Kopta komentáře u knih
Je to přeci jen česká klasika. Kniha jejíž jméno je velice hojně skloňováno ať už v rámci hodin literatury a nebo i v rámci každodenního života. Je to velice jednoduchá poezie, kterou jste schopni slupnout během pauzy na oběd. A v tom je ta kniha asi kouzelná, že si její kouzlo člověk může připomínat skoro každý den. I přesto je to pro mě velice vzdálené téma, takže já budu spíše ten případ, který si někdy tu knihu o té pauze ještě párkrát přečte.
Ach, no to snad ne? Přijde mi, že komiksy s Batmenem, které by měly být silným článkem celého Kompletu zatím jsou spíše nejslabší. Ticho mělo v sobě alespoň nějaké tajemno a působilo celkově zajímavě. Ale Batman a syn je v podstatě výsměch. Je to komiks o tom, jak si Bruce jednou vrzl na obratníku raka nebo kde a no místo, aby z toho byl syn, tak je z toho taky takovej rak. No a vlastně... když něco takovýho čtete, tak čekáte zápletku a mnoho dalších věcí. Ale ono... asi nic. Green Lantern byl suprový i jako jednotlivec a to, že jsou dva další díly je třešnička na dortu. Ale tohle? Tohle nemá ani konec. Bohužel v celku zbytečnost. Nic zajímavého jsem v tom nenašel.
Zcela nový pohled na filmografii, režii a natáčení filmů. Kniha vás hlavně zavede do zákulisí jak mnoha filmů, které každý tento režisér stvořil, ale i do zákulisí třebas jejich vlastních životů. Takhle kniha mi hlavně ukazuje, že se o filmu musím ještě hodně učit. Není to jenom o tom si sednout za kameru a řvát na lidi, co se mu líbí, aby řval, ale musíte pro to mít cit a cvik, který je důležitý k tomu natočit plnohodnotný film v rámci kompozice a technických věcí. Asi hlavně poučení pro snílky, kteří si myslí, že natočit film dokáže každej.
Pro mě osobně jednoznačná jednohubka na poli literatury. Trochu se zde kříží totální nasazení pro čtení a taky zvláštní zdlouhavost. Prvních asi skoro tři sta stránek se čte v podstatě samo. Projížděl jsem to všechno s naprostým nadšením pro věc. Lidi o knížkách Dana Browna říkají, že jsou strašně chytlavé, napínavé, záživné a jednoduché. No a já s tím musím jen a jen souhlasit. I když mi fyzika na základce moc nešla, bavila mě a proto jsem ocenil, jak je podaná část v CERNu. Jednoduše, stručně, tak že to perfektně dává smysl, a pochopí to i retardovaná zebra. A i když nejsem věřící, tak mě zajímá ona "mytologie" okolo všech náboženstvích. Když se to skloubí dohromady vznikne z toho toto. Film jsem viděl ještě před knihou a dokážu si představit po tom všem negativní kritiku na film, jelikož strašně moc věcí je ve filmu jinak, což ale není nic tak neobvyklého. V každém ohledu si asi dokážu představit negativní kritiku i na knihu, ale moc ji nechápu. Člověk by mohl říct, že jde o dokola opakující se klišé, a že jde o ne moc originální příběh, ale hej, pokud nemáte rádi podobné záhady a hledání "pravdy", tak nechápu, proč jste knížku začali číst, když o tom o čem je skoro už jenom křičí mainstream. Jakože, je to o volbě, ale já si asi stejně budu myslet svoje. A to je to, že jsem se do žádné knížky nikdy tak nezačetl od Sněhuláka a to už je pro mě známky dobré knihy. Basta!
Vrcholné dílo možné komiksu. Úžasně zpracované skoro do filmových poměrů, při čemž si každý geek nebo nerd si prostě ucvrnkne do overalu. Spojení X-Menů a Avengers a ještě ke všemu ve znamení bitky mezi nimi je suprové. Navíc s dobrou zápletkou a příběhem. Sice je fakt, že kdyby si postavy sedli a promluvili si o kompromisech, tak by tenhle příběh nemusel vůbec existovat. Ale to samé platí i u Občanské války. Prostě natěšenost na další díl.
Mé historicky první seznámení s Green Lanterem. Na jakékoliv úrovni. Žádný film, komiks, wikipedie... nic. A tím víc jsem tím byl unešený. Příběh byl zpracovaný spíše filmově než komiksově. Připadalo mi to tak dle toho, jak se to celou dobu vyvíjelo. A asi tím víc jsem z toho byl vedle. Za mne jednoznačně hodně povedené. Super příběh, který je suprově a jednoduše pojatý. Problémem je, že by klidně mohl mít pokračování. Ale... nemá. A to vlastně ani nedává smysl, jelikož i když si to neuvědomujeme, tohle byl hodně otevřený konec.
Celkově vzato, jelikož jde o pokračování prvního dílu, tak je druhý komiks stylizován stejně. Což jsou právě ty malé trny v oku, ale nepřijde mi to jako úplná katastrofa. Stejně jako u prvního komiksu. Příběh je napínavý, zajímavý a rozhodně vás obohatí o svět Batmana. K tomu se nedá asi říct nic lepšího.
Zatím nechci nic uspěchat, ale klidně bych mohl mluvit o knize, která mi mohla změnit pohled na život a v podstatě celý můj životní chod. A to jsem si původně myslel, že to je kniha s povídkami, a místo toho to byla jedna z těch filozofických knih. Těch se trochu bojím, jelikož u nich moc nejsem schopen plně udržet pozornost, ale u této to v celku šlo. A jsem za to více než vděčen.
Švábi u mne dominují stejným problémem jako u Netopýra. Nedokázal mě řádně čampout a nepustit. Sněhulák v tomto stále zatím bezkonkurenčně kraluje. Detektivní a kriminální zápletka je perfektně propracovaná, což jsem u Nesbøa ani jinak nečekal. Hold jenom jde o to, že Sněhulák je pro mne lukrativní v tom, že se odehrává v mém milovaném Norsku, což perfektně pokresluje onu stísněnou, temnou až depresivní atmosféru. No a poté, když se knihy odehrávají ve vyprahlé Austrálii a nebo propoceném Thajsku, tak je to poté těžké. Ale byly zde světlé chvíle pár kapitol, do kterých jsem se dokázal ponořit. Bohužel jich celkově bylo málo. Ale nemůžu shazovat nějaké jisté větší dílo mou otázkou vkusu.
První komiksová zkušenost z Batmanem. Upřímně řečeno z toho mám lehce rozporuplné pocity. Asi hlavně protože po příběhové stránce to je povedený kousek, který se mi velice líbil. Po estetické stránce jak je celý komiks stylizovaný mne do rozpaků přivádí onen chaos v jistému. Což ale rozhodně není věc, která by nějak význačně měnila důležitost a hodnotu díla. Za mne skvělé uvedení do světa Temného rytíře a DC universa.
Ostře sledované vlaky jsou v celku zajímavá knížka. Ale spíše než aby popisovala epický a hrdinský příběh, tak popisuje frustrující a depresivní život mladého průvodčího. Což není vyloženě špatně, ale trochu to ubírá na důstojnosti a vážnosti celého díla. Když se má jednat o největší Hrabalův klenot. V každém případě je to příspěvek do naši národní literatury. S tím, že je to lehce zdlouhavá a zmatená knížka, to už je jiný příběh.
Pokud mám srovnávat s jedinou knihou, jakou jsem četl ze světa Warcraft Den draka, tak mluvíme o velkém zlepšení. Příběh Thralla (asi největšího bojovníka a vůdce Hordy) a specificky o jeho zrození byl mnohem záživnější a zajímavější. V jistých momentech se kniha četla sama a příběh mne zaujal. Hlavně to rozšiřuje podle mě úžasný letošní film, takže určitě jsem rád, že vím jakým stylem by se odvíjelo vzdálené pokračování. Dle mého, velice povedená literatura.
O myších a lidech je především klasika. Především je to část povinné četby. Nicméně ještě jedna z těch příjemnějších knih. Ve výsledku se ale nejedná o dílo, které jsem čekal. Knížka se nečte zrovna tak plynule, jak by si někdo mohl myslet a ani nemá ani tolik moc efektu, kdy vás příběh zcela vtáhne. Ale tak nějak příjemně proplouváte slovy, větami a stránkami a nakonec tenhle menší kousek i dočtete. Příběhově vzato jde o nádherné dílo, které vám ukáže lehce jiný pohled na literaturu jako celkovou. Jednoduše klasika.
Tahle kniha je pro mne co se týče ohodnocení velká neznámá, jelikož se nečte nikterak špatně a není příběhově ani tak špatná. Spíš je zvláštní, že jsem se s ní "pachtil" dvojnásobně déle než i s delšími knihami. Příběh není nic, co by vás přivedlo na další pokračování a nadchlo vás tak, že byste si z toho sedli na zadek, ale pokud máte rádi svět Warcraftu a nebo si prostě jen chcete ten svět rozšířit, tak zde máte jednu z mnoha možností, kterou asi mohu doporučit.
Pokaždé, když čtu Harryho Pottera, tak se to nedá asi okomentovat slovy jinak než "super", "úžasné", "bez chyby" a podobně. Tyhle knížky, co dala dohromady Rowling jsou prostě něco poutavého a speciálního. Harry se vždycky čte skvěle a je škoda, že člověk musí mít strašně moc práce. Kniha by normálně šla přečíst za dva dny, pokud jste už extrémisté a nebo za týden, pokud si chcete každé slovo užít. Jediné, co tady asi můžu říct je to, že mne někdy štve jak se chovají postavy. S prominutím, ale Harry se v knize chová jako největší rozmazlený fracek a Hermiona zase jako největší osina v p*deli. Chápu, že je Harry naštvanej, že mu nikdo nic neříká a že Hermiona chce dělat na škole pořádek, ale spíš to působí už hodně radikálně až se člověk obává, že hlavní postavy začne nenávidět.
Věc, která je menší záležitost a ani se nedá říct, že jde o věc pro děti. Jedna z nejzvláštnějších knížek, jakou jsem kdy četl. Věc, která nemá něco, co by mělo nějakou extrémní hodnotu v rámci povinné četby (zřejmě), ale je to něco co ve vás ať chcete nebo ne, zanechá něco co vás poznamená. Věc, kterou by měl přečíst úplně každý.
Netopýr funguje jinak než Sněhulák. Funguje lehce chaotičtěji a osobněji. Je to román, který se nás spíše snaží seznámit s Harrym jako takovým a jeho osobností a charakterem. Nějaká kriminalita se tam řeší až na druhém místě, což je ve Sněhulákovi přesně opačně. Proto se to moc nedá srovnávat. Typ takovéhoto díla musel být napsán a je lehce horší, ale já si nestěžuji. Myslím, že napsat takovéto dílo musel být nezbytný krok a přistupuji k tomu i tak, že se mi to líbilo a užil jsem si to. Horší než Sněhulák, ale pořád hodně dobrá kniha.
Nevím, co říct. Guvernér je totální výmaškák. V seriálu z něj udělali celkem pussy. Tady to je prvotřídní maxikokot. Nevěřím, že se něco takového mohlo stát.
Lehký úpadek. Ale jen lehký. Začíná se z toho stávat menší telenovela a to je něco, co ve Walking Dead moc vidět nechceme. Je to furt úžasné v tom klasickém komiksovém stylu, ale trochu to hraje na propletenost vztahů mezi lidmi a jejich demencí. A to se mi nelíbí, protože to připomíná seriál.
Objevení věznice a počátek osudů v ní. Nemám k tomu co dělat. Držíme si standarty.