knihyKeMne komentáře u knih
Vědecky pojatá kniha rozebírající emoční inteligenci ze všech stran s důrazem na to, že by bylo dobré jejímu umu vyučovat na školách. Spíše pro studenty nebo filozofy než pro běžného občana. Neuvěřitelně špatně se mi četla, přínos pro mě měla jen kapitola 8 (Sociální umění).
Přestože se autor snaží provést jakousi aktualizaci svým úvodníkem v roce 2005, kniha se opírá o stav společnosti a výzkumné práce do roku 1995, což už je přece jen trochu neaktuální...
Na 600 stranách je popsán poslední den pobytu Senseie s mládeží a tentokrát se teda pořádně "rozkecal". Spousta informací je pro mě nesrozumitelná, ale to asi závisí na stupni vývoje té které duše. Opět se velice kontroverzně probírá bible a asi to (tahle kniha) není úplně vhodná četba pro křesťany. Navíc to vyprávění zní asi jako ty knihy o celosvětovém spiknutí mocných v zákulisí a všechny možné konspirační teorie. Takže tu máme celou převyprávěnou historii v duchu konspirací. Nevím, jestli to bylo nutné do knihy zařadit, značně to snižuje její důvěryhodnost.
Přes to všechno se objevuje důležitý prvek - filozofická otázka, nakolik bude lidstvo tíhnout k materiálnu a zlu, že bude schopné zničit samo sebe, s důrazem na to, že závisí na postoji každého z nás. A tedy jakýkoliv pokrok, nový objev, může lidstvu jak nesmírně prospět, tak i nesmírně uškodit. Lidstvo musí být na nové objevy psychicky vyzrálejší a duchovnější, jinak budoucnost nebude nic radostného.
Jestli tu tentokrát jsou nějaké důležité informace, pak se v tom velkém objemu dost ztrácí. No třeba to byl záměr. Já už si nejsem jistá ničím.
Já bláhová... K Oshovi jsem vždycky měla určitý předsudek, ačkoliv mám zkušenost, že mi má co říct.
A tak si mě pomalu, stránku po stránce, dostával... Zhruba někde na straně 67, tedy ke konci prvního většího celku nazvaného Pochopení, jsem si uvědomila, že nyní už bylo řečeno vše. A je to silné. Nač přidávat další slova?
A pak jsem četla dál a ono to bylo stále silnější. A dokonce se objevilo i téma obsahu a rozboru snů...
Sice nedokážu přijmout vše bez výhrad, ale cítím, že jsem pobrala, na co nyní stačím, a že mi kniha může v budoucnu dát mnohem víc.
A tak jsem nakonec až skoro proti své vůli (rozhodně té na počátku) skončila u hodnocení pěti hvězdičkami a u "chci si koupit"... Zázraky se dějí...
Spojení mých dvou lásek, povětšinou platonických, na to jsem byla opravdu zvědavá. Kniha od českého autora z českého prostředí je vždycky plusem, zvlášť když se stejně jako tato snaží co nejvíce pomoct, např. uvedením konkrétních firem vyrábějících bonsajové misky nebo seznamem zajímavých adres, některých už i internetových. Bohužel kniha je už dvacet let stará a tím tuto výhodu ztrácí.
Souhrnné informace na úvod jsou myslím v přiměřeném rozsahu, stejně tak popisky k jednotlivým druhům sukulentních rostlin vhodných k pěstování ve stylu bonsají. Jako začátečník bych uvítala i nějaké ty přehledné piktogramy ohledně náročnosti, abych to nemusela vyhledávat schované v textu, ale to mohu knížce odpustit.
Velkým přínosem knihy jsou pro mě obrázky, jednak sukulenty takto naaranžované v bonsajových miskách slouží jako inspirace k vlastním kompozicím, jednak většinou uvádějí i věk vyobrazené rostliny, a občas v porovnání se stejným druhem ve volné přírodě.
Knížku mám zatím na zkoušku z knihovny, a přesvědčila mě, seženu si ji i do knihotéky. Vzhledem k menší aktuálnosti nemůže být jedinou k danému tématu, ale to u nadšenců stejně nehrozí :-)
Začalo to naprostým nadšením. Do autorova stylu psaní jsem se zamilovala. Byl v tom vlastní příběh, humor, neurověda, vibrace. Vše jen podporovalo "moji" teorii.
Pak to trochu pohaslo. Sice bylo velmi zajímavé "vědecké" zdůvodnění principu feng šuej, ale nějak se obsah stále nepřibližoval tomu, co sliboval název. Metody, jak přeprogramovat svou mysl, no, za mě slabota.
A pak mě znova chytlo to přirovnání k vzácným plynům. Jak trefné! A jak mně blízké!
Závěrečný příběh Margaret a Bruce mě ale dostal úplně. Hodně silný a hodně povzbuzující. Příslib, jak může náš život vypadat. Že to jde.
Dávám plný počet hvězdiček hlavně za ten závěr. Tohle jsme opravdu všichni slyšet potřebovali.
Dostanete přesně to, co od této knihy čekáte :-) Vlastně jedno překvapení se konalo - velká část vyprávění se týká potomků už značně odrostlých. Překvapení to bylo spíš milé, protože trable s miminy píše kde kdo :-)
Přečetla jsem v době vydání. A zanechalo pouze pocit, že to bylo dobré, ale ne tak dobré, abych si ponechala v knihotéce.
Četla jsem v době vydání knihy. Pamatuju si jen to, že se to dobře četlo, napínavostí bylo podobné Řece bohů 2, ale zatímco zmiňovaná kniha se stala stálicí mé knihotéky, tuto jsem se rozhodla poslat dál.
Možná je to tím, že jsem nečetla Moc přítomného okamžiku, nevidím v knize takové zásadní dílo jako druzí.
V první polovině knihy autor popisuje, co je ego a jak nás ovlivňuje. To bylo zajímavé. Zaujal mě pojem kolektivního ega.
Ale jakmile došlo na rady, jak žít v přítomném okamžiku, začala jsem se ztrácet. Z druhé poloviny knihy si tedy moc neodnáším. Třeba ještě nebyl správný čas :-)
Těžké čtení. Člověčí pochybovačná povaha na pozadí neustále posuzuje, jestli tu či onu myšlenku by Bůh skutečně řekl, a zároveň se snaží přijímat, co je v knize v nejlepší víře napsáno, i kdyby to byla jen fantazie pana Walshe. A "Bůh" to nijak neusnadňuje. V jedné chvíli popře něco, s čím vnitřně souhlasím, a v druhé to vyjádří jinými slovy, takže už zase mi mou víru potvrdí. Hrozně slovíčkaří, místy je zcela nevážný a rád cituje Shakespeara. Bůh samozřejmě.
A když prostě čtu a nehodnotím, tak jak postupně témata přitvrzují (ničení vlastní planety, pojem manželství, mentalita vyspělejších civilizací), jde na mě trudomyslnost. Doslova.
Proto knihu nehodnotím moc vysoko. Je toho prostě na člověka příliš. Myslím, že některé věci jsem se opravdu dozvědět nepotřebovala. Příliš zvědavosti prostě škodí.
Nejsem znalec Asimova a nepotřebuju škatulkovat žánry, takže při hodnocení nemám předsudky.
Knížka mě vyloženě bavila. Začala jsem číst pro ukrácení času při jedné příležitosti, ale už jsem knihu nedokázala odložit.
Soubor povídek volně spojených postavami autora a George mi svou formou připomínal povídky s Poirotem a Hastingsem, zkrátka povědomý formát mi navozoval pocit dokonalého souznění s mou duší.
Dalších částí, esejů, jsem se trochu bála, ale byla jsem mile překvapena. Sice odrážejí autorovy subjektivní názory, ale psány jsou přesně tak, že opět padly do mého gusta, pokud jde o naučnou literaturu. Bavily. Hodně bavily.
Doporučuju.
Drobná knížka, příjemná např. na ukrácení čekání, ale systematické čtení mě nebavilo. Ano, je to takový poetický příběh o několika společných dnech chlapce a otce filozofujících tak nějak o všem, ale chyběla mi nějak motivace číst dál.
Velmi tenká knížka malého formátu. Zpočátku autorka zdůrazňuje téměř až reklamně znějící výsledky vědeckých studií, jaké psychické i fyzické přínosy mindfulness má. Načež následují cvičení. Skutečná cvičení, kdy máte doporučeno, jakou polohu při nich zaujmout, jak dýchat, na co myslet, kolik času si na ně vyčlenit. Opět místy proloženo vědecky prokázanou blahodárností.
Nějak nevím, co si o tom mám myslet. Je to mé první setkání s pojmem mindfulness. Předpokládám, že praxí metody se máme dostat k vědomému prožívání všech okamžiků života všemi smysly. Ale, toto asi není ta pravá kniha na úvod.
Název je zavádějící. Knížka to sice je, ale spíše sbírka cvičení nemajících s praxí často nic společného.
Není co dodat ke komentáři Dan9K. Naprosto souhlasím.
Knihu jsem začala číst už kdysi, nyní znovu od začátku, a hle, tak odtud mám ta svá moudra o pavoucích, co je ne/polykáme ve spánku!
"Je v pořádku chovat se tak, jak se chováme, ať už jsme pozitivní, nebo ne." neboli Snažme se žít pozitivně, ale jsou chvíle, kdy to nejde, a tak si z nich nic nedělejme.
Otázkou je, zda je tento jednoduchý princip originální. A zda si zasluhuje celou knihu na to, abychom na něj nezapomínali. Možná. Možná ale jinou.
Hned po pár stránkách jsem chtěla knihu odložit. Autor jednotlivými názvy kapitol ukazuje životní situace, na nichž je možné princip uplatnit. Bohužel komentáře zprvu neposkytují žádnou odpověď. Jen samé "tuhle situaci jsem prožil tehdy a tehdy". Pozvolna se sem tam objeví nějaká ta rada, až se na vás v třetí části valí jediné mohutné "s***e na to, když se to neděje tak, jak chcete", v nejrůznějších obměnách.
Autor se snaží být zároveň zábavný, bohužel to moc vtipně nevyznívá. A že se snaží hodně.
Vynasnažím se hlavní myšlenku zapamatovat, abych knihu nemusela v budoucnu číst znovu.
Autorka toho evidentně hodně přečetla. Její "nauka" je značně ovlivněna Campbellovou Cestou hrdiny, a je obecně založena na archetypech a komunikaci se svým vnitřním světem. Na mnoha místech se snaží povzbuzovat vyzdvihováním vlastní zkušenosti pádu na dno a dostání se z toho. Je vidět opravdovou snahu pomoct lidem, ale úplně mi to nesedlo.
Od samého počátku je kniha poněkud zmatená, vybízí k nahlédnutí do své vnitřní krajiny, ale nějak chybí nejprve to povědomí, jak ta krajina může vypadat. To se dovídáme až postupně v dalších kapitolách. A tak potom si člověk připadá úplně jinde, když se ve své vlastní krajině vidí nadšeně pobíhat po přístavu a hledat, která loď je pro další cestu ta nejvhodnější. Nadšení během dalšího čtení zkrátka sláblo. Nedostala jsem od knihy naplnění svých očekávání. Název i obálka toho tolik slibovaly!
Po překonání rozčarování a mnoha dnů nucení do dalšího čtení jsem se do "toho" nicméně dostala. Především postavu Skřítka shledávám velice zajímavou.
Nakonec jsem v knize našla dost podnětných textů, spíše až v druhé polovině. Škoda toho začátku a vehnání do Cvičení bez dostatečného základu.
Pro mě nezajímavé téma hned ve 3 bodech (Měsíc; špionáž; válečný konflikt), které bych si normálně nevybrala. Ale jelikož knihu napsal můj oblíbený autor, nechtěla jsem o něco přijít.
Překvapivě rychle jsem se začetla a brzy jsem už pátrala spolu s tím chlapíkem po špionovi. Ve chvíli, kdy jsem již svého špiona měla, autor ale odvedl celou pozornost k válce, a to tak čtivě, že jsem změnila téma spolu s ním, ani jsem si toho nevšimla.
Knížka je útlá, sloužila tedy přednostně na zkrácení chvil čekání "za provozu". Brzy jsem ji vytahovala stále častěji a nešlo přestat číst, takže na čekání knihu opravdu nedoporučuju.
Hodnocení snižuju za to, že se nedostavilo takové to nadšení, jaká je ta knížka bomba. A za tu délku, do poloviny jsem se dostala, ani jsem nemrkla, a od té chvíle jsem zažívala stres, že to za chvilku skončí.
Kniha přečtená za jeden den. Velmi mě zaujala, snad tím, že příběh Catherine dává naději i mně. Rozhodně dokáže nabít duši odhodláním pracovat na sobě s větším úsilím a hned teď!
(I když je vážně divné, podle čeho určovala Catherine letopočty před Kristem, jak tu už bylo zmíněno...)
Knihy tohoto typu se těžko hodnotí... A zvlášť tato. Ač vznikla za účelem nasměrovat hledající, přirovnala bych ji spíše k "vysoké škole", zatímco většina z nás hledajících je v tuto chvíli ještě na základce.
Nicméně i tak čtu Thovta ráda, těch cca deset procent, která jsou pro mě srozumitelná, je i tak velice přínosných a doufám, že spolu s vnitřním růstem budu chápat stále víc, takže je to vlastně kniha na celý život.
Stručně a srozumitelně široké veřejnosti... Tak to jsem cílovka. Zprvu se to čte dobře a vše je srozumitelné, přehledné tématicky rozdělené kapitoly, vše co by člověk potřeboval vědět když chce založit spolek. Postupně ale přibývá cizích slov a právnické mluvy a ohledně účetnictví a daní jsem se ztratila už úplně. Fajn jsou ty vzory tiskopisů. Bohužel je příručka už deset let stará a za tu dobu se mohly poměnit ostatní zákony, na které se kniha odkazuje. Jakožto veřejnosti mi chyběly i přesné citace zákonů, při čtení je tak potřeba je mít někde po ruce, jinak budete mít pocit jakési neúplnosti, jako já. Závěr: pouze na základě četby téhle příručky bych se spolek docela bála založit, hlavně vzhledem k zmatku po kapitole ohledně daní a účetnictví.