Koškin
komentáře u knih
Erekce, Ejakulace, Exhibice a jiné příběhy obyčejného šílenství
Charles Bukowski
Souhlasím s Balrogem. Před 25 lety bych na těch povídkách ujížděl, teď si jen říkám: ten chlap měl talent, měl ale taky fakt problém, fakt hnusnej život a fakt odporný způsoby. Přečíst zamlada a vyvarovat se jiné inspirace než psát, jestli vám to jde. Stravitelný je pro mě Škvár.
Jak se milovat s černochem a neunavit se
Dany Laferrière
Prasácká literatura, i když málo chlastu na Bukowského, málo alkoholové filozofie na ostatní. Čte se dobře, občas text zadrhne na nesmyslném sledu myšlenek, někdy se ztratíte, někdy zasmějete. V porovnání s Irovským (... s duší beadníka), kterého jsem přečetl před tímto svazkem, příliš intelektuální, a tím i suché. Konzumací této knihy nic nezkazíte, dramaticky vás neobohatí. Přečteno za 4 hodiny.
... s duší beadníka
Jaroslav Irovský
Kniha mě nakonec hodně bavila, je vtipná, nekorektní a čtivá. Co se mi příčilo a kde vidím autorův silný handicap - dialogy. Strojené, šroubované, přebujele, nepřirozené, málo uvěřitelné. Kdyby je převedl do sebou komentované nepřímé řeči, získalo by to náboj a drive. Omlouvám se, ale dialogy opravdu ustřelují knize 2 hvězdy. I tak stojí za přečtení.
Trosky jednoho deníku
Daniel Hradecký
Alkoholové a depresivní čtení, marasmus, ze kterého na každé druhé straně vykoukne geniální myšlenka či neuvěřitelně svůdné a laskající vyjádření. Tak tenká knížečka, tak výbušná. Zůstává po ní příjemná chuť i pachuť.
Hledám štíhlou ženu
Jan Zlatohlávek
Mě to bavilo a i když někde trochu zaskřípala logika příběhu nebo stylistika, vyčnívá nad průměrem, ačkoliv se tváří vieweghovsky.
Kniha moci a elegantních nevěstek
Petr Ritter
Jestli je text bravurni tak, jako grafika obalky, pak knihu asi nedocenim.
Sousedka ze Skalistých hor
Blanka Solařová-Calibaba
Je to velmi expresivní a humorná kniha. Co na plicích, to na jazyku. Ano, některé scény jsou docela na hraně a vyhnané do krajnosti, ale já se zasmál hodněkrát. Kouzlo knihy spočívá v tom, že se střetává absurdita situací s osobním pohledem a máme možnost vlastně nahlédnout do reality vytvořené v hlavě autorky, takže dost bez obalu. Konečně chápu reklamní slogan: Život je hořký, bohudík.
Všechno dobré je k něčemu zlé
Paul Watzlawick
Mylnou cestu musíme projít, aby se ukázalo, že je mylná. Tak tahle myšlenka z knihy ji naštěstí nevystihuje, protože má řadu neotřelých a přínosných pohledů na svět, hodnoty, život, jeho smysl a řešení konfliktů a osudových rozcestí. Nečetl jsem ji naposledy, musím si dost částí ještě řádně vytříbit.
Moucha v limonádě
Štěpánka Bergerová
Spíše než o krátké povídky se jedná o delší povzdechy. Některá témata (například eutanazie/sebevražda) jsou urputně necitlivá, jiná přecitlivělá až příliš. Číst se to dalo, ale moc to nedalo.
Od ještěrů k robotům
Jan Stern
Velmi, velmi, velmi chytrá kniha a pokud není místy až moc chytrá, tak vtipná. Každopádně poučná a inspirativní. Design edice Prostoru tomu bere trochu elegance, ale zase ten společensky prospěšný přesah. Řada faktů a myšlenek ve mně rezonuje doteď. Třeba ta nezbytná extenze člověka v politika… Srdečně doporučuji, i když jsem se haldou sdělení prokousával poctivě 14 dní.
Anarchista
Magdaléna Platzová
Není to špatná kniha. Zpočátku jsem silně uvažoval, že ji odložím, nakonec mě příběh vtáhl. Ve finále mi nejvíc vadilo, že z de facto zločinců autorka dělá osudem ztrápené intelektuály a o tom anarchismu se vlastně zas tak moc nedovíme.
Největší skandál v dějinách lidstva
Eduard Martin (p)
Jeden ze slabších výborů povídek fantastického sci-fi autora, ale pořád lepší než například kterýkoliv Coelho. Za všechny jedna myšlenka, volně citováno: nezáleží na tom, kde je pravda, ale kdo ji říká.
Goblini
Philip Reeve
Zábavný počin, až bych řekl takový Pratchett light. Ne všechno je úplně vyprecizované, ale ty přerody antihrdinů v hrdiny a občas naopak fungují. Humor solidní a příběh obstojně gradovaný. Ještě čekám, co na to řeknou ty čtenáři 11+, pro které je kniha určená.
Morfium
Michail Bulgakov
Nic zásadního. V dnešní době. Možná zajímavý mírně hororový nádech, ale fakt žádná pecka. Kdyby pod tím nebylo podepsané takové jméno, tak si to klidně odpustím.
Muž, který zemřel
David Herbert Lawrence
(SPOILER) Pointou krátkého příběhu je, že netělesná láska je láska od mrtvoly. Kultivovaný jazyk však úplně nepřehluší primitivnost obsahu sdělení. Pokud by autor nevolil bud´/anebo, dalo by se s tím pracovat lépe.
Klub 27: Navždy mladí
Jana Kománková
Tohle je fakt špatná a předražená knížka. Vypadá jak školní práce, co vznikla po 3 dnech googlování. Každá osobnost je uvedena jako někdo, kdo umřel ve 27 letech. Zřejmě ta repetitivnost má podtrhnout zcela jasné téma publikace. Mystérium Klubu 27 se buhvíproč autorka snaží nějak vědecky obsáhnout citováním různých průzkumů, pofidérních stanovisek a vlastních vývodů. Navíc se dozvíte, že Nirvana vydala album Bleach jako: “Sebevědomí a přece křehký debut?!?!?! (s. 56). K roztříštěné faktografii je třeba přidat naprosto strašnou grafiku a máte úplně po náladě. Knihu jsem si připravoval na příjemných a nostalgických pár večerů a zahodil ji po půl hodině. Fuj!
Pohlavní styky
Ondřej Horák
Knížka se čte dobře. Je ovšem extra dlouhá, někdy málo uvěřitelná a překombinovaná. Pohlavních styků je tam až moc, ale všechny ty kopulace to vlastně drží pohromadě. Dochází k nim bohužel příliš snadno a jsou děsivě schématické, až v jistých odstínech šedi. Pokud se autor rozhodne udělat z toho 250stránkový kus bez hlušiny a s větší invencí, rád si ho přečtu znovu.
Vezmi si mě
Dan Rhodes
Nebylo to špatné, udělal jsem si dovolenkový dvojboj společně s Vendulou Pačesovou a Zastřiháváním křídel. Rhodes je více černý, sebeironický a méně ufňukaný, byť mají knihy podobná témata a formát. Konec vztahů (v případě Pačesové vztahu) jsou ve Rhodesově podaní příjemně bizarní a obvykle originální. Obojí příjemné jednohubky k odpolední kávě.
Pan Koza, prasnice a jiné povídky
Zdeněk Vaňura
Prasácká literatura, žižkovská verze. Bohémem je zde zástupce dělnické třídy, kterému jeho profese před rokem 1989, a tak nějak i po něm zajistila dostatek financí a možností se od rána zpíjet do němoty. K tomu pár historek z dospívání na téma objevování sexuality. Mnoho leckdy i zábavných stránek o tom, jak by člověk normálně nechtěl dopadnout. Na některé hospody si z devadesátek pamatuju a možná jsme se tam s Kozou i potkali. Naštěstí se naše cesty rozešly. A já si s ulehčením můžu o těch z mého pohledu ztracených případech s čistou hlavou přečíst.
Host a ryba
Jaroslav Balvín
Snažím se dávat šanci severočeské literatuře, ale tady to fakt nešlo. Kniha nepřehledných a jalových dialogů dvou údajně třicátníků, kteří se co dvě stránky ujišťují, že se mají rádi a je jim spolu dobře, na návštěvě se vždy tupě ožerou a koketují s nezbytnou potřebou si sexuálně ulevit. Což se jim nepovede, tak alespoň probírají své údy, preference a pochybné zkušenosti. Z čehož není žádná pointa. Jediný výsledek je, že čtenář usilovně přemýšlí, co je to za kretény a proč to vlastně čte.