Kopretina
komentáře u knih
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
S titulem jsem se setkala v knize Modlitba za Owena Meanyho a také tuším v Růži pro Algernon a tak jsem ji vybrala do čtenářské výzvy jako knihu zmíněnou v jiné knize. První dvě kapitoly jsem myslela, že knihu odložím, pak se děj rozběhl a tak divně skončil, tedy vůbec nejsem nadšená. Kouknu ještě na film, třeba mě nadchne víc. (možná mi nesedne americký styl, který je pro mě trochu hůř čitelný - jako třeba Nouzový východ nebo Poslední kabriolet..). Jo, příběh mi malounko připomíná Láska je jen slovo.
Kluci darebáci a pes
Astrid Lindgren
Od naší oblíbené autorky. Buď jsme se jí přejedli, nebo je příběh slabší. Dlouhé dialogy, obšírný začátek i závěr, zamilované téma - to není nic pro mé kluky, ale zvládli to. Jak tvrdí, kniha se jim líbila, ale s pozorností to bylo horší. Jo, a kapitola se nedá zvládnout za večer.. (Abych jen nehanila, bylo to velmi napínavé a nemohli jsme se dočkat, jak to dopadne!)
Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová
Božena Benešová
Nejprve jsem se v ději neorientovala a tak jsem musela číst pozorněji. Nemám moc ráda, když se dává normalita tomu, co je fakt divný (např. jména míčům), ale zde mi to nevadilo, bylo dobře vysvětleno, k čemu to posloužilo. Nadějný konec po nelehké události byl příjemným završením knihy.
Chudá přadlena
Jarmila Glazarová
"Diplomová práce" na téma Život horalů v Beskydech na začátku 40. let minulého století. Velmi zajímavé a čtivé pojednání; nevadilo mi, že tam není příběh jednoho člověka, ale prolínají se různé podle tématu v dané kapitole. Jen tu chudou přadlenu jsem pořád nemohla a nemohla nalézt - a ejhle nalezla - v úplně poslední větě. Od autorky si chci toho přečíst víc.
Kratší než vzdech
Anne Philipe
Nejprve jsem nechápala, oč jde, proč své smutnění tato žena tak vypisuje. Když jsem se dozvěděla, o koho jde, četlo se mi lépe. Jinak se stotožňuji s komentářem od RSR.
Nouzový východ
Richard Yates
Styl vyprávění mi moc nesedl, dlouhá souvětí, dlouhé odstavce, páté přes deváté... chvílemi mi příběh připomínal Válku Roseových, kterou jsem četla přesně před rokem - láska má blízko k nenávisti. Bohužel mi Nouzový východ připomněl část mého života, zvolila jsem ale jiný "nouzový východ" než April, a musím říct, že těžké to bylo předtím, ale hlavně potom. Jsem ráda, že jsem tento východ vůbec našla.
Nestvůra z Dračího jezera
Thomas Brezina
Mami, dočti už toho Brezinu, ať ho můžeme vrátit do knihovny - mi ráno řekly děti. Tak jsem si dvě knížky vzala do vlaku a jednu přečetla cestou tam, druhou - tuto - cestou zpět. Klub záhad je pro mé děti moc strašidelný, mají radší Klub tygrů.
Sebevraždy panen
Jeffrey Eugenides
Je napováženou číst tuto knihu, pokud nemáte téma v sobě zpracováno. Vtáhlo mě to do tajemna, já bych ho přímo nazvala styl ghotick (či jak se to píše). Kladla jsem si stále otázku, kdo je vlastně ten "divnej", matka určitě, sestry, to není jisté, ale ti kluci, co je neustále špehovali, i když měsíce holky nevycházely z domu, věděli o všem, co se za oknem šustlo, no je to normální? Tak si říkám, kde byla sociálka, úřady, policie, jak to, že to mohlo dojít tak daleko?
Základem příběhu je prvních pár stran, kde se zhruba sdělí, co se stalo a pak pár stran před poslední kapitolou, kde se to popíše v čase i místě. Po prvních stranách jsem měla tak děsivé sny, že je ani následující strany knihy nepředčily. Nejhodnotnější text je, dle mého názoru, na posledních dvou stranách knihy, kde je sebevražda pojmenovaná jako skutek sobectví, což je v knize ještě víc podtrhnuto, neboť sestry si pozvaly k těm svým diváky.
Můj kámoš Ježíš
Lars Husum
Velmi mě zajímalo, co se za tímto titulem skrývá. Začátek, a hlavně první kapitola, jsou brutální, ani se mi nechtělo pokračovat. Nejvíc se mi líbila setkání s Ježíšem, kterých je tam poskromnu. Závěr opět na mě brutální. Proto snižuji o jednu hvězdu. I tak vzdávám hold autorovi, který Ježíše popisuje jako milujícího a ne odsuzujícího.
Ztracená Atlantida
Thomas Brezina
Autor má tedy fantazii, to se musí nechat! Příběh opět silný a plný napětí.
Žraločí pevnost
Thomas Brezina
Trochu z jiného prostředí, než ostatní díly, být dítětem, asi umírám hrůzou ;)
Pučálkovic Amina
Jindřich Plachta
Na knihu jsem se velmi těšila, s nadšením se s dětmi do ní pustila. Brzy nás ale začala nudit. Prostřední část knihy je jen nafouknutá, šťávu má jen na začátku a na konci.
Den co den
David Levithan
Kniha mě pohltila, ale ne vždy příjemně. Záleželo na tom, v jakém těle se A. nacházel. Dotklo se mě dost, jak byl v dívce, která se chtěla zabít nebo v 150ti kilovém klukovi. Nejvíc mě dostal konec knihy. Čekala jsem, že z něj bude reverend Poole vymýtat ďábla, což se nestalo...zde mi zůstalo několik otazníků. Závěr, to, jak se A. postaral o Rhiannon, je moc krásný.
Můj bratr papež
Michael Hesemann
Život emeritního papeže očima jeho bratra. Nejprve jsem Benedikta XVI. neměla moc ráda, až když jsem vyslechla několik jeho promluv, úplně jsem se do něj zamilovala. Když pak odcházel, bylo mi to tak líto...přišla jsem o každodenní příděl krásných slov.
Jsem ráda, že jsem si o jeho životě mohla přečíst a tím víc před ním smekám. Několik zamyšlení, důležitých pro můj život, jsem si z knihy odnesla.
V kolonii
Kien Nguyen
Kniha se mi četla velmi dobře, měla spád a napětí. Jen se mi nelíbil způsob propagace křesťanství, takovým způsobem, to ne. Ani hlavní postava - biskup - mi nebyl sympatický, zato Francois a Henri moc. Každopádně zajímavý pohled do historie a země, kam jsem se ještě nepodívala.
Kmotr
Mario Puzo
Dost dobrá kniha. Vystupuje v ní dost lidí, ale kupodivu se nepletli a od začátku jsem se v nich orientovala. Velmi dobře napsáno a nastíněno podsvětí, do kterého bych asi nikdy jinak nenahlídla. Don mi připomínal jednoho člověka, a ejhle, zjistila jsem, že dotyčný tuto knihu naprosto zbožňuje.
Mlčení věžních hodin
Věroslav Mertl
Hlavní hrdina, zestárlý Jan Kapar, se vrací na venkov, poté, co byl celkem neúspěšný ve svém světáckém životě. Touží po klidu venkova a chce pomoci sestrám s rodinami, které bojují se svými rodinnými problémy. Vrhne se do pomoci a otvírá si hospodu. Avšak naráží na předsudky, neochotu ke změnám, podezíravost a trvání na stereotypech, i když je zjevné, že nikam nevedou. Jeho pomoc je bezvýznamná, jeho sestry na něj jen nadávají, i hospodu musí zavřít. Jediná jeho útěcha je v prasynovci Radkovi, který si ho oblíbil a často jej navštěvuje.
Celkem mě autorův styl zaujal, některé pasáže byly velmi zajímavé, především popisy toho, co se v jednotlivých osobách děje, jak je ovlivňuje minulost atd. I když je román psán trochu v socialistickém duchu, oceňuji odvahu psát o Bohu, soukromém zemědělství atd., ani to zde není podáváno násilnou formou, spíš jako že to k život patří.