Kopta
komentáře u knih
Balady
Johann Wolfgang Goethe
Balady krátké a nijak záživné. Forma asi splněna se vším, co je zapotřebí, ale než se stihne rozvinout příběh, tak je konec a další krátká a nebo nezáživná část. Možnost nalezení neznámého zlata se nekoná.
Tatry a more - Verše I
Svetozár Hurban-Vajanský
Tahle střelnice se do mého terče silně netrefuje. Někdy vrchol Gerlachu, někdy Macocha. Když jsem u toho panslavismu.
Mendik
Ľudovít Kubáni
Hezky rozehrané pozadí, zajímavé rozhraní postav i myšlenky. Vlastně docela i humorně ironické. Stále lehce mimo mě, ale nejde o katastrofu. Naštěstí.
Neprebudený
Martin Kukučín
Vážnější a delší Kukučín za mě tolik nezafungoval. Pokud by mi ale někdo řekl, že jde o dílo do povinné četby, sedělo by to skvěle. A má to i díky tomu zvláštní jinou atmosféru. Nějak to vidím v této rovině lépe. V té čtivé zase tolik ne. Pár bonusů se přeci jen našlo. Cením poselství.
Malomestské rozprávky
Janko Jesenský
Opět na stranu druhou něco příjemného. Lehce humorné a příjemné počtení, která vám i něco dá a neokrade vás o čas. Ve výsledku docela vítězná situace. A příjemné překvapení.
Zakliata panna vo Váhu a divný Janko
Janko Kráľ
Je to asi ta stejná záležitost. Asi nemá cenu to nějak více komentovat. Snaha byla.
Mamka Pôstková (výbor)
Jozef Gregor Tajovský (p)
První čitelnější otisk ve slovenské literatuře. Za mě minimálně. Stále trochu nečitelné, zvláštní a své. Kdo jsem abych hodnotil? Uživatel přeci jen.
U moře
Stanisław Przybyszewski
Lehké ukonejšení ve formě něčeho jako lyriky, která je krátká, jednohubková a v nějakých úhlech čitelná. Ještě, že tak. Alespoň někde zasvítilo slunce. Nebo hvězdy u moře?
Synové země
Stanisław Przybyszewski
Dokola, dokola, dokola. Sestupná spirála utrpení. Omlouvám se akademikům. Tahle kniha není pro mladý (?!)
Stíny
Stefan Żeromski
Krátké, lehce zajímavé, ale ve výsledku nic neříkající. Jak jednoduché to v tomto je. Škoda, toto vypadlo dost nadějně.
Konrad Wallenrod
Adam Mickiewicz
Stejná píseň. Stejná lyrická epika. Stejný příběh. Alespoň v té šabloně nálady, která se táhne ve snaze napodobit a zavděčit se nějakému literárnímu směru, který oslovil lidi tehdy a sporadicky někoho osloví dnes. Sláva těmto lidem. Mně ne.
Komedie ne božská
Zygmunt Krasiński
Poláci burcující k revoluci a ke změně. Burcují k tomu dramatem a dílem, které se čte všeljak, ale lehce úplně tolik ne. Poselství a snaha jeho předání je lehce někde jinde mimo mě. To je bohužel celé.
Balady a romance
Adam Mickiewicz
Z mnoha případů novo staré polské literatury jde o klenot. Je otázka zda je to kvůli mým slabostem na balady, ale je skvělé vidět něco z polského prostředí a jako kdyby to bylo od Erbena. Bohužel asi od Mickiewicze jediné vskutku čitelné dílo. Velká škoda, ale i tak onu poetiku nikdy nesmaže.
Lidé bez domova
Stefan Żeromski
Nehodlám se vymlouvat. Ano, asi můžete cítit ono silné a ničím nerušené poselství tohoto literárního díla. Za mě jde opět o literaturu, která se někdy čte lehce, někdy je zase naprosto nesnesitelná a vy se v příběhu posouváte asi jako Zeman k řečnickému pultu. Je to smutný příběh. A tím nemyslím obsah, ale to čtení samotné. Nemohu mluvit o roztříštěnosti děje, které vás nikam nedovede a o naprosto zbytečných pasážích. Takový je život.
Meir Ezofovič
Eliza Orzeszkowa
Meir je dílo s poselstvím. Je to dílo, nad kterým se zamyslíte a v podstatě si z něj i něco odnesete. Náhled do židovského prostředí, které si žije svůj izolovaná život. Je v tom tragédie, drama a mezilidské vztahy, které dost jiskří, ale tím to končí. Meir je sám o sobě oříšek (hehe, napsala Orzeszkowa), jelikož má onen ten stejný zlozvyk jako tuna podobných knih ze stejné doby minulé. Několik desítek stránek věnujete nějakým psychickým prožitkům a popisům postav nebo světa, které jsou ve výsledku však absolutně zbytečné. Stejně jako u Quo Vadis procházíte v celku dost stránek bez toho aniž byste se prakticky někam pohnuli, a aby se dopátrali nějakého rozuzlení. Asi jsem barbar, ale toto opravdu není můj šálek ničeho.
Soumrak bohů
Helena Kadečková
Neuvěřitelná atmosféra v rámci pojetí bájí, mytologie a příběhů severských bohů. Něco, co by asi mělo být takovouto neuvěřitelně čtivou a přijatelnou formou být napsáno o jakékoliv mytologii a překládáno do všech jazyků. A o to více je ctí, že něco takového vzniklo v naší zemi od české autorky. I když jsou populárnější texty populárnějších autorů, i tak zde můžeme mluvit o skvělém zpracování a vlastně o něčem, co už několik let hledám. A přitom to bylo tak blízko. Kromě nudnějších příběhů nebo pasážích asi nejde, co vytknout. Prostě nádhera. Ať už v rámci zábavy nebo popularizace.
Balladyna
Juliusz Słowacki
Je v celku těžké toto komentovat s nějakou objektivitou. Ať už protože existuje jeden jeden český překlad, který je starý jako únorová revoluce a jazykem, který je přijatelný, ale ne nijak extrémně přehledný. To vše v kombinaci dramatu, které má nějaký příběh, asi i ponaučení, tunu zbytečných vedlejších postav a tak dále. Suma sumárum zde máme drama, které je lehce jiné, že ta, která jsme četli doposud. Takže originalita, ale zároveň ne nijak záživné čtení samo o sobě. Hold 19. století, ale nebral bych to nějak extra negativně.
20 let nového Polska v reportážích podle Mariusze Szczygieła
Mariusz Szczygieł
Pro (snad) nadcházejícího studenta polonistiky v podstatě povinnost. Jinak obecně jde o záležitost, ke které se bohužel nedostane každý, i když v ní není mapovaná mentalita jednoho národa, ale v podstatě obecně mezilidská a sociální společnost s jejím vývojem. To celé v reportážích o dluzích, náboženstvích, potratech i migraci. Co si jenom vyberete. A většina z toho je vskutku fascinující.
Osvícení
Stephen King
Teto Kingovo dílo se dá pro mě rozdělit na tři části. Hodně odflákle by se dali nazvat "zajímavé", "nudné" a "zajímavé 2". Každý si tedy dokáže udělat obrázek o tom, že bych asi knihu hodnotil pozitivněji. Obecně jde o premiéru Stephena Kinga na poli mé čtené literatury. A neřekl bych, že to dopadlo špatně. Dokázal jsem se jednoduše uchytit ve stylu, který autor píše. Jednoduchý, úderný a popisný jak jen to jde. Tu třetí část lze nenávidět a nebo milovat. Já si to v celku užíval, ale když jsem v půlce knížky viděl sám na sobě, že mne zajímají jiné vjemy okolo mne a ne úplně co dělá Danny na tamté chodbě a nebo nad jakými minulými hrůzami myslí Jack, bylo v tomto jasno. Celkově jsem ke knize v celku skeptický, protože jednoduše vím, že jsem se z 400 stránek bavil na dejme tomu 200 z nich. Což je v podstatě půlka. A to je dost slabé, ne? Další záležitost zde je porovnání s filmem. A ono se to vlastně ani srovnávat nedá. Film si totiž už skoro od začátku jde vlastní cestou, která není za žádnou cenu špatná. Kniha má tu vlastní, kde se více vžívá do postav. A to přeci taky není špatně. Kapitola sama o sobě je v podstatě konec, který je úplně jiný než v knize. A to je docela zajímavé. Moc nevím, co k tomu dodat. Film je kult a kniha legenda. Nejdou do sebe, ale obojí má své kouzlo. A kniha mne zaujala dost méně. Velká škoda.
Triumvirát
Matt Wagner
Menší navození atmosféry a ukázka toho jak to chodí ve společenství Trinity. Zde je trochu smůla to, že zpracování je hodně nezáživné v rámci grafiky a jak už bývá, ani příběh není nijak nic extrémně dobrého a zajímavého. DC v tomto ohledu není žádná výhra a komiks po komiksu si to více uvědomuji.
