knihyKeMne
komentáře u částí děl
Povídka se četla dobře a bavila mě, jen to řešení záhady bylo na mě příliš vědecké, škoda pro mě.
Vcelku zajímavá povídka. Námět sice moc nemusím, tedy že se objeví něco převratného, co může změnit svět, a nakonec se ukáže, že to má i druhou stránku, naštěstí povídka byla pěkně čtivě napsaná.
Jelikož je jedním z mých nejoblíbenějších děl Marťanská kronika, a tohle mi ji silně připomínalo, bylo to přesně podle mého gusta.
Ač mám chemii i Asimova ráda, tentokrát jsem neměla na tuto povídku vůbec chuť. Možná mě nenadchlo, kam výzkumníci dospěli. Taky mi porád vadily ty pokusy o utajování, i když vzhledem k pointě do povídky patřily. Ale závěrečná pointa byla celkem fajn.
Pravda, úvod zdlouhavý, než začne zápletka. Tohle téma mě ale nechytlo, možná proto, že zrovna tohle učivo mě tak nebralo. Ještě že aspoň ten humor při rozhovoru to oživil.
Ač můj oblíbený autor, tohle bylo o ničem. Autor pouze představil svět budoucnosti a až reportážně popisuje jeden z méně běžných dnů pastevce budoucnosti, ovšem lepší by bylo, kdyby popsal spíš nějaký výjimečný den.
Zápletka, kdy doktor vleze dovnitř obrovského mimozemského tvora, mi nepřišla příliš zajímavá, protože co se dá k tomuhle vymyslet?
Opět jednou na mě příliš vědecké téma, takže jsem si celou dobu připadala stejně jako ti, kterým bylo během povídky vysvětlováno. Přesto mě kupodivu povídka bavila, zřejmě je to prostě tím prostředím metra. Jen se obávám, že jsem nepochopila pointu... mělo to co dělat s tím zmizelým topologem nebo ne?
Zajímavá je na této povídce pouze myšlenka. Celý popis vědecké teorie, o které sluneční bytosti hovoří, byl na mě příliš složitý, a teorie přítomnosti pených těles ve vesmíru, o kterou se přou, a kterou zavrhnou jako příliš fantastickou, jakoby nastavuje zrcadlo našemu smýšlení o teoriích. Dějově nezaujme.
Jelikož si teserakt neumím představit ani podle vysvětlení ani podle nákresů, musela jsem se spokojit jen s efekty, které takový dům potom vykazuje. Bez hlubšího porozumění filozofii problému mi to pak celé ale znělo jako obyčejná fantazie autora, která mi bohužel nedávala smysl. Nicméně nápad fajn.
Tak to mně se povídka líbila moc. Nic podobného jsem zatím nečetla. Téma těžké planety mě až tak nebralo, i když bylo taky zajímavé, no já si užila hlavně to vyprávění z pohledu "mimozemšťana", kterému do jeho domova ztroskotá lidská raketa. A to bylo povedené hodně.
Nebyla jsem moc nadšená, že povídka se má skládat vlastně jen z vyprávění jednoho "cestovatele", a zdálo se, že to bude jen přehlídka podivných tvorů, které lze na Marsu potkat. Postupně to ale začalo být zajímavější a úplný závěr mě fakt dostal!
Docela pěkná klasická pohádka, má hlavu a patu, i když děj se v jednom prvku shoduje s pohádkou Ptačí hlava a srdce.
Milá relativně krátká pohádka o rozmluvení mlčící princezny. Toho zlatnického tovaryše si musí každý oblíbit. Ale kdyby ho cestou nepotkalo Moudro s Rozumem, kdo ví jak by to s ním dopadlo.
Pohádka s klasickými prvky - dej mi o čem doma nevíš, nebo nesmíš tohle, jinak mě už nikdy neuvidíš... Jo, taková klasika, i když ne moc znàmá. Ani já si ji z dětství už nepamatovala.
V podstatě byli ti dva princové sobečtí, ne? Každej chtěl od svého otce zámek se zlatou střechou... A ani potom se ten jeden, o kterém to hlavně bylo, nechoval zrovna čestně. I když to všechno nakonec dobře dopadne. No nevím, jaký vzor dostanou děti touto pohádkou...
Jednoho dne myslivec uloví kouzelného ptáčka a pak se dějí věci. Pohádka mi přišla trochu překombinovaná, ale dá se.
Pohádka se docela vlekla, a taky tuším nějakých dvacet let v ní uplynulo. Hodně místa zabere prvotní zápletka, a dost i potom to vysvobozování.
Aha, tak takhle byl teda ten příběh, který jsem od malička nenáviděla :-O A dneska mi přitom připadá docela pěkný. No jo, já nevěděla, co je ten alabastr, a představovala jsem si nějakou hnusnou bílou ruku jako utrženou ze sochy... To sakra nemohlo být tím talismanem něco normálnějšího?