdovek, jo, to je moje. Každopádně ani postavy nezaostávaly. Lenu i Ryana jsem si oblíbila prakticky hned, nejvíc mě bavily jejich slovní přestřelky, ty fakt stály za to. Vedlejší postavy byly taky super, takže se hrozně těším na další díl, který bude o Izzy a Willovi. Děj byl dost jednoduchý, ale přesně to jsem chtěla, takže asi dobrý. Jo a taky to bylo celý docela klišé, ale já jsem neměla tak nějak žádný očekávání, takže mě to jen mile překvapilo. Pár zdlouhavých částí a zrychlený konec, od kterého bych si přála trochu víc. Ale celkově jsem spokojená, tohle mi prostě sedlo do nálady.
Jednotlivé příběhy byly zajímavé, navíc se i hodily, když jsou na některé i odkazy v průvodní série, třeba Králice Alice nebo ten příběh tří bratří.
Navíc je v knížce spousta hezkých obrázků.
Tak tady mě neskutečně bavily postavy. Jakože dialogy mezi Jess a Johnem? Výborný! Hlavně ty na začátku, kdy se vlastně ještě ani neznali. Třeba ty rozhovory s narážkama na porno. Jakože jasně, že bylo jasný, kdo je Hacker (zapomeňme na moji chvilkovou šílenou teorii, že to bude Kristýna), ale nedá se říct, že by mi to vadilo. Protože ta chemie. I když jsem nedokázala vždycky vypnout mozek, kterej mi říkal, jak je špatně když si ta holka píše s někým kdo jí hacknul počítač. Jedinej, kdo mě fakt iritoval, byla Sára. Tu jsem hned od začátku měla chuť zabít. Nechápu, jak se s ní mohla Jess kámošit.
Konec mi přišel trochu moc rychlej oproti celý knížce. Každopádně se mi i tahle knížka moc líbila.
4,5/5⭐
Myslela jsem si, že tahle knížka bude úžasná. Jako fakt jsem čekala, že to bude jedna z nejlepších fantasy mé knihovny. No… po fantasy stránce to opravdu je výborný, jenže ta romantická linka…
Kvothe je dost fajn hlavní postava, začátek mi rychle ubíhal, jenže pak přišla na scénu Denna. A Kvothovi citový výlevy. Bože, proč?
Svět je výbornej, kór prostředí Univerzity a Podvěcí. Líbí se mi ty legendy, Čandríni a Amyrové. Líbí se mi fungování magie, to jak je vysvětlena sympatie je dokonalý. Bylo úžasný číst o Kvothových dobrodružstvých, i o jeho učení. Ale Denna. Od chvíle kdy ji poznal, jí byl takřka posedlý. Jeho citový výlevy mě tak iritovaly, že jsem na pár měsíců knížku o odložila. Fakt doufám, že je Denna ve skutečnosti záporačka, protože pokud ne, tak bych byla radši, kdyby tam nebyla vůbec. Kdežto pokud je záporák, tak tam má třeba ještě nějaký smysl, třeba by mělo nějaký důvod to Kvothovo nesmyslný okouzlení.
Ještě musím podotknout, že se mi líbí, jak to začíná tím, že je Kvothe už starý a má všechno za sebou a vlastně ten příběh, svůj život už jen vypráví. A taky ten jazyk. Ticho ze tří částí. To byla první "kapitola". Na celou jednu stranu rozepsán popis ticha.
No, Jméno větru se mi nelíbilo tolik, jak mohlo. Ale přesto se těším na další díl, a doufám, že tam bude ten úžasný jazyk, ty krásné popisy, víc Podvěcí, hodně Univerzity a hlavně míň Denny.
Čekala jsem, že to bude dobrý. Ale, že až takhle…
Bellu jsem si dost oblíbila už v předchozím díle. Přece jen v romantických knížkách (nebo aspoň v těch, co čtu) nebývají zas tak často hlavní hrdinky, které vůbec nezajímá, co si o nich kdo myslí. Navíc téměř vždy bývají mladší a méně zkušené než týpek, se kterým si začnou.
Tady je to naopak, a mě se to moc líbilo.
Rafe je úžasnej. Fakt, že jo. Jakože na něm najdu asi jedinou chybičku, a sice, že hraje fotbal. Jo, fakt nemám fotbal ráda. Jakože hodně. Ale u Rafea mi to ani nevadí. Asi taky proto, že to v tý knížce téměř vůbec není.
Ten vývoj jejich vztahu se mi taky moc líbil. No o tom bych mohla básnit. Ale neudělám to, prostě si tuhle knížku přečtěte. Fakt za to stojí. A navíc se tahle série nemusí číst postupně. Což se vyplatí.
Opět se tu něco málo řeší. Což je asi moje jediná výtka k téhle knize. To, že bych brala kdyby ten problém - kdyby oba ty problémy, jak ten školní, tak ten rodinnej - byly víc nějak uzavřený. Oni se teda jako oba tak nějak vyřeší, ale já bych brala, kdyby toho o tom na konci bylo trochu víc.
Ještě se musím zmínit o čtivosti. Já touhle knihou úplně proletěla. Začala jsem číst a najednou jsem byla na konci. Četlo se to fakt úplně samo. Navíc to bylo fakt nádherný. Co víc k tomu říct? Prostě to rozhodně stojí za přečtení.
Postavy tu byly dost fajn. Hlavní hrdinka, která není blbá a hlavní hrdina, kterej je sice kolikrát na pěst, ale zajímavej a fajn. Ale nejlepší je Zac, samozřejmě!
Jako tohle byla hodně slow-burn romantika, ale v tom nejlepším slova smyslu. Má to pět set stran ale měla jsem to přečtený ani ne za dva dny. Četlo se to fakt úplně samo.
Jediný co mě na téhle knížce neskutečně iritovalo - kromě té příšerně obálky - bylo to množství překlepů a opakování některých pojmenování.
A ta obálka mě fakt mrzí. Tak pěkný obsah s tak otřesnou obálkou…
Nevím moc jak hodnotit povinnou četbu, ale tahle se mi líbila. Mám ráda prózu, mám ráda poezii, ale drama ne. Navíc já blbá jsem si přečetla anotaci. Anotaci, která v tomhle případě vyspoileruje prakticky celou knihu. Ale tak stejně jsem se pustila do čtení, knihu už jsem měla doma a navíc mi důvěryhodný zdroj řekl, že mě by se tahle knížka líbit mohla, ke všemu má tak málo stránek, že bych s ní stejně neztratila zrovna mnoho času.
K postavám se asi pořádně vyjádřit nedokážu, protože bych asi vyspoilerovala jednu zásadní věc. No, a k ději taky ne, ze stejného důvodu.
Každopádně pokud máte Matku v povinné četbě a máte chuť na pořádně smutný příběh (mě jen tak něco nerozesmutní, ale tady mi málem i slza ukápla), pak velmi, velmi doporučuju.
Začátek byl malinko pomalejší než by se mi líbilo, ale skvěle to postupně gradovalo. Hlavní hrdinka byla super. Byť není z těch, které bych si zamilovala, tak ji tak nějak ve všem chápu. Vedlejší postavy byly taky dost fajn, ale upřímně, tahle knížka není o postavách, ale o tý dokonalý zápletce! Některý ty menší záhady jsem sice odhadla, ale až do konce jsem neměla tušení, jak by se mohla vyřešit ta hlavní. To prostředí bylo výborný. Ale kdo by tam chtěl dobrovolně bydlet? Prakticky ze všech gotických staveb jde aspoň trochu strach. Nebo jsou prostě zvláštní a/nebo děsivý.
Taky bych ráda vyjádřila, jak moc se mi líbil děj, zápletka a to perfektní rozuzlení, ale mám dojem, že bych to nezvládla bez spoilerů, takže jenom řeknu, že děj a zápletka byly skvělý a konec ještě lepší.
Prostě další Bridgertonovi, takže jasně, že jsem si čas strávený s touto knížkou moc užila.
Rozhodně oceňuju, že je tohle jedinej (minimálně zatím, z toho co jsem četla) díl, kterej se neodehrává v Anglii, ale v Americe. To prostředí se mi moc líbilo, bylo skvěle popsaný, takže i když je to první knížka, kterou jsem četla, která se odehrává na takovým místě, dokázala jsem si přesně představit, jak to tam vypadá.
Nesnáším, když si lidi zamlčujou důležitý věci. Takže lhaní hlavní hrdinky mě neskutečně vytáčelo. Ale chápu proč lhala. A chápu proč to bylo v příběhu nutný. Kdyby říkala pravdu na rovinu, tak by tenhle příběh vůbec nebyl. Trochu mě iritovala naivita a přílišná důveřivost hlavního hrdiny, ale jsem ochotná mu to odpustit, jelikož jinak byl výbornej.
Vývoj jejich vztahu se mi moc a moc líbil. Bylo pěkný jak se znali už předtím. I to, jak o sobě smýšleli ještě předtím než se prvně viděli.
Každopádně zajímavá zápletka, postavy, které sice nebudou moje nejoblíbenější, ale mám je ráda a vztah, o kterým mě fakt bavilo číst.
Většinou se mi knížka četla dobře, ale byly i momenty, kdy se četla trochu hůř. Tahle knížka je manželství rozpitvaný do detailu. A taky vztahy obecně a vnímání společnosti. Prakticky celá knížka je jen monolog jednoho muže o těchhle věcech. A mě se až překvapivě hodně líbila.
Nebýt toho poměrně velkýho počtu chyb a překlepů, asi bych dala knize i těch 5⭐. Jenže mě ty chyby prostě hrozně rušily.
Draco mě v HP vždycky ze všech postav bavil asi nejvíc. Takže je naprosto pochopitelný, že když vyšla autobiografie jeho představitele, prostě jsem si ji musela přečíst.
Samozřejmě jsem čekala, že to bude zajímavý - což rozhodně bylo - ale nečekala jsem, že se to bude tak dobře číst. A překvapilo mě i jak otevřený Tom Felton ve své knize je. Prostě to bylo opravdu výborný. A u konce i trochu emocionálně náročný.
Líbilo se mi, jak je kniha proložená několika fotkami.
Celkově to bylo prostě fakt dobrý čtení, a knihu bych doporučila jak fanouškům, tak ale i lidem, kteří třeba vůbec netuší, kdo to ten Tom Felton vůbec je.
4,5/5⭐
Překvapilo mě, jak moc se mi to nakonec líbilo.
Hlavní postavy mi docela sedly. Ale jak to tak u mě bývá, víc jsem si oblíbila ty vedlejší. Jakože Ronan a Xander jsou nejvíc nejlepší. A hrozně se těším na jejich příběhy, jejich díly.
Musím ale říct, že mi výjimečně nevadí, že jsou první tři díly o jednom páru, obvykle mám totiž ráda, když je vždy, co díl to pár.
A ten konec? Jakože, kdy bude druhej díl?
Tohle je jedna z těch knih, kdy jsem nejvíc ráda, že je psaná z pohledu obou hlavních postav.
Četlo se to samo a jo, i příběh se mi líbil, ale byl dost ohraný. Až teda na ten nesmysl se svatbou, to fakt není v každé knížce a, i když to podle mě fakt nedávalo smysl, tak mě to holt prostě bavilo.
Grace i Jaxson mi sedli dost. A hlavně měli fakt výbornou chemii. Ještě musím vyzdvihnout veškeré interakce mezi Jaxsonem a taťkem od Grace. To bylo prostě božský.
A jako on má být ještě nějaký díl o Ronanovi? Na to se mega těším.
Stejně jako první díl mě to neskutečně bavilo. Navíc mám ty hlavní postavy fakt ráda. Ke všemu se konečně romantická linka ubírala tím správným směrem (teda alespoň pro mě).
Zase tu bylo velký množství různých hádanek a záhad, ale stejně jako v prvním díle, mi prostě většina přišla moc jednoduchá.
Jsem ráda, že tu byly častěji mé oblíbenější postavy, a stejně tak jsem ráda, že se tu konečně objevila jedna záhadná postava zmíněná již v prvním díle.
Opět se to četlo neskutečně rychle (i díky těm extrémně krátkým kapitolám, ale hlavně, protože to je psaný hezky svižně). Těším se na další díl (fakt doufám, že vyjde co nejdřív) a jsem zvědavá jestli se Avery naučí trefit 12 much jednou ranou.
Jako je to výborný, ale holt prostě to nejsou druhý Kroniky. Elisu a Jamieho mám moc ráda. Už v Kronikách prachu jsem je měla radši než Animant a pana Reeda. Benjamin Green byl taky dost fajn, ale nejvíc jsem si oblíbila Ardena. Jako fakt doufám, že pokud by někdy byla další kniha z tohohle světa, tak tam bude víc Ardena. Klidně jako hlavní postava. A ta borka s až příliš dlouhým jménem si oproti Kronikám dost polepšila. Takže, co se postav týče jsem víc než jen spokojená.
Příběh byl fajn, ale mohl být lepší. Některé věci byly prostě až moc průhledné. Oproti tomu ten konec? Jako to tam byl asi z celé knihy největší zvrat, jestli se to tak dá nazvat. Potřebuju další díl, zajímá mě, jak k tomu došlo.
Prostředí zase úžasný, navíc tu byly i dost jiné části Londýna než v Kronikách. Takže jsem mohla poznávat ten svět, i když už jsem jej znala.
V čem bych řekla, že tohle za Kronikama asi nejvíc pokulhává, je atmosféra. Nevím, jak to dobře vysvětlit, ale Kroniky neměly kdovíjak dobré postavy ani děj, přesto se mi neskutečně líbily, protože měli dokonalou atmosféru. A přesně ta atmosféra mi tu chyběla.
Ale stejně jako Kroniky jsem si i čtení Kufru moc užila a budu doufat, že bude i další pokračování, protože prostě ten konec?!
4,5/5⭐
Bylo to fajn a četlo se to skvěle, ale z těch tří dílů téhle série, které jsou v češtině, je tenhle nejslabší.
Emily byla dost fajn, ale Jameson mi teda vůbec nesedl. Vždycky mě irituje, když je někdo nerozhodný, a to on byl teda hodně. Navíc byl trochu moc princeznička. Jakože, když někdo tak vyšiluje i jen z představy, že by měl stanovat, tak to prostě není dobrý.
Příběh se dost točí v kruhu, pořád to stejné dokola. Bavila mě zápletka s pronevěrou a kradením článků, ale ocenila bych, kdyby byla víc rozvedená. Vývoji vztahu hlavních postav by prozměnu vůbec neuškodilo nějaké to seškrtání.
Prostředí bylo fajn, prostě jak už to tak v těchhle knížkách bývá, tak se většina knihy odehrává v kanceláři a v bytě, tomu asi není co vytknout.
Každopádně jsem si čtení užila, i když ne tolik, jako další díly.
3,2/5⭐